30. kapitola

06.01.2016 18:12

 

Později odpoledne, když už chtěl jít Gregory domů, ho k sobě zavolal samotný šéf Scotland Yardu.

„Volal jste mě, pane?“

„Posaďte se.“

Greg tak učinil a čekal, co ze šéfa vypadne. Záhadně se totiž usmíval.

„Musím vám pogratulovat. Je vidět, že stále nepatříte do starého železa.“

„Obávám se, že vám nerozumím,“ řekl Greg zmateně.

„Případ té mrtvé ženy od řeky je vyřešený. Pachatelem byl opravdu ten starý muž. Ale nebýt toho vyšetření u odborníka, nikdy bychom mu to nemohli dokázat. Nikdo jiný to vyšetření nechtěl povolit. To až vy.“

„Pane, měl byste spíše pochválit Sally a zbytek týmu. Vypátrání pachatele je jejich zásluha. Moje v žádném případě. Sally přinesla pádné argumenty a na jejich základě jsem povolil vyšetření. Rozhodně jsem jí to nepovolil kvůli našemu přátelskému vztahu. Přesvědčila mě nutnosti vyšetření a já ho proto povolil. Spíš je zarážející, že to neudělal někdo jiný.“

„Nemají takový čuch jako vy.“

„Asi ne, pane.“

„Teď můžete jít.“

„Díky, pane.“

Greg co nejrychleji vypadl z „velitelské“ kanceláře. Měl radost, že Sally případ vyřešila. Zítra jí musí pogratulovat.

...

Svoji rodinu našel Greg uklízet nádobí po večeři. Chvíli si hrál s Nicole a pak ji připravoval na spánek. S Mycroftem se sešli až v devět hodin večer v obýváku na gauči.

„Jak ses dnes měl drahý?“ zeptal se Mycroft a proplet jejich prsty.

„Od soudu nepřišlo vyjádření, tak jim tam asi budu muset udělat průvan. A Sally vyřešila tu vraždu od řeky. Měl jsem se celkem fajn. A co ty?“

„Nicole se rozhodla uklízet v pokoji, takže teď tam nemůžu nic najít. A nějaká spolužačka holek utekla před třemi dny z domova, a protože ji ještě nenašli, vyslýchali všechny spolužáky.“

„Hm… doufám, že ji najdou brzo.“

Povídali si do jedenácti hodin. Během toho, šla Vicky asi osmkrát na záchod. Když šla po deváté, zavolal ji Mycroft za nimi.

„Vicky… pojď sem!“

Když vešla, bylo Gregovi jasné, že ji něco trápí. Odsunuli se od sebe, aby si mohla sednout mezi ně. Oba ji pohladili po hlavě a ona se mezi ně stulila.

„Copak je, zlato?“ zeptal se Greg. Oba s Mycroftem cítili, že to je vážné.

„Myslím, že budu mít průšvih.“

„Ale? Co moje holčička provedla?“ zeptal se Mycroft jemně.

„Dneska jsem lhala.“

Oba otcové jenom pozvedli obočí.

„No dneska se mě ptali na Jess, jestli nevím proč utekla, kam utekla a tak dál. A já řekla, že to nevím. Jenže tam byla její máma s jejím chlapem, tak jsem nemohla nic říct.“

„Počkej, tomu nějak nerozumím,“ zarazil ji Greg. Bylo evidentní, že Vicky něco ví, ale říct to se jí nechce.

„Poznala jsem ji na začátku čtvrté třídy v klavíru. Učitelka nás dala na čtyřruční skladby dohromady. Je to super holka, dá se s ní pokecat. Jenže pak se jí rozvedli rodiče a její matka si dovedla domů svého přítele. A od té doby je Jess jiná. Nevím, jak bych to řekla, ale je uzavřenější, nechce se bavit, nejezdí nikam na výlety. A taky jí vždycky někdo vyzvedává, což dřív nedělali. Několikrát mi říkala, že chce utéct a teď to udělala.“

Mycroft s Gregorym se na sebe podívali a ani jeden z nich v první chvíli nevěděl, jak reagovat. Stalo se jim to jako rodičům poprvé.

„A proč jsi nic neřekla, když se tě na to ptali?“ zeptal se Greg nakonec.

„Kdyby tam byla jenom ta seržantka, tak jí to řeknu. Ale byla tam ji matka Jess s tím svým přítelem a Jess říkala, že se ho bojí.“

„Hm… jasné. Ale řekni mi, ty víš kde je?“

„Vážně mi nic neřekla. Ani jsem nevěděla, že chce opravdu utéct. Přemýšlím o tom celý den, ale fakt nevím.“

„Vicky, víš co, teď běž spát a neboj se. Jess se ti vrátí a nic se jí nestane. Dobře?“

„Jo, tati,“ usmála se Vicky, dala otcům pusu a odešla.

