42. kapitola

Prozatím konec testů! Zítra můžu opět začít pracovat na Vánocích.

Gregory svou dceru umyl, dal ji častou plenku a oblékl ji do růžových dupaček, které měli vpředu velkou zlatou korunku. Nebyly od Sherlocka. Tyto byly od Sally. Zdá se, že měla stejný humor jako Sherlock.

Victorie Elisabeth byla tak unavená, že sotva ji položil do postýlky, usnula. Greg ještě další hodinu strávil jejím pozorováním, dokud i jeho nepřemohla únava. Vrátil se do své ložnice a ulehl do prázdné studené postele. Přitiskl si k sobě přikrývku a snažil se co nejvíce zahřát. Nenáviděl, když musel spát sám. Nenáviděl tu zimu, která obklopovala jeho tělo místo jeho osobního radiátoru/manžela.

Samozřejmě, že to nemohl Mycroftovi říct. Mycroft by byl naštvaný a nechal by ho spát měsíc na pohovce.

Gregory se zasmál nad vzpomínkou na svého manžela. Stýskalo se mu po jeho Myceym, ale bylo jen přirozené, že nadejde čas, kdy se Mycroft bude muset vrátit ke svým povinnostem. Kdyby neustále odmítal plnit je, bylo možné, že by ho vyhodili. A Británie bez Mycrota Lestrade-Holmese v čele? Bože, chraň královnu.

…

Byly tři hodiny ráno a Sherlock se snažil Hamishovi vysvětlit nejčastější příčiny vražd a jejich následné vykonání. Hamish mu brzy na hrudi usnul, protože vyprávění jeho otce bylo velmi zajímavé. Sherlock se tím ale nenechal rozhodit a ve své přednášce pokračoval. Kvůli rozličným příčinám a několika způsobům vražd vyprávěl až do samotného rána, kdy ho našel John.

,,Sherlocku, kde jsi celou noc byl?ˮ

,,Vysvětloval jsem Hamishovy příčiny vražd.ˮ

John protočil oči.

,,A proto nejsi vyspaný a Hamish nebyl celou noc ve své postýlce. Jestli bude naštvaný, že se nevyspal, nechám tě s ním celý týden samotného.ˮ

,,Ale, Johne-ˮ

,,Ne, moc dobře víš, že náš syn je po ránu příšerný. A když se nevyspí, trvá to celý den.ˮ

John ho s úsměvem políbil na čelo a vydal se udělat snídani.

,,Tvůj otec je zmetek,ˮ pošeptal Sherlock Hamishovi.

Ten ze spánku prudce rozhodil rukou a zasáhl ho do nosu.

,,Au!ˮ vyjekl Sherlock a chytl si svůj bolavý nos.

John vykouknul s kuchyně a mrkl na něj.

,,Já to slyšel. Dobrá práce, Misho.ˮ

Misha si jen odkašlal a spal dál.

,,Zrádče!ˮ odfrkl si Sherlock a jednou rukou se držel za nos, dokud bolest neustoupila.

,,Možná bys mohl jít dneska s malým na Scotland Yard. Greg bere princeznu do práce.ˮ

Jelikož vtip o tom, že Mycroft je britskou královnou, byl u Johna a Sherlocka velmi oblíbený, říkali Victorii Elisabeth princezno. Když se o tom Greg dozvěděl, protočil oči a nazval je idioty. Stejně je to nezastavilo.

,,Nebylo by špatné ukázat Mishovi, že se má učit, aby neskončil jako oni. Bude to pro něj jistě velmi poučné.ˮ

,,Hlavně to Gregovi neříkej, stačí, že tě udřel Misha, ne tak ještě on.ˮ

,,Neboj, Johne. Budu v pořádku.ˮ

,,Jistěže ano. Ještě že mám dnes službu.ˮ

John rychle připravil snídani pro ně a pro Mishu. Misha měl velký hlad, a proto byla jeho mistička prázdná. Zdá se, že i přesto že nebyl ve své postýlce, byl vyspaný a velmi klidný k Sherlockově spokojenosti.

,,Jdu do práce. Dávejte na sebe pozor.ˮ

,,Budeme.ˮ

John políbil oba své chlapce na tvář a odešel z bytu.

,,Co budeme dneska dělat? Navštívíme strýčka Grega? Nebo si zajdeme do pitevny?ˮ 

...

Sally přijela do práce a sedla si k počítači. Bylo potřeba vyplnit dvě hlášení pro Grega. Naštěstí je nevyžadoval dlouhé, takže doufala, že bude rychle hotová. Po chvíli jí vyrušilo zaklepání na dveře.

„Dále… ahoj Gregu.“

„Ahoj Sally. Mám prosbu. Musím na poradu k šéfovi, mohl bych ti tu nechat Vicky?“

„Ty máš princeznu s sebou? Klidně mi ji tady nech. Moc ráda si s ní pohraju.“

„Díky moc. Až skončím, tak se pro ni stavím.“

Greg položil přenosku s Victorií Elisabeth na křeslo a odešel.

