17. kapitola

27.06.2015 11:36

A máme tu konec LiB. Jak jsem řekla, chystám další kapitolovku, ale na jiný fandom. Než se do ní ovšem pustím, mám v plánu na chvíli zavést povídky na přání. 

P.S. Určitě už jste všichni slyšeli o osudu Hannibala :( 

 

Will se probudil ve své malé posteli s Hannibalem vedle sebe. Oba byli nazí. Hannibal na něj použil osvědčenou metodu svádění. Dotýkal se ho tak, až mu nakonec odkývl, že mu věří a že s ním zůstane. Hannibal byl manipulativní bastard, ale Jack si nejspíše objednal jeho vraždu.

Z Willova života se stala katastrofa během jednoho jediného dne. Z lidí, kterým důvěřoval, se vyklubali bastardi. Jeden ho chtěl mrtvého a druhý zase vraždil ostatní. On byl slepý, a i když to nerad přiznával, i bezbranný. Jo, život byl zase jednou perfektní.

Unaveně si povzdychl a přitiskl si přikrývku blíže k sobě. Hannibal se ve spánku otočil k němu a přitáhl si ho k sobě blíž. Majetnický bastard. Will cítil jeho teplý dech na své tváři, jeho teplé tělo na svém.

Věděl, co by měl udělat. Měl by zvednout svůj nahý zadek a zavolat Jackovi, aby Hannibala zatkli. Jenže Jack na něj a Hannibala poslal nájemného vraha. Pokusil se je oba zabít, a kdyby ho Hannibal nezlikvidoval, zřejmě by teď byl mrtvý a znásilněný. Díky Jacku.

Nakonec to všechno vedlo k jedinému. Jack opět hodil Willa Hannibalovi do náruče. I přesto že byl Hannibal sériový vrah, byl zřejmě jediným, komu opravdu nebyl lhostejným. Navíc věděl, že i kdyby od Hannibala utekl, on by si ho našel a nejspíš by skončili ve stejné situaci, v jaké se nyní nacházeli.

Will neměl na výběr. Hannibal se stal důležitou součástí jeho života a Will byl sobecký. Nedokázal ho nechat jít. Nechtěl ho nechat jít. Přeci jen Hannibala…miloval. Nedokázal by ho opustit.

Se svým rozhodnutím opět usnul v horké náruči, kterou mu Hannibal poskytoval.

…

Když se probudil podruhé, bylo to kvůli něžným prstům, které jej hladily po tváři. Mohl předstírat, že stále spí, ale věděl, že je to zbytečné.

,,Dobré ráno,” pozdravil ho Hannibal.

Will neodpověděl, jen tiše ležel a čekal. Vzápětí uslyšel Hannibalův povzdech a než se nadál, Hannibal se přetočil nad něj a přimáčkl ho svým tělem do matrace.

,,Jsi na mě naštvaný,” konstatoval Hannibal a pohladil ho po jeho kudrnatých vlasech.

,,A ty se divíš?! Tolik času, co jsem strávil na tvém případu. Bavil ses dobře, když jsi viděl, jak se snažím tě odhalit?” vykřikl Will.

,,Těžko jsem ti mohl říct pravdu. A ještě hůř bych se pak dostal k tobě do postele,” odpověděl Hannibal a políbil ho na rty.

,,Zatracený idiote,” zaklel Will a snažil se ho ze sebe dostat. Už předem ale věděl, že je to prohraný boj. Slyšel Hannibalův pobavený smích. Přestal sebou škubat a místo toho se začal mračit.

Tato taktika mu ale také nevyšla. Hannibal začal jeho tvář obsypávat polibky. Dával mu lásku, kterou si Will zasloužil.  

,,Co chceš teď dělat? Jack na to přišel taky,” zeptal se Will na otázku, která ho trápila.

,,Odjedeme pryč,” odpověděl Hannibal bez zaváhání.

,,Kam?”

