32. kapitola

15.01.2016 18:08

 

Mycroft byl pobavený a naštvaný zároveň. Anthea ho odvezla na ústředí tajných služeb, kde potřebovali jeho pomoc. Nemohli celé dva dny přijít na to, kdo se jim vloupal do systému a celý ho zboural. Mycroft byl naštvaný, protože tohle se prostě stávat nemělo. Jeho koutky však zacukaly, když zjistil, že jeho bratříček si ověřoval jednu teorii a jen tak mimochodem systém naboural a narušil. Zachoval tentokrát bratrskou solidaritu a nepráskl ho. Prostě dal systém dohromady a nechal se odvést domů.

...

Mám u tebe láhev červeného, idiote! MLH

Krabičáku mám v lednici na pokusy sice dost, ale proč bych ti ho měl dávat? SWH

Právě jedu z ústředí tajných služeb. Potřebovali pomoct se systémem. MLH

Ehm… jaké si dáš? Díky, bratříčku. SWH

Nějaké sladké, prosím. ;) MLH

...

Greg se hrabal ve svém stole. Od šéfova návrhu se nebyl schopný moc soustředit a tak pořád něco hledal. Momentálně to byla peněženka. V posledním šupleti svého stolu narazil na malé album s fotkami. Dal si ho tam už před lety, aby se měl s čím potěšit, když svého milovaného dlouho neviděl. Byly tam společné fotky s Mycroftem a jejich dcerkami. Také pár z oslavy sedmdesátých narozenin paní Holmesové. Tenkrát se podařilo dostat na fotce oba bratry vedle sebe, aniž by se začali dohadovat. Z té jedné fotky bylo patrné tolik, jako nikdy jindy. V obyčejném životě by se člověk i hádal, že Sherlock s Mycroftem nejsou bratři. Ta fotka, ale říkala jasný opak. Nejvíc to bylo patrné na očích. Oba páry byly naprosto stejné. Barva, velikost, výraz očí, to všechno tam bylo dvakrát. Tedy vlastně třikrát, protože oba bratři měli oči své matky. Když nad nimi Greg přemýšlel, docházelo mu, že mají společného ještě mnohem víc. Gesta, řeč, genialitu a vkus. Ani John, ani Greg nikdy nepřišli na to, proč mezi sebou bratři mají tak chladný vztah. Neměli odvahu se zeptat.

Strčil album zpátky na místo s malým úsměvem a pak našel peněženku zahrabanou na stole.

...

„Dále,“ ozval se Greg na zaklepání na dveře. Dovnitř vešla Sally a posadila se naproti němu.

„Dostala jsem pochvalu.“

„Jo, já taky. Ale zase je to spíš zásluha vás všech než moje,“ usmál se Greg. Sally se ale zamračila.

„Nech skromnost stranou a řekni mi, jak se rozhodneš.“

„O čem?“

„Stane se z tebe velký šéf?“

Greg se smutně usmál. Od nabídky uplynul už týden a on se stále nemohl rozhodnout. Bylo to složité a on si nevěděl rady. Nakonec pokrčil rameny.

„A co na to doma?“

Znovu pokrčení rameny. Doma se o nabídce zatím nezmínil, protože bylo jasné, že by všichni byli nadšení. A on se chtěl rozhodnout sám.

„Myslím, že už by ses měl vyjádřit. Šéf je kvůli tomu nervózní. Vezmi Mycrofta na večeři a poraď se s ním. Minimálně jemu by ses zmínit měl.“

„Dík.“

Sally se na něj usmála a odešla. Greg si sedl do křesla pohodlněji. Vlastně to nebyl tak špatný nápad. Napsal Jane, jestli by mohla zůstat déle a pohlídat holky. Když mu po chvíli odepsala, že nemá námitky, uculil se.

...

V 19:00 buď na vyhlídce a vezmi si něco hezkého na sebe. Chci být dneska večer jen s tebou. GLH

Mycroft na zprávu chvíli nechápavě hleděl. Gregory chodil pár dní jako ve snách a nevnímal svět kolem sebe a byl neustále zasněný. Teď se zdálo, že se konečně odhodlal říct, co se děje. Vzal si tedy svůj šedý oblek a do něj bílou košili s modrou kravatou. Tohle oblečení na něm jeho manžel milovat. Celek korunoval voňavkou, kterou dostal od dcer k Vánocům. Zatím ji použil jen jednou a byla z toho velmi vášnivá noc. Dal pusu děvčatům a odešel.

...

Sherlock stál u okna a hrál na housle. John byl ještě v práci a Misha byl u Johnových rodičů. Najednou se prudce rozrazily dveře a John vešel dovnitř.

„Zatracený Sherlocku Holmesi! Jak jsi mohl tohle udělat!?“

Sherlock v klidu odložil housle a usmál se na manžela.

