47. kapitola

11.04.2016 19:56

 

Mycroft až do oběda relaxoval u hudby a pak šel vařit. Večer by nemusel být čas a všichni už potřebovali sníst něco pořádného a ne jen pořád pizzu. V kuchyni toho moc nebylo, tak se vydal nakupovat. Nejdřív se chtěl zastavit pro Nicole, ale pak ji nechal ve školce, byla by na něj naštvaná, že ji vytrhuje od hry.

...

V kuchyni se natřásal také Sherlock. Chtěl Johnovi udělat radost a tak se pustil do vaření. Byl čtvrtek odpoledne a on se těšil na nadcházející víkend s manželem. Bylo potřeba ho naladit na spokojenou notu a uvaření oběda k tomu mohlo výrazně přispět. Zítra měl mít John sice denní v nemocnici, ale Sherlock věděl, že se zabaví. Když bude nejhůř, bude provokovat bratříčka. A co to takhle zkusit rovnou?

Co provádíš, když už nevyvoláváš války? SWH

Než dal kuře do trouby, zapípala mu odpověď.

Vařím oběd, to ty neznáš. Co provádí můj mladší bratříček, když neoxiduje na místě činu? MLH

Nějaký vtipný takhle v poledne. :P Já pouze radím idiotům ve Scotland Yardu, to je všechno. A mimochodem – taky teď vařím. SWH

Jestli ty idioty neodvoláš, nedostaneš měsíc případ! MLH

Dobře, odvolávám, starouši. :P Hned se nerozčiluj. SWH

Dva měsíce. MLH

A ještě ke všemu urážlivý. :D SWH

Idiote! MLH

Tak jsme se navzájem pozuráželi a můžeme se vrátit k práci. Přeji ti pěkný den. SWH

Nápodobně, bratříčku. MLH

Sherlock s úšklebkem položil mobil stranou a začal se plně soustředit na vaření. Bylo to jednoduché – Sherlock uvaří dobrý oběd, John bude velmi spokojený a následně se postará o to, aby Sherlockovi názorně předvedl, jak moc je spokojený. A z toho zase vznikne velmi spokojený Sherlock, což je něco co potěší všechny v jeho dosahu.

Po dokončení obědu prostřel stůl a naaranžoval vše tak, aby vytvořil romantickou atmosféru. Následně si rozcuchal vlasy a rozepnul vrchní knoflíčky své košile. Věděl přesně, jak ho má John rád a dokázal toho využít ve svůj prospěch.

„Johne, oběd!“ zavolal na svého manžela.

Netrvalo dlouho a slyšel kroky, které se neustále přibližovaly k němu. Kolem pasu ho objaly dvě paže. John se k němu zezadu natiskl celým svým tělem.

„Voní to nádherně,“ zašeptal a natáhl se, aby vtiskl Sherlockovi polibek na tvář. „A ty taky,“ dodal, když zabořil svůj nos do Sherlockova krku.

„Díky, Johne. Pojď se najíst.“

„Uhm.“

John olízl Sherlockovi krk, než se do něj potěšeně zakousl. Sherlock se otočil v jeho objetí a vášnivě Johna políbil. John velmi potěšeně zavzdychal a pevně chytil Sherlocka za zadek, zatím co jejich těla tiskl k sobě.

„Prvně oběd, pak mě vezmi do postele,“ zašeptal Sherlock s posledními zbytky sebeovládání, které ještě měl.

John se jen nerad odtáhl od svého velmi chutného předkrmu.

„Jak si přeješ.“

Usedli ke stolu, ale sotva tak učinili, Johnova noha se ocitla v jeho klíně a dráždila ho. Sherlock do sebe co nejrychleji nacpal své jídlo. Bylo skvělé, ale on neměl čas rozplývat se nad chutí kvůli tomu, co mu John prováděl.

Na rozdíl od Sherlocka John jedl velmi pomalu a velmi si užíval pohled na svého manžela, který zhltl celý talíř téměř najednou.

