33. kapitola

20.01.2016 18:41

 

Greg seděl v kanceláři a dělal si poznámky, co všechno musí změnit. Nechtěl být velkým kritikem svého předchůdce, ale bylo toho docela dost. Všechno si prošel a spokojeně zaklapl blok, který vložil do kapsy. Najednou se dveře jeho kanceláře prudce otevřely a dovnitř vpadl jeho milovaný Mycroft. Gregovi bylo na první pohled jasné, že je naštvaný.

„Ahoj, lásko, pospíšil sis.“

„Gregory, jak jsi mi to mohl tajit?! To ti nestojím za to, abys mi to řekl?“ vrčel Mycroft vyčítavě. Greg s povzdechem vstal a zavřel dveře.

„Tak to není a ty to víš. Omlouvám se ti za to, ale neřekl jsem to nikomu. Tak se už nezlob.“ Nahodil svůj nejlítostivější výraz a sledoval, jak Mycroftovi tuhnou rysy. Nakonec si ho k sobě přitáhl a políbil ho.

„Dobře, odpouštím ti. Ale něco za něco…“

„Ach jo. Fajn, co mám udělat?“ rezignoval nakonec Greg.

„Necháš mě večer dělat si s tebou, co chci.“

„Máš to mít. Jsem pro dnešek hotový. Půjdeme?“

„Jsem jen tvůj.“

Usmáli se na sebe a vyšli z kanceláře ven.

...

John se vrátil z práce v pět hodin totálně vyčerpaný. Cítil, že má horečku a neustále kašlal a smrkal. Doma se svalil do křesla ke krbu a chvíli nebyl schopný vůbec ničeho. Musel na chvíli usnout, protože když se probral, měl před sebou teplý čaj. Najednou se vynořila Sherlockova ruka a sáhla na jeho čelo.

„Máš horečku.“

„Já jsem tu doktor!“

„Pojď se navečeřet, já ti zatím připravím koupel. Pak si vezmeš léky a půjdeš spát.“

„Díky, lásko.“

A skutečně po večeři a koupeli pomohl Sherlock Johnovi do postele. Ještě mu podal čaj na zapití a v tu chvíli usnul. Sherlock se nad ním sklonil a políbil ho na čelo. Díky Bohu za prášky na spaní. V duchu poděkoval bratrovi za nápad a šel kontaktovat nemocnici.

...

Ráno se John probudil a zjistil dvě věci. Bylo mu daleko hůř než večer a byl za ruku připoutaný k posteli.

„Co to sakra… SHERLOCKU!!“

„Lásko, děje se něco?“ přišel do ložnice Sherlock s nevinným výrazem.

„Okamžitě mě odvaž! Musím do práce.“

„Tam jsem volal, že jsi nemocný a máš na týden volno.“

„ZATRACENÝ SHERLOCKU HOLMESI JÁ TĚ JEDNOU ZABIJU!!!“ zahulákal John naštvaně.

„Promiň, Johny, ale tys mi to za podobných okolností udělal několikrát.“

John se jen naštvaně zavrtal do polštáře a odvrátil se. Nebyl naštvaný doopravdy, jen čekal, až si Sherlock přilehne. To se stalo během chviličky. Přitáhl si ho k sobě a políbili se. Najednou John ucítil, že i jeho druhá ruka je připoutaná k posteli. Sherlock si pak začal hrát s jeho tělem a trvalo nekonečně dlouho, než ho pomiloval. John mu mezitím stačil vyjmenovat všechno, co s ním udělá, pokud ho okamžitě nepomiluje. Byla to dlouhý a vášnivý den, během kterého se vůbec nedostali z postele. Teprve když John tvrdě usnul, Sherlock ho odvázal. Lehl si vedle něj, stočil se mu do náruče a usnul také.

...

Johnova nemoc se nakonec protáhla na čtrnáct dní. Sherlock se o něj celou dobu staral a tak se nedostali ani na oslavu narozenin pana Holmese. Narozeniny tak oslavil pouze s Mishou, vnučkami, Mycroftem a Gregem. Ten víkend byl rozhodně úspěšný.

...