„Nejsi rád, Johne?“

„Brzo tě vezmu něčím po hlavě! Pověsit na nemocnici ceduli s nápisem pro karanténu zavřeno, není žádná sranda! Zhodnotím to jedním slovem – jsi zmetek!“

Sherlock si přitáhl zuřícího manžela k sobě a políbil ho na krk.

„Lásko, to jsou dvě slova…“

John na něj hodil vražedný pohled a zavrčel: „Zmlkni a nesnaž se mě opít rohlíkem!“

„Rohlíkem bych to nezkoušel, ale pivo je v lednici.“

„SHERLOCKU!!!“

Velký detektiv pro jistotu zmlkl a začal se Johnovu krku věnovat pořádně. Za chvilku už byl krk pokrytý kousanci a John se v jeho náručí chvěl. Začali ze sebe navzájem strhávat oblečení a to tvořilo cestu, až do ložnice k jejich posteli.

...

Mycroft vstoupil do restaurace a potěšeně se usmál, protože v poloprázdné místnosti uviděl svého manžela sedět u stolu pro dva. Když si k němu přisedl, Greg se na něj usmál a natáhl k němu ruku. Mycroft jejich prsty hned propletl. Až do doby, než přišel číšník, seděli potichu a bez jediného slova. Teprve, když jim nalil červené víno a vzdálil se, se Gregory potichu ozval.

„Vím, že jsem se ti poslední týden moc nevěnoval. Teď ti to chci vynahradit. Na nás,“ pozvedl sklenku. Mycroft s úsměvem pozvedl tu svoji a přiťukli si.

„Copak s tebou bylo minulý týden, drahý? Vůbec se kvůli tomu nemusíš cítit špatně, ale zajímá mě to.“

„Šéf si mě zavolal, aby mě pochválil a sdělil mi, že by mě rád navrhl jako svého nástupce. Zítra bych mu měl odpovědět, ale já stále nevím, jak se rozhodnout.“

Mycroft se ke Gregovi natáhl a znovu propletl jejich prsty. Na tváři se mu usadil zvláštní úsměv, který Grega zmátl. Čekal, že ho manžel začne přesvědčovat, aby tu funkci vzal. On ho však stále držel za ruce a jen se usmíval.

„Drahý, tohle ale nevyřeší nikdo jiný než ty.“

„To je všechno, co mi řekneš?“

„Řeším něco podobného. James mě chtěl vzít na celý úvazek na překládání, ale odmítl jsem. Už bych to nezvládl. U tebe je to ale něco jiného. Pokud myslíš, že je to to nejlepší, tak tu práci vezmi.“

Greg nevěděl, co říct. Myslel, že po těch dlouhých letech ho Mycroft nemůže ničím překvapit, ale opak byl pravdou. Asi dospěl nebo byly erupce na Slunci. Jinak si jeho odpověď nedokázal vysvětlit. Vstal a kývl na Mycrofta, aby ho následoval. Když se ocitli na pánských záchodech, přitiskl ho ke dveřím a začal ho vášnivě líbat.

„Gregory… neblázni!“

„Ty si vezmeš tuhle košili a použiješ tuhle voňavku a chceš po mně, abych nebláznil?“ zašeptal Greg a začal se dobývat do Mycroftových kalhot. Všiml si samolibého úsměvu svého manžela a rozhodl se mu ho setřít z tváře. Dostal se pod jeho spodní prádlo a začal ho jemně hladit.

„Drahý…“ Mycroft chtěl zase něco namítat, ale Greg ho umlčel polibkem. Líbali se stále vášnivěji a jejich touha rostla. Greg cítil, že Mycroft mu rozepíná a stahuje kalhoty. Když s tím byl hotový, sevřel Greg jeho ruce, aby mu zabránil dotýkat se sám sebe. Už ale nemohl dále ignorovat, že chce být v Mycroftovi. Opatrně do něj vstoupil a začal se v něm pohybovat. Jejich milování bylo pomalé a něžné. Jen Mycroft frustrovaně sténal, protože se nemohl dotýkat ani manžela, ani sebe. To jeho touhu dráždilo k nepříčetnosti. Najednou ho Greg jemně kousl do rtu a Mycroft cítil, jak ho naplňuje. To mu k vrcholu úplně stačilo. Pak Gregory pustil jeho ruce a objal ho. Stáli a nehýbali se, dokud se jejich těla nezklidnila. Jeden druhého upravili a po sladkém polibku se vrátili ke stolu. Bylo to akorát včas. Zrovna jim nesli večeři.

...

Po výborném jídle si dali ještě jednu skleničku červeného. Rozhodli se, že domů půjdou pěšky. Byl teplý večer a tak jim nic nebránilo.

