28. kapitola

Mycroft se nudil. A to dokonce tak, že začal uklízet, což u něj bylo velmi neobvyklé. Ale co, alespoň překvapí svého manžela. Zvuk zvonku ale přesto bral jako dar z nebes. Otevřel dveře a zarazil se.

„Sherlocku… co tu děláš?“

„Nudím se, tak jedu za tebou. Třeba se na chvíli nudit přestanu.“

„Šachy?“

„Hm… raději chirurga.“

„Tak pojď dál.“

Sherlock vstoupil a vydal se do obývacího pokoje. Mycroft vytáhl hru pro děti Malý chirurg a začali si hrát.

...

John seděl v ordinaci a psal do počítače chorobopisy pacientů. Zazvonil telefon a John se vydal na příjem.

„Gregu? Co ty tu děláš?“ zeptal se, když ve vyšetřovně uviděl svého kamaráda.

„Byl jsem na zásahu a škrtla o mě kulka.“

„No koukám, ale není to tak hrozné. Je to jen škrábnutí. To spraví dva, tři stehy.“

„Díky Bohu.“

John položil Grega na lehátko a dal se do šití. Jak předpokládal, za chvilku byl hotov. Pak ránu převázal.

„Sice to není vážné, ale bylo by lepší, kdybys ještě půl hodiny ležel a pár dalších dní tu ruku nenamáhal.“

„V kolik končíš?“

John se podíval na hodinky. „Za hodinu.“

„Fajn, to tu zůstanu a pak pojedeš k nám. Budu potřebovat, aby někdo Mycroftovi vysvětlil, že moje zranění není vážné ani smrtelné.“

„Bojí se o tebe, to je snad normální.“

„I tak bych ti za to byl vděčný.“

„Dobře, co bych neudělal pro nejlepšího kamaráda. Jak ti je?“

„Jen to v tom trochu cuká, ale jinak je to v pohodě.“

„Výborně. No a co doma?“

„Pořád při starém. Už jsem vzdal snahu dát lednici na zámek nebo Mycrofta přesvědčovat ať nejí tolik a tak šílené kombinace. Až pak bude chtít shodit kila, bude mít problém.“

„Má před sebou ještě dva měsíce, měl by se mírnit.“

„Kdo mu to asi vysvětlí?“

„Já.“

„Jsi hrdina, Johne Watsone!“

„Moc vtipné Gregu. Zatím lež, já tě pak vyzvednu.“

John odešel do své kanceláře a pracoval dál na chorobopisech. V deset večer vypnul počítač a vydal se pro Grega.

...

Sherlock se s bratrem rozloučil v sedm hodin večer a odjel domů. Sice se celý den nenudil, ale na druhou stranu ani jednu hru proti svému bratrovi nevyhrál. Bylo to frustrující.

Mycroft uklízel hry a usmíval se. Lepší den dávno nezažil. Když uvedl pokoj do původního stavu, šel uvařit večeři. Když byl hotový, bylo deset hodin. Sedl si s knížkou ke krbu a i přesto, že byl unavený, rozhodl se počkat na svého manžela. Asi za dvacet minut uslyšel odemykání dveří a za chvilku vstoupil Greg do obývacího pokoje. Při pohledu na něj se Mycroft vyděsil. Gregova pravá paže byla ovázaná.

„Gregory,“ zašeptal Mycroft a vrhnul se ke svému manželovi.

„Buď klidný, Mycey. Je to jen škrábnutí.ˮ

„Jen škrábnutí? Jen škrábnutí?!ˮ

„Klid,“ zašeptal Gregory. „Nádech a výdech. Můžeš být klidný. Není to nic vážného. On ti to dosvědčí.ˮ

Mycroft se podíval na dveře, ve kterých stál John.

„Ahoj,“ pozdravil John a nervózně se usmál.

„Hm, musím na záchod,“ vymluvil se Greg a klidil se z bitevního pole.

„Hajzl,“ pomyslel si John.

„Co se Gregorymu stalo?“

„Při tom dnešním zásahu o něj škrábla kulka. Má pár stehů, ale je naprosto v pořádku.ˮ

„Říkal jsem mu, aby na sebe dával pozor.ˮ

„Mohlo to být mnohem horší. Má jen malé škrábnutí. Je v naprostém pořádku, i když je momentálně vystrašený ze svého manžela.ˮ

„To by měl.“

„No nic, měl bych jít domů. Sherlock už jistě čeká.“

„Dneska tu byl. V sedm se teprve vracel domů.ˮ

„Dobře, aspoň na chvíli se zabavil. Jak se ti daří?ˮ

„Skvěle, i když si Gregory pořád stěžuje na mé stravování.ˮ

„Ano, říkal mi o tom. Nedokážu se vcítit do těhotného člověka, ale měl bys trochu brzdit. Nechceme, abys měl nějaké problémy.ˮ

„Budu se snažit, ale ten neustálý hlad mě zabíjí.ˮ

„Ještě dva měsíce.“

„Přesně, dva měsíce.“

„Už půjdu. Chápu, že máš o Grega strach, ale dokáže se o sebe postarat a dnešní zranění není opravdu vážné. Nemusíš se bát.ˮ

„Díky, Johne. Pozdravuj mého bratra.ˮ

„Jistě.“

John odešel a Mycroft si povzdychl.

