29. kapitola

11.12.2015 18:23

 

Podle výpovědí svědků sice zavražděná byla holka velmi do větru, ale s nikým momentálně nechodila. Výslech největšího milovníka ze školy, kam dívka chodila, také nepřinesl nic nového. Přiznal sice, že ji moc chtěl dostat do postele, ale momentálně v ní ležel sám s angínou. Greg strávil celý den čtením hlášení a z nich bylo patrné, že tým neví, kam se dál vrtnout. Byl docela rád, že to nemusí řešit osobně, ale na druhou stranu chtěl zkusit, jestli jeho reflexy už úplně zmizely. Hlášení vložil do desek a oblékl si bundu. Kde jinde začít, než na místě činu.

...

„Sherlocku… co se děje?“

„Proč jsi udýchaný. Snad tě netahám z postele, to by mě mrzelo,“ uchechtl se Sherlock v telefonu.

„Od psaní bratříčku. Překládám.“

„No to doufám.“

„Co chceš?“

„Nechce se mi vařit a John je v práci. Stavil bych se. Co ty na to?“

„Jen přijeď,“ usmál se Mycroft a zavěsil. Pak se obrátil na svou holčičku a vzal ji do náruče. „Zlatíčko, budeme mít návštěvu.“

...

Greg se procházel místem činu a uvědomil si dvě věci. Za prvé bylo jasné, že vražda nebyla plánovaná, protože kolem mohl někdo zrovna procházet. A za druhé musel mít značnou sílu, protože voda nebyla mělká a tak musel držet dívčinu hlavu pod vodou velmi pevně. Najednou si všiml starého muže, který na louce vedle koryta natrhal kytičku pampelišek a vydal se směrem do kopce, kde byl hřbitov. Uvědomil si, že o něm byla zmínka ve spise, který měl v kanceláři. A na mrtvé se přece našla pampeliška. Její smysl také zůstával zatím nevyjasněný. Greg se rozhodl ještě jednou vrátit do kanceláře.

...

„Výborný oběd, zvlášť po příchodu z márnice.“

„To ti teda pěkně děkuju,“ zamračil se Mycroft, ale hned se zase uklidnil. Bratříček jen rýpal a nic jiného.

„Hele co kdyby ses postaral o svoje dítě, a já zatím udělám kafe?“

Mycroft jen kývl a s dcerou v náručí odešel.

...

„Ahoj, Sally. Můžu?“ strčil Greg hlavu do Sallyny kanceláře. Seděla u stolu a pročítala nějakou složku. Hned zvedla hlavu a usmála se na něj.

„Jasně, ty vždycky.“

Greg vešel a posadil se. Strávil v téhle kanceláři spoustu let života, ale poprvé seděl před stolem a nikoliv za ním.

„Jak jste daleko s tou mrtvou u řeky?“

„Nemáme žádnou novou stopu. Víme o ní jenom to, že byla do větru. Ale nikdo ji ten den neviděl. Zřejmě odešla ráno z domu a potkala pachatele cestou. Musel být náhodný. Nebo máš jiný názor?“

„Díval jsem se na fotky z místa činu a na hlášení. Zaměř se na čumily kolem místa činu, máš je na pár fotkách. A pak taky na tu pampelišku.“

Sally se zasmála. Greg už byl sice skoro čtyři roky ve funkci vrchního inspektora a do terénu se prakticky nedostal, ale pořád měl výborný postřeh.

„A co kdybys nám s tím pomohl, když už ses do toho ponořil?“

„Pokud budete tápat, tak se připojím. Ale ještě chvíli si lámejte hlavu sami.“ Mrkl na ni a odešel do své kanceláře.

...

„Máš nějaký případ?“ zeptal se Mycroft bratra, když spolu pomalu upíjeli kávu.

„V tomto ohledu je to nuda. Ale John je teď hodně v práci, protože má nemocné kolegy a tak je spousta věcí na mě. Ale hlavně se věnuju jednomu experimentu. A co ty? Tváříš se podezřele spokojeně.“

„Taky jsem spokojený,“ usmál se Mycroft.

„Přešla tě konečně ta žárlivost, že by tě mohl opustit, když pořád sedíš doma?“ zeptal se Sherlock narovinu a jen pobaveně sledoval, jak jeho bratrovi tuhne obličej.