„Mycrofte, co mám udělat?“ zeptal se Greg narovinu a vzal manžela za ruku. Ten se jenom usmál.

„Drahý, to si musíš rozhodnout sám. Nám ostatním nezbyde nic jiného, než tvoje rozhodnutí akceptovat. Ale pokud nevíš, jak se rozhodnout, zkus přemýšlet. Co se stane, když to místo odmítneš?“

Gregory se na chvíli zamyslel. Pak se posadil na lavičku, kolem které zrovna šli. Mycroft se posadil vedle něj a stiskl jeho ruku.

„No šéf tam jmenuje někoho jiného. Pravděpodobně Gragstona. Mají výsledky téměř srovnatelné s našimi. Všechno bude tak, jako do teď. Já už se nikam neposunu a těch pár posledních let strávím tam, kde jsem. A budu přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdybych to místo přijal.“

„Fajn. A když to místo přijmeš?“

„Dostanu novou kancelář a vyzkouším jaké to je. A bude to další změna, kterou budu muset projít.“

Mycroft se nahnul a jemně Grega políbil na rty. Když se od sebe odtáhli, potichu zašeptal:

„Gregory, ať už se rozhodneš jakkoliv, nás budeš mít pořád. Na tom se nic nezmění. A pokud to nevyzkoušíš, nebudeš vědět jaké to je.“

Greg si přitáhl Mycrofta k sobě a políbil ho.

„Díky za radu, lásko. Uvidím zítra. Půjdeme?“

„Zajisté, drahý.“

...

„Johne, měl jsem v lednici hlavu…“

„Tu najdeš v popelnici!“ zavrčel John.

„Ale Johne proč? To byl experiment, na kterém záleželo alibi naše klienta!“

„Zákon akce a reakce, Sherly. Za ten plakátek na nemocnici je to pořád málo, tak mě neštvi nebo pozvu tvoji matku na návštěvu!“

Sherlock zalapal po dechu a raději se natáhl pro housle, aby manžela moc neprovokoval. Najednou vešel do obýváku Hamish. Byl už v pyžamu a v ruce nesl ručník.

„Jdeš už spát?“ zeptal se syna John. Ten přikývl a dal oběma otcům pusu. Poté odešel do svého pokojíčku.

Sherlock začal hrát synovu oblíbenou ukolébavku.

...

Doma Mycroft s Gregem zjistili, že se ještě v kuchyni svítí. Bylo devět hodin a jejich dcery už měly být v posteli. Našli je ale sedět kolem kuchyňského stolu.

„Co tu ještě děláte? Nemáte být dávno v posteli?“ mračil se Mycroft. Na stole ležely nějaké papíry.

„Dohadujeme se, jestli vám tohle vůbec ukázat,“ odpověděla Mary a posunula před otce tu hromadu. Greg je vzal a podíval se, co to je. Jeho obočí se posunulo nahoru.

„Přihláška na malé gymnázium?“

Mezitím si papíry vzal Mycroft a také si je prohlížel.

„Dala nám je paní Flinnová s tím, že vám je máme ukázat. Bylo by prý škoda tam nejít. Jenomže mně se nechce. Já bych se raději přesunula na biologické zaměření,“ vysvětlila Caty.

Otcové na sebe pohlédli a pak si přisedli ke stolu. Mycroft promluvil první.

„Takže tyhle přihlášky na gymnázium mám roztrhat?“

„Jednu nech, já bych do toho chtěla jít. Pokud teda můžu,“ ozvala se Vicky. Odpovědí jí byly dva trochu naštvané pohledy. Greg vzal propisku, podepsal přihlášku a podal jí své dceři.

„Spokojená?“

„Jo… díky, tati.“ dala otcům pusu na tvář, sebrala papír a odešla spát.

„A co vy?“ zeptal se Mycroft.

„Já chci zkusit tu biologii. Tam se to vyplňuje jinak a později.“

„Zůstávám na svém,“ usmála se Mary.

„Dobře. Tak běžte spát. Dobrou noc.“

„Dobrou tati.“ Ozvalo se dvojhlasně a holky odešly.

...

Druhý den ráno vešel Greg na vyzvání do kanceláře „velkého šéfa“. Bylo ještě celkem brzy, ještě před obvyklou ranní poradou.

„Dobré ráno, pane. Můžu dál?“

„Ovšem. Čekal jsem vás, prosím posaďte se,“ pokynul šéf rukou ke křeslu před svým stolem. Greg se tedy posadil.

„Tváříte se, jako byste se už rozhodl o mojí nabídce.“

„Ano pane, už jsem se rozhodl,“ kývl Greg hlavou. „Jen bych rád řekl, že to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí, která jsem musel udělat.“

„Je mi to jasné. Pro mě to také před těmi dvanácti lety nebylo jednoduché. Takže?“

Greg se musel zhluboka nadechnout, aby mohl odpovědět.

