26. kapitola

Všichni povinně kuknout do Novinek, jasný? :)

„Mycrofte Holmesi tohle snad nemyslíš vážně!!“ zařval Greg při pohledu na svého manžela.

„Co je špatné na tom jíst pizzu?“ zeptal se nevinně Mycroft.

„Tohle je všechno možné, jenom ne pizza…“

„Je to pizza se šunkou, okurkou, ananasem, ančovičkou a gumovými medvídky.“

„Když pominu fakt, že je jedna hodina ráno zajímalo by mě, jak chceš tuhle maxi pizzu pozřít.“

„To už nech na mě.“ uculil se Mycroft.

„Už jsi snědl půlku, padej do postele! Musíš se vyspat, bude na nás čekat John. Jednak jdeme na ultrazvuk a pak jsem zvědavý na drby z jejich domácnosti.“

Mycroft se jen neochotně zvedl od stolu a vydal se do postele. Greg si povzdychl. Od Sherlockovy svatby u nich byly takovéto debaty téměř na denním pořádku. Jeho manžel byl už víc doma než v práci a čas trávil u ledničky. Z kombinací a množství jídla Greg jen protáčel oči.

Mycroft ulehl na postel a Greg jej brzy následoval. Přikryl je a přitáhl si Mycrofta do objetí. Mycroft se mu spokojeně přitulil na hruď a usnul.

…

Dalšího dne se vydali k Johnovi na prohlídku. Už když vešli do Johnovy ordinace, bylo jim jasné, že se má více než dobře. Usmíval se jako sluníčko a ani se nesnažil zakrýt svůj krk, který vypadal, jako kdyby se do něj zakousli lvi.

„Jak se máte?“ zeptal se John.

„Skvěle a hádám, že ty a Sherlock také,“ odpověděl Greg.

„Ano. Jsme pořád ještě v líbánkové fázi. Dokážete si představit, že mi občas ráno udělá snídani? A chová se tak hezky. Myslím, že mi ho před svatbou vyměnili.ˮ

„Počkej pár týdnů, pak si bude jistý, že ho máš zpátky.ˮ

„Mycrofte Holmesi, ty víš jak zkazit radost.ˮ

„Jen konstatuji fakta.“

John protočil oči, ale úsměv se z jeho tváře nevytratil.

„Vrhneme se na to? Jsem si jistý, že umíráte zvědavostí, jestli budete mít malinkého chlapečka nebo holčičku.ˮ

Mycroft si lehl na lehátko a John mu po břiše rozetřel gel. Vzal přístroj a pomalu jím přejížděl po Mycroftově břiše.

„Děťátko je v pořádku a zdá se být zdravé. A gratuluju, vypadá to na,ˮ John zmlkl a na oba se s úsměvem podíval. Mycroft s Gregem byli jako na trní.

„Johne, neštvi mě,“ zavrčel Greg.

„Dobře. Gratuluji, máte holčičku. Můžete začít nakupovat růžovoučké oblečení, vymalovat dětský pokoj.ˮ

„Už jsi se Sherlockem mluvil o dítěti?“ zeptal se Greg, když viděl, jak John rozzářeně o všem mluví.

„Ještě ne,“ odpověděl John. „Myslím, že zatím nebude chtít dítě.ˮ

„Blbost,“ ozval se Mycroft a překvapil tak oba muže. „Věř mi, vždycky byl soutěživý. Teď když s Gregorym čekáme dítě, bude chtít vlastní, aby mi mohl neustále předhazovat, jak je jeho dítě chytřejší než moje.ˮ

„Nechci, abychom měli dítě jen proto, aby se na někoho mohl vytahovat. Naše dítě si to nezaslouží.ˮ

„Měl by sis s ním promluvit.ˮ

„Udělám to,“ přikývl nakonec a Mycroft s Gregem se na něj usmáli.

„V nejhorším s ním opět promluvím,“ nabídnul se Mycroft.

„Děkuji, Mycrofte.“

„To my děkujeme.“

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešel Sherlock. S úsměvem okamžitě zamířil k Johnovi a věnoval mu vášnivý polibek. Mycroft s Gregem nad jeho chováním jen protočili oči. Byl to idiot.

