17. kapitola

08.09.2014 15:10

„Nejdříve vás musím zbavit těch pout. Pak můžeme plánovat cokoliv dalšího.“ rozhodla Anthea.

„Jak to chceš udělat, když nemáš klíč?“ protočil Mycroft oči.

Jeho asistentka se ušklíbla, vyndala z vlasů sponku, ohnula ji a s její pomocí za chvilku pouta odemkla. Když uviděla výraz ve tváři svého šéfa, usmála se.

„Vaše asistentka si musí umět poradit pokaždé.“

Mycroft si promnul zápěstí. „Děkuji, připomeň mi, abych ti zvýšil plat.“

„Není potřeba děkovat. To až tohle všechno skončí.“ Anthea chtěla Mycroftovi pomoci na nohy, ale sotva se ho dotkla, zase ho posadila.

„Pane, vy máte vysokou horečku. Musíte do postele! Hned!“ K posteli ho víc dovlekla, než dovedla, a když si lehl, dala mu prášek a vodu na zapití. „Tady jste zatím v bezpečí, tak jen klid. Vyspěte se, vzbudím vás, kdyby se něco dělo.“ Mycroft jen kývl hlavou a Anthea odešla.

Zavrtal se hlouběji do polštáře a přitáhl si peřinu blíž. Najednou ucítil známou vůni. Takhle přece voní Gregory, jeho Gregory. Jak se tady ta vůně vzala? No jistě, pokud se Gregory zhroutil, John ho vzal nejdříve sem a až pak ho dopravil do nemocnice. Přitáhl si polštář blíž a spokojeně usnul.

...

„Sherlocku, bylo vážně nutné ten taxík ukrást?“ zeptal se John zcela zbytečně. Seděl za volantem a řídil. Jeho milenec seděl vzadu a hlídal podezřelého. Mířili na Downing street 10 k premiérovi.

„Jistě Johne, ten taxikář přece neprotestoval.“

„Jak mohl asi protestovat se zacpanou pusou?“ pomyslel si John, ale mlčel. Slova byla v tu chvíli zbytečná.

Nikdo je cestou nezastavil a tak v pohodě dojeli až na místo. Tam je bez problémů pustili dovnitř, protože podezřelého znali. Všichni tři byli uvedeni do pracovny a čekali na příchod premiéra.

„Pokud by vás napadlo říct něco, co není pravda, pamatujte, že jsme v prvním patře.“ pohrozil Sherlock.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál premiér.

„Pane Holmesi, co pro vás mohu udělat?“

„Vyslechnout si tohoto muže.“ odpověděl Sherlock. Premiér kývl a posadil se do křesla.

...

Za deset minut už nervózně přecházel po místnosti.

„Tohle je opravdu neslýchané. Vy jste se nechal zkorumpovat a ještě všechno hodit na svého šéfa?! Za padesát tisíc liber! Hned vás dám odvést do vazby!!!“

Najednou zazvonil telefon.

„Ano? COŽE??? Hned po něm dejte vyhlásit pátrání… ne, žádné zbraně… až ho najdete, přivezte ho sem!!!“ Premiér zavěsil a otočil se na Sherlocka.

„Váš bratr utekl při převozu do věznice. Musíme ho najít dřív, než ho dostihnou agenti a zastřelí ho. Já okamžitě nechám zrušit rozsudek.“

„Idiot!“

„Sherlocku!!!!“ zavrčel John.

„Kam mohl jít, pane Holmesi?“ zeptal se premiér.

„Zkusím se po něm podívat, vy nechte prověřit ulice.“ odpověděl Sherlock a vyšel ze dveří. John se rozběhl za ním. Sotva vyšli ze dveří, zapípala Sherlockovi smska.

Holub doletěl do holubníku. A

„Copak jsem neříkal, že je to idiot? Je u nás.“

„Tak rychle, ať jsme tam první!“

Oba nasedli do taxíku a odjeli.

Co nejrychleji dojeli zpět na Baker Street. Před jejich domem už stálo černé auto. Sherlock co nejrychleji vyběhl z auta. Do jeho bytu se dostal v momentě, kdy se tři agenti snažili dostat přes Antheu do ložnice.

„Co se to tu děje, pánové?ˮ zeptal se a ležérně se opřel o futra.

Agenti se na něj otočili.

„Tato žena nám brání v odvedení zločince,ˮ promluvil jeden po dlouhé chvíli.

„Už to není zločinec. Podívejte.ˮ

Sherlock jim podal dokument, který zbavoval Mycrofta veškeré viny a jmenoval pravého viníka.

„Magnussen?“ zeptal se další z agentů nevěřícně.

„Ten malý skrblík si myslí, že má neomezenou moc. Zdá se, že jeho slávě odzvonilo,“ pronesl Sherlock a nezapomněl se ušklíbnout.