„Přijmu to místo, pane.“

„To jste mi udělal radost. Bude se mi odcházet rozhodně klidněji. Takže příští týden už budete sedět tady.“

„Pane… jen se o tom prosím nezmiňujte. Až v to pondělí ráno,“ poprosil Greg.

„Dobře, to pro vás udělám.“

„Děkuji. Teď mě omluvte, musím jít na poradu.“

„Běžte.“

...

Týden uplynul jako voda a Greg se v pondělí ráno chystal do práce. Rozhodl se, že nikomu nic neřekne a nachystá to všem jako překvapení. A to jak v práci, tak doma. Jenom když koupal večer Nicole, tak té svoje tajemství prozradil. Teprve před pár dny udělala svoje první krůčky a řekla první slovo, takže usoudil, že si to zaslouží. Když byl hotový, rozloučil se a odjel.

...

Šel rovnou do „velitelské“ kanceláře. Tam mu bývalý šéf inspektor předal všechno podstatné a jako poslední rozhodnutí jmenoval na Gregovo místo jeho kolegu Gragstona. Ten pak odešel vést poradu. Greg si sedl za stůl a začal číst spis, který byl hned nahoře. Věděl, že nemůže začít s ničím důležitým, protože za chvíli mu přiletí vynadat Sally, proč jí nic neřekl. Uplynulo půl hodiny a ze čtení ho vyrušilo dost energické klepání.

„Dále,“ odpověděl a zvedl oči.

Dovnitř vletěla Sally a mračila se na něj.

„Jak to že se to musíme dozvědět jako poslední?!“

Greg se jenom usmál.

„Přišlo mi to takhle jednodušší. Nerad se loučím to sama dobře víš.“

„Ty jsi vážně neuvěřitelný,“ zakoulela Sally očima, ale pak se usmála. „Gregu, gratuluju ti. Nikdo si to nezaslouží tolik jako ty.“ Přešla k němu a objala ho.

„Díky Sally. Snad to všichni přežijeme.“

„Už musím jít. Mám práci.“

Mrkli na sebe a Sally odešla. Greg si přitáhnul spis zpátky a začal ho znovu číst. Jedno hromobití měl za sebou. Ještě přežít druhé, co ho čeká doma a bude mít klid.

...

Mycroft seděl na koberci a společně s Nicole kreslili obrázky. Byla to pro něj relaxace, protože předchozí tři hodiny trávil překladem a potřeboval odreagovat. Nicole byla jeho zlatíčko. Protože byla sama, mohl se jí maximálně věnovat a také to bylo vidět. V půl dvanácté šel ohřát oběd a po něm dcerku uložil. Byla pořád ještě zvyklá po obědě spinkat a on jí v tom nebránil. Sotva zavřel dveře od pokoje, ozval se zvonek u dveří. Když je otevřel, uviděl za nimi stát Sherlocka.

„Bratříčku, co ty tady?“

„Misha je ve škole a John v práci. Nudím se, tak jedu za tebou.“

„A co já s tím?“

„Pokud to bude moc zlé, začnu ti kazit dítě. To zabere na nudu vždycky.“

Mycroft se zašklebil a pustil Sherlocka dál. Uvařil jim kávu a posadili se naproti sobě v kuchyni.

„Nějaký případ?“

„Ani náznak. Londýn je naprosto nudný.“

„No nevím, jestli by s tebou všichni obyvatelé souhlasili,“ usmál se Mycroft.

„Ostatní jsou idioti. Já potřebuju stimulovat mozek, nebo mi zakrní. To bys chtěl?“

„Zase jsi jako obvykle zbytečně dramatický. Věnuj se Mishovi a máš po nudě hned.“

Sherlock jen rezignovaně zakoulel očima. „Tomu zrovna. Chodí teď s kroužkem do útulku starat se o psy a o ničem jiném doma nemluví.“

„Po kom to asi tak má?“ zaprovokoval Mycroft.

„Tak únavný jsem s tím snad nebyl!“

„Ještě horší… přestaň se litovat a raději mi řekni, jak se má John.“

„Bojuje s chřipkou. Ale jinak se má fajn.“

„Hm… přivaž ho k posteli, nahlas, že je nemocný a postarej se o něj.“

Sherlockovy oči zasvítily. Mrkl na bratra a rychle odešel. Mycroft se usmál nad tím, jak moc je Sherlock čitelný. Rychle se natáhl pro mobil, protože mu přišla zpráva.

Ve dvě hodiny přijde, Jane. Přijedeš za mnou? :-* GLH

Tvoje přání, je mi rozkazem. ;) MLH

Copak se jeho drahému stalo, že ho chtěl v práci?