25. kapitola

27.10.2014 18:46

Mycroft se tak zabral do plánování královniny zahraniční cesty, že nebýt Antheina upozornění, ani by si nevšiml, že je jedenáct hodin.

Lásko, ráno jsme měli případ a schůze se šéfem tak skončí později. K Johnovi dorazím ve 12. Moc mě to mrzí. GL

Neomlouvej se, nemůžeš za to. Počkám tam na tebe. MH

Miluju tě a těším se na vás. GL

My na tebe taky. MH

„Co se děje, pane? Nějaký problém?“

„Gregory měl jet za Johnem semnou, ale nemůže.“

„To je mi líto. Chcete pomoct?“

„Ne děkuji, to zvládnu. Uvidíme se zítra. Na shledanou.“

„Ať vám to dobře dopadne.“

Mycroft se usmál a odešel.

...

John si chystal v ordinaci všechno potřebné, když uslyšel klepání na dveře.

„Dále,“

„Zdravím, Johne, jsem tady.“

„Ahoj Mycrofte, pojď dál a posaď se. Kde máš manžela?“

„Případ.“

„Aha, tak to chápu. Jak ti je?“

„Nevolnosti už odeznívají. Jinak se cítím normálně. Jen občas se mi točí hlava.“

„Vidím, že Greg se řídí mojí radou a nepřecpává tě.“

Mycroft se zašklebil a John se jeho výrazu musel smát. „Vyhrň si rukáv.“

Po odběrech se přesunuli k ultrazvuku.

„Jak se daří mému bratrovi?“

„Momentálně ho vidím jen večer. Má nějaký případ. Ale prozradím ti tajemství – za čtrnáct dní se budeme brát.“

„Sherlock už přestal skladovat v lednici lidské ostatky?“

„Koupil jsem mu novou na ně speciálně určenou.“ zavřel John a Mycroft se musel smát. Za chvíli bylo hotovo a John s Mycroftem si sedli zpátky ke stolu. V té chvíli se otevřeli dveře a vešel Greg.

„Ahoj, omlouvám se za zpoždění.“

„Už máme po ultrazvuku a mám pro tebe jednu zprávu.“

„Čekáme dvojčata…“ nadhodil Greg v legraci.

„Ne, trojčata.“ odpověděl mu jeho manžel.

Gregovi se v šoku rozšířily oční zornice a bezvládně padl na židli.

„Ty nejsi rád?“

„Jistěže lásko, jen mě to zaskočilo.“

John už se nevydržel dívat na Gregův nešťastný výraz a rozesmál se.

„Klid. Čekáte jenom jedno dítě.“

„Určitě?“

„Ano, určitě.“ ujistil ho Mycroft a chytil manžela za ruku.

„No je to 16. týden a všechno vypadá v pořádku. Pokud to bude možné, příště už vám řeknu, co budete mít.“

„Fajn Johne, díky. A ještě jednou gratuluji.“

„Díky. Mějte se fajn.“

Greg s Mycroftem odešli a John se začal chystat domů.

...

Ruku v ruce došli Mycroft s Gregem k autu a nechali se odvést domů. Moc se těšili na společně strávené odpoledne. To ale netrvalo ani hodinu, protože Greg byl odvolán k případu. Mycroft znuděně seděl u stolu a listoval novinami.

Neseď doma jako pecka. SH

A co mám podle tebe dělat? MH

Za půl hodiny na vyhlídce. Oběd a pak dedukce. Co ty na to? SH

Budu tam. MH

...

„Zdravím bratříčku, jak jde vyšetřování?“

„To už jsem uzavřel. Ale John musel zůstat v práci kvůli nějaké autonehodě a já se nudil. Vypadáš dobře.“

„Děkuji, jak pokračuješ s přípravami?“

„Dobře, jsme skoro hotoví. A protože jsem musel já mluvit na tvojí svatbě, tak ti s velkým potěšením sděluji, že budeš mluvit ty na mé.“

„Sherlocku…“

V té chvíli byli přerušení číšníkem, který přijal jejich objednávku. Najedli se a začali hrát. Zabrali se do toho tak, že zapomněli na čas. Probral je až Mycroftův mobil.

Lásko, slez z té vyhlídky a pojeď domů. Je pozdě. GL

Ano mami. MH

„Už pojedu domů, Sherlocku, je pozdě.“

„Fajn jedu také, třeba už bude John doma.“

Bratři pozdravili kývnutí hlavy a rozjeli se domů.