„Ahoj, lásko. Co tu děláš?ˮ

„Jen chci vědět, co v Mycroftovi je.“

„Není to co ale ona, drahý bratříčku.ˮ

„Panebože, v Mycroftovi roste nová královna Británie.ˮ

„Závidíš, bratříčku?“

„V žádném případě,“ zamrkal Sherlock, a pak z kapsy vytáhl pět těhotenských testů. Položil je na Johnův stůl a John se na ně překvapeně podíval. Pomalu jeden zvednul.

„Sherlocku,“ zašeptal a jeho oči se zalily slzami.

„Překvapení, Johne. Brzy budeme mít své vlastní dítě, které bude chytřejší, lepší a známější, než Mycroftovo.“

„Idiote,“ protočil Mycroft oči.

John se konečně vzpamatoval. Přitáhl si Sherlocka k sobě a začal divoce dobývat jeho ústa. Mycroft s Gregem opět protočili oči a vstali. Věděli, že musí vypadnout, než ze sebe ti dva začnou strhávat oblečení.

„Ahoj, Johne! A díky.ˮ

„Sbohem, malý bratře.“

S tímto rozloučením odešli. Greg držel Mycrofta celou cestu domů za ruku.

„Páni, Mycey. My budeme mít holčičku. Malou roztomilou holčičku, kterou budeme rozmazlovat. Oh bože, vsadím se, že se narodí a už mě bude mít omotanou kolem toho jejího malého prstíčku. Chci tě vidět, co pak budeš dělat, až si domů přivede chlapce.ˮ

„Jestli jí ublíží, postarám se o to, aby ho již nikdo neviděl. A ty mi samozřejmě budeš asistovat.ˮ

„Si piš, že ano. Mimochodem, jsi tak sexy, když mluvíš o ubližování ostatním. Taky ji budeš nechávat sledovat tajnými agenty?ˮ

„Samozřejmě, že ano. A nehraj si na hodného tátu, ty jí budeš zase všude strkat štěnice.ˮ

„Nebudeme ti nejideálnější tátové.“

„To rozhodně ne.“

„Ale pořád na tom nejsme tak hrozně, nemáme v lednici žádné lidské kousky.ˮ

„S tím, drahý Gregory, musím rozhodně souhlasit.ˮ

…

John seděl nahý ve svém křesle a hluboce se vydýchával. Na klíně mu seděl Sherlock, který byl v dost podobném stavu. John se jen letmo podíval na svůj stůl, na kterém byly rozházené věci (spousta dalších věcí byla na zemi). Pohladil Sherlocka po břiše a políbil ho na hruď.

„Opravdu budeme mít dítě?“ zeptal se a stále tomu nedokázal uvěřit.

„Ano, budeme. Kontroloval jsem to několikrát.ˮ

„Oh, Sherlocku. Nemáš nejmenší tušení, jak jsem právě šťastný.ˮ

„Ale mám, jsem momentálně nejšťastnější muž na svět. Mám krásného manžela a uvnitř naše dítě.ˮ

„Opravdu tohle chceš?“

„Ano, Johne, chci. A i když nejsem z myšlenky na ranní nevolnosti kdoví jak nadšený, jsem ochotný to všechno překonat. Chci nosit naše dítě, pečovat o něj. Přineseme do světa dalšího génia. Doufám, že bude mít tvé oči, Johne.ˮ 

 „Miluju tě, Sherlocku, opravdu tě miluju,“ zašeptal John dojatě.

„I když hluboce doufám, že výšku zdědí po mně.ˮ

„Sherlocku Watson-Holmesi! Zabiju tě.ˮ

„Nosím tvoje dítě. Nemůžeš mě zabít, nemůžeš mě udřít a já konečně nebudu muset chodit pro mléko.ˮ

„V tom případě už nebude žádné tvrdé šukání.“

„Co? Ale, Johne-ˮ

„Pšš, Sherlocku, už jsem řekl. Teď se musíme obléct a dát to tu rychle do pořádku. Za chvíli mi končí pauza.ˮ

„Řekl bych, že máme dost času ještě na jedno kolo.ˮ

„Sher-ˮ John chtěl protestovat, jenže Sherlock mu sklouznul z klína a klekl si před něj. Rychle ho vzal do úst a John se zmohl jen na zasténání.

Bůh ho ochraňuj. Jestli bude jeho dítě jen trochu po svém otci (matce), omotá si Johna velmi snadno kolem prstu a bude si s ním hrát jako s hadrovou panenkou.

V tuto chvíli mu to bylo naprosto jedno. Budou mít se Sherlockem dítě a jejich byt se jednou zase rozzáří přítomností jiné osoby.