31. kapitola

12.01.2016 18:22

 

Drahý, co kdybychom šli na pozdní oběd nebo na kávu? MLH

Dobře, v půl třetí tam co vždycky. GLH

...

Když Greg v půl třetí vstoupil do jejich oblíbené kavárny, svého manžela hned neviděl. Zato si všiml Nicole, která seděla v dětském koutku v bazénku s míčky a vesele je házela po holčičce, která tam byla s ní. Obě se míčové válce hrozně smály. Až za chvíli si všiml manžela, který četl noviny a na svou dceru občas mrkl.

„Ahoj, lásko.“

„Vítám tě drahý.“

Usmáli se na sebe a propletli spolu prsty. Objednali si dvě kávy a chvíli jen tak vychutnávali.

„Myslím, drahý, že budeš mít případ.“

„Jo ten už mám.“

„Co se stalo?“ udivil se Mycroft.

„No musel jsem v oddělení čtyři udělat průvan.“

„Slyšel jsem, že tam bylo pěkně dusno. Podřízení z tebe teď mají strach. Takového tě prý neznají,“ usmál se na manžela Mycroft. Ten mu úsměv oplatil.

„Ty jsi potkal Sally, že jo?“

Mycroft jen kývl.

„Mě to v tu první chvíli tak vytočilo, že jsem šéfa toho oddělení vyhodil hned a na místě. Není přece možné vyslýchat pachatele a oběť dohromady. A bylo toho ještě daleko víc.“

„Zažil jsem tě takhle naštvaného jenom jednou a stačilo mi to.“

Greg se zašklebil a napil se kávy.

„A co ty?“

„Ten muž se jmenuje Ralph Simmon, 45 let a je účetním v jedné firmě v oblasti cestovního ruchu. Je až nechutně čistý. Zajímavostí je pouze to, že s ním nikdy žádná žena nevydržela déle než rok. Žádná ale nikdy neprozradila, proč se rozešli.“

„Takže nám nezbývá nic jiného, než najít Jess, promluvit s ní a podrobit jí lékařské prohlídce. Nic jiného nás dál nedovede.“

„Vynikající dedukce, vrchní inspektore. Ani s věkem neztrácíte svůj bystrý úsudek,“ pochválil Grega Mycroft jemně ironicky.

„A vám, bývalá britská vládo, stále fungují informační kanály. Gratuluji.“

Oba se zasmáli a dopili svou kávu.

...

Večer, když už se chystali spát, přišla k nim do ložnice Vicky. Musela mít vážný důvod, protože jinak k nim holky nechodily.

„Tati, můžu na chvíli? Dostala jsem před chvílí zprávu.“

Ani jeden sice nechápal, proč za nimi kvůli tomu jde, ale přesto kývli. Vicky se posadila na postel.

„Ta zpráva je od Jess.“

„Ona má mobil u sebe?“ zeptal se Mycroft nevěřícně. Greg zatím jen rudnul vzteky. Tohle už vážně nebylo možné. Jenom naprostý idiot by nenechal mobil lokalizovat. Povzdychl si a natáhl se po dceřině mobilu.

Jsem v pořádku. Neměj strach. Jess

Greg vzal svůj mobil a zavolal Sally. Nadiktoval telefonní číslo a vydal rozkazy. Pak vrátil Vicky mobil.

„Teď běž spát, Vicky. Já musím jít. Tohle se musí vyřešit okamžitě.“

Dcera kývla a odešla.

„Jdeš pomoct s hledáním?“

„To ne. Sally to zvládne. Ale pak už s tou dívkou budu mluvit jenom já.“

„A oddělení číslo čtyři se má na co těšit,“ usmál se Mycroft a políbil manžela. Pak ho nechal jít.

...

Ráno vypravil Mycroft trojčata do školy a sám se nachystal na odchod. Chtěl navštívit Jamese, aby se dohodli na dalších knihách na překlad. Pak se chtěl jít projít. V osm hodin dorazila Jane a on mohl vyrazit do ulic.

...

Sally se podařilo Jess najít a ještě v noci ji přivezla do Scotland Yardu. Greg jí nechal prohlédnout a vyšetřit policejní lékařkou. Jak se mu hodilo, že poradil šéfovi, aby zaměstnal dva doktory. Pak zavolal policejní psycholožce, aby s dívkou promluvila. V půl páté ráno byl výslech hotov. Když si ho Greg četl, málem vyskočil z kůže. V práci už bylo dost lidí, takže si mohl dovolit nařídit okamžité zatýkání. Měl sto chutí jet s nimi, ale věděl, že je to případu tak trochu osobně angažovaný, tak raději zůstal. Dívka spala na gauči v jedné prázdné kanceláři a nic jí nechybělo.

V devět třicet končil Greg ranní poradu, když ho telefonicky zavolal šéf k sobě. Hned se raději zvedl a šel.

...

Mycroft se rozhodl, že od Jamesova vydavatelství půjde domů pěšky. Byl nádherný jarní den a sluníčko vesele svítilo. Jeho nálada byla trochu chmurná. James ho chtěl zaměstnat na plný úvazek. Ne, že by to Mycroftovi nelichotilo a ne, že by ho překládání nebavilo, ale zjistil, že věnovat se své dceři ho maximálně naplňuje. Na druhou stranu byl fakt, že Nicole za chvíli vyroste a odejde z domu.

V jedné výloze, kterou míjel, si všiml čokoládového klavíru. Byl vyvedený do naprostých detailů a velmi se mu líbil.

„Nekupuj ho. Zaděláváš si na cukrovku,“ ozval se za ním veselý hlas.

„Antheo… co tu děláš?“

„Jdu za tebou. Potřebujeme tě.“

„My?“ podivil se.

„Pojď prosím. Vysvětlím ti to cestou,“ řekla mu a pokynula k černému autu. Jen si povzdychl a šel.

...

„Už podruhé během krátké doby vás musím pochválit. To zneužívání té malé dívenky jste vyřešil brilantně, velmi rychle a navíc bez jakýchkoliv scén. Gratuluji.“ zakončil šéf Scotland Yardu svou dvacetiminutovou řeč.

„Děkuji, pane.“

„Posaďte se. Mám pro vás nabídku,“ vyzval Grega a posadil se za svůj stůl. „Za měsíc odcházím do penze. Bývá zvykem, že odcházející šéf někoho na svoje místo doporučí a zatím se nikdy nestalo, že by nebyl tento kandidát schválen. Co byste řekl na to, kdybych navrhl vás?“

Gregory zíral s otevřenými ústy. Reagovat nebyl schopný. Šéf se jenom shovívavě usmál.

„Nemusíte odpovídat hned. Máte na rozmyšlenou čas do konce týdně. Teď můžete jít.“

Greg se rychle rozloučil a odešel. Celý zbytek dne se nemohl z té nabídky vzpamatovat.