48. kapitola

20.02.2015 19:48

 

Po pár týdnech se u Watson-Holmesových všechno vracelo do normálu. Hamish si zvykl na nové zoubky a přestal nepřetržitě brečet. Sherlockovi s Johnem se neskutečně ulevilo. Vydržet to nebylo vůbec jednoduché. John tedy opět mohl pracovat v celodenních směnách. Jednou v pátek večer dopsal poslední papíry a nacpal je do desek. Bylo osm hodin, tedy nejvyšší čas jít domů. Když už zamykal svou ordinaci, zazvonil jeho mobil.

„Ano?“

„Dobrý večer, doktore. Prosím vás, máte chvíli čas?“ John se zarazil. Volal mu totiž majitel jeho oblíbené hospody, což se stalo poprvé.

„Carlosi co se děje?“

„Doktore, potřeboval bych, abyste přijel. A zřejmě co nejrychleji.“

„Stalo se něco?“

„To vám vysvětlím až tady. Přijedete?“

„Dobře, za dvacet minut jsem tam.“

„Díky doktore.“

John zavěsil a šel chytit taxík. Bylo to nesmírně podivné. Co se asi mohlo stát, že mu Carlos volal.

...

John vstoupil do výčepu a hned za dveřmi na Carlose narazil. Ten si jen oddychl a odtáhl Johna za pult.

„To je dobře, že jste tady.“

„Řekneš mi co se děje?“

„No na vašem obvyklém místě sedí vrchní inspektor a nevypadá vůbec dobře. Už toho dost vypil a nevím, jestli je ve stavu, kdy je schopen dostat se domů.“

„Díky Carlosi. Půjdu za ním.“

„Dobře, doktore.“

John se vydal ke stolu a našel tam svého kamaráda s hlavou v dlaních.

„Gregu...“

„Ahoj Johne. Co ty tady?“

„Dostal jsem chuť na pivo a tak na něj jdu.“ Když Greg zvedl hlavu, John se vyděsil. Jeho kamarád vypadal příšerně. Zarudlé oči od nevyspání, pod nimi černé kruhy a tvář bílá jako stěna. „A co ty tu sedíš?“

„Chtěl jsem mít trochu klidu, Johne.“

„Co se děje?“

„Nezvládám to...“

„Nezvládáš co?“ zeptal se John a napil se piva, které před něj postavil Carlos.

„Chodím do práce, vychovávám Vicky a ještě se starám o Mycrofta. Je toho moc.“

„Upřímně řečeno vypadáš příšerně. Jak ti můžu pomoct?“

„Díky za upřímnost. Nejraději bych se sebral a odjel s Mycroftem na víkend někam na samotu. Jen my dva a nikdo jiný.“

„Tak s tím ti pomůžu. Teď jeď domů a řekni to Mycroftovi a zabalte si věci. Princeznu vám pohlídáme.“

„Díky. Je pozdě, už fakt půjdu.“

Greg zaplatil a odešel. John dopil pivo a také se vydal domů.

...

„Ahoj hoši,“ pozdravil, když došel domů. Sherlock s Hamishem seděli na koberci a věnovali se své oblíbené zábavě. Kostky tentokrát stavěl jako periodickou soustavu prvků a jeho syn mu kostky soustavně rozhazoval.

„Sherlocku, Greg s Mycroftem pojedou na víkend pryč. Pohlídáme princeznu?“

„Můj bratr bude randit a já mu mám hlídat dítě?“

„Nebuď protivný...navíc když to uděláš, dostaneš odměnu.“ John si přisedl k Sherlockovi a přitáhl si ho do polibku.

„Dobře Johne. Přesvědčil jsi mě.“

„Hodný kluk.“

...

Greg potichoučku zavřel dveře a svlékal si bundu. Bylo už pozdě večer a on nechtěl budit ani svoji dceru ani manžela. Po vstupu do obývacího pokoje uviděl Mycrofta sedět na pohovce.

„Ahoj zlato.“

„Drahý, rád tě vidím.“ Greg si k němu přisedl a přitáhl si ho do náruče.

„Zítra jedeme na víkend do Britonu. Potřebujeme si oba odpočinout. Nechci slyšet žádné námitky!“

„Gregory, kdo pohlídá Lis?“

„John se Sherlockem. Oba potřebujeme klid a odpočinek.“

„Doufám, že celý ten víkend zase neprospím.“ usmál se Mycroft. „Teď si půjdu lehnout. Pokusím se na tebe počkat.“

Greg svého manžela políbil a šel se osprchovat. Když přišel do ložnice, našel Mycrofta spokojeně spát. Přilehl si k němu a usnul také.

...

John si druhý den přijel pro Victorii Elisabeth ve dvě hodiny. Holčička se na dobrodružství těšila a vůbec proti návštěvě u strýčků neprotestovala. Rodiče pak jen vzali zavazadla a odjeli do Britonu. Už si opravdu potřebovali odpočinout. Ještě se s Johnem dohodli, že v pondělí se u něj Mycroft zastaví, aby zjistil, co čekají.

…

Mycroft s Gregem si užívali své dovolené plnými doušky. Celý večer a dopoledne trávili v posteli, aby si vynahradili veškerý čas, kdy nemohli být o samotě. Odpoledne pak chodili na procházky.