„Opatrně, nechceme přece, aby ses udusil. I přesto jak moc tě miluju, nekrofilie není zrovna moje věc.“

Sherlock se začervenal, ale o něco zpomalil.

„Hodný chlapec. Slibuju, že ti odměna neuteče. Je to vynikající, Sherly.“

„Mám radost, že ti oběd chutnal, Johne. Snad nepohrdneš dezertem,“ zamrkal Sherlock.

John se jen usmál a vstal od stolu. Přešel k manželovi a vytáhl ho na nohy. Sherlock jen trochu pozvedl obočí, protože John obvykle trval na tom, aby nádobí odnášeli do kuchyně a narovnali ho do myčky, ale rozhodně si nemínil stěžovat.

Společně se v objetí dopotáceli do ložnice, kde mohli padnout do postele, protože oblečení poztráceli po cestě. John pak Sherlockovi ukázal, jak moc je spokojený a jak moc ho miluje. Usnuli, stulení k sobě, teprve nad ránem. Dřív na to prostě nebyl čas.

...

„Zlatíčko, zastavíme se pro zákusky?“ zeptal se Mycroft Nicole, když spolu vyšli ze školky.

„Jasně! Ten mřížkovaný koláč, co jsme měli posledně, byl skvělý,“ souhlasila holčička nadšeně.

„Táta má raději čokoládový s banánem. Co bys na to řekla?“

„Jak by řekl táta, že ho rozmazluješ.“

Mycroft se usmál a pohladil svoji holčičku po hlavě. Dělala mu jen radost. Byla hodná, nezlobila a dnes se od učitelky dozvěděl, že už umí číst i psát. Však už jí chyběl k zápisu jen měsíc. Zastavili se v cukrárně a pak se vydali domů. Tam je vítal zatím jen Snížek. Nicole si s ním začala hrát a Mycroft jim ještě převlékl peřiny, aby spali v čistém. Když nesl prádlo do pračky, našel v koupelně Nicole, jak kocourkovi umývá tlapku.

„Co to provádíš?“

„No brala jsem mu otisk tlapky, tak mu jí musím umýt, ať nenadělá ťápoty.“

„Proč mu bereš otisk tlapky?“

„Kreslila jsem kočku a potřebuju to mít se vším všudy.“

Mycroft jen zavrtěl hlavou. Kombinace jeho a Gregoryho genů, nemohla přinést nic jiného. Doufal, že Snížek z toho nebude mít žádné následky. Pračka už běžela a on se vydal do kuchyně přichystat večeři.

„Jééé… ty vaříš? To je fajn, ta pizza už mi lezla i ušima. A Snížkovi taky.“  

„Nechceš mi tím říct, žes ho krmila pizzou, že ne?“

„Odmítám výpověď bez přítomnosti právníka!“

Mycroft se musel smát. Tohle mohlo opravdu vymyslet jen jeho dítě. Pohladil ji po hlavě a najednou oba zaslechli klíče v zámku. Greg se vracel domů.

„Táta!“ křikla Nicole a utíkala ke dveřím. Mycroft ji jen o něco pomaleji následoval.

Gregory se usmál, jakmile spatřil svou dcerku. Kleknul si a nechal Nicole, aby mu skočila do náruče.

„Jak se máš, zlatíčko?“ zeptal se a políbil ji na čelo.

„Skvěle. Táta vaří.“

„Opravdu?“ usmál se Greg a pohlédl na svého manžela, který na něj hleděl něžným pohledem. Greg na něj zamrkal, než pustil svou dceru a vstal. „Zlatíčko, byla bys tak hodná a udělala mi kávu?“

Nicole nadšeně přikývla, než odběhla do kuchyně. Greg s úsměvem přešel ke svému manželovi a přitiskl ho na zeď v chodbě.

„A teď, když jsme na chvíli sami.“

Greg prudce Mycrofta políbil a vjel svými dlaněmi do jeho krátkých vlasů, za které lehce zatahal. Mycroft potěšeně zavzdychal a přitáhl si Grega za zadek blíž k sobě.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptal Greg, když se na chvíli odtáhl od svého manžela.

