16. kapitola

17.06.2015 17:21

 

Hannibal očima hypnotizoval hodiny. Bylo deset hodin večer a Will stále nebyl doma. Večeře, kterou připravil, stála na sporáku a pomalu chladla. V Hannibalovi se mísila otrávenost se strachem. Nevěděl, co Will dělal venku tak dlouho. Zároveň se však bál, jestli se mu něco nestalo.

Co když ho Beverly pustila z dohledu? Co když se k němu dostal Jack? Pokoušel se Willovi dovolat, ale nikdo mu to nebral. Nakonec se rozhodl zavolat Beverly.

,,Kde je Will?” zeptal se naléhavě.

,,Doctore Lectere? On…on je u sebe doma,” odpověděla Beverly váhavě.

,,A co tam dělá?” Hannibalova trpělivost se pomalu ztrácela.

,,Byl s námi v laboratoři. Najednou se mu udělalo špatně a chtěl, abych ho odvezla k němu domů.”

Hannibal nevěděl, co ho štvalo víc. Jak ho mohli Willovi přátelé pustit do laboratoře? A proč se pak Will nechtěl vrátit k němu domů? Bál se ho snad? Co když..co když zjistil pravdu?

Hannibal hovor ukončil, popadl svůj kabát a rychle utíkal ke svému autu. Musel zjistit, co se děje.

…

Will už tři hodiny seděl na podlaze v obložení svých psů. Téměř se nehýbal, jen seděl a snažil se uklidnit. Bylo to ale tak těžké, když nad jeho hlavou visela pravda a neustále mu připomínala důvod, proč sedí tady a neleží na Hannibalově postele.

I když se jeho tělo nehýbalo, jeho hlava pracovala na plný výkon. Nevěděl, co s ním teď bude. Dokáže ještě stále být po Hannibalově boku? Dokáže být natolik sobecký, aby si zvolil Hannibala před morálkou? Zabije ho Hannibal, když zná pravdu? Co se teď stane?

Na pozadí toho všeho se ozývala Jackova slova: ,,Hannibal tebou manipuluje.” Předtím tomu nevěřil, ale teď začal pochybovat a to ho posílalo ještě do větších nesnází.

Willa ovála zima, jeho psi od něj postupně začali ustupovat a běželi pryč. Hlasitě štěkali a to Willa vyděsilo. Co se sakra dělo? Přijel si pro něj Hannibal? Přijel ho zabít?

Než se Will dokázal vzpamatovat, uslyšel rozbití skla. Polekaně vyskočil a sáhl do skříňky vedle něj, kde měl schovanou zbraň. Odjistil pojistku a namířil zbraň před sebe. Vyčkával, až uslyší kroky.

,,Páni, jsi ještě krásnější než na fotce,” uslyšel a jeho srdce se téměř zastavilo. Toto nebyl Hannibal. ,,Byla by škoda si neužít poté, co jsem zabil tvého doktora Lectera.”

Willovi se zarazil dech v krku. Hannibal byl mrtvý? Bez jakéhokoli přemýšlení začal střílet směrem, odkud hlas vycházel. Muž se jen smál, Will ho nedokázal zasáhnout.

,,Jsi tak roztomilý. Nedivím se, že jsi byl Lecterův oblíbený.”

Willovi došli náboje. Rozhněvaný a plný strachu hodil pistolí a trefil se.

,,Oh, ty malá potvůrko, počkej, až tě dostanu.”

Will se rozběhl do domu, ale protože byl slepý, nevšímal si překážek a po dvou metrech spadl na zem. Jeho tělo okamžitě zalehlo těžší. Will se bránil. Kopal, škrábal, ale nebylo mu to nic platné.

,,Když se přestaneš bránit, možná si to i užiješ.”

,,Ne!” vykřikl Will, když cítil, jak mu muž rozepíná košili. ,,Ne!”

Will prudce zatlačil a podařilo se mu ze sebe útočníka shodit. Začal se po kolenech plazit pryč. Útočník ho brzy opět dostal.

Najednou ovšem Will uslyšel další kroky a následný zvuk, který připomínal zlomení kosti. Útočník z něho spadnul a hlasitě vykřiknul bolestí.

,,Wille, jsi v pořádku?!” uslyšel Hannibalův starostlivý hlas.

Zmohl se na pouhé přikývnutí. Hannibal si ho přitáhl do náruče a něžně ho hladil po zádech.

,,Proč jsi nepřijel domů?”

,,Protože znám pravdu,” odpověděl tiše.

Hannibal si povzdychnul.

,,Nech mě postarat se o toho bastarda, než si o tom všem promluvíme.”

Ani nečekal na Willovu odpověď a pustil se do toho bastarda, který chtěl Willovi ublížit. Zlomil mu vaz. Nejraději by ho mučil, ale na to nebyl čas. Prohledal mu oblečení, jen aby našel jeho mobil a fotku sebe a Willa. Takže zřejmě nájemný vrah. Ale kdo ho najal.

Odklidil tělo ke dveřím, než si opět sedl před Willa.

,,Věříš mi?” zeptal se ho.

Will jen zavrtěl hlavou. ,,Lhal jsi mi.”

,,Pochybuju, že by ses ke mně přiblížil, kdybych ti řekl, že jsem sériový vrah. Řekni mi, co chceš.”

,,Já nevím, co chci!”

,,Chceš se mnou stále být? Chceš, abych se o tebe staral? Nebo chceš, abych byl za mřížemi?”

Will byl zticha a jediným zvukem se stal útočníkův mobil, který začal zvonit.

,,Myslím, že se tvé rozhodování zjednodušilo.”

,,Proč?”

,,Protože tomu zmetkovi právě volá Crawford.”

…

Jack držel telefon u ucha a netrpělivě čekal. Potřeboval se dozvědět, jestli je Lecter už konečně mrtvý.

Nikdo mu ovšem telefon nezvedal, proto zavěsil a otevřel zásuvku, ze které vylovil lahev whisky. Vypil skoro půl lahve, aby uklidnil své nervy, ale ty byly stále napnuté.

Čekal až do půlnoci, volal ještě třikrát, ale nikdo mu stále neodpovídal. O půlnoci ovšem někdo zavolal jemu.

,,Pan Crawford?”

,,Ano.”

,,Jsem doktor Smith, pracuju na oddělení, kde je vaše žena.”

,,Stalo se s ní něco? Je v pořádku?”

,,Je mi to líto, pane Crawforde, vaše žena právě umřela.”