41. kapitola

18.01.2015 21:19

 

Ve čtyři hodiny ráno se ozval budík a Mycroft ho se zavrčením vypnul. Nechtělo se mu, ale musel. Pohlédl na svého drahého manžela, ten stále spal.

 Vstal z postele a začal se převlékat do svého třídílného obleku. Když byl převlečený, připravil snídani sobě, Gregorymu i jejich dceři. Nechal je v troubě, aby byli stále teplé.

Na kousek papírku napsal vzkaz a položil ho na kuchyňskou linku. Ještě jednou se šel do ložnice podívat na svého manžela, ten stále klidně spal. Políbil ho proto na tvář a odešel zkontrolovat jejich dcerku. Ta také spokojeně spala.

„Brzy se vrátím, princezno, nemusíš se bát. Slibuju, že už brzy tě budu moci zase chovat v náručí.“

Políbil ji na hlavičku a odešel z jejího pokojíčku.

S kufrem v ruce odešel před dům a zamknul ho. Před domem už na něj čekalo auto s premiérem uvnitř. Povzdychl si a vykročil k němu. Povinnosti čekají.

...

Sherlock se probudil do poměrně kalného Londýnského rána. John měl volno a hrál si s Hamishem v obýváku. Sherlock se vyhrabal s peřin a šel za nimi.

„Dobré ráno.“

„Ahoj, Sherly. Snídani máš v kuchyni.“

„Díky Johne.“

Velký detektiv se nasnídal a šel si hrát. Pak položili svého syna do ohrádky a Sherlock se podíval na Johna.

„Johne, myslíš, že bych se dnes mohl věnovat jednomu případu?“

„Ty máš případ? To ani nevím. O co se jedná?“

„U jednoho Oxfordského profesora nastala náhle změna osobnosti a dosavadní vyšetřování vede k závěru, že na sobě provádí experimenty se sekretem z goril. Věří, že mu navrátí mládí.“

„Taková blbost…“

„Jen potřebujeme získat důkazy, abychom mohli rozkrýt síť, která mu tohle svinstvo dováží.“

„Fajn, já se dneska budu věnovat Mishovi a ty běž vyšetřovat. Ale buď opatrný, pravidelně mi piš, a pokud se ti něco stane, tak ti ještě přidám!!!“

„Slibuju, lásko.“ uculil se Sherlock a políbil svého manžela. Pak zvedl z ohrádky Hamishe a přitulil si ho k sobě. Pak ho dal Johnovi do náručí a odešel.

...

Lásko, jsme na místě. Cesta byla poměrně klidná a proběhla bez komplikací. Teď bude porada. Mám takový pocit, že tu je práce na týden. Zkazili, co mohli. Idioti. Miluju tě. Pozdravuj Lis. MLH

Greg se po přečtení musel smát. „Pozdravuje tě tatínek, zlatíčko. Zdá se, že to pro něj nebudou příjemné dny.“ Vicky ani nezvedla oči od svého medvídka. „Ach jo, ty jsi vážně po svém otci.“ povzdechl si Greg. Ráno se rozhodl, že si na ty čtyři dny, co bude Mycroft pryč vezme volno. Už ho dlouho neměl a chtěl být se svojí dcerou.

Ty to zvládneš, lásko. Miluju tě a Vicky také. Těšíme se na tebe. GLH

Odepsal Mycroftovi a dál se věnoval pozorování své dcery a klidnému dni. Najednou ho něco napadlo.

Jak se daří, Johne? Nezajdeme na procházku? Mycroft je na služební cestě a já jsem s Vicky doma. GLH

Sherlock vyšetřuje v terénu, takže také hlídám. Sejdeme se za hodinu na vyhlídce. JWH

Ok. GLH

Oba oblékli své děti a vydali se na procházku.

...

Za chvíli se už opravdu procházeli po vyhlídce a povídali si.

„Mycroft vážně odjel?“

„No bylo dost složité ho přesvědčit, ale nakonec jsem ho dokopal. Už se trochu musí od Vicky odpoutat.“

„Obdivuju tě, že jsi ho přemluvil.“

„Já sebe taky. Co vlastně Sherlock vyšetřuje?“

„Nějaké pokusy na gorilách.“

„Hm… to musí mít od Mycrofta. U nás se o tom nic neví.“

„Že by Scotland Yard něco nevěděl?“

„Neštvi mě, Johne Watsone!“

Oba se zasmáli a pokračovali v procházce. Najednou se Gregovi ozvala sms.