V pondělí ráno dorazil Greg jako obvykle v půl osmé do Scotland Yardu. Panoval obvyklý ranní ruch a tak si jenom vzal poštu a šel do kanceláře. Mezi obálkami nenašel nic zajímavého a tak se dal do práce na úpravě předpisů. V deset hodin se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále.“

„Ahoj, Gregu, donesli pro tebe zásilku, ale je divná,“ strčila do dveří hlavu Sally.

„Jak divná? Můžeš se vyjádřit jasněji?“

„Je to kufr.“

Greg protočil oči a vydal se za Sally.

...

Ve společenské místnosti byl na stole skutečně položený obyčejný starý kufr. Bylo na něm jen Gregovo jméno. Na kufru ležela obálka.

„Jak se to sem dostalo?“ zeptal se Greg. Sally, Anderson, Gragston i Dimmock pokrčili rameny.

„Takhle to tu ráno našli.“

„Musím nechat prověřit vrátnici,“ zamumlal Greg a natáhl se po obálce a otevřel ji. Vytáhl jeden přeložený papír. Mezitím Dimmock a Anderson otevřeli kufr. Hned ale zděšeně couvli. Byla v něm mrtvola muže.

...

Soudní patoložka odvezla tělo okamžitě k pitvě a Greg si svolal všechny do společenské místnosti.

„Co je na tom papíru, Gregu?“ zeptala se Sally. Ten místo odpovědi vložil papír na dataprojektor.

Inspektore Lestrade, stýskalo se vám po mně? Prokurátoru Pollockovi ano. Navštívil jsem ho.

„Ten mrtvý je prokurátor Pollock. Spolupracovali jsme na spoustě případů a pomohli hodně lidem poznat vězení zevnitř.“

Všem v místnosti bylo v tu chvíli jasné, že je situace vážná.

„A ten vzkaz?“ zeptal se Dimmock.

„Psaný hůlkovým písmem a navíc ho není s čím porovnat,“ odpověděl Gragston trochu naštvaně, že se ptá na něco tak evidentního.

„Na papíru ani na kufru nejsou žádné otisky. Nemáme se čeho chytit. Snad aspoň Fredy něco najde při pitvě. Zatím nemůžeme dělat nic víc.“

„Nebyl ženatý?“ zeptala se náhle Sally.

„Právě že byl. Zůstala po něm žena a dítě. Musím jim to jít říct,“ povzdychl si Greg.

„Mám jít s tebou?“

„Když budeš tak hodná. Díky… To je zatím všechno. Dokud nemáme výsledky pitvy, vraťte se k práci. Pak se uvidí.“

Rozhodl Greg a odešel k sobě. Pak se se Sally vydali ke vdově po prokurátorovi.

...

Mycroft byl na konzultaci za nakladatelem, aby se dohodli na pořadí překladu dokumentů a cestou zpátky se rozhodl, že se zastaví za manželem. Bez problémů ho pustili dovnitř, už do Scotland Yardu chodil tolik let, že ho všichni znali. Gregova kancelář byla však prázdná. Protože měl čas, posadil se a začal si v mobilu číst. Po chvíli se otevřely dveře a vešla nějaká žena. Nová patoložka, odhadl Mycroft po letmém pohledu.

„Oh… pardon, moc se omlouvám, že jsem sem tak vpadla, ale Greg na ty výsledky spěchal.“

„Nic se neděje, paní doktorko, čekám tu na něj, ale nevím, kde je,“ usmál se na ni Mycroft. Byla asi v Gregoryho věku. Hezká černovláska s modrýma očima.

„To je od něj ale drzost, že na sebe nechá čekat i vlastního manžela. Těší mě, pane Holmesi, ráda vás poznávám. Frederika Scottová, soudní patoložka,“ usmála se na něj a podala mu ruku. Mycroft vstal a ruku jí stiskl.

„Těší mě, paní doktorko, Mycroft Lestrade-Holmes. Co vůbec Gregorymu nesete?“

„Výsledky pitvy. Ráno našli v kufru mrtvolu a Greg chtěl výsledky urychleně.“

„Co se stalo?“ zeptal se Mycroft zvědavě. Lékařka ale zavrtěla hlavou.

