3. kapitola

11.07.2016 18:55

 

A/N: Jsem tak unavená, lidičky :(  Brigáda mě zmáhá a tahle kapitola stojí za prd, brzy už rozjedu děj.

 

V neděli měli chlapci volno, tak je Jean vzal na oběd do restaurace a následně do cukrárny na sladký zákusek a zmrzlinu. Odpoledne navštívili kino, ale Jean filmu nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. Těšil se až zítra opět uvidí Armanda.

Když budou mít štěstí, mohli by se vypařit, ale Jean věděl, že bude pod orlím pohledem svých synů, kteří měli ve zvyku na něj zamrkat vždy, když dali gól.

Snad se ale najde aspoň chvilka, kterou by si s Armandem mohli ukradnout.

Po kině se vrátili zpět domů, kde jim Jean připravil lehkou večeři, po které se oba dva vydali spát.

Jean tedy poklidil nádobí a kuchyň, než se sám vydal do postele. Místo spánku si však do půlnoci psal s Armandem. Teprve pak šli oba spát.

…

Když se druhého dne Jean vzbudil, Aramis i Athos už byli pryč. měl ještě dost času, proto se v klidu nasnídal a oblékl, než vyrazil do školy.

Kvůli zápasu si vzal volno, aby mohl po zápase se syny oslavit případné vítězství.

Poté, co dorazil ke hřišti, na kterém se měl zápas odehrávat, viděl, jak se oba dva týmy pilně rozcvičují na opačných koncích hřiště. Někde vprostřed stáli oba trenéři a Armand, nejspíš probírali nějaké organizační věci.

Jako by Armand cítil, že se na něj dívá, pozvedl hlavu a když ho pohledem našel, věnoval mu malý úsměv, který mu Jean s radostí opětoval.

Armand pak opět hlavu sklonil a pokračoval v diskusi s trenéry, zatím co se Jean připojil k řadě rodičů čekající u stánku s občerstvením.

S limonádou v ruce si našel volné místo na tribuně. Za necelých pět minut zápas začal.

Druhý tým si vedl dobře, ale na domácí neměl. Zvlášť ne s Aramisem a Athosem v útoku. Jean i po několika letech stále ohromeně zíral, když jeho synové hráli spolu. Byli neuvěřitelně sehraní a on nemohl být pyšnější, že je jejich otec.

,,Vypadáš až příliš spokojeně,” ozvalo se mu u ucha.

Jean s širokým úsměvem otočil hlavu a podíval se na svého přítele.

,,A ty bys měl taky. Je to tvoje škola, která vyhrává.”

,,Jsem. Aramis a Athos jsou na hřišti skvělí, kdyby se tak snažili i ve škole, nemuseli by dostávat tolik trestů.”

,,Pochvala od ředitele za reprezentaci školy by ale taky neuškodila.”

Armand ho chvíli bez hnutí sledoval, než se jeho úsměv rozšířil.

,,Uvidím, co se dá dělat,” pokrčil rameny a otočil svůj pohled na hru. Jejich ruce se ovšem spojily. Díky publiku před nimi byly dobře schované, takže je nikdo neviděl.

,,Jestli večer budou mít týmovou oslavu, přijdeš ke mně?” zeptal se Armand, když už se zápas konečně blížil ke konci.

,,Jasně,” přikývl Jean.

,,Ještě se ti ozvu.”

Armand vstal a odešel za ostatními učiteli. Hra jen chvilku poté skončila výsledkem 4:1 pro domácí, kteří okamžitě začali jásat.

Jean byl opravdu pyšný, Aramis dal jeden gól a Athos dva. Tento úspěch budou muset oslavit.

…

,,Hráli jste skvěle,” pochválil je na cestě domů.

Aramis i Athos, kteří unaveně leželi na zadním sedadle, jen zamručeli.

,,Kdy to oslavíte?”

,,Dneska večer,” odpověděl unaveně Aramis.

,,Budete chtít odvoz?”

,,Asi jo.”

,,Tak fajn.”

Jakmile dojeli domů, kluci se vypravili do sprchy a Jean zatím uvařil oběd. Společně se najedli a pak chlapci odešli spát, aby opět načerpali energii.

Jean se tedy rozvalil na pohovce a začal psát Armandovi.

Chlapci mají večer oslavu. Kdy mám přijít?

Kdykoli budeš chtít. Budu čekat.

Napíšu ti, až vyrazím.

Dobře.

…

Chlapci prospali celé odpoledne, ale Jeanovi to nevadilo. Věděl, že si potřebují odpočinout. Po večeři se všichni tři převlékli a Jean je odvezl zpět na hřiště, kde se pořádala oslava vítězství.

,,Zavolejte, až budete potřebovat odvoz.”

,,Jasně, tati,” řekli oba, než vystoupili a zavřeli za sebou dveře.

Jean rychle napsal Armandovi zprávu, než k němu odjel.

....  

Aramis s Athosem si užívali oslavu a dobře se bavili se svými kamarády. Kromě jejich týmu tam byly i ostatní děti ze školy. A mimo jiné i idiot, který je oba štval.

,,A heleme se, naši hrdinové,” ozvalo se za nimi.

Oba si unaveně povzdychli. Neměli na něj nejmenší náladu.

,,Co chceš, Rocherforte?” otočil se Athos.

,,Teď budete oblíbení co? Vyhráli jste zápas a váš otec leze ředitelovi do zadku.”

,,Náš otec nikam neleze a dej si pozor na jazyk,” odsekl Aramis.

,,Opravdu ne?” ušklíbl se Rocherfort. ,,Tak proč vedle něj dnes seděl?”

Aramis i Athos se na něj překvapeně podívali.

,,To jste neviděli? Seděli vedle sebe aspoň deset minut.”

,,Tak vedle sebe seděli, no a co? Starej se radši o sebe.”

Rocherfort naštvaně odešel. Aramis počkal, až bude z doslechu, než se otočil na svého bratra.

,,Proč by táta seděl vedle toho blba?”

,,Třeba řešili nás, a když ne, třeba to byla jen náhoda. Nenech ho, aby tě rozčílil, nestojí to za to.”

,,Stejně se ho na to chci pak zeptat.”

,,Jak myslíš,” protočil Athos oči.

,,Zmlkni, otravo.”

,,Až po tobě.”

Užívali si až do půlnoci, než zavolali svému tátovi, aby je vyzvedl. Ten pro ně za deset minut dojel.

,,Tak jak jste si to užili?” zeptal se jich po cestě domů.

,,Dobře,” odpověděl Athos.

,,Tati?”

,,Ano, Aramisi?”

,,Proč jsi dneska při zápase seděl vedle našeho ředitele?”

Jean ztuhl, ale okamžitě si uvědomil, že jeho synové nemohli nic vidět, vždyť s Armandem ani nic nedělali.

,,Přisedl si vedle mě, chtěl se mnou probrat vaše chování,” vymyslel si okamžitě.

,,Co, zase si stěžoval?” zeptal se otráveně Aramis.

,,Naopak, chválil vás.”

,,On?!”

,,Ano, on. Myslím, že na něj máte špatný názor.”

,,Na rozdíl od tebe až příliš dobrý, tati.”

Jean protočil oči. Jakmile dojeli domů, okamžitě je poslal spát. Sice měli být další den doma - měli to omluvené od školy, ale Jean věděl že by zůstali vzhůru až do rána.

To ale neznamenalo, že on byl o něco lepší.

Až do rána si psal s Armandem.