„Ty mě taky,“ řekl Mycroft, než ho stáhl do dalšího polibku.

„Ale no tak!“ vykřikla za nimi Nicole a donutila pár, aby se od sebe odtáhli. To jim ale nezabránilo, aby na tváři neměli stupidní výrazy.

„Promiň, zlatíčko,“ omluvil se Greg, než svou dceru pohladil po vlasech.

„Kávu máš na stole,“ oznámila, než odešla se Snížkem v náručí.

„Je až příliš podobná tvé matce.“

„Ano, to je. Už teď si přivlastnila typický Holmesovský výraz.“

„Vychovali jsme dalšího Holmese.“

„Dokud se nezačne chovat jako Sherlock, jsme v bezpečí.“

„Já vás slyším!“ zakřičela na ně Nicole.

Oba se jen zasmáli.

„No, dobrá zpráva je, že zdědila i pověstný Holmesovský sluch.“

„To není dobrá zpráva, Gregory. Teď budeme muset být v posteli ještě tišší.“

„Sakra.“

„To není potřeba, zdědila jsem po ségrách špunty do uší,“ oznámila lakonicky dcera, která stála ve dveřích svého pokoje. Jen se uculila, když viděla výraz ve tváři svých tatínků. „Půjdeme večeřet?“

...

„Vaříš výborně, Mycey. Budeme toho muset využívat častěji,“ pochválil Greg po večeři manžela. Byl tak nacpaný, že měl pocit, že se ani nezvedne ze židle. Jen seděl a odfukoval. Nicole na tom byla dost podobně, a Snížek, který ležel vedle její židle také. Za chvíli se ale potichu ozvala.

„V pátek je zápis do školy, nesmíme na to zapomenout.“

Otcové se usmáli.

„Neboj se, zlatíčko, na to se zapomenout nedá,“ ujistil ji Greg. Mycroft kývl a dodal: „Takže v pátek nemusíš do školky a táta do práce. Budeme celý den spolu.“

„Jůůů… to bude fajn.“

Mycroft se usmál a začal uklízet kuchyň. Greg se konečně zvedl a odpotácel se do obyváku na gauč.

„Právě ses dopustil vraždy jídlem. Už jsi jako babička,“ zamrkala Nicole na Mycrofta. Ten se zasmál.

„Neboj zlatíčko, ono to s tátou tak hrozné nebude. Ale ty už se běž umýt a spinkat. Já to tu dodělám.“

Nicole už se zkušenosti věděla, že nemá cenu se s tátou o tomto dohadovat. Dala mu pusu a šla. Mycroft uklidil kuchyň, dal Snížkovi granule a vodu a vydal se za manželem.

...

„Sherly… kde je můj zelený svetr?“ zavolal John z ložnice. „Jestli zase skončil jako součást tvého experimentu, tak tě přetrhnu!“

„Tvůj milovaný zelený svetr si půjčil Misha s odůvodněním, že jemu sluší víc a ty v něm vypadáš hrozně.“ odpověděl Sherlock a dál se věnoval svému blogu.

„Že se vůbec rozčiluju. Jaký otec, takový syn. Co jsem kdy v životě udělal, že jsem si tohle zasloužil?“ zavzdychal John teatrálně a vstoupil do obýváku.

„Máš jen to, co sis vychoval.“

„To určitě,“ usmál se John a políbil Sherlocka zezadu na krk. „Už musím jít. Buď tu hodný a nezlob.“

„Jasně, mami.“

„Idiote,“ zavrtěl John nevěřícně hlavou.

„Taky tě miluju.“

Než mohl John odejít, Sherlock si ho přitáhl k sobě a věnoval mu vášnivý polibek.  

„Opatruj se.“

„Budu, Sherly. Buď hodný.“

John odešel do práce a nechal Sherlocka pracovat. Jenže jakmile se za ním zavřely dveře, Sherlock se rozhodl svého manžela potěšit. Otevřel si e-shop s oblečením. Rozkliknul si pánskou sekci a začal vybírat z kolekce pánských svetrů.