Když se v neděli večer vrátili zpět do Londýna, byli odpočatí a připravení na návrat do běžného života. Tašky ani nevybalili, jen se osprchovali a převlékli do pyžam. Ve vzájemném objetí pak společně usnuli. 

…

Ráno, ještě před začátkem pracovní doby, přijeli do Johnovy kanceláře. John i princezna na ně čekali.

,,Jak se měla moje maličká?ˮ zeptal se Greg a políbil holčičku na čelo.

,,Byla hodná. Celou dobu si hrála s Hamishem. Ti dva se mají rádi,ˮ odpověděl John.

,,Zajímavé když vezmeme do úvahy, čí že jsou to vlastně děti,ˮ ušklíbl se Greg.

Mycroft jen protočil oči a položil se na lehátko, aby ho John mohl vyšetřit. Greg si zatím k sobě tulil Vicky. Po dlouhé době opět svíral svou malou holčičku.

,,Hm, gratuluju. Princezna bude mít sestřičku,ˮ usmál se John.

,,Opravdu?ˮ zeptal se překvapeně Mycroft.

,,Ano. Je to krásná holčička.ˮ

,,Slyšíš to, krásko? Budeš mít sestřičku,ˮ zašeptal Gregory maličké, ta mu ale moc pozornosti nevěnovala. Gregory proto přešel i s ní ke svému manželovi a políbil ho.

,,Mycey,ˮ šeptl něžně. Z jeho hlasu šlo poznat tolik lásky.

Mycroft se usmál a pohladil své stále malé bříško. Cítil se tolik milován, až ho to přivádělo k slzám. Jeho drahý manžel a jeho první překrásná dceruška vedle něj, druhá dceruška byla skryta u něj v bříšku. Co by si muž jako on mohl navíc přát?

,,Děkujeme, Johne, že jste se se Sherlockem postarali o malou,ˮ poděkoval Gregory a jednou rukou ho hladil po zádech.

,,Nemáte zač. Bylo nám potěšením.ˮ

Malá královská rodinka se posbírala a s pozdravem odešla. Venku se rozdělili. Mycroft s malou se vrátili zpět domů a Greg jel do práce.

…

Greg dojel do Scotland Yardu a zaparkoval v garážích své auto. Vzal si své věci a šel do budovy.

,,Vrchní inspektor Lestrade?ˮ ozvalo se za ním.

Prudce se otočil. Za ním stál muž. Byl vysoký a na sobě měl jen černé oblečení. Měl blonďaté vlasy a modré oči. Přes nos měl malou jizvu. 

,,Ano,ˮ přikývl a jeho ruka zamířila k pasu, kde měl skrytou zbraň.

,,Jsem rád, že vás potkávám. Mé jméno je Sebastian Moran.ˮ

Greg ucítil vpich do jeho krku. Pootočil se. Za ním stál další muž. Greg se snažil bránit, ale byl příliš unavený. Museli mu vpíchnout drogy.

,,Tohle bude nesmírná legrace,ˮ uslyšel říct Morana, než se jeho oči zavřely a on usnul.

Muži jeho tělo naložili do dodávky, nevšimli si ale svědka, který všechno viděl.

Jack Scott uklízel v garážích už několik let, většinou v nich však býval jen odpoledne. Jaké to štěstí, že dneska musel jít do práce dříve.

…

Jack Scott utíkal do Scotland Yardu a okamžitě se mu podařilo najít Sally Donovanou. Měl Sally rád, každý večer si s ním popovídala, než odjela domů.

,,Sally!ˮ

,,Dobrý den, pane Scotte. Jak se dnes máte?ˮ

,,Byl jsem před chvílí v garáži. Viděl jsem, jak unesli vašeho vrchního inspektora,ˮ chrlil ze sebe.

,,Grega?ˮ zeptala se Sally vyděšeně.

,,Ano. Jeden z nich se jmenuje Sebastian Moran, řekl to sám. Pak něco mluvil o tom, že toto bude nesmírná legrace.ˮ

,,Okamžitě vyhlásím pátrání, děkuju vám, pane Scotte.ˮ

Sally vyhlásila pátrání, a pak vzala do ruky svůj mobil. Toto musela udělat sama.

…

Mycroft si hrál se svou holčičkou, když se mu rozezněl mobil.

,,Ano, slečno Donovanová?ˮ

,,Dobrý den, mám pro vás důležitou zprávu.ˮ

,,Jakou?ˮ

,,Jde o Grega. Je mi to líto, dnes dopoledne jej unesli.ˮ

Mycroftovi se zastavilo srdce a zatmělo se mu před očima. Vůbec nevnímal, že mu mobil vypadl na zem. Jen vzal svou dceru do náruče a posadil se do křesla. 

Když Sally slyšela na druhé straně telefonu ticho a Mycroft nereagoval na její hlas, zavěsila a vytočila Johnovo číslo.

„Sally?“

„Ahoj Johne. Prosím tě, jsi v práci?“

„Ano, proč se ptáš?“

„Unesli Grega a já jsem to zatelefonovala Mycroftovi a on teď nereaguje.“

„To byl super nápad vážně. Musím tam zajet.“

„Dobře. Já zatím vyhlásím pátrání.“

John zavěsil a rychle se vydal k Mycroftovi domů. Cestou poslal Sherlockovi smsku: Nech Hamishe u paní Hudsonové a za deset minut sraz u Mycrofta. Počkej před domem. JWH