15. kapitola

08.09.2014 15:08

Magnussen stál ve dveřích, ve tváři výraz Boha a na sobě jeden ze svých drahých obleků.

„Oh, Mycrofte, jak dlouho jsme se neviděli?“ zeptal se Magnussen.

„Tohle všechno je tvoje dílo?ˮ

„Jak nepěkné odpovídat na otázku otázkou. Copak tě maminka neučila, že to není slušné.ˮ

„Drž hubu,ˮ odsekl Mycroft.

„Ta tě nejspíš nenaučila ani slušným způsobům. Kampak se podělo tvoje obvykle velmi příjemné chování?ˮ

„Proč tohle děláš?“

„Zajímavá otázka. Na tuto otázku se mě lidé ptají opravdu často. Nechápu proč.ˮ

„Možná proto, že ses zbavil už tolika lidí, že jsi blízko k tomu, abys překonal Moriartyho?“

„Moriarty byl slaboch. Tvůj bratr byl pro něj až příliš velkým lákadlem. Stal se jeho zkázou. Moriarty tak toužil po zábavě, tak toužil po tom se zbavit tvého bratra, že se zapomněl dívat na věci kolem. Prohrál a ještě za to zaplatil životem. Byl to idiot.ˮ

„Zeptám se znovu, proč tohle děláš? Řekl bych, že ne kvůli tomu, abys mi dal přednášku.ˮ

„Ty jsi opravdu chytrý klučina,“ ušklíbnul se Magnussen. „Máš pravdu. Moriarty nedokázal zničit tvého bratra, ale já to dokážu. Jenže tvůj bratr už je tak ohraný a nudný. Naopak ty. Muž, který se schovává ve stínech za zády našeho drahého pana premiéra. Tohle je mnohem zajímavější, než nějaký konzultující detektiv. Navíc jsi také chytřejší než tvůj drahý bratr. Tvůj konec bude i jeho koncem.ˮ

Mycroft se otřásl. Měl se Magnussena zbavit už dříve. Teď se mu to všechno vymstilo.

„Neboj se, Mycey. Už brzy tě odsoudí na doživotí, nebo v lepším případě k trestu smrti.ˮ

„Ty hajzle.“

Magnussen se zasmál.

„Nebuď sprostý, nemá to cenu. Zařídil jsem, aby všechny důkazy směřovaly na tebe. Jsi v pěkné prdeli, Holmesi. Jakmile se zbavím tebe, přijde na řadu tvůj bratr, pak tví drazí rodiče a nakonec tvůj milovaný Gregory. S ním si užiju pěknou zábavu, to ti můžu zaručit.ˮ

„Gregoryho z toho vynech, ty hajzle!ˮ

„Nemusíš se bát, jeho smrt bude pomalá a bolestivá. Zatím se měj, Holmesi. Užij si zbytek svého života.ˮ

Magnussen odešel a Mycroft se unaveně stočil do klubíčka. Jak se tohle proboha Magnussenovi podařilo? Jak mohl přehlédnout, že se něco děje za jeho zády? Jak? Jak?!

Doufal, že mu budou jeho blízcí věřit a pokusí se mu pomoci.

…

Sherlock se neúnavně probíral složkami a papíry. Snažil se zjistit, jak mohly informace tak snadno unikat. John byl s Gregem. Greg se po Mycroftově odvedení zhroutil. John mu musel píchnout něco na uklidnění. Greg brzy usnul a John čekal, až se probudí. Anthea zatím obvolávala několik lidí. Nepřála si nic jiného, než dostat Mycrofta zpátky a očistit jeho jméno.

„Pane Holmesi?“ ozvala se a tiskla si telefon k hrudi.

„Co se děje?“ zeptal se Sherlock a vzhlédnul od papírů.

„Zjistila jsem, kde je Mycroft držen.“

„Kde?“

Nadechla se a v očích se jí zablýskly slzy.

„V Magnussenově sídle,“ zašeptala.

„No jasně, že to byl ten hajzl,ˮ odfrkl si. „Musel někoho podplatit, aby se dostal do tajných vládních systémů a zkopíroval všechny informace. Telefon s tím agentem FBI se dá jednoduše nafingovat. Existují programy na změnu hlasu.ˮ

„Teď to jen musíme dokázat.ˮ

„Přesně. Teď to jen dokázat.“

Najednou se tiše otevřely dveře od ložnice a z nich vyšel John. V jeho tváři si Sherlock přečetl, že je něco zatraceně špatně.

„Sherlocku… musím Grega nechat odvést a poskytnout mu odbornou pomoc. Sám to s ním nezvládnu.“

„Je to tak zle?“ zeptala se Anthea.

„Potřebuje stanovit přesné dávkování prášků na uklidnění a také být neustále pod dozorem. Zavolám jedné svojí kolegyni. U ní bude i v bezpečí.“

„Ach jo, jsou to dva idioti. Mycroft si nadělá problémy a Lestrade je na hlavu.“

„SHERLOCKU!!!“

Mladší Holmes jen pokrčil rameny a raději zmlkl. Asi za čtvrt hodiny si odvezli Gregoryho. John i Anthea ho smutně pozorovali.

„Pane Holmesi, napadla mě jedna věc…“ ozvala se tiše Anthea, „zdá se mi zvláštní ta přesnost informací, kterou měl ten, kdo je kradl. Jediné, k čemu měl pan Holmes stoprocentní přístup je centrální seznam svědků.“

„Mohl by si je opatřit…“

„Ale pak by v tom obvinění nebyl sám. Museli bychom nechat vyšetřit všechny ostatní.“

„Má jeden z nejlepších mozků v království! Mohl na to přijít.“

„Na čí straně stojíte?“ naštvala se Anthea.

„Na straně svého bratra, ale pokud je za tímhle vším opravdu Magnussen, pak ho musel můj bratr podcenit a to nechci riskovat. Magnussenovy plány jsou vždycky brilantní a zcela neprůstřelné. Vidím jen jediné řešení.“

„Jaké?“ zeptali se unisono John s Antheou.

„Pokud jde po mém bratrovi, půjde pak i po mě, po našich rodičích a po Lestradovi. Musíme ho nechat zcela vyhrát.“

„Jak to myslíš, Sherlocku? Dát se mu dobrovolně? To nemůžeš myslet vážně!“

„Já budu další na řadě a bude si nás chtít vychutnat postupně. Otázka je, jestli pro Mycrofta bude chtít veřejný proces nebo ho nechá odsoudit v nepřítomnosti. Myslím ale, že zvolí to druhé, protože tak může můj bratr dostat jen doživotí a on mu bude s radostí dávat informace o našem pádu.“

„Zase budete fingovat smrt, pane Holmesi?“

„Myslím, že mě nechce zabít, pokud se chce pomstít mému bratrovi, bude ze mě chtít udělat feťáka a lidskou trosku.“

„To nebude takový problém, feťák už jsi…“

Sherlock na Johna vyplázl jazyk a pak pokračoval. „Myslím, že naši rodiče přijdou o majetek a postavení a pro Lestrada bude mít něco speciálního. A všechny tyhle zprávy bude Mycroftovi rád sdělovat.“

„Parchant!“ ulevila si Anthea, „Takže teď musíme počkat na další jeho krok.“

„Hlídejte ho, ať známe rozsudek mého bratra.“

Anthea přikývla a začala se znovu věnovat telefonátům. Zatímco Sherlock s Johnem se znovu sklonili k papírům.