„Ctím interní předpisy a soukromí svých pacientů. Ale můžeme tu počkat, než se Greg vrátí, třeba vám to řekne sám.“

Posadili se ke stolku do dvou křesel a začali si povídat. Asi za půl hodiny vešel Greg.

„Co tu vy dva děláte?“

„Čekáme na tebe. Jako vždycky, když ti nesu výsledky pitvy, tak tu nejsi.“

„Promiň, měl jsem práci. Co mi můžeš říct?“

„Příčinou smrti byla jedna bodná rána do srdce. Vražednou zbraní byl nůž s úzkou čepelí. Jo a vrah musel přesně vědět, co dělá. Nezabodl do oběti nůž až po střenku.“

„A doba smrti?“

„Mrtvý je přinejmenším dvacet čtyři hodin. A ne víc než třicet šest.“

„Díky, Fredy.“

Doktorka se usmála a s kývnutím odešla.

„Drahý, děje se něco?“

„Ráno mi někdo poslal kufr s mrtvolou prokurátora Pollocka. Teď se vracím od jeho ženy.“

Mycroft přešel k manželovi a políbil ho. Viděl, že bude lepší, když půjde. Greg potřeboval pracovat.

...

Už týden nemohl Scotland Yard s vraždou pohnout. Všichni z toho byli otrávení, ale neměli se čeho chytit. Greg seděl v pondělí ráno ve svojí kanceláři a dával dohromady jeden z nových interních předpisů, který chtěl vyhlásit. Najednou k němu bez klepání vletěla Sally.

„Chceš, abych dostal infarkt? Co se děje?“

„Je tu další!“ vydechla Sally udýchaně.

„Další co?“

„Další kufr. Zase pro tebe a zase ve společence.“

Greg rychle vstal a vydal se tam. Všechno bylo stejné, jako před týdnem. Stejný kufr a stejná obálka se vzkazem. Všichni čekali, až si ji vezme. Když si vzkaz přečetl, podal ho ostatním.

Hádejte, kdo bude další, inspektore.

...

O dvě hodiny později, stáli Greg, Sally a Gragston na patologii a čekali na výsledek předběžného ohledání druhé oběti.

„Nejdřív prokurátor Pollock a teď soudce Villard. Někdo má spadeno na představitele zákona?“ uvažoval Gragston nahlas. V tom k nim přišla doktorka.

„Takže podle předběžného ohledání můžu říct, že soudce zemřel na zranění…“

„… téměř identické, které zabilo Pollocka.“

„Ano, to je správně. Zbraní byl nůž s úzkou čepelí. Možná dokonce…“

„Dýka.“

„To by odpovídalo. Rána byla zasazená…“

„Mezi třetí a čtvrté vertebrospinální žebro.“

„Gregu víš ještě něco, o co by ses chtěl podělit?“ zeptala se Sally podrážděně. Greg se na ni jen podíval a odešel z pitevny pryč.

...

Za hodinu ho našli sedět v kantýně. Posadili se vedle něj a čekali. Netrvalo to ani dlouho, než se ozval.

„Před šesti lety jsem měl případ. Krádeže, vydírání, pašování. Ten chlap, Jeremy White, se neštítil odstranit každého, kdo se mu postavil do cesty. Díky tomu případu mě povýšili.“

„Jo, vzpomínám si.“ ozval se Gragston.

„Dýky přímo miloval a uměl je dobře používat. Usvědčili jsme ho z vraždy manžela jeho milenky. Já jsem ho zatýkal, Pollock ho zažaloval a soudcem byl Villard. Přísahal, že se pomstí a mi zaplatíme.“

„Není to ten, co zemřel při požáru ve věznici?“ zeptal se Anderson. Greg se na něj podíval.

„Nikdy se to nepovedlo přesvědčivě prokázat. Tělo bylo ohořelé k nepoznání.“

„Ale pokud pořád žije, musíme ti dát někoho, aby tě chránil.“ navrhla Sally. Měla o Grega strach. On jenom zavrtěl hlavou.

„Ani náhodou. Postarám se o sebe!“

Nezbývalo nic jiného, než kývnout a doufat, že to dopadne dobře.