20. kapitola

28.09.2014 11:23

Hádejte, kdo je zpátky doma! :D S sebou přináším i novou kapitolu ŽjP

 

Konečně nadešel den D.

Svatba se konala na Holmesovském panství, protože Maminka a Tatínek Holmesovi si vždycky přáli, aby se na něm oženilo aspoň jedno z jejich dětí, a jak známe Mycrofta, nebyl schopný odolat svým rodičům.

Mycroft s Gregem se rozhodli splnit pravidlo, že se před svatbou neuvidí. John vzal Grega do hospody, kde se naprosto opili. Mycroft se Sherlockem zůstali na panství a hráli spolu různé hry. Není potřeba říkat, že to dopadlo špatně, protože Mycroft pokaždé vyhrál a Sherlock snášel prohru velmi těžce.

I přes tyto problémy byli budoucí manželé na panství a oblékali se. Rozhodli se pro černé obleky, bílé košile a motýlky.

Chtěli mít prostou malou svatbu. Měli pozvaných jen pár lidí. Antheu, která je bude oddávat, Sherlocka, Johna, Pana a Paní Holmesovi, Pana a Paní Lestradeovi, Sally Donovanovou, která si s Antheou byla jaksi blízká, Molly a Andersona (i přes Sherlockovo stěžování).

Všechno bylo připravené a všichni hosti už byli na místě.

…

„Nervózní?“ zeptal se John, zatímco se Greg připravoval.

„Není důvod. Mycroft je nervózní za nás oba.ˮ

„To tě ani netrápí, že by mohl svatbu odvolat?ˮ

„Mycroft mě miluje. Já miluju jeho. Věřím mu, a pokud se nebude cítit na svatbu, ať je po jeho.ˮ

„Někdy nenávidím, jak moc dokážeš být klidný.ˮ   

„To já taky, kámo. Kdy do toho skočíte se Sherlockem?“

„Až přestane skladovat lidské části v naší lednici.ˮ

„Víš, že to může trvat věčnost.ˮ

„Pak na něj budu věčnost čekat.ˮ

„Romantiku,“ protočil Greg oči.

„Co bychom pro své Holmese neudělali.“

…

„Co když mě nebude chtít? Co když zjistí, že chce někoho jiného? Co když-ˮ

„Mycrofte, drž hubu, nebo ti ji rozbiju.ˮ

„Ale, Sherlocku. Co když mě nakonec opustí?ˮ

„Bojíš se zbytečně. Byl by idiot, kdyby tě opustil. Kdo by mohl opustit starého, otravného muže závislého na koláčích? Zvlášť s tím, co máš na bankovním účtu?ˮ

„Jak můžeš tohle říct, Sherlocku? Gregory mě miluje, nikdy by nic neudělal.ˮ

„Tak proč už tady půl hodiny přeskakuješ po místnosti a chováš se jak hysterka.ˮ

„Sklapni!“ zavrčel Mycroft  a Sherlock protočil oči.

„Bože, přestaň se chovat jak imbecil, obleč se a táhni k oltáři za svým šedivým budoucím manželem.ˮ

„Sherlocku!“

…

Greg se postavil před oltář, kde už čekala Anthea a povzbudivě se na něj usmála.

„Jestli mu kdy ublížíš, budeš prosit o smrt,ˮ zašeptala.

„Tak to díky Bohu, že mu ublížit nechci.ˮ

„Hodně štěstí.“

„Díky.“

Greg se otočil, za ním stáli už jejich svědci. Greg si vybral Johna, protože kdo jiný mu tak dobře rozumí v jeho trápeních. Mycroft si samozřejmě vybral Sherlocka, který se překvapivě svého úkolu zhostil zodpovědně.

Za chvíli přišel k oltáři Mycroft. Greg si nemohl pomoci, ale zářivě se usmál. Tohle je jeho budoucí manžel, muž, se kterým chce strávit zbytek svého života. Muž, který do jeho života přinesl světlo a i svého otravného bratra.

Když Mycroft přišel k oltáři, Greg ho jemně chytil za ruce a Mycroft se na něj usmál.

„Vypadáš nádherně, lásko,“ zašeptal Greg.

„I ty, můj drahý.“

Anthea je slyšela a na oba se usmála, pak začala.

„Vážení svatebčané, sešli jsme se zde, abychom byli svědky slibů lásky mezi Mycroftem a Gregorym. Tito muži nám všem ukázali, že pokud někoho milujeme, neexistují žádné překážky, které nás dokážou zastavit. Oslavme s nimi proto den, kdy vstoupí do svazku manželského.ˮ

Mycroft lehce stisknul Gregoryho ruku a užíval si teplo a klid, který vysílala do jeho těla.

