27. kapitola

Po dvou týdnech se unavený John chystal domů. Moc se mu nechtělo, protože žít s těhotným Sherlockem Holmesem byl očistec na zemi. Měnil nálady jako dubnové počasí a John byl unavený.

Nezajdeme na pivo? GL

Za deset minut jsem tam. JW

A skutečně se za deset minut sešli u piva. Přiťukli si a Greg se na svého kamaráda zkoumavě podíval.

„Co je s tebou?“

„Žít s těhotným Sherlockem stojí hodně sil.“

„Zvracení a změny nálad co? Buď v klidu, tohle je ještě dobré, počkej, až budeš dát ledničku na zámek.“

„To je to tak hrozné?“

„Ještě horší.“ informoval Greg Johna ponurým hlasem.

„Měl jsem zůstat v první linii…“

„Tam by bylo klidněji.“

„A co ty a Mycroft? Už vám moc času nezbývá.“

„Včera jsme se pohádali.“ zabručel Greg. Bylo vidět, že ho to mrzí, ale také to, že ho jeho manžel naštval.

„Chceš mi říct, co se stalo?“

„Nemůžeme se dohodnout na jménu pro naši holčičku. On prosazuje Viktorii a já bych chtěl Elisabeth. Už mě to dohadování unavilo, tak jsem práskl dveřmi a odešel.“

„Vy dva jste se vážně hledali, až jste se našli. To vás nenapadlo dát obě jména?“

„Victorie Elisabeth Lestrade-Holmesová. To dostane hned na začátku života handicap.“

„Bude po vás obou. Snadno to překoná.“

Greg se usmál. „Díky Johne.“

„To nic. Rád ti poradím. Ale něco za něco – řekni mi, co mám dělat s Holmesem, kterému se mění nálady jako dubnové počasí a ve volných chvílích buď spí, nebo zvrací.“

„Pokud spí, přenes ho do postele. Když zvrací, hlaď ho po zádech a pak ho chovej v náručí. A pokud bude mít náladu, která ti nevyhovuje, líbej ho.“

„Ty jsi geniální.“

„To jsou zkušenosti.“

Oba zvedli skleničku a připili si. Pak pokračovali v rozdělaném tématu.

...

Mycroft ležel stočený v klubíčku na pohovce. Včera se šel Gregory vyspat do práce a pak tam rovnou zůstal. Jeho manželovi se tak stýskalo, že přemýšlel o tom, že mu zavolá. Uprostřed těchto myšlenek najednou pípl jeho mobil.

„Co chceš?“

„Copak bratříčku? Špatná nálada? Neměl bys být tím nejšťastnějším na světě?“

„Pohádali jsme se s Gregorym.“

„Proč zas?“

„Kvůli jménu pro naši dceru. On preferuje Elisabeth a já Victorii.“

„Jste dva idioti! To vás nenapadlo dát obě?“

„Sherlocku…“

„Nenapadlo co? Jak říkám – dva idioti.“

„Ještě něco bratříčku?“

„John je nějaký unavený.“

„Pak kdykoliv tě začne líbat, změň svou náladu. To zabere.“

„Fajn. Pozdravuj manžela.“

„Ty také.“

Mycroft se zvedl z pohovky a šel připravit večeři. Musí se svému manželovi omluvit. Sotva večeři dokončil, uslyšel odemykání dveří od bytu.

Mycroft přispěchal ke dveřím. Dovnitř vešel Gregory a Mycroftovi bylo okamžitě jasné, že byl v hospodě. Greg se na něj smutně usmál a stoupnul si před něj, jen aby ho o chvíli později sevřel v náručí.

„Omlouvám se, lásko. Pohádali jsme se kvůli úplné blbosti,“ omluvil se Greg. Mycroft okamžitě pocítil úlevu, jako kdyby někdo zvednul z jeho srdce obrovský kámen.

„Taky se omlouvám,“ zašeptal.

Greg se svezl na kolena a vyhrnul Mycroftovu košili. Lehce pokládal polibky na Mycroftovo vystouplé břicho.

