21. kapitola

Doporučuju prozkoumat novinky, zlatíčka :)

Ke konci večera polovina lidí usnula (buď u stolu, nebo na zemi, ti co měli štěstí, se dostali do domu a našli si volnou pohovku), Mycroft skončil s kravatou kolem hlavy a Sherlock ztratil kalhoty.

...

Společnost se začala scházet u stolu až v poledne. Nejdříve byli vzhůru obojí rodiče, protože toho vypili zdaleka nejméně. Velmi dobře si spolu rozuměli a strávili spolu příjemný čas, než se objevil někdo další.

Mycroft se probudil s tak příšernou kocovinou, že myslel jen na co nejtišší způsob sebevraždy. Jeho novomanžel vedle něj ještě spal jako miminko. Mycroft ho nechtěl budit a tak ho jen přikryl. Pak ho ovšem zavolala příroda, takže musel vstát a když už byl v koupelně, rozhodl se pro studenou sprchu. Kupodivu mu trochu pomohla, takže se mohl obléknout a tiše vyklouznout z pokoje. Tiše za sebou zavřel dveře a pokračoval do salonu. Namířil si to rovnou ke skříňce s léky.

„Aspirin je v pravém dolním šuplíku, bratříčku.“ ozvalo se od krbu. Když se Mycroft otočil, uviděl Sherlocka, jak tam sedí v křesle. Před sebou měl také sklenici se šumivým aspirinem. Mycroft si nachystal sklenici pro sebe a sedl si do druhého křesla.

„Dobré ráno, bratře, jak se spalo?“

„Moc si toho nepamatuju, ale snad dobře. Jaká byla svatební noc?“

„Skvělá, ale ráno je dost kruté.“

„To máš pravdu.“

Oba pozvedli svoji sklenici a vypili ji. Najednou Mycroftovi zapípala smska. Ten zvuk oběma bratrům trhal uši.

„Kdo tě to otravuje?“

„Píše mi premiér. Včera se hlasovalo o protiteroristickém zákonu.“

„A?“

„O čtyři hlasy prošel.“

„Neříkal jsi, že pravděpodobně neprojde?“

„Asi to bylo drahé no. Ale premiér chce hlavně pomoci s organizací setkání ministrů zahraničí OSN v Londýně, co bude za dva měsíce.“

„Je mi to jasné, bez tebe by to nešlo.“

„Když už jsme u toho, chci poděkovat za svatební dar. Svatební cesta na samotu ve Skotsku byl výborný nápad.“

„Však byl taky můj.“

Mycroft se na bratra usmál.

„Nepůjdeme dolů na kávu?“

„Jsem pro.“

Oba se zvedli a vydali se pro šálek kávy. Maminka Holmesová je pak poslala pro dřevo do krbu. A protože se mračila, bratři netrousili poznámky a raději šli.

...

Za nějakou chvíli, se potkali na chodbě Greg s Johnem, sice také měli opici, ale ne tak hroznou jako jejich polovičky. Sešli dolů na kávu a uviděli celou společnost v obývacím pokoji.

„Dobré odpoledne, neviděl někdo Mycrofta?“ pozdravil Greg.

„Poslala jsem je pro dřevo, ale jsou pryč tak dlouho, že mám pocit, že spolu ten les teprve sází,“ odpověděla mu Maminka Holmesová. „Vsadím se, že stojí na střeše garáže a hrají dedukce. Když jsem je nemohla jako děti najít, vždycky byli tam.“

Greg s Johnem se na sebe podívali a vydali se za svými drahými. Už z dálky slyšeli rozhovor bratrů.

„Tady se vážně dá studovat charakter člověka… třeba támhle ti dva před obchodem.“

„Máš na mysli toho taxikáře?“

„Jistě, toho taxikáře, který se baví s tím vojákem z povolání.“

„Člen letectva,“

„Nedávno se vrátil,“

„Vdovec,“

„Má dítě,“

„Bratříčku, má děti.“

John s Gregem se museli usmát. Maminka Holmesová měla pravdu, místo práce prostě hráli dedukce.

„Nezdá se vám dvěma, že hádáte?“ zeptal se Anderson.

„Blbost.“ odfrkl Sherlock. „Ten člověk má pevné držení těla, je fit a má autoritativní výraz ve tváři, takže je to voják.“

„Že je člen letectva poznáte podle silněji opálené jedné strany tváře a také podle jeho váhy.“ pokračoval Mycroft.