,,Do Florencie. V tomto období je krásná. Ale stále ne tak krásná jako ty.”

,,Lichotkami si nepomůžeš.”

,,Já bych řekl, že ano.”

Na důkaz svých slov Hannibal stisknul jeho penis, který se pomalu probouzel k životu.

,,Zasranej hajzle,” zanadával Will. Než mohl cokoli udělat, ocitl se na břiše.

…

Jack strávil celou noc u těla své ženy. Držel ji za její ledově studenou ruku. Užíval si poslední chvíle, kdy ji ještě uvidí.

Nemohl si pomoci, ale musel přemýšlet, jestli to byl osud. Byl snad potrestán za to, že se rozhodl zabít Hannibala Lectera? Proto musela Bella umřít? Život zrůdy za život nevinného? Nebylo to fér. Jediná myšlenka, která ho uklidňovala, byla, že Lecter se teď nejspíše někde válí v kaluži své vlastní krve.

Naštvaně stisknul svou prázdnou ruku a naposledy Bellu políbil. Byl nejvyšší čas pohřbít toho hajzla, který mu zničil život.

Sotva odešel z márnice, zazvonil mu telefon. Nadšeně ho zvedl v naději, že Lecter je mrtvý.

,,Ano, Beverly?”

,,Jacku, našli jsme tělo.”

,,Čí?”

,,Pamatuješ si na Matthewa Browna?”

,,Ano, co je s ním?”

,,Stal se další obětí Chesapeakského rozparovače.”

V té chvíli by se v Jackovi krve nedořezalo.

,,Za chvíli tam budu. Musím si ještě něco vyřídit.”

Jack zavěsil a rozběhl se k autu. Jak to že je ten hajzl živý?

…

Jeho první zastávkou byl Lecterův dům, ten byl ale prázdný. Rychle zamířil k Willovu domu. Hodinová cesta se zdála být nekonečná. Připadalo mu to jako celodenní cesta. Když se konečně dostal do Willova domu, našel ho také prázdný. Will byl pryč, jeho psi byli pryč a Hannibal byl s nimi.

Jack vytáhl mobil a rychle zavolal Beverly.

,,Vyhlašte pátrání po Hannibalu Lecterovi a Willu Grahamovi. Zároveň oznamte, že Lecter je Chesapeakský rozparovač.”

Beverly mu zpočátku nevěřila, ale nakonec udělala, co po ní chtěl.

Jack opustil Willův dům a vydal se na poslední zastávku na své cestě – na místo činu. Bylo před jeho domem. Lecter rozkuchaného Browna pověsil na jeho verandu. Na první pohled bylo jasné, že se mu Lecter vysmívá za jeho neschopnost ho dopadnout a uchránit Willa.

Bylo to definitivní. Jack prohrál s Lecterem bitvu. To ale neznamená, že prohraje celou válku.

…

O tři roky později

Will ležel se svými psy u krbu. Poslouchal, jak Hannibal připravuje v kuchyni jejich večeři. Někteří lidé by si měli pořádně rozmyslet, jestli mají naštvat samotného Hannibala Lectera. Jejich dnešní večeře rozhněvala Hannibala tím, že urážela Willa, což byl dvojnásobně špatný krok. Pokud totiž Hannibal miloval něco víc než sebe, pak to byl Will.

,,Wille, večeře je hotová,” oznámil mu Hannibal. Aniž by čekal na nějakou odpověď, vzal mladšího muže do náručí a odnesl ho k jídelnímu stolu. Posadil ho na židli a předložil před něj talíř. ,,Dobrou chuť.”    

,,Tobě taky, děkuji.”

I když byl Will slepý, dokázal si živě představit úšklebek, který právě zářil Hannibalovi na rtech. Znal ho velmi dobře. A Hannibal znal jeho. Proto se k sobě tak dobře hodili. Will nedokázal litovat toho, že s Hannibalem odjel. Miloval ho a udělal by to znovu. Kdykoli.