16. kapitola

08.09.2014 15:09

Mycroft ležel stále stočený v klubíčku. Bylo mu regulérně zle. Točila se mu hlava, bylo mu na zvracení, bolely ho ruce a cítil, že má vysokou teplotu. Cítil, že tentokrát je situace hodně vážná. Přece se nemohl takto přehlédnout a nevidět, že se kolem něj něco děje. Zvuk otevíraných dveří úplně přeslechl.

„Ale, ale Mycey… copak? Přemýšlíš, co jsi přehlédl?“ jedovatost a spokojenost z Magnussenova hlasu přímo tryskala. Mycroft mu neodpověděl. Neměl chuť se s ním bavit a plýtvat na něj energií.

„Jsme dnes nějací uražení… přitom bys měl jásat. Ještě se na tomhle světě chvíli zdržíš.“

Mycroft zvedl hlavu a podíval se do Magnussenových očí. Svítily naprostou spokojeností.

„Před chvílí jsem dostal zprávu, že jsi byl v nepřítomnosti a v rámci zrychleného soudního jednání uznán vinným z velezrady a odsouzen na doživotí. Je to opravdu ironie, že tě pošle do vězení tvůj vlastní výtvor. Teď je na řadě tvůj bratříček. Dám ho tam, kam patří.“ Magnussen se ironicky uklonil a odešel.

Mycroft jen unaveně zavřel oči a po jeho tvářích začaly stékat slzy.

…

Anthea se slzami v očích položila telefon.

„Byl odsouzen na doživotí.“

Sherlock si povzdychl.

„Takže teď půjde po mně.“

John, který byl vedle něj, ho pevně chytil za ruku. Sherlock se na něj pousmál a pohladil ho po tváři.

„Tohle zvládneme. Už jsme byli i ve větší bryndě,ˮ řekl John a Sherlock přikývl.

„Měli bychom nejprve zjistit jména lidí, kteří sebrali informace. Když na ně přitlačíme, snad se přiznají. Pokud dostaneme jejich přiznání, mohli bychom jít k premiérovi. Přece jen je to Mycroftův kamarád. Na naší straně taky hraje to, že Mycroft měl dovolenou v době, kdy uniklo nejvíce informací.ˮ

„Myslíte si, že to vyjde, pane Holmesi?“

„Musíme to zkusit. Nic jiného už nám ani nezbývá.ˮ

„Dám se do hledání. Snad se mi podaří získat IP adresy, které rozkradly naši databázi.ˮ

Sherlock s Johnem přikývli a opět se věnovali papírům před sebou. Po chvilce se však John rozhněval.

„Nechápu to, jak si toho mohl někdo nevšimnout. Jak si mohl někdo nevšimnout, že jim někdo rozkrádá databázi. Mycroft přece musel mít někoho, kdo by to hlídal, ne?ˮ

„Oh, Johne, ty jsi génius.ˮ

Sherlock Johna vášnivě políbil, a pak se podíval na seznam lidí, kteří pracovali pod Mycroftem. Po rychlém hledání se mu na tváři usadil úsměv.

„Měl na to dva lidi. Myslím, že si zajdeme na malý pohovor. Johne, kabát.ˮ

„Sherlocku, nejsem tvoje služka!“ zakřičel na něj John, ale Sherlock už byl dávno pryč. John si povzdychl a vzal Sherlockův kabát.

„Zavolej, kdybys něco potřebovala,ˮ řekl, než odešel. Anthea jen přikývla a pokračovala ve své práci.

…

Půl hodiny poté, co Magnussen odešel, se dveře do jeho cely opět otevřely. Dovnitř vešli Magnussenovi agenti. Hrubě ho odvedli ven, kde už na něj čekalo policejní auto, aby ho odvezlo do vězení.

Policisté mu nasadili pouta a usadili ho do auta. Magnussen to všechno sledoval, a když odjížděli, zamrkal na něj a na rozloučenou mu zamával.

Mycroft věděl, že teď, když jediné, co ho drží, jsou pouta, může utéct. Je možné, že ho přitom zabijí, ale musí něco udělat. A jestli ho čeká rychlá smrt, nebo pomalé trnutí ve vězení, vybere si raději smrt.

Když projížděli Londýnem a zastavili na červené, Mycroftovi se podařili otevřít dveře. Rychle se dal na útěk a policisté, kteří se brzy vzpamatovali, utíkali za ním. Díky své dokonalé paměti, dokázal Mycroft běžet úzkými uličkami Londýna a brzy je ze sebe setřást.

Běžel neustále, dokud se nedostal na Baker Street. Zepředu dům strážili kamery CCTV, proto se do domu musel dostat zadními dveřmi. Rychle po schodech vyšel do 221B a otevřel dveře. U počítače seděla Anthea a všude kolem leželo milion papírů.

Jakmile se otevřely dveře, Anthea vzhlédla a málem přestala dýchat.

„Pane Holmesi!“ vykřikla a běžela k němu. Pomohla mu posadit se a rychle běžela pro sklenku s vodou.

„Antheo, kde je můj bratr?ˮ

„Šel si promluvit s vašimi zaměstnanci. Snažíme se zjistit, kdo zavinil ten únik informací.ˮ

„Je to beznadějné, už teď mě odsoudili. Bude těžké dokázat opak.ˮ

„Nechte to na vašem bratrovi. Udělal by pro vás cokoli.ˮ

„Ne vždy je to dobrá věc,“ pousmál se Mycroft. „Kde je Gregory?“

„Je mi to líto, pane Holmesi. Je v nemocnici.“ Mycroft se na ni vystrašeně podíval, rychle proto pokračovala. „Psychicky to nezvládnul.“

„Gregory,“ zašeptal tiše Mycroft a pevně sevřel pěsti. Zabije Magnussena, zabije ho, i kdyby to měla být poslední věc v jeho životě.

„Měl byste se vykoupat, najíst a nabrat síly. Budeme vás potřebovat.ˮ

Mycroft přikývnul. Věděl, že má pravdu. Navíc, čím dřív tohle vyřeší, tím dřív bude opět u svého drahého Gregoryho.

…

Sherlock s Johnem stáli uprostřed bytu jejich prvního podezřelého. Řečený podezřelý byl svázaný k židli a John na něj mířil pistolí. Ten chlap měl velice blízko k slzám.

„Prosím, neubližujte mi,“ prosil.

Sherlock se zasmál.

„Zastřelit tě? To by byla nuda. Poslední chlap, kterého jsem takto svázal, spadl několikrát z okna. S mojí dopomocí, samozřejmě.ˮ

Muž na židli se rozklepal strachy.

„Pomáhal si Magnussenovi krást informace?!ˮ zeptal se.

„Ne, já nic-ˮ

„Raději vyklop pravdu, na tohle vážně nemám čas. A Johna začíná svrbět ruka, už brzy asi vystřelí.ˮ

To zdá se pomohlo.

„Ano, pomáhal jsem mu. Dal mi za to padesát tisíc liber.ˮ

„No vidíš, jak to pěkně jde. Teď s námi půjdeš za premiérem a řekneš mu všechno, co jsi řekl nám. A varuju tě, nepokoušej se utéct. John má dost ´dobrou mušku.ˮ

Muž jen bezmocně přikývl a nechal se jimi odvést.  

„Vážně jsi musel být takový?ˮ šeptl John k Sherlockovi.

„Byl otravný! Měl to vyklopit už dřív.ˮ

John jen protočil oči a zmlknul. Hádat se o Sherlockových praktikách nemělo cenu.