„Víme, že se vrátil nedávno, protože stále nosí vojenské boty.“

„Podle výrazu tváře a kruhů pod očima nedávno ztratil někoho blízkého. Sám nakupuje, takže ztratil manželku.“

„Jelikož nakupuje také věci pro děti, je zřejmé, že je má.“

„V ruce má chrastítko a pod paží pohádkovou knížku, proto soudím, že má děti dvě. Že bratříčku? Zase jsem vyhrál.“ dokončil jejich deduktivní hru Mycroft.

Všichni přítomní na ně udiveně zírali. Probral je až hlas Maminky Holmesové.

„Dedukce úžasná a dřevo se asi nanosí ke krbu samo že?“

Bratři zčervenali a rychle se vydali určeným směrem.

...

Na Holmesovském panství všichni strávili ještě velmi příjemné dva dny. Pak se vydali do Londýna. Jen Mycroft s Gregem odjeli na svatební cestu. Museli uznat, že je jejich rodiny a přátelé znají opravdu dobře. Všechno bylo zařízené podle jejich vkusu, takže si mohli užívat deset dní pohody a vzájemné lásky. První dny sice neopustili ložnici, potom se ale vydávali i na procházky.

Po návratu do Londýna se vrátili každý ke své práci. Protože Mycroft pomáhal premiérovi s organizací konference, vídali se s Gregem méně. Slíbili si, že po jejím skončení si dopřejí den volna.

...

Sherlock se po příchodu domů složil na pohovku do své oblíbené pozice.

„Johne,“

„Ano Sherly?“

„Lestrade ti vzkazuje, že tě bude čekat v osm v hospodě. Prý už jste dlouho nikde nebyli.“

„Dobře lásko, půjdu, ale nejdřív si užijeme spolu…“ zavrněl John a přilehl si k Sherlockovi.

....

V osm hodin a pět minut vešel Greg do hospody a přisedl si k Johnovi. Pozdravili se, objednali si pivo a začali si povídat.

„Gregu, co je to s tebou dneska?“

„Proč?“

„Já nejsem génius a nedokážu to definovat přesně, ale něco s tebou je.“

„Tak dobře, máš pravdu. Vlastně proto jsem tě volal. Mám strach o Mycrofta.“

„V jakém smyslu? A jak ti můžu pomoct zrovna já?“

„Johne, co jsme se vrátili se svatební cesty, tak pomáhal chystat tu konferenci nebo co to bylo, chodil domů málo, a když už přišel, byl hodně unavený. Vlastně se jenom najedl a šel spát. Ano, vím, že to je u něj normální. Taky jsem si to tak vyložil. Před týdnem se konference konala a my jsme si udělali volný den. Celý ho prospal. A nejenom to, dokonce si vzal ještě volno na dva další. Ani se semnou nehádá. Nevím, co s ním je.“

„A ptal ses ho na to?“

„Johne… děláš jako bys nevěděl, že Holmes nikdy nepřizná, že má problém.“

„Chceš, abych s ním promluvil a prohlédl ho?“

„Budu moc rád.“

„Ale nezaručím ti, že moje domluva k něčemu bude.“

„Nevadí, každý pokus je dobrý.“ Greg se napil piva. „A jak to jde se Sherlockem?“

„Včera mě požádal, abychom se vzali.“

„Fakt? Tak to gratuluju, a promiň, že tě otravuju se svými problémy.“

„To nic. Musíme si pomáhat.“

Greg s Johnem si připili a dál si celý večer povídali o svých drahých polovičkách.

…

Večer, když se Greg vrátil lehce opitý domů, našel Mycrofta spát na pohovce. Vzal ho do náruče a odnesl ho do ložnice, kde ho opatrně položil na postel a políbil ho na čelo. Nechápal, co se s jeho partnerem děje. Z ničeho nic se Mycroft začal chovat podivně. Grega to opravdu trápilo. Měl o svého manžela opravdu strach. Co když je nemocný? Smrtelně nemocný?

Greg odešel do sprchy, aby se rychle vykoupal a převlékl do pyžama. Vrátil se zpět k Mycroftovi a ulehl vedle něj. Objal ho kolem pasu a na jeho tváři se objevil bolestný úsměv.

Lásko, co se s tebou děje?

Zavřel oči a již brzy usnul.