15. jednorázovka

20.06.2015 13:56

 

Na jednotce intenzivní péče potichu pípaly přístroje. Greg přistoupil až k lůžku, sklonil se a jemně políbil svého manžela na čelo. Bál se ho skoro dotknout, protože Mycroftovy tváře měly porcelánovou barvu a Gregory se bál, že mu může nějak ublížit. Pohladil ho po tváři a smutně se usmál.

„Mycey, prosím tě nedělej fóry a prober se. Máme tři dcery a já na ně sám nestačím. Prosím tě prober se. Postarám se o tebe.“ šeptal tiše a doufal, že ho jeho manžel slyší. Po pěti minutách musel odejít, aby měl Mycroft klid. Mezitím se probudily jeho dcery a on si je šel pochovat. Dokázaly na jeho tváři vyloudit malý úsměv.

...

Večer šel John ještě jednou zkontrolovat Mycrofta. Celý den se mu postupně zlepšoval krevní tlak, ale k tomu, aby se probral, se neměl. Tlak i tep byly stabilní a jizva klidná. John tedy nemohl udělat nic, a protože mu končila služba, vydal se domů za Sherlockem.

...

Bylo půl jedné ráno a doktorka, která měla službu, právě končila obhlídku svých pacientů. Zbýval jí už jen Mycroft Lestrade Holmes. Byla zvědavá, jak na tom je, protože za dobu jeho pobytu si ho docela oblíbila a mrzelo by ji, kdyby se mu něco stalo. Měla radost, protože nedocházelo k žádným komplikacím. Chtěla už odejít, ale najednou jí její pacient tiše oslovil.

„Zdravím vás, doktorko Kingová.“

„Pane Holmesi, dobrý večer. Tedy spíš dobré ráno. Jak se cítíte?“

„Jako počítač po resetu.“

„No nedivím se. Teď ale odpočívejte, potřebujete to jako sůl.“

„Jsou mé děti v pořádku?“

Doktorka se usmála a přikývla.

„Ano, v naprostém. Nepotřebovaly ani kyslík, ani inkubátor. A mimochodem, máte tři krásné dcery. Váš manžel tvrdil, že jsou vám velmi podobné. Ale teď už spěte.“

„Pak tedy dobrou noc, paní doktorko.“ popřál Mycroft, zavřel oči a usnul. Doktorka potichu opustila místnost a popadla svůj mobil.

Probral se. Orientace v čase a prostoru bez problémů. Gratuluji. Jasmine

...

John si zprávu přečetl až ráno.

„Mycroft se v noci probral.“

„No to mu to trvalo!“

„Sherlocku…“

„Už mlčím, Johne. Pojedeme za ním?“

„Jasně. Stavíme se pro Grega a pojedeme.“

Oba vzali kabáty a vydali se  vyzvednout detektiv inspektora.

...

Do nemocnice dorazili v rekordním čase, protože Greg při jízdě porušil snad všechna rychlostní pravidla. John se šel nejdříve pozdravit s kolegyní a Sherlock s Gregem čekali venku. Za chvilku byl John zpátky.

„Můžeme za ním. Už je vzhůru.“

„Johne… nemohl bych nejdřív sám?“

„Fajn, máš 15 minut. Pak za vámi přijdeme.“

„Díky mockrát Johne.“

John popadl Sherlocka za ruku a táhl ho do své ordinace. Gregory se hluboce nadechl a vstoupil do Mycroftova pokoje.