Šéfe, máme problém. Honíme šílence po Londýně a potřebujeme tě tu. Přijeď, co nejdřív prosím. S

Greg si jen povzdychl. Sally by mu nepsala, kdyby to nebylo vážné.

„Johne, zabiješ mě, když tě o něco poprosím?“

„Záleží na tom, co budeš chtít.“

„Potřebuju zajet do práce. Můžu ti tu nechat Vicky?“

„Pokud to se mnou přežije ona… jen mi ji pomoz zavést k nám.“

„Díky, máš to u mě.“

Rychle odešli na Baker Street a Greg spěchal do práce.

...

„Co se to tu děje, že se beze mě ani den neobejdete… Sherlocku? Co tu děláš?“

„Trochu se nám to vymklo z ruky. Vysvětlím ti to později. Teď hledáš chlapa, pod vlivem sekretu z gorily, díky kterému se jako gorila chová. Problém je, že utekl a honí ho smečka jeho divokých psů.“

„Super.“

Najednou zazvonil telefon a Greg ho zvedl. „Ano? Cože? Dobře, pošlu je tam díky.“ zavěsil a obrátil se na svůj tým. „Park před Charing Cross. Bohužel ho našli s prokousnutým krkem, neví se, jestli to přežije. Vy to jeďte zajistit, já pojedu zajistit to sérum a pak odvezu Sherlocka domů, ať se mu na tu ruku John podívá.“

Všichni kývli a vypadli z Gregovy kanceláře.

...

Sérum nemusel Greg hledat dlouho. Našel ho přímo na profesorově stole. Sebral ho a jeli se Sherlockem na Baker Street.

„Doufám, že si uvědomuješ, jaké jsi měl štěstí. Mohl napadnout i tebe.“

„Vím, ale co se dá dělat.“

„Příště víc opatrnosti, Sherlocku. Prosím tě o to.“

„Dobře.“

...

John doma nejdřív Sherlockovi vynadal a teprve, když se uklidnil, ošetřil mu škrábance na ruce.

„Díky za hlídání, Johne. Byla hodná?“

„Ani jsem o nich nevěděl. Až teď poslední půl hodiny, ale nejspíš má hlad.“

„Už jí vezmu domů. Stejně budu volat Mycroftovi. Tak zatím.“ Greg vzal Vicky do náruče a odjeli domů. Teprve cestou si všiml, že má pět zmeškaných hovorů od Mycrofta. To bude ale průšvih!

…

Když se Greg konečně dostal domů, nakrmil Vicky a zavolal nazpět Mycroftovi.

,,Ahoj, Mycey.ˮ

,,Gregory, kde jsi byl?ˮ

,,Byl jsem trochu zaměstnaný. Díky tvému bratrovi samozřejmě.ˮ

,,V tom případě ti odpouštím.ˮ

,,Děkuji, lásko.ˮ

,,Jak se má naše princezna?ˮ

,,Je v pořádku. Právě jsem ji nakrmil. Přebalím ji a odnesu ji do postýlky.ˮ

,,Dej ji pusu na dobrou noc i za mě.ˮ

,,Dám. Jak jde vyjednávání?ˮ

,,Tak jako vždycky. Je to otrava, už se nemůžu dočkat, až se vrátím domů za svou malou holčičkou.ˮ

,,A na svého sexy manžela se netěšíš?ˮ

Mycroft se do telefonu zasmál.

,,Samozřejmě že ano. Co bych si jen počal bez mého krásného vrchního inspektora?ˮ

,,Byl bys ztracený.ˮ

,,Miluju tě, Gregory.ˮ

,,A já tebe, lásko. I Vicky tě miluje. Vždycky tě budeme milovat.ˮ

,,Ty vždy víš, co říct.ˮ

,,Nevím. Jen se snažím, abys byl šťastný.ˮ

,,A právě proto tě tolik miluju.ˮ

,,Jsi sladký.ˮ

Mycroft zčervenal. Byl rád, že ho přitom Gregory neviděl, neustále by ho kvůli tomu popichoval.

,,Budu muset končit, Vicky už je ospalá.ˮ

,,Chápu, pozdravuj ji ode mě.ˮ

,,Jistěže budu. Měj se.ˮ

,,Ty také, Gregory.ˮ

Oba položili své telefony a povzdychli si, jak moc se jim po tom druhém stýskalo.