47. kapitola

17.02.2015 19:06

 

„Nedokážu uvěřit, že je naší holčičce už skoro rok.“

„Ani já ne. Uteklo to hrozně rychle.“

Mycroft s Gregem už také leželi v posteli a povídali si.

„Netuším, po kom zdědila tu svoji empatii.“

„Ale Mycey. To je přece jasné. Tuhle vlastnost má po tvojí matce.“

„Myslíš, drahý? No je to docela možné.“

„Brzo už začne chodit a také mluvit.“

„Postavit se už skoro zvládne. Musíme na ni teď dát pozor.“

„Dnes mě tak napadlo, jestli se nechceš alespoň na tři dny v týdnu vrátit do kanceláře. Je stále patrnější, že ti to chybí.“

„Vážně je to tak výrazné? Stýská se mi po kanceláři, ale Lis je pro mě víc.“

„To je v pořádku, ale máš rád i svou práci.“

„Tak dobře Gregory. Po oslavě narozenin naší dcery. Zatím musíme najít někoho, kdo tu s naší holčičkou bude.“

„Času je ještě dost.“

Greg se usmál a políbil svého manžela. Ten se mu naprosto poddal a nechal se převalit na záda.

„Drahý?“

„Ano?“

„Jen nevím, jestli ten můj návrat nebude zbytečný.“

„Proč zase...“

„Nevím, jestli ta noc po mém návratu...“

„CO?“

„Slyšíš dobře, ale zatím je ještě čas i na spekulace. Nechám to zatím být a před oslavou zajdu za Johnem.“

„Ach Mycey.“ Gregovi svítily oči. Sice byl nadšený z možnosti, že by měl s manželem další dítě, ale v praxi si to neuměl představit. Už tak bylo složité se postarat o Vicky. Nakonec si jen Mycrofta přitáhl k sobě a začal ho líbat. Následovala pak další velmi vášnivá noc.

...

Hamish se ráno probudil v dobré náladě, protože se dobře vyspinkal. Když zvedl hlavičku a rozhlédl se, zjistil, že jeho rodiče stále sladce spí. Nejdříve si chtěl potichu hrát, ale pak si vzpomněl na včerejší večer, kdy ho rodiče nechali usínat v přenosce. Tedy v místě, které nesnášel. Rozhodl se pro pomstu a spustil svůj nejlepší koncert, kterým ve chvilce vytáhl oba rodiče z postele a donutil je, aby kolem něj skákali celé ráno. Když pak jeho tatínek odešel (tedy spíše utekl) do práce a druhý mu dovolil hrát si s lebkou, Hamish s koncertem přestal. Pomstil se rodičům a za odměnu si hrál s oblíbenou hračkou. Prostě úžasné ráno.

...

Velmi podobně probíhalo ráno i u Lestrade-Holmesových. Victorie Elisabeth totiž, stejně jako její bratranec, pobyt v přenosce nesnášela a rozhodla se také pro pomstu. Také kolem ní rodiče celé ráno pobíhali a Greg nakonec utekl do práce. Mycroft si dceru vzal k sobě do postele a až do oběda si tam spolu hráli.

Mycroft se nakonec rozhodl stavit se za Johnem, aby potvrdl nebo vyvrátil jeho domněnku. Oblékl sebe a Lis, a pak ji položil do přenosky. Naštvaně zavrčela, ale nechala se. Přece jen si zasloužil trochu poslušnosti za jeho starost o ni.

Napsal svému řidičovi, aby pro ně přijel. Vzal přenosku, zamknul za sebou a počkal, než se před domem objevilo černé auto. Nasedl a pustil se do rozhovoru se svým řidičem. Celou dobu se snažil utišit své divoce bijící srdce.

…

John si ve své kanceláři vychutnával polední kafe. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Dále.ˮ

Do místnosti vstoupil Mycroft i s malou princeznou.

,,Ahoj, Mycrofte.ˮ

,,Johne.ˮ

,,Co pro tebe můžu udělat?ˮ

,,Myslím si, že princezna bude mít sourozence, ale chci si být naprosto jistý.ˮ

,,Druhé dítě? Tak to musíme hned zkontrolovat.ˮ

John vytáhl ultrazvuk a vyšetřil Mycrofta.

,,Opravdu tu něco je,ˮ přikývl John. ,,Gratuluju, princezna bude mít sourozence.ˮ

Mycroft se usmál a pohlédl na svou dceru.

,,Jsi si jistý, že chceš druhé dítě tak brzo?ˮ

,,Stalo by se to tak či tak. Velký věkový rozdíl není mezi sourozenci dobrý. Málem to zničilo vztah mezi mnou a Sherlockem. Ano, byl jsem starší bratr a měl více zkušeností, mohl jsem ho hodně naučit. Když pak ale přišel čas, abych odešel na univerzitu, Sherlock to nebral dobře a odmítal se mnou šest let mluvit. Nikdy mi nebylo tak strašně jako tenkrát.ˮ

,,Sherlock mi nikdy neřekl, proč je na tebe tak naštvaný.ˮ

,,Promluvili jsme si, ale stále mě nenáviděl. Pak se najednou z nenávisti stala rivalita, když zjistil, že jsem chytřejší než on.ˮ

,,Sherlock k tobě vzhlíží, i když to nikdy nepřizná. Možná proto dělá tolik průšvihů, chce upoutat tvou pozornost.ˮ

,,Ano, taky jsem nad tím přemýšlel.ˮ

,,I tak mohl bys chvíli počkat s tím, než prozradíš Sherlockovi, že bude po druhé strýčkem? Uháněl by mě do dalšího dítěte.ˮ

,,Jistě,ˮ zasmál se Mycroft. ,,Díky za všechno.ˮ

,,Nemáš zač,ˮ řekl John, než se otočil k princezně. ,,Jak se dneska má naše budoucí královna?ˮ

John polechtal Vicky Lis po nožičce a Vicky se zářivě usmála.

