4. kapitola

10.07.2015 12:39

 

Vicky seděla ve svém pokoji, krčila se v koutě a neovladatelně se třásla. Jak jí mohl její otec něco takového udělat? Co mu sakra kdy udělala?

Věděla, že je něco špatně, když si jí otec zavolal a na tváři měl svůj naštvaný výraz. Konfrontoval ji o všem, o čem se dozvěděl. Ano, věděla, co Margaretin otec udělal. Jenže na rozdíl od svého drahého otce věděla, proč to udělal.

Ozvalo se zaklepání na dveře a dveře se trochu pootevřely, dovnitř nakoukla Gregova hlava.

„Můžu dál?“ zeptal se.

Přikývla.

Greg vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře. Sedl si na zem vedle Vicky a objal ji kolem ramen. Okamžitě se mu stulila do náruče a začala mu brečet do košile. Gregovi to rozhodně nevadilo, jen ji hladil po vlasech a snažil se ji uklidnit.

„To bude dobré, zlatíčko.“

„Jak mohl něco takového udělat?!“

„Sám to nechápu, nicméně si nemysli, že z toho vyvázl tak lehce,“ snažil se rozesmát svou dceru, ale moc se mu to nepovedlo.

„Já myslela, že to pochopí.“

„Jsem rád, že někoho máš, zlatíčko, a že jsi šťastná. Byl bych ovšem rád, kdybys mi něco pověděla o tom zpronevěření peněz.“

„Neudělal to jen tak,“ vzlykla Victorie. „Margaret má mladšího bratra Maxmiliana. Je mu jen osm let, ale už si prošel peklem. Má rakovinu. Jejich otec ukradl ty peníze jen proto, aby měl na léčbu. Je teď ve vězení, ale za rok ho propustí. Poté, co ho odsoudili, ten případ se dostal do novin a našlo se pár dárců, kteří mu věnovali nějaké peníze. Už se z toho dostává, kdybys ho jen viděl, je tak hodný.“

„Za každým činem je vždycky příběh.“

Vicky jen slabě přikývla.   

„Miluju ji,“ šeptla.

„V tom případě by ses neměla nechat odradit svým idiotským otcem, kterého bych momentálně nejraději nakopal do zadku.“

Vicky se vděčně podívala na svého tátu.

„Co bych bez tebe dělala?“

„Zbláznila by ses,“ mrkl a vstal ze země. Podal Vicky ruku a ta ji vděčně přijala. „Pojď mi pomoci udělat večeři. Mezitím mi můžeš povědět více o té tvé Margaretě. Rád bych ji poznal.“

Vicky na něj pohlédla se štěstím v očích a děkovala bohu, že má tak skvělého rodiče.

„Ano, tati.“

„To je moje holka.“

...

Sice se už stmívalo, ale Mycroft stále seděl na vyhlídce. Nebyl schopný přemýšlet nad ničím jiným, než nad dnešním dnem. Na jednu stranu svého manžela chápal, ale na tu druhou ospravedlňoval i svůj postoj. Najednou se rozezvučel jeho mobil. Při pohledu na displej jen protočil oči.

„Co se děje, mami?“

„Mycrofte Holmesi! Co je tohle za chování! Co jsem to jenom zanedbala ve tvojí výchově? Přes měsíc mi nezavoláš, a když volám já tobě, dočkám se místo pozdravu tohoto??“

„Promiň mami. Jen jsem přemýšlel.“

„No dobře, dobře. Stejně už s tebou nic nenadělám. Už jsi pár let dospělý a já ti nebudu mluvit do života. Jen by sis na nás občas mohl vzpomenout.“

„Dobře, mami. Pokusím se, ale znáš mě.“

„Tebe i tvého bratra a velmi důvěrně. Pořád jste děti, i když velké. A občas byste zasloužili pár pohlavků, ale na to jste už velcí.“

„Ale no tak… nikdy jsi na nás nepoložila ruku.“

„A už s tím nebudu začínat. Zníš ale nějak divně. Děje se něco?“

„Nic, mami. Jsem jen unavený a ještě musím dokončit jednu věc.“

„Tak ji dokonči rychle a běž si domů odpočinout.“

„Slibuju, mami. Pozdravuj otce.“

„Vyřídím mu to. Pozdrav Grega a moje vnučky.“

„Ano, mami. Měj se hezky.“

Mycroft zavěsil a vrátil mobil do kapsy. V duchu si vynadal do idiotů. Jak mohl něco takového udělat svojí holčičce? Musí jít domů a omluvit se jí.

...

„Už jsem ti řekla všechno.“

„Na šest měsíců je toho dost, to musím uznat.“

Večeře už byla uvařená a Greg s Victorií uklízeli umyté nádobí. Během přípravy večeře stihla Vicky říct svému otci všechno o svojí přítelkyni a jejich životě.

„Tati…“

„Copak zlatíčko?“

„Co mám dělat, až se táta vrátí?“

Greg položil utěrku a přitáhl si dceru do náruče. „Vím, že je těžké to pochopit, ale má o tebe strach a proto to udělal. Je to sice špatný důvod a já ho nechci omlouvat, ale je to důvod. Takže pokud se ti omluví a nechá tě na pokoji, myslím, že bys mu mohla odpustit ne?“

„Mohla. Ale první krok musí udělat on.“

„S tím souhlasím.“

V tu chvíli oba uslyšeli, jak se odemkly dveře od bytu. Za chvíli do kuchyně vstoupil Mycroft Holmes.