„Tážu se tebe, Mycrofte Holmesi, bereš si zde přítomného Gregoryho Lestradea za svého manžela? Budeš ho ctít a milovat do konce svých dnů? Zůstaneš s ním ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě? Budeš ho ctít jako sobě rovného a stát po jeho boku do konce svého života? A v případě ohrožení svého partnera se nebát použití nelegálních prostředků?ˮ

„Ano.“

„Tážu se tebe, Gregory Lestrade, bereš si zde přítomného Mycrofta Holmese za svého manžela? Budeš ho ctít a milovat do konce svých dnů? Zůstaneš s ním ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě? Budeš ho ctít jako sobě rovného a stát po jeho boku do konce svého života? A v případě ohrožení svého partnera se nebát použití nelegálních prostředků?ˮ

„Ano.“

„Mocí mě svěřenou vás prohlašuji za manžele Lestrade-Holmesovi. Můžete si vyměnit prstýnky a věnovat si první manželský polibek.ˮ

Vyměnili si prstýnky a Greg si přitáhl Mycrofta k vášnivému polibku.

„Ale no tak,“ protočil Sherlock oči a zaměřil svůj pohled na jiné věci.

Všichni tleskali a po hodné chvíli se od sebe Greg a Mycroft konečně oddělili.

„Miluju tě,“ zašeptal Mycroft.

„A já tebe.“   

„Je čas na svatební hostinu, nemyslíš?ˮ

„Máš naprostou pravdu. Už se těším na proslov tvého bratříčka.ˮ

„To i já.“

Ještě chvíli tam tak stáli, než se i s ostatními přesunuli ke svatebnímu stolu.

...

Všichni seděli na svých místech, aperitiv byl nalitý a svatebčané se potichu bavili. Najednou se ozvalo ťukání na skleničku. Sherlock vstal a odkašlal si.

„Ještě než dojde na slavnostní oběd a všechno ostatní, rád bych řekl pár slov. Všichni víme, proč jsme se tu dnes sešli. Sešli jsme se na svatbě dvou lidí a já si troufám říct, že všichni znáte alespoň jednoho z nich dost dobře. Já znám velmi dobře oba. S mým otravným bratříčkem jsem vyrůstal.“ Tady udělal Sherlock dramatickou pauzu, ale za chvilku pokračoval dál.

„Nebylo to ale až tak strašné, tehdy ještě neunášel lidi ani nebyl britskou vládou. Svůj čas trávil v knihovně nebo hraním dedukcí se mnou, přičemž mě stále porážel.“

„A zůstalo mi to dodnes. Jsem prostě lepší.“ ozval se polohlasně Mycroft.

„Něco na tom je, ale já například rozeznám všechny druhy popela z doutníků, což ty ne.“ zašklebil se Sherlock.

„No pak se stal britskou vládou a rád manipuluje s lidmi. A když se mu nechce z kanceláře, vzpomene si na svého bratra, aby udělal práci za něj.“

Mycroft si jen odfrkl, ale pak se musel usmát. Byla to totiž pravda.

„Musím říct, že kdyby byl býval líný i před pěti lety při vyšetřování jedné vraždy, nikdy by se neseznámil s Gregem.“

Všichni zpozorněli a Sherlocka pozorně poslouchali. Jen Mycroft s Gregem spolu propletli prsty a usmáli se na sebe.

„Tihle dva novomanželé se před pěti lety seznámili jen díky mně. Zde přítomný inspektor mě požádal o konzultaci na místě činu. Dorazil jsem tam i přes svou zdravotní indispozici…“

„Tuhle informaci musím upřesnit – byl tak sjetý, že se téměř neudržel na nohou.“

„Děkuji za doplnění informací, Lestrade!“ zaškaredil se Sherlock k velkému pobavení ostatních.

„Lestrade-Holmes, bratříčku, buď přesný.“

„Inspektor mi nařídil, aby si pro mě někdo přijel, protože mě nemohl nechat na místě činu. Zavolal jsem tedy svému bratrovi a požádal ho, aby přijel. A jelikož pořád stárne, tak dorazil…“

„S deštníkem v ruce, i když bylo nádherně.“ rýpl si Greg do svého manžela.

„A se špatnou náladou, protože musel přerušit důležitou práci.“ zavrčel Mycroft.

„… Chvíli se bavili o mém duševním a fyzickém stavu a nakonec mě můj bratr odvezl domů. Z uvedeného tedy vyplývá jednoznačný závěr, že se tihle dva seznámili jen a jen díky mně. A samozřejmě se dál setkávali díky mně.“

„Řešili tvoje průšvihy.“ ozval se potichu John.