„Hm… skoro přešla.“

„Myslel sis, že si toho nikdo nevšimne nebo co? Neustále mu psát, dovolená jen pro vás dva, když se opozdí, pobíháš jako nervózní manželka.“

„Sherlocku… dost! Ano, žárlím, ale snažím se s tím bojovat, jak to jde. Tak přestaň.“

Mladší Holmes raději jen kývl, protože Mycroft vypadal, že brzy něčím vezme po hlavě. Raději se rozloučil a odjel domů. Mycroft se vrátil zpátky do svojí pracovny a pohladil fotku na stole. Když ji tam ráno našel, do očí mu vstoupily slzy. Nechápal, jak si mohl myslet, že by ho jeho drahý mohl opustit. Proto mu ten den nepsal ani jednu zprávu, najednou mu to přišlo dětinské. Nechtělo se mu už ani pracovat, raději oblékl sebe a Nicole a vzal ji na procházku.

...

Když se Greg vrátil domů, nikdo tam nebyl. Přišlo mu to hodně zvláštní, protože doma měli být všichni. Vytáhl z kapsy mobil a zavolal svému milovanému.

„Ano, drahý?“

„Kde jste všichni, zlato?“

„Holky jsou v kině a já s Nicole v parku. Nechceš se přidat?“

„Hned jsem tam.“

...

Když si manžela v parku všiml, musel se usmát. Mycroft seděl na lavičce s mobilem v ruce. Nicole se naprosto spokojeně hrabala v písku a stavěla hrad.

„Ahoj lásko,“ pozdravil ho a přisedl si k němu.

„Vítej, drahý,“ usmál se Mycroft a políbil Grega. „Máme ještě půl hodiny, než holkám skončí kino.“

„Fajn, a co jinak?“

„Nechtělo se mi pracovat, tak jsem se věnoval Nicole. Jeden z nejsmysluplněji strávených dnů v poslední době.“

„Užívej si jí, dokud můžeš. Za chvíli taky vyroste.“

„A co ty drahý? Jak ses měl?“ odskočil Mycroft od tématu, kterého se bál.

„Pár nových poznatků u té mrtvé z řeky a konečně jsem dopsal to doporučení k soudu. Snad to k něčemu bude.“

Povídali si na lavičce a zapomněli na čas. Proto si svých tří dcer všimli, až když stály u nich.

„Jaké bylo kino?“

„Jen zabitý čas, nic víc,“ odpověděla Mary otráveně.

Rodina se sebrala, vydali se na cestu domů.

...

Další tři dny se nedělo nic zvláštního. Teprve až čtvrtý den ráno, někdo zaklepal na dveře Gregovy kanceláře a dovnitř vešla Sally.

„Dobré ráno, něco bych od tebe potřebovala,“ usmála se na šéfa nervózně.

„Ahoj, copak bys chtěla? Jen tě musím upozornit, že na kafe je čas až později.“

„Jasně, šéfe,“ zamračila se a sedla si naproti němu. „Potřebuju povolení k psychologickému vyšetření.“

„A co s tebou je?“

„Gregu já mluvím vážně!“

„A jdeš za mnou, protože je s tím nějaký problém a nikdo jiný ti to nechce podepsat, co?“

Sally trochu zahanbeně kývla. Greg se zasmál a posadil se v křesle pohodlněji.

„Tak poslouchám.“

„No řídili jsme se tvojí radou a proklepli čumily. A jeden z nich je dost podezřelý. Ale je mu 78 let a jeho diagnózou je demence. Začalo to v době, když mu před šesti lety zemřela manželka. Od té doby jí každý den nosí na hrob pampelišky. Tedy pokud jsou, pokud ne, kupuje jí růže. Prý to tak dělali celý život. A on navíc přiznal, že by na místě činu v dobu, kdy se stala vražda. Jenomže ho nemůžeme předvést, protože by všichni argumentovali tou demencí. Potřebuju vyšetření od doktora.“

Greg pouze kývl hlavou a podepsal papír, který pak Sally podal.

„Eh… díky.“  

Nebyla připravená, že podpis dostane tak snadno. Ale když už ho měla v ruce, mrkla na šéfa a odešla.