„Můžeš vylézt, Gregory.“

Gregory vešel do obýváku a díval se stydlivě na Mycrofta.

„Promiň, Mycey. Věděl jsem, že se budeš bát.ˮ

„Máš nebezpečnou práci, chápu to. To ale neznamená, že se mi to líbí. Děsí mě představa, že toto mohlo skončit mnohem hůř, než jen škrábnutím.ˮ

Greg ho objal a Mycroft se přitulil do Gregovy náruče.

„Miluju tě, Mycey. Nikdy tě neopustím a nenechám nějakého bastarda, aby stál v cestě mezi mnou, tebou a naší maličkou.ˮ

„Od teď mě budeš o všech svých zranění varovat předem, ať se stihnu uklidnit, jasné?ˮ

„Jasné, miluju tě, zlato.“

„A já tebe, drahý. Pojďme si lehnout. Musíš být jistě unavený.ˮ

Greg přikývl a stále v objetí s Mycroftem se přesunuli zpět do ložnice. Mycroft je přikryl a přitulil se blíže k svému manželovi. Greg ho políbil na čelo a pevně ho vzal za ruku. Celou noc se jejich ruce nerozpojily.

…

John dorazil v klidu domů a našel Sherlocka u počítače.

„Nový případ?“

„Sháním informace, jak porazit svého bratra. Dnes mě ve všem porazil. Jednou mu to musím vrátit!“

John se zasmál. „Ta vaše rivalita… mimochodem, měl jsi pravdu.“

„Jistě. O čem mluvíme?“

„Tvůj bratr a Greg jsou idioti.“

„Trvalo to, než ti to došlo, Johne.“

„Nepůjdeme spát, lásko?“

„Už jdu.“

Sherlock vypl počítač a ruku v ruce se s Johnem vydali do ložnice.

...

Ráno se Mycroft probudil v Gregově náručí. Jeho manžel stále spal a Mycroft ho nechtěl budit. Vymotal se z jeho objetí a vydal se udělat snídani. Všiml si, že mu přišla smska.

Jaký dokument se mohl ztratit na ministerstvu zahraničí? Mám něco hledat a nevím co. SH

Tak proč ten případ bereš? MH

John ještě spí a já se nudím. SH

Řekli ti něco víc? MH

Jen, že to je dopis od kohosi ze zahraničí a pokud ho nenajdu, bude válka. SH

Asi vím, o co jde, ale to nejde řešit po telefonu. Kde se potkáme? MH

Vyhlídka za 20 minut. SH

Budu tam. MH

Mycroft rychle dokončil snídani a šel se obléknout. Políbil svého manžela na čelo a odešel. Když se se Sherlockem setkali na vyhlídce, všechno mu řekl. O pisateli dopisu, a že jeho obsah může být vykládán jako roznětka k válce. Sherlock mu na oplátku popsal jeho brzkou ranní návštěvu ministra zahraničí a jeho tajemníka. A také následnou návštěvu manželky ministrova tajemníka.

„Jsou nemožní, musím premiérovi poradit, ať ty náměstky vyhodí. Nechat zmizet tenhle dopis je tupost!“ Rozčiloval se Mycroft. Sherlock bratrovo lamentování moc neposlouchal a listoval v novinách. Najednou se zarazil.

„Znáš někoho jménem Thomas Oldaker?“

„Ano, jeden ze zahraničních špiónů v Londýně. Proč?“

„Myslíš, že je nějaká pravděpodobnost, že by spolu nesouviselo zmizení dopisu, jehož prodej může vynést pěkný balík a vražda jednoho ze špiónů, který by dal cokoliv za tento dopis?“

„Musí to spolu souviset. Pravděpodobnost, že to tak není, je prakticky nulová.“

„Je tu adresa. Podíváme se tam?“

„My?“

„No tak, neodoláš, abys nejel semnou.“

„Máš mě prokouknutého.“

Oba se zasmáli a za chvíli už seděli v taxíku, který je vezl ke špiónovu domovu.

„Naši manželé budou šílet. Štěnice zůstaly doma.“

„Vyšetřujeme, tak co.“