„Jak všichni víme, zažili v poslední době dost kotrmelců, takže nikoho z nás jejich svatba nepřekvapila. Nakonec jim musím popřát spoustu šťastných let a poděkovat Gregovi, že mě zbavil neustálého dozoru mého bratra.“

Gregory se musel smát. Jednak tomu, co právě slyšel, ale také výrazu svého manžela.

„Připadla mi také úloha vám sdělit, že na svatební dar jsme se všichni složili a dostanete ho až po hostině. Myslím ale, že každý z nás připojil také osobní drobnost. Rád bych začal, protože si myslím, že můj dárek možná využijete ještě během hostiny.“

Sherlock před ně položil balíček a posadil se. Jeho projev se setkal s obrovským potleskem a smíchem. Tleskali dokonce i novomanželé. Pak se Greg natáhl po balíčku a rozbalil ho. Pohled dovnitř mu pozvedl koutky úst nahoru a podal balíček Mycroftovi. Ten jen protočil oči.

„Naše domácnost by opravdu nebyla kompletní bez sady štěnic a sledovacího zařízení. Díky bratříčku.“

Dárek vyvolal všeobecné veselí, které vyvrcholilo přípitkem. Pak se již všichni pustili do prvního chodu.

…

Hostina byla výborná a proběhla skoro v pořádku. Skoro proto, že při dezertu Mycroft hodil kousek dortu na svého bratříčka a ten mu to oplatil. Nakonec to skončilo tak, že všichni po sobě házeli dortem a byli špinaví. Dokonce i Anderson a Donovanová se přidali.

A nakonec po hostině nastal čas tancování.

„Můžu prosit, drahý?“ zeptal se Mycroft.

„Ty kdykoli, lásko,“ odpověděl Gregory s úsměvem.

Odešli spolu na malý taneční parket. Sherlock si toho dobře všiml a podíval se na svého vlastního přítele.

„Opravdu, Sherlocku?“ zeptal se John.

Sherlock přikývl a podal Johnovi ruku. Ten ji vděčně přijal a spolu se připojili k novomanželům.

Pan a paní Holmesovi se spokojeně dívali na své syny.

„Čekal jsi někdy, že se tohoto dočkáme?ˮ

„Upřímně? Nikdy.ˮ

„Myslím, že již brzy budeme oslavovat druhou svatbu. Vidíš, jak se Sherlock na Johna dívá? S jakou láskou? Jsem tak ráda, že někoho mají, že nejsou sami.ˮ

„Já taky, drahá.“

Spokojeně pozorovali, jak jejich syni pomalu tancují se svými partnery.

„Co říkáš, drahá? Zatancujeme si také?ˮ

„Kdykoli, drahý.“

Sally vyhledala Antheu a rychle k ní přicupitala.

„Ahoj, kotě,“ pozdravila ji a políbila.

„Ahoj, zlato. Jak se ti líbí svatba?ˮ zeptala se Anthea a sundala ji z vlasů kousek dortu, který se tam zachytil.

„Úžasná. Nechceš taky?“ Sally poukázala na taneční parket a Anthea se jen usmála.

„Veď mě.“

 „S radostí.“

Skoro všichni už byli na parketu a tancovali. Ve vzduchu proudila láska a opravdová radost.

Mycroft si Gregoryho přitiskl co nejblíže k sobě a políbil ho do vlasů.

„Miluju tě.“

„A já tebe. Myslíš, že už brzy půjdeme na další svatby?ˮ zeptal se a poukázal na Sherlocka s Johnem a na Sally s Antheou.

„S tím můžeš počítat,“ přikývl Mycroft a do ucha mu zašeptal: „Včera jsem Sherlockovi pomáhal koupit zásnubní prsten. Je jen otázkou času, kdy se k tomu bratříček nakonec odhodlá.ˮ

„Jsem tak šťastný. Šťastnější, než jsem kdy byl.ˮ

„Já taky, děkuji ti za to.ˮ

„Ne, to já děkuju tobě.ˮ

…

Jak čas ubíhal, alkoholu stále ubývalo a ubývalo. Novomanželé se vytratili do Mycroftova starého pokoje. Sherlock s Johnem na dlouhou dobu zmizeli do kuchyně. Nikdo si jejich nepřítomnosti nevšiml, protože všichni byli opilí.

Ke konci večera polovina lidí usnula (buď u stolu, nebo na zemi, ti co měli štěstí, se dostali do domu a našli si volnou pohovku), Mycroft skončil s kravatou kolem hlavy a Sherlock ztratil kalhoty.