4. kapitola

27.07.2016 20:41

 

O dva týdny později měl Jean opět volný pátek. Chlapci odešli spát ke svým kamarádům a on tak zůstal doma sám. Po krátké konverzaci s Armandem nakonec vyrazil k němu. Bylo to jejich desáté rande a Jean cítil ve svých kostech, že se bude od ostatních velmi lišit. Ne ale tím špatným způsobem.

Proto se tentokrát opravdu vyhákl. Černé těsné džíny, které na sobě už dlouho neměl, bílé tričko, přes které šly vidět jeho svaly, a navrch černou koženou bundu.

Ještě nikdy se tak neoblékl, ale nikdy také nechtěl být tak svůdný. Armand byl někdo, pro koho stálo se takto obléknout.

Jean byl se sebou spokojený, ještě se trochu učesal a nastříkal na sebe svůj nejlepší parfém. Vzal si peněženku a klíče a konečně vyrazil k Armandovi.

…

Armand už ho samozřejmě očekával i s připravenou večeří a lahví vína. Jeanovi neuniklo, jak si ho Armand spokojeně prohlížel, když mu otevřel dveře. Jak to tak ale vypadalo i Armand se ho pokoušel svést. Měl na sobě ještě těsnější kalhoty než Jean a košili, jejíž vrchní knoflíčky byly rozepnuté. Navíc byl celý byt osvětlený svíčkami. Bylo víc než jasné, že pokud je dnes nikdo nevyruší, čeká na ně další meta.

,,Vypadáš úžasně,” polichotil Jean a vtiskl Armandovi malý polibek.

Armand si ho ale přitáhl mnohem blíže a polibek prohloubil.

,,Ty taky,” řekl, když se od sebe odtáhli. ,,Kůže k tobě rozhodně sedí.”

Jean se jen nevinně usmál.

Pochutnávali si na jídle a jejich rozhovory byly naplněné dvojsmysly. Napohled nevinnými dotyky se navzájem škádlili, nicméně jejich oči naplněné vášní prozrazovaly jejich pravé úmysly.

Oba dva moc dobře věděli, jak dnešní večer skončí. Jejich kůže brněla nedočkáním.

Po hlavním chodu přišel na řadu dezert a Armand se rozhodl Jeana pěkně potrápit. Olizoval svou lžičku tak obscénním způsobem a spokojeně u toho vzdychal. Kdyby se Jean nedokázal ovládat, převrhl by stůl a vzal by si Armanda přímo tady na podlaze.

Armandovi by to možná nevadilo, ale Jean si jejich poprvé představoval jinak. Proto pevně držel svoji lžičku a snažil se aspoň trochu uhasit plamen vzrušení, který v něm Armand zažehl.

Armand si ale moc dobře všiml, jak na něj působí. S radostí byl ochotný počkat. Přeci jen mu Jean neuteče.

Teprve až zmizel poslední kousek dortu, zvedl se Armand ze židle a natáhl k Jeanovi svou ruku. Jean ji přijal a nechal se odvést z kuchyně pryč. Prošli chodbou k jediným otevřeným dveřím. Jean jasně viděl obrys postele.

Jeho srdce začalo divoce bít nedočkavostí a jeho dech se zkracoval. Rychlými kroky se konečně dostali do ložnice a Jeanova trpělivost naprosto zmizela.

Přitiskl Armanda na dveře a okamžitě spojil jejich rty. Aniž by se od sebe odtrhli, začali ze sebe strhávat oblečení. To chvíli vlálo ve vzduchu, než nakonec spadlo na podlahu.

Téměř nazí nakonec spadli na měkkou postel, která se pod jejich váhou zhoupla.

Dychtivě se jeden druhého dotýkali.

,,Chci tě,” zašeptal Jean.

,,Tak si mě vezmi,” odpověděl Armand. Nechtěl nic jiného, než aby nad ním Jean převzal veškerou kontrolu.

,,Jak si přeješ.”

…

Vyčerpaní, ale naprosto spokojení leželi v posteli pod teplou přikrývkou stulení k sobě.

