2. kapitola

17.12.2014 15:00

Hannibalův dům byl obrovský, proto pro Hannibala nebylo těžké do něj nastěhovat Willa i se sedmi psy. Byl zařízen elegantně a hrdě reprezentoval Hannibalův vkus. Všechno přímo řvalo: Toto je majetek Hannibala Lectera!

Dům byl pro jednoho člověka hodně velký dokonce, i když v něm kromě Willa bylo sedm psů. Will se tady sám necítil dobře. Připadalo mu to tu bez Hannibala prázdné. Nikde nebyla cítit vůně právě uvařeného jídla, nikde nebylo slyšet klasickou hudbu. Všude bylo ticho a prázdno.

Will se cítil, jako by se vrátil zpět do té černobílé doby před Hannibalem. Byl opět sám. Jedinou společností mu byli jeho psi. Opět se musel spolehnout jen na sebe a byl si jistý, že až příště bude muset empatizovat s vrahem, hodně ho to ovlivní. Will věděl, že Hannibal byl brána mezi ním a šílenstvím. Teď, když je Hannibal ve vězení, se brána začíná pomalu rozpadat. Je jen otázkou času, kdy se rozpadne úplně.

Will si povzdychl a zamířil do kuchyně se porozhlédnout po nějaké večeři. Poté, co se dozvěděl o tom, co bylo celou dobu schované v jejich lednici, nenalezl odvahu k tomu, aby ji otevřel. Rozhodl se proto, že si vystačí s obyčejným jablkem. Po dnešku stejně neměl chuť na žádné těžké jídlo.  

Po velmi lehké večeři se šel osprchovat. Teplá voda udělala jeho tělu dobře a on aspoň na okamžik zapomněl na veškeré své starosti. Jedna část jeho mysli si přála, aby tu byl Hannibal s ním, obdarovával ho něžnými dotyky a šeptal mu, jak moc ho miluje.

Vypnul vodu a vyšel ze sprchy. Osušil se a oblékl do pyžama. V jejich ložnici na něj místo Hannibala čekala prázdná chladná postel. Vklouznul pod přikrývky a celý se do nich zachumlal ve snaze je co nejdříve zahřát. Kdyby tu teď Hannibal ležel vedle něj, přitáhl by si ho do objetí a podělil se s ním o jeho tělesné teplo. Jenže ten byl ve vězení.

Několik slz opustilo Willovy oči. Nechápal, jak mu mohl Hannibal takto lhát. Myslel si, že si navzájem věří. Hannibal mu slíbil, že ať se stane cokoli, nikdy mu neublíží, ať fyzicky, tak i psychicky. To ale nesplnil a hluboce tím Willa zklamal. Přece jen Hannibal vždy splnil, co slíbil. Z nějakého důvodu byl Will naštvaný víc kvůli tomu, že mu Hannibal lhal a tím mu ublížil, než kvůli tomu, že byl sériovým vrahem. 

Will by se dokázal smířit s tím, že je sériovým vrahem. Sice by mu to chvíli trvalo, ale ustál by to. Vždyť nikdo nebyl dokonalý, a jestli k cestě za jejich štěstím bylo pouze překonat to, že jeho partner sem tam někoho zabije a pak mu ho naservíruje k večeři, tak to dokázal snést.

Hannibal mu ovšem celou dobu lhal, a pak se nechal zavřít do vězení kvůli jedinému vlasu. A aby toho nebylo málo, nechá se chytit den před jejich svatbou. To mu vážně celou dobu za nic nestál? Snažil se snad jen chozením s Willem odvrátit Willa od možnosti, že on je Chesapeakským rozparovačem? Will měl tolik otázek, ale na žádnou neznal odpověď.

Když ho dnes Hannibal políbil, Will si připadal jako by se nic nestalo. Jako by se Hannibal nepřiznal k tomu, že zabil několik lidí a potom jejich orgány snědl. Jako pravý gentleman se s nimi ovšem podělil. Jack vypadal, že dostane infarkt, poté co mu Hannibal prozradil, co že mu to vlastně servíroval na talíř. Will si nemohl pomoci, ale musel se nyní smát, když se mu v hlavě vybavil ten pohled.

Will zavřel oči a pokoušel se usnout. Doufal, že se dnes večer dobře vyspí.

…

Hannibal ležel ve své cele a znuděně pozoroval strop. Matrace, na které ležel, byla vážně hodně nepohodlná. Snažil se to však přetrpět. Stejně tu nehodlal zůstat dlouho. Potřeboval rychle vymyslet plán k útěku ještě předtím, než proběhne soud, který ho odsoudí v nejlepším případě k doživotí nebo v nejhorším k trestu smrti. Viděl to spíše na to druhé. O důvod víc, aby si se svým plánem pospíšil.

Jeho mysl zamířila k jeho milenci. Mladému, nevinnému, chytrému, roztomilému, naprosto jedinečnému Willu Grahamovi. Jeho Willu Grahamovi. Musel se usmát. Když po jeho výslechu vešel do místnosti, vypadal jako malé zmatené štěně. Hannibal si byl jistý, že se za ním přijde již brzy podívat. Měl hodně otázek a on mu zatím poskytl jen pár odpovědí.

Doufal, že až uteče, Will bude chtít odejít s ním dobrovolně. I kdyby s ním Will nechtěl jít, bude muset, protože Hannibal ho tady samotného nenechá. Will pro něj znamená hodně a on se ho za žádnou cenu nevzdá. Will je jeho, a tak to i zůstane. Navždy.

Hannibal zavřel oči a snažil se usnout se vzpomínkami na jeho drahého Willa.