„Ahoj princezno, tak co? Budeme si hrát?“ Sally začala holčičku chovat. Vicky měla Sally moc ráda a obzvlášť, když ji chovala, protože si mohla hrát s jejími vlasy. Sally si i s holčičkou v náručí sedla k počítači. Vicky si najednou všimla, že na stole leží něco velmi zajímavého a začala se po nové hračce natahovat. Sally se musela smát.

„Jsi opravdu po svém tatínkovi, že? A on tě s policejními pouty hrát nenechá. Tak to musíme napravit.“ posadila Vicky na zem a dala jí na hraní pouta. Holčička byla spokojená. Nebyl to sice její medvídek, ale zase něco nového, co si mohla otestovat.

Asi za hodinu a půl byla Sally s hlášeními hotová. Dala je tisknout a chtěla je podepsat, když se znovu ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále.“ Dovnitř vstoupil Sherlock s Hamishem v náručí.

„Sherlocku? Co ty tady?“

„Jen jsem Mishovi ukazoval pitevnu, tak jsme zaskočili pozdravit i sem nahoru. Kde je Greg, že máš princeznu tady?“

„Už asi dvě hodiny na poradě u šéfa. Chudák.“ Sherlock se zasmál.

„To tedy ano. Zažil jsem tohle jednou a stačilo.“

„Pamatuju si, vyváděli jsme tě po dvou a půl hodinách ven za urážku ředitele Scotland Yardu.“

„Co kdybychom mu pomohli ven?“

„Sherlocku, jak bys to chtěl udělat?“

Sherlock se k ní naklonil a pošeptal jí svůj plán. Sally vyprskla smíchy. „Ty máš teda nápady.“

Hamishe položili vedle Vicky Lis a Sally podala Sherlockovi sluchátko interní linky. Zmáčkla klávesu a začalo se vytáčet číslo kanceláře ředitele.

...

Greg se neuvěřitelně nudil. Bylo to jako dvě hodiny poslouchat pohádku a nesmět přitom usnout. Šéf měl puštěnou power pointovou prezentaci plnou grafů a tabulek, vzduch v místnosti byl vydýchaný a téma nudné. Najednou se ozval telefon.

„Smith… cože? Máme poradu, nemůže to počkat? Aha. Jistě. Gregu, to je pro tebe.“ Greg se zarazil. Kdo mu může volat?

„Lestrade.“

„Dobrý den, vrchní detektiv inspektore, čeká na vás ten obchodník s perskými koberci na výslech.“

Greg nechápal. „Co prosím?“

„No buď půjdete do kanceláře Sally za obchodníkem s perskými koberci, nebo můžete zůstat v kanceláři šéfa a nudit se dál na poradě. Rozhodnutí je jen na vás.“

„Aha. Omlouvám se, úplně jsem zapomněl, že jsem si ho domluvil na dnešek.“

„Konečně ti to došlo, idiote. Čekáme tě.“

„Děkuji mockrát.“ Greg zavěsil a otočil se na šéfa. „Promiňte, pane, úplně jsem zapomněl, že jsem si výslech toho obchodníka dohodl na dnešek. Je to jeden významný svědek.“

„To jsem pochopil, jinak by přece nevolali až sem. Tak běžte. Jen vám ještě chci říct, že ve funkci odvádíte i s týmem vynikající práci. Osobně se postarám o to, aby vám týden nikdo nevolal. Zasloužíte si to.“

„Děkuji, pane.“

„Teď běžte.“

Greg si oddychl, vyšel na chodbu a zamířil rovnou k Sally. Tam ji našel se Sherlockem sedět každého v jednom křesle. Byli úplně mrtvý smíchy.

„Díky mockrát za záchranu. Máš u mě případ Sherlocku a ty dvou denní volno, Sally.“

„To byl Sherlockův nápad, šéfe.“  

„Každý má občas špatný den.“ zasmál se Sherlock. Gregův pohled utkvěl na jeho dceři, která si zaujatě hrála s policejními pouty a Hamish jí upřeně pozoroval.

„Proč jí dáváte na hraní zrovna pouta?“

„Sama si je vybrala.“

Greg jen protočil oči. Jeho dcera se zatím vybarvovala tak, že si od každého z tatínků vzala to horší.

„Mám týden jen pohotovost. Co máš teď na práci, Sherlocku?“

„Pojedu domů a budu Hamishe učit druhy tabáku, aby je uměl všechny.“

„Ohromné.“

„Nebo ho dám spát. Za chvíli je poledne, tak ho nakrmím a nechám prospat.“

„Vidím to stejně.“

Oba vzali své děti, rozloučili se se Sally a odjeli domů.

...

Sherlock doma Hamishe nakrmil a přebalil. Pak ho položil do ohrádky a dal mu hračky. Hamish si začal stavět hrad z kostek. Sherlock ho chvíli pozoroval a pak se k němu přidal.