„Měli bychom ji pojmenovat Victorie Elisabeth Lestrade-Holmesová.“

„S tím naprosto souhlasím, drahý. Pojď, připravil jsem večeři.ˮ

„Děkuji, lásko.“

Ruku v ruce přišli do kuchyně, kde bylo v hrncích připravené jídlo. Mycroft se chystal jim nabrat, ale Greg ho s lehkým úsměvem posadil do židle.

„Nech mě to udělat.“

Mycroft jen přikývl a nechal se svého manžela, aby se o něj postaral.

…

John potichu vešel do bytu. Sherlock stál u okna a hrál na housle. John se k němu snažil potichu připlížit, ale Sherlock si ho všiml.

„Vím, že tu jsi, Johne,ˮ řekl a John se zasmál.

„Za pokus to stálo.“

„To ano.“

Sherlock odložil housle a John ho objal.

„Jak se má náš drobeček?ˮ zeptal se John a pohladil Sherlocka po bříšku.

„Drobeček? Opravdu, Johne? Co mají všichni s těmi hloupými jmény, kterými nazývají své děti?ˮ

„Dokud nevíme, co to je, rádi si to pojmenujeme po svém. Nemůžeme tomu přeci říkat to.ˮ

„Cokoli,“ protočil Sherlock oči.

„Neboj, již brzy budeme vědět, co drobeček opravdu je a můžeme pro něj vybrat normální jméno.ˮ

„Doufám, že se přitom nebudeme hádat jako můj idiotský bratr a jeho idiotský manžel.ˮ

„Sherlocku! Každý pár se kvůli něčemu hádá. My jsme se přece hádali kvůli lidským částem v lednici!ˮ

„Ale přeci jen hádat se kvůli jménu je debilnější, než kvůli pár prstům v lednici. A teď se mnou souhlasíš, jen to přiznej.ˮ

John protočil oči.

„Každý bere své problémy jinak a dává jim jinou váhu. Nech je chudáky vydechnout, už brzy se vzpamatují.ˮ

„To doufám, není nic horšího než smutný Mycroft. Nemůžu si z něho dělat srandu, protože pak vypadám jako tyran.ˮ

„Někdy se tak opravdu chováš,ˮ zašeptal John, ale Sherlock ho i přesto slyšel.

„Říká ten, který mi mrskal bičíkem po zadku a nechtěl mě nechat vyvrcholit.ˮ

„Když budeš do pěti minut v posteli, ukážu ti, jak dokážu být štědrý, když chci,ˮ zamrkal John a usmíval se, zatímco sledoval, jak Sherlock rychle jde do ložnice.

Bůh žehnej těhotenské nadrženosti.

...

Greg a Mycroft se k sobě tulili na gauči. Měli už po večeři a oba si vychutnávali přítomnost toho druhého. Greg si přitáhl svého manžela blíž k sobě a něžně ho políbil, když se od sebe odtrhli, vzal Mycroft Gregovu ruku a položil ji na své břicho. Greg se chtěl zasmát, ale najednou ucítil drobný pohyb. A za chvilku další.

„Lásko, to je…?“

„Ano drahý. To je naše holčička.“

„Kdy se poprvé...?“

„Dnes kolem oběda.“

„Miluju tě.“

„Já tebe taky drahý.“

Oba se znovu políbili. Sice se byli schopní pohádat do krve kvůli naprosté pitomosti, ale pokud o něco šlo, byli nerozluční.

„Drahý, opravdu musíš zítra do práce?“

„Kdykoliv jindy bych s tebou zůstal, ale zítra je zátah na obchodníky s narkotiky. Plánujeme dostat i Sinclaira.“

„Simon Sinclair? Řídí víc než polovinu organizovaného zločinu v Británii. Ale díky známostem mu nejde nic dokázat.“

„Podceňuješ nás! Náhodou jsme mu dokázali před půl rokem špatné parkování.“

„Drahý tohle není legrace! Dej si pozor prosím tě!“

„Neboj se.“

Greg svého manžela pevně objal a přitáhl si ho co nejblíže k sobě. Takto seděli, dokud Mycroft neusnul. Greg ho vzal do náručí a přenesl do postele. Sotva si lehl vedle něj, tak usnul také.

Ráno nechal svého manžela v klidu spát. Jen ho políbil na čelo, oblékl se a odešel do práce.