„Omlouváme se. Půjdeme si pro Magnussena,“ omluvil se třetí.

„Máte povoleno zabíjet. U něj bych toho rozhodně využil,“ zašeptal Sherlock.

„Už toho bylo dost, pane Holmesi. Nenecháme ho se z toho vyvléct. Nashledanou.ˮ

Agenti odešli a John přišel.

„Co se stalo?“ zeptal se.

Sherlock se na něj jen usmál.

„Ale nic. Jak se daří mému drahému bratrovi?ˮ

„Má horečku. Poslala jsem ho spát.ˮ

„Johne, myslím, že bys měl zajít za Lestradem a informovat ho. Řekl bych, že se z jeho depresivní nálady rychle vzchopí.ˮ

„Sherlocku! Buď trochu taktní.ˮ

„Jako bych to uměl,“ protočil Sherlock oči a svalil se do křesla. „Běž vysvobodit našeho drahého inspektora, ať mají s Mycroftem šťastné shledání.“

„Idiote,“ zavrtěl John nevěřícně hlavou, ale i přesto odešel.

„Jste příšerný, pane Holmesi,“ poznamenala Anthea.

„Proto mě John tolik miluje.ˮ

„Má opravdu velké srdce.“

„To má, ale je jen moje.ˮ

Anthea se usmála a Sherlock její úsměv opětoval. Ano, Johnovo srdce je jen jeho. Stejně jako jeho srdce je Johnovo.

…

John vstoupil do Gregoryho nemocničního pokoje. Greg ležel na posteli, hlava otočená na bok a tělo stejně bledé jako peřiny, kterými byl přikryt. Když vstoupil, Greg pootočil hlavu a smutně se pousmál.

„Jak se vede?“ zeptal se John a posadil se na židli vedle postele.

„Špatně,“ odpověděl Greg jednoduše.

„Mám dobré zprávy,“ oznámil John, ale Greg se na něj díval jen s nezájmem. „Dokázali jsme očistit Mycroftovo jméno. Je opět svobodný a spí u nás v bytě. Za vším stál Magnussen. Všechny důkazy jsme přednesli samotnému premiérovi. Zrušil Mycroftův trest a vydal zatykač na Magnussena. Slyšel jsem Sherlocka, jak jim říká, aby ho zastřelili.ˮ

„Mycroft je volný?! Musím ho vidět!“ Greg se vymrštil do sedu, ale John ho rychle zastavil.

„Nejprve se musíš dát do kupy ty. Doktoři tě těžko propustí domů, když vypadáš, jako kdybys měl dostat infarkt. Ještě dneska si polež. Zítra pro tebe přijedu a pojedeme k nám domů. Mycroft nikam neuteče, má horečku.ˮ

„Ale-ˮ

„Žádné ale. Když se nedáš do kupy ty, jak se pak můžeš postarat o nemocného Mycrofta. Odpočiň si, načerpej síly. Řekl bych, že je budeš potřebovat, protože až se Mycroft uzdraví, myslím, že nevyjdete z ložnice.ˮ

„Johne!“ řekl naštvaně Greg, ale jeho tváře zdobil slabý ruměnec.

John se zasmál.

„Prospi se. Půjdu přemluvit doktory, aby tě zítra pustili.ˮ

„Johne, díky.“

„Nemáš zač.“

John odešel a Greg mohl nyní s klidným srdcem zavřít oči. Mycroft byl v bezpečí. Mycroft byl nevinný. Mycroft byl živý a v naprostém pořádku.

„Díky bože,“ zašeptal, než zavřel oči.

…

John vysvětlil situaci doktorům a ti nakonec souhlasili s Gregoryho propuštěním. S dobrým pocitem se John vrátil na Baker Street, kde našel Sherlocka rozvaleného na pohovce. V županu.

„Jak je Gavinovi?“

„Gregovi,“ opravil ho John. „Má se dobře. Zítra ho pustí.ˮ

„Skvěle. Budeme mít mého otravného bratra z krku.ˮ

„Sherlocku!“

„Tak Johne, vyšetřili jsme případ. Víš, co to znamená?ˮ

„Post-případový sex?“

Sherlock jen spokojeně přikývl.

„Sherlocku, je tu tvůj bratr!ˮ

„Chrápe jak starý chlap. Ne to znělo špatně, přeci jen on je starý chlap. Nicméně spí jak zabitý, takže ho nevzbudí ani zemětřesení.ˮ

„Sherlocku,“ snažil se John protestovat, ale Sherlock mezitím vstal z pohovky a začal se k němu pomalu přibližovat s hladovým výrazem na tváři.

„Johne,“ zašeptal Sherlock svůdně. „Pod tím županem nic nemám.ˮ

V Johnovi se odehrával velký boj mezi mozkem a dolními partiemi jeho těla.

„Fajn,“ přikývl nakonec John a nechal se Sherlockem odvést do druhé ložnice.