Rukama bloudili po těle toho druhého. Mazlili se a hledali lásku, kterou tak dlouho nezažili.

Bylo to neuvěřitelně příjemné.

,,Někdo by ti měl zakázat nosit kožené bundy. Vypadáš v nich až příliš dobře. Nejraději bych si tě přivázal k posteli.”

Jean se upřímně zasmál a políbil Armanda na čelo.

,,Myslím, že jsem ochotný riskovat. Navíc se mi ta představa velmi líbí.”

,,Je to nějaká tvá úchylka?”

,,Nevím, možná bychom to měli zjistit.”

,,To je dobrý nápad,” přikývl Armand.

,,To je, ale možná jindy. Vypadáš, že každou chvíli usneš.”

Armand na něj dětinsky vyplázl jazyk, než si uložil hlavu na jeho hruď a spokojeně zavřel oči.

Jean prstem kreslil malé kroužky na jeho nahá záda, dokud sám neusnul.

…

Jen velmi nerad opouštěl Armandův byt dalšího rána. Armand jim stihl připravit malou snídani, takže se Jean aspoň mohl najíst, než odešel. Nicméně neodešel bez pořádného polibku a příslibu zopakování včerejšího večera.

Dorazil domů jen deset minut před jeho chlapci, kteří sice dorazili rozespalí, ale ve velmi dobré náladě.

Jean pak strávil celý den uklízením s pomocí jeho synů, než si večer s knížkou a vínem zalezl do obýváku a do půlnoci si psal s Armandem.

…

,,Nezdá se ti, že je táta nějaký jiný?” zeptal se Athos svého bratra, když usínali v jejich pokoji.

,,Je nějaký šťastnější. Myslíš, že si někoho našel?”

,,Nevím, ale nedivil bych se. Přece jen ještě pořád není tak starý, aby někoho nemohl mít.”

,,Ale koho?”

,,To nevím, Aramisi, ale ani bych to neřešil. Až bude chtít, řekne nám to,” ukončil debatu Athos. ,,Mimochodem, jak bylo u Porthose? Dostatečně jsem ho varoval, aby na tebe nic nezkoušel.”

,,V pohodě,” odpověděl Aramis a byl rád, že v pokoji byla tma, aspoň Athos neviděl ruměnec na jeho tváři.

,,Jen v pohodě? To je celkem slabé slovo vzhledem k tomu, jak dlouho si mě prosil, abys u Porthose mohl spát sám.”

,,Ano? A když už jsem u toho, tak co d’Artagnan?”

Teď byla řada na Athosovi, aby zrudl.

,,Je v pořádku.”

,,No tak, bratře můj, měl jsi s ním celý večer, neříkej mi, že jsi s ním nic neprovedl.”

,,Tímhle sám naznačuješ, že Porthos něco provedl tobě.”

,,Nic neřeknu, dokud se ty nevymáčkneš.”

,,Tak to tady budeme ještě pekelně dlouho,” pokrčil Athos rameny.

Dlouhou chvíli leželi ve svých postelích a pozorovali bílý strop nad sebou.

,,Athosi?” ozval se najednou Aramis.

,,Copak, bratříčku?”

,,Jak si myslíš, že asi vypadá naše budoucí macecha?”

,,Nemám nejmenší tušení a nechci se tím ani zatěžovat. Doufám jen, že tátu opravdu miluje.”

,,Co když ji nebudeme mít rádi?”

,,Buď se přizpůsobíme, nebo-”

,,Nebo?”

,,Nebo ji zlikvidujeme.”

,,To zní dobře.”

,,Doufej ale, že to nebudeme muset udělat.”

,,I kdyby, obě možnosti se mi velmi líbí.”

,,Ne ta druhá se ti líbí víc,” odporoval Athos.

,,Možná,” připustil Aramis nakonec.

,,Běž spát, Ari.”

,,Až po tobě, Ati.”

Ještě chvíli se tak škádlili, než nakonec usnuli.