,,Už půjdeme, ať tě neobtěžujeme.ˮ

,,V pořádku. Dávej na sebe pozor.ˮ

,,Budu, díky.ˮ

Mycroft s princeznou odešli a John se opět spokojeně svalil do křesla. Už se nemohl dočkat, až se setká s dalším Lestrade-Holmesem.

…

Místo toho, aby se vrátil domů, odjel do Scotland Yardu. S úsměvem zamířil do kanceláře svého manžela. Zaklepal a vstoupil, jen aby našel svého manžela sedět u stolu, který byl přeplněn spisy.

Greg vzhlédnul a usmál se, když viděl, že ho přišla navštívit jeho malá rodinka. Vstal a šel Mycrofta obejmout.

,,Copak tu děláš, lásko moje?ˮ

,,Jdeme od Johna.ˮ

Gregory se na něj překvapeně podíval.

Mycroft nic neřekl, jen přikývl.

,,Panebože, opravdu? Bože, Mycey, my budeme mít další děťátko.ˮ

,,Ano.ˮ

Greg dlaněmi sevřel Mycroftovu tvář a začal ho vášnivě líbat. Princezně se nelíbilo, že ji ignorují, a proto začala opět plakat.

,,Oh, lásko moje malá, neplač.ˮ

Gregory vytáhnul Vicky z přenosky a vzal ji do náručí. Z očí mu stékaly slzy štěstí a on se je nepokoušel zastavit.

,,John vzkazuje, že o tom nemáme říkat Sherlockovi, že prý by ho uháněl, aby mu udělal druhé dítě.ˮ

Greg se zasmál a políbil svou dcerku na líčko.

,,Pak mu tedy nic neřekneme. Nemůžeme ztratit našeho rodinného doktora.ˮ

,,S tím naprosto souhlasím, Gregory.ˮ

Greg políbil svého manžela.

,,Večer bychom to měli oslavit. V soukromí.ˮ

,,Dobře, drahý.ˮ

Greg podal Mycroftovi Vicky a sklouznul na kolena. Políbil Mycroftovo ploché oblečené břicho a následně jej pohladil.

,,Ahoj, oříšku.ˮ

,,Opravdu, Gregory?ˮ

Mycroft protočil oči a Greg ho plácnul po zadku.

,,Mlč nebo se ti večer nic nestane.ˮ

Mycroft naštvaně zavrčel. Greg jen zamrkal a pohladil jejich holčičku po hlavičce.

,,Miluju vás všechny tři.ˮ

,,A my tebe, Gregory. Půjdeme domů. Je čas na oběd.ˮ

,,Mějte se.ˮ

Jeho rodinka odešla a Greg se posadil zpět ke spisům. V tu chvíli si však něco uvědomil.

Opět bude mít náladového manžela a opět se několik měsíců nevyspí, protože jeho manžel na něj bude skákat a bez jakéhokoli svolení na něm bude řádit.

Gregory pro sebe zamrkal, no co už.

…

Hamish byl celý den divný. Neměl na jídlo vůbec chuť, pořád něco kousal a neustále vyžadoval svůj dudlík. Sherlock nevěděl, co s ním má dělat. Hamish si nechtěl hrát. Byl uzavřený do sebe a ani se neusmál.

Sherlock ho převlékl, posadil do přenosky a taxíkem jel do nemocnice za svým manželem. Přijel ke konci Johnovy šichty, což bylo jen dobře, protože bez zaklepání vletěl do Johnovy ordinace.

,,Sherlocku, co se děje?ˮ zeptal se John, když si všiml vystrašeného pohledu na manželově tváři.

,,Hamish, celý den se chová nějak divně. Všechno kouše, neusmívá se, nehraje si se mnou, naprosto mě ignoruje. Dokonce nechce ani jíst.ˮ

John z přenosky vytáhnul svého synka. Vytáhnul mu dudlík z úst a Hamish začal okamžitě brečet.

,,To je dobré, zlatíčko. Pšš.ˮ

Podíval se do Hamishových úst. Jeho dásně byly rudé.

,,Rostou mu zoubky. Musíme se stavit v lékárně pro nějaký gel. Chudáček maličký. Zdá se Sherlocku, že teď se moc nevyspíme. Bude ho to bolet.ˮ

John vložil dudlík zpět do synových úst a Hamish přestal okamžitě brečet.

,,Měli bychom mu koupit také nějaká kousátka, než nám začne okusovat nábytek.ˮ

,,Velmi vtipné, Johne.ˮ

John se zasmál a přitulil si Hamishe k sobě.