...

Doma našel Mycroft Gregoryho zabraného do papírů.

„Omlouvám se drahý. Zapomněl jsem na čas.“

Greg se na něj usmál a políbil ho. „V pořádku, jen musíš odpočívat, to je všechno. Jak bylo s bratříčkem na vyhlídce?“

„Kupodivu docela dobře, ani jsme se nepohádali a…moment, jak víš, kde jsem byl?“

Greg se zatvářil nevinně. „Využívám svatební dar, to je všechno!“

„Tys mi dal zase štěnici?!“

„Ano lásko.“

„Gregory…“ Ne, Mycroft se na něj nedokázal zlobit. Jen protočil oči a přitáhl si ho do objetí.

„Promiň,“ omluvil se Gregory, ale oběma mužům bylo jasné, že to nemyslí vážně. „Co oříšek?“

„Má se dobře. Konečně mě nechává déle spát.ˮ

„Hodné děťátko. Zatím to vypadá, že je po mně.ˮ

„Drahý, ty mě nenecháváš déle spát.ˮ

„Nebudím tě!“

„A ta ruka v mých kalhotách tam skoro každé ráno dělá co?ˮ

„Jen chce o tebe pečovat stejně jako já.ˮ

„Pak bych tu péči měl oplatit,ˮ řekl a vzal Gregovu pravou ruku. Několik prstů si vložil do úst a začal po nich škádlivě přejíždět jazykem.

Gregory se zmohl na pouhé zasténání.

…

Když Sherlock vstoupil po svém příjezdu do bytu, ucítil jídlo. S úsměvem vůni vdechl a okamžitě zamířil do kuchyně, kde našel Johna vařit. Tiše se za něj připlížil a objal ho kolem pasu.  S Johnem to však ani trochu nehnulo.

„Nerad ti to říkám, lásko, ale nejsi tak tichý, jak si myslíš. Opravdu jsi chtěl vylekat bývalého vojáka?ˮ

Sherlock naštvaně zamručel, ale nesundal své paže z Johnova pasu.

„Byl jsi armádní doktor.“

„A taky jsem byl v první linii boje. Zabíjel jsem lidi, když jsem měl špatné dny.ˮ

„Jsi neuvěřitelně sexy.“

„Říká můj nádherný dech beroucí detektiv.ˮ

„Ještě týden a budu ti říkat pane Holmesi.“

„To bych ti nedoporučoval.“

„A to proč?“

„Protože se mi vždycky vybaví tvůj bratr a při sexu to není zrovna nejlepší.ˮ

„Máš bod.“

„A polibek na přivítanou ne?“

Sherlock se usmál a otočil si Johna k sobě. Pak se pomalu sklonil a políbil ho.

„Ahoj, lásko, jak šlo tvé setkání s Mycroftem.“

„Velmi dobře. Myslím, že máš na mě obrovský vliv, ani jednou jsem ho neposlal do prdele.ˮ

„Nebo si možná konečně začínáš uvědomovat, co pro tebe tvůj bratr znamená.ˮ

„Nevím, co je děsivější.“

„Idiote.“

„Jaký byl tvůj den, Johne?ˮ

„Úžasný. S Mycroftem jsme vyděsili Grega.“

„Opravdu? Povídej mi o tom.ˮ

„Přišel pozdě na Mycroftovu prohlídku a Mycroft mu řekl, že čekají trojčata.ˮ

„Chudák Lestrade, neměli byste mu způsobovat takové šoky. Nechci, aby dostal infarkt. Kdo by mi pak dával případy?ˮ

John ignoroval přehnanou starost svého milence a pokračoval ve vyprávění.

„Pak jsem šel s několika kolegy na kávu. Myslím, že jeden z nich na mě má zálusk.ˮ

Sherlock zavrčel a John zamrkal.

Ty jeden žárlivý bastarde

„Vypni sporák a běž do ložnice. A bůh tě ochraňuj, jestli na mě nebudeš čekat svlečený a připravený.ˮ

„Och bože, ano.“

John si olízl rty a rychle vykonal Sherlockův rozkaz. Vypnul sporák, odešel do ložnice a rychle ze sebe všechno shodil. Kleknul si na všechny čtyři a čekal, dokud se neotevřely dveře a teplé ruce se neusadily na jeho bocích. Bez jakéhokoli varování nebo přípravy Sherlock jedním přírazem vstoupil do Johnova těla.

