46. kapitola

12.02.2015 19:11

 

Mycroft si poslušně šel po obědě lehnout, ovšem nešel sám. Vzal si s sebou Lis, která vedle něj spokojeně usnula. Když je Greg našel spát vedle sebe, věděl, že by neměl být překvapený. Přeci jen si Holmesové dělají, co chtějí. Neustále.

I tak se usmál a tiše z ložnice odešel. Možná by nebylo špatné udělat si čas pro sebe. Objednal si pizzu a po jejím přívozu se i s lahví piva posadil na pohovku a pustil si Pána času.

Jo, tohle se mu rozhodně líbilo.

…

Mycroft se probudil kolem páté hodiny odpoledne. Cítil se mnohem líp. Bolest hlavy už téměř odezněla. Usmál se, když vedle sebe viděl svou malou holčičku. Byla už vzhůru a byla naprosto ticho. Dívala se na něj svýma velkýma oříškovýma očima a spokojeně žužlala své prstíky.

,,Ahoj, holčičko, vyspinkala ses dobře?ˮ zeptal se něžně.

Lis se zasmála a vesele zakopala nožičkama.

,,Asi bychom měli jít za tatínkem. Mám hlad. Má maličká Lissy taky hlad?ˮ

Lis ho chytila za prsty a tvrdě je zmáčkla. Na malou holčičku měla sílu.

Mycroft se posadil a vzal ji do náručí. Vydal se s ní pryč z ložnice. Již v obýváku ho čekalo překvapení, když na pohovce našel spát Gregoryho s puštěnou televizí a prázdnou lahví piva a prázdnou krabicí od pizzy na stolku. Mycroft byl rád, že si jeho manžel aspoň na chvilku odpočinul.

,,Zdá se, že dnes vaříme my dva. Co si dáš, zlatíčko?ˮ

Mycroft otevřel ledničku a Lis prstíčkem ukázala na sklenici s přesnídávkou. Vyndal ji z lednice a posadil Lis do vysoké židle. Ze šuplíku vyndal plastovou lžičku a začal Lis kousek po kousku krmit. Lis spokojeně papala.

Když byla napapaná, začal připravovat jídlo pro něj a Gregoryho. Lis ho se zájmem pozorovala a nechala ho bez jediného vyrušení pracovat.

S připravenou večeří vytáhnul Lis ze židle a vydal se do obýváku, aby vzbudil svého drahého manžela. Položil Lis na jeho hruď a Lis se pustila do práce. Pěstičkami začala mlátit svého tatínka do hrudi. Připlazila se k jeho obličeji a zatahala ho za vlasy. Mycroft to zdálky s úšklebkem pozoroval.

Greg se konečně probudil. Zmateně otevřel oči a málem dostal infarkt, když na své hrudi viděl svého malého andílka.

,,Mycrofte!ˮ zakřičel a chytil svou malou dcerku, aby nespadla z jeho hrudi. Vicky ho ještě párkrát zatahala za vlasy a neustále se u toho usmívala. Šikanovat její rodiče byla úžasná zábava.

Mycroft si stoupnul před něj a nedokázal zabránit úsměvu na jeho rtech.

,,Vsadím se, že se teď dobře bavíš. Posílat naši dceru, aby mě bila!ˮ

,,Omlouvám se, drahý. Odpustíš mi?ˮ

,,Co za to?ˮ

,,Uvařil jsem nám večeři.ˮ

,,Dobře, pro tentokrát.ˮ

…

Po večeři šel Mycroft Vicky vykoupat jako omluvu za jeho předchozí čin. Greg se spokojeně roztáhl na pohovce a zavřel oči. V tu chvíli však zazvonil jeho telefon.

,,Ano?ˮ

,,Ahoj, Gregu. Mohl bys pro nás něco udělat?ˮ

,,Záleží na tom, co po mně chceš?ˮ

,,Potřebujeme, abys nám zítra odpoledne pohlídal Hamishe.ˮ

,,Jdete se Sherlockem na rande?ˮ zeptal se Greg s úšklebkem. John si jen povzdychnul.

,,Kéž by. Sherlock dostal divný dopis od nějakého chlapa. Chce se s ním zítra sejít.ˮ

,,Aby to nedopadlo jak s Moriartym.ˮ

,,Tentokrát to nenecháme zajít tak daleko. Při nejmenší známce šílenství ho okamžitě zlikvidujeme. Nechceme riskovat.ˮ

,,Dobře. Hodně štěstí.ˮ

,,Děkujeme.ˮ  

Mycroft se připojil ke svému manželovi.

,,Kdo to byl?ˮ

,,John. Zítra jim hlídáme dítě.ˮ

,,Proč?ˮ

,,Zdá se, že skáčou do další šílenosti.ˮ

…

John se připravoval celé dopoledne na setkání, které ho čekalo. Nabil si zbraň a vložil si ji zezadu do kalhot. Sherlock si do kabátu také pár zbraní schoval. Od minula se poučil. Nechtěl riskovat ztrátu rodiny. Zvlášť teď když měl ke všemu dítě.

John také sbalil všechny potřebné Hamishovy věci do tašky, aby Gregovi a Mycroftovi nic nescházelo. Díky bohu se na rozdíl od svých otců Vicky s Hamishem měli rádi a rádi si spolu hráli. Dokážou se spolu zabavit sami.

,,Připraven?ˮ zeptal se ho Sherlock.

John ho pevně chytil za límec kabátu a přitáhl si ho k vášnivému polibku. Jeho žíly byly napumpovány adrenalinem.

