14. jednorázovka

13.06.2015 13:41

 

Deset minut po Sherlockově telefonátu se dveře ordinace bez klepání rozrazily. Stál v nich Greg, který se klepal po celém těle a zmohl se jenom na jedinou větu.

„Kde je?“

John se Sherlockem na sebe krátce pohlédli, než mu John odpověděl.

„Na intenzivce.“

Pak vstal, vzal Gregoryho pod ramenem a posadil ho do křesla, protože se bál, že se mu detektiv inspektor na místě sesype.

„Co se stalo?“

„Ráno mu vyletěl nahoru krevní tlak a tak jsme museli udělat rychle císařský řez, no a při něm začal krvácet. To se při tom stává dost často, a protože máte tři děti, tak to byl velký zásah do organismu.“

Greg složil hlavu do dlaní. Měl o Mycrofta strach. Opravdu velký strach. John to cítil a tak mu položil ruku na rameno.

„Máte tři nádherné holčičky a jsou naprosto v pořádku. Pojď se na ně podívat.“

Jeho kamarád jen apaticky pokýval hlavou. Bylo jasné, že je stále v šoku a své okolí si moc neuvědomuje. Pak ale vstal a otočil se na Sherlocka.

„Díky za pomoc Sherlocku.“

„No přežil jsem to.“

Najednou zazvonil telefon a John se ho vydal zvednout.

„Ano?… Cože?… A zase žádná není co?… No to je fakt super!… Obvolejte ostatní, snad něco mají!… Jasně, už jdu….

„Co se děje, Johne.“

„Začal zase krvácet a potřebuje další krev. Sherlock už mu dát nemůže a jsme tam, kde jsme byli předtím. Musím tam jít podívat se na něj. Počkejte tady.“

„Johne…“ ozval se potichu Gregory, „nikam nemusíš volat. Mám taky B negativní.“

„Mycroft má víc štěstí než rozumu. Tak rychle, jdeme. Sherly, ty tu ještě zůstaň.“

Sherlock kývl a John s Gregem odešli.

...

Za deset minut už ležel Greg na lůžku a jeho krev proudila do Mycroftových žil. Jeho manžel v podstatě splýval s bílými peřinami na lůžku. Jeho barva byla tak nezdravá, až se Gregory znovu rozklepal strachy o jeho život. Potichu k nim přistoupil John.

„Johne… přežije?“

Doktor se musel zhluboka nadechnout, protože momentálně byla prognóza velmi špatná a on si uvědomoval, že teď je Mycroft spíš na druhém břehu než s nimi.

„Gregu, už sem míří sanitka s další krví. Problém je v tom, že sem dorazí až za hodinu.“

„Co s tím budeš dělat?“

„Poslouchej, to, co ti navrhnu je šílené a nebezpečné pro vás oba, ale jinou možnost nevidím.“

„Takže co?“

„Normálně se bere půl litru krve. Tobě vezmu 750 mililitrů. To by mělo stačit, než dorazí zásoba. Problém je v tom, že to ohrozí tebe a není jistota, že to on vydrží.“

Greg jen pokýval hlavou.

„Tak do toho, Johne.“

Doktor odešel zařizovat a Greg si s povzdechem položil hlavu zpátky na polštář.

...

Gregory se probral až druhý den ráno. Sice se cítil trochu slabý, ale jinak v pořádku. Za chvíli se otevřely dveře a vešel John.

„Dobré ráno. Jak se cítíš?“

„Jde to. Jak je na tom?“

Doktor se usmál a Gregovi spadl ze srdce obrovský kámen.

„Je stabilní a už se dokonce začal zlepšovat.“

„Pustíš mě na chvíli za ním?“

„Jasně, ale prvně ti musím někoho představit. Obleč se a půjdeme.“

Greg na sebe naházel svoje věci a vydal se za Johnem. Zastavili se před velkým sklem.

„Je tu pár lidí, kteří se s tebou chtějí seznámit.“

Za sklem Gregory spatřil svoje tři dcery. Byly tak nádherně sladké, až se mu málem podlomily kolena. Cítil, že ho všechny tři už mají omotaného kolem prstu a on pro ně udělá cokoliv. Teď mu k naprostému štěstí chyběl jen jeho manžel. Greg se ale v tu chvíli odvažoval doufat, že ho neztratí. John mu položil ruku na rameno a zašeptal mu do ucha.

„Gratuluji. Máte nádherné děti a až se probudí, můžeš za nimi. Teď pojď zkontrolovat Mycrofta.“

Greg kývl a nechal se vést.