„Můj, můj, můj,“ opakoval neustále a John nemohl více souhlasit.

…

O pár hodin později ležel Sherlock na Johnově hrudi, objímali se a užívali si společnost toho druhého. 

„Jen jeden jediný týden,“ řekl John spokojeně.

„Ano. Doufám, že mě nechceš nechat samotného před oltářem?ˮ

„A přijít o ten sexy pevný zadek a lícní kosti? Copak jsem idiot?ˮ

„Ano?“

„Můžu ti slíbit, že na světě není nikdo, kdo by mohl změnit mé rozhodnutí vzít si tě.ˮ

„Ani kolega?“ zeptal se sarkasticky Sherlock.

„Co bych dělal s chlapem, který stráví skoro celý den pozorováním televize? Unudil bych se k smrti. Nadevše tě miluji, ty můj tupý idiotský snoubenče.ˮ

„A já tebe, Johne.“

„Výborně, teď ze mě slez. Mám hlad, nenechal jsi mě dokončit naši večeři.ˮ

„Je jedna hodina ráno,“ protestoval Sherlock unaveně.

„Jestli ze mě neslezeš, budu víc hladový. A ty moc dobře víš, že není dobré, když jsem hladový.ˮ

„Někdy nevím, jestli jsi strašidelnější, když máš hlad nebo jsi naštvaný.ˮ

„Nenuť mě ti to ukázat. Teď ze mě slez a dostaň svůj zadek do kuchyně. Večeře se bude podávat.ˮ

„Ano, pane.“

...

Ráno se Mycroft probudil na hrudi svého manžela, který ještě spal. Vzpomínky na předešlou noc, která byla jednou z jejich nejvášnivějších, vyvolaly Mycroftovi úsměv. Vstal, oblékl se do županu, pohladil své již mírně vystouplé bříško a šel nachystat snídani.

Greg se probral za chvíli také a vylekalo ho, že je v posteli sám. Odhodil peřinu a rychle se vydal do koupelny. Svého manžela tam ale nenašel. Najednou zaslechl cinkání nádobí v kuchyni. Usmál se, oblékl si župan a vydal se směr kuchyň.

„Dobré ráno drahý, už jsi vzhůru?“

„Dobré ráno. Ano, teď jsem se probudil. Díky za snídani.“

„Tys ji pro mě dělal předešlý měsíc. Musím ti to nějak vynahradit.“

Greg si Mycrofta přitáhl k sobě a políbil ho. Když se od sebe odtáhli, posadili se a začali snídat.

„Je to možné, že se Sherlock za týden žení?“

„Ano, John mu koupil lednici na orgány.“

„Už máš připravený projev?“

„Velmi vtipné drahý.“

Oba se zasmáli a spojili spolu ruce. Greg pohladil Mycrofta po ruce.

„Miluju tě.“

„A já tebe drahý.“

...

Na svatbu Sherlocka a Johna se dostavili všichni přátelé i rodiče. První oslavy nastaly v předvečer svatby.

Ráno pomáhal Greg Johnovi s oblékáním. „Jaké bylo ráno? Nezvyk spát bez Sherlocka co?“

„Ani nevíš jaký… bylo to hrozné.“

„Za chvíli ho budeš mít celého pro sebe.“

„Já vím,“ usmál se John.

...

„Už po desáté ti říkám, že kravatu máš rovně!“

„A já tobě po jedenácté, že je nakřivo!“

„Přestaň mě štvát bratříku nebo tě tou kravatou uškrtím.“

„Strašně se tě bojím.“

„Nemyslím, že by tě John nechal stát před oltářem kvůli křivé kravatě.“

„To není vůbec vtipné!“ zavrčel Sherlock.

...

Nakonec se všichni ve zdraví dostavili k oltáři. John a Sherlock se drželi za ruce a poslouchali Antheu. Po složení manželského slibu a výměně prstýnků si novomanželé vyměnili první polibek. Trvalo dlouho, než se od sebe oddělili.

Hostinu zahájit Mycroftův projev za který sklidil obrovský potlesk. Pak už se rozjela zábava a všichni v ní plynule pokračovali až téměř do rána. Rovnou ze zábavy letěli novomanželé na svatební cestu. Sami si ji vybrali a zaplatili, takže je čekalo příjemných 14 dní v Řecku u moře.