...

„Co budeme dělat, Gregory?“

„Zítra se na ten případ podívám. Hlavně na ten postup při výslechu. Není přece možné, aby tam byli i rodiče. Nechceš se zatím podívat na toho přítele?“ zaprovokoval Greg.

„Jak bych to asi udělal?“

„Hele tohle na mě nezkoušej! Sice už nepracuješ, ale kanály máš pořád a Anthea tu službičku udělá.“

„Dobře, lásko, prověřím ho.

Políbili se a odešli spát. Čekal je perný den.

...

Jako obvykle Mycroft ráno vzbudil manžela polibkem a snídaní do postele. Greg si mohl jen libovat a vychutnávat. Pak se rozloučili s děvčaty, která šla do školy.

„Drahý, jdu napsat Anthee. Uvidíme, co zjistím. Snad jsem ještě úplně nevyšel ze cviku.“

„Určitě ne, zlato. Musím už jít, ale během dne se ti ozvu.“

Greg si ho přitáhl blíž, políbil ho, pak pohladil Nicole po hlavičce a odešel.

...

Antheo, prosím, měla bys na mě chvilku? MLH

Na tebe vždycky. ;) Za půl hodiny na vyhlídce? A

Díky. MLH

Mycroft už seděl u stolu, když Anthea přišla.

„Ahoj, čekáš dlouho?“

„Zdravím tě. Ne, teď jsem si sedl.“

Anthea nejdřív pohladila Nicole v kočárku a pak si sedla naproti svému bývalému šéfovi.

„Tak co se děje?“ zeptala se, když před ně číšník položil kávu.

„Potřebuju prověřit jednoho člověka.“

„To nebude vůbec žádný problém. Koho?“

„Moje dcery mají spolužačku, která utekla před čtyřmi dny z domova. Jmenuje se Jess. Potřebuju prověřit partnera její matky.“

„Dobře. Hned se do toho pustím. To nebude velký problém.“ usmála se a rovnou začala vyťukávat zprávu do mobilu.

„Děkuju.“

...

Greg vytočil číslo do kanceláře Sally.

„Ahoj, můžeš za mnou na chvíli přijít, prosím?“

„Jasně šéfe, už jdu.“

Za chvilku se skutečně ozvalo zaklepání a vstoupila Sally. Greg jí jen pokynul, aby se posadila.

„V první řadě ti musím říct, že jste všichni odvedli výbornou práci v tom případu mrtvé ženy v řece. Máte pochvalu.“

„Díky, ale máš na tom zásluhu.“

„Nesmysl, jen jsem ti řekl, co vidím. To je všechno. Ale něco bych od tebe potřeboval.“

„Poslouchám.“

„Jedna spolužačka mých holek utekla z domova. Pokud máš čas, potřebuju zjistit, kdo na tom pracuje. Vyhledal bych si to sám, ale musím teď k soudu. Podle toho, co mi řekla Vicky, mám pocit, že tam práci dost odflákli.“

„Jak se vrátíš, budeš to mít na stole,“ kývla Sally a odešla.

...

Rozdala úkoly a sama se také pustila do práce. Výsledky byly natolik šokující, že je Gregovi odnesla hodně brzy a pak tiše zírala. Tuto stránku svého šéfa dosud neznala. V polední pauze se rozhodla, že se půjde podívat po nějaké sadě hrnečků, protože se blížily Antheiny narozeniny. Zamířila si to rovnou do obchůdku, kde měli kouzelné věci. Už byla skoro tam, když za sebou uslyšela hlas.

„Dobrý den, slečno Donovanová,“ oslovil ji Mycroft.

„Dobrý den, pane Holmesi. Ahoj, princezno.“

„Na nákupech?“

„Ano, jdu koupit Anthee dárek a si provětrat hlavu,“ usmála se.

„Stalo se něco?“

„No Greg přišel na tak závažné chyby v práci jednoho oddělení a dělal tam pěkné dusno, tak jsem raději vypadla.“

„To umí skvěle, pokud se mu něco nelíbí. Bylo to moc zlé?“ zeptal se Mycroft soucitně.

„Nikdy jsem ho tam neviděla. Opravdu zuřil. Musím ale říct, že právem. Promiňte, ale musím už jít.“

„Nashledanou slečno.“

„Nashledanou.“