,,Dobrá tedy,ˮ ušklíbl se Sherlock a vzal Hamishe. ,,Jdeme.ˮ

…

Hamishe vysadili u Lestrade-Holmesů a nyní čekali na místě schůzky. Stále zbývalo deset minut do čtyř. John držel Sherlocka celou dobu za ruku. Nechtěl ho pustit, bál se, že by ho okamžitě ztratil.

Přesně ve čtyři hodiny k nim přistoupil muž v obleku. Byl mladý, nemohlo mu být více než třicet let. Měl krátké černé vlasy a zelené oči. Pravou stranu jeho krku zdobila malá jizva. Sherlockovi se vůbec nelíbil.

,,Je pěkné se s vámi osobně setkat, pane Holmesi,ˮ řekl muž.

,,Watson-Holmesi,ˮ opravil ho Sherlock.

,,Och, pardon. Jsem Albert Benedict Celly.ˮ Muž napřáhnul ruku k potřesení, ale Sherlock mu nepodal ruku nazpět.

,,Proč jsem tady?ˮ

,,Kvůli případu.ˮ

Muž luskl prsty a z rohu se vynořil další muž. Podal svému šéfovi černý kufr.

,,Ten důvod je tady,ˮ řekl první muž a opatrně začal kufr otevírat.

,,Je v tom bomba,ˮ napadlo okamžitě Sherlocka, ale trpělivě vyčkával. Jaké bylo jeho překvapení, když v kufru bomba nebyla.

,,Všechno nejlepší!ˮ zakřičeli oba muži a plně otevřeli kufr, ve kterém bylo na papírku napsané to samé.

John ho zezadu objal a políbil ho na krk.

,,Všechno nejlepší, lásko moje.ˮ

,,Co to má sakra znamenat?!ˮ

,,Máš narozeniny, copak jsi zapomněl?ˮ zeptal se John s lehkým úsměvem.

,,Johne,ˮ zašeptal Sherlock dojatě.

,,Trvalo mi dlouho, než jsem to naplánoval, ale snad se ti tato menší oslava bude líbit.ˮ

Z rohu, ze kterého se před chvílí vynořil druhý muž, vyšli Mycroft s Gregem, kteří v náručí nesli každý jedno dítě, paní Hudsonová a Donovanová s Andersonem a Molly. Všichni se vesele usmívali.

,,Idiote, málem jsem kvůli tobě dostal infarkt. Zahráls to opravdu dobře s tvým strachem.ˮ

,,Já vím. Teď pojď, máme zarezervovaný stůl v restauraci pro nás všechny. Platí Mycroft.ˮ

,,Tak na co čekáme?ˮ

John se na svého manžela zářivě usmál. Miloval ho víc, než cokoli jiného.

,,Johne!ˮ zavolal netrpělivě Sherlock.

,,Už jdu.ˮ

John svého manžela následoval a všichni se přesunuli do restaurace. Dva tajemní muži šli s nimi.

,,Co je to za chlapy?ˮ

,,Kolegové z práce. Musel jsem je podplatit dortem.ˮ

,,Rozhodně jsi to naplánoval skvěle. Jsem na tebe pyšný.ˮ

,,Díky.ˮ

John se natáhl, aby mohl svého manžela políbit. Vzal ho za ruku a společně pokračovali v cestě.

...

Bylo sice již po osmé večer, ale společnost se z restaurace stále nerozcházela. Sedělo se příjemně a všichni se mezi sebou bavili. Celá oslava se dokonce obešla bez pravidelné bratrské výměny názorů, což nejvíce ocenili Greg s Johnem.

Sherlock nevěděl, kterému dárku se věnovat dřív. Jestli nové sadě na ohledávání místa činu, novému mikroskopu nebo flash disku s registrem zločinců. Byl naprosto spokojený a těšil se, že dárky brzo využije.

„Příští oslava se bude konat u nás,“ ozval se Greg polohlasně, když skončila debata o fotbale.

„Budeš oslavovat, že jsi to s mým bratrem vydržel tak dlouho?“ nemohl si nerýpnout Sherlock.

„Ale houby,“

„Moc vtipné bratříčku. Gregory chce upozornit na fakt, že Victorie Elisabeth má za sedm týdnů rok.“ ozval se Mycroft od svého zmrzlinového poháru.

„Tak to je fajn. Princezna roste a brzo z ní bude královna.“ usmál se John.

Victorie Elisabeth a Hamish už téměř spinkali ve vedlejším boxu ve svých přenoskách. Bylo už deset večer, když se všichni zvedli a začali se loučit.

...

John se Sherlockem dojeli domů a nejdříve dali spát Hamishe. Pak si dopřáli dlouhou společnou sprchu a ulehli bok po boku do postele.

„Johne?“

„Ano, Sherly?“

„Miluju tě a děkuji ti za tu oslavu.“

„Není za co, lásko. Jsem rád, že se ti to líbilo. Ale utajit to, bylo neuvěřitelně těžké.“ Sherlock se zasmál.

„Kdo psal ten dopis?“

„Jeden z mých kolegů. Rukopis ostatních znáš.“

„Jsem tak rád, že není další psychopat, který se nudí a baví se vražděním lidí.“

„To já taky. Nechci o tebe přijít.“

„Miluju tě, Johne.“ zašeptal Sherlock a políbil svého manžela. Ten mu polibek opětoval a proměnil ho ve vášnivější.

„Sherlocku...Hamish... nemůžeme...“

„Budeme potichu...“

Sherlock je oba přikryl peřinou a nechal se unášet Johnovými polibky a dotyky.

 

Tak to vidíte, Paulett pro vás chtěla napětí a já to tak zprasila. Není mi to líto :D.