48. kapitola

14.04.2016 19:15

 

Greg se tulil na posteli k polštáři a držel se za své plné břicho. Snědl toho více, než měl, a takto to dopadlo.

Mycroft se na svého manžela s úsměvem díval. Ležel na posteli vedle něj nadzdvižený na jednom loktu. Hladil Gregoryho něžně po vlasech a vydával uklidňující zvuky, aby svému manželovi aspoň trochu ulevil.

„Tvé jídlo by mělo být protizákonné,“ zavzdychal Greg.

„Proč? Opět mě chceš vidět v poutech?“

„I když bych moc rád, zrovna teď na to nemám náladu. Trápí mě jiné věci.“

„Ty můj chudáčku maličký.“

Mycroft lehce kousnul Grega na krk a ten okamžitě zasténal.

„Mycey!“

„Pšš, Gregory. Přece nechceš vzbudit naši maličkou. Teď buď hodný chlapeček a jdi spinkat.“

„Neříkej mi chlapečku, jsem starší než ty.“

„Ne o moc. Teď běž opravdu spát, potřebuješ se uvolnit, aby tvé bříško mohlo vše strávit.“

„Dobrou, Mycey.“

„Dobrou, drahoušku.“

Mycroft zhasl světla v ložnici, než se přitulil ke svému manželovi a s jednou rukou položenou kolem jeho pasu spokojeně usnul.

…

Sherlock odeslal objednávku a dál brouzdal po internetu. Byla to nuda, nuda a jedním slovem nuda. John v práci, Misha ve škole a on chudák sám doma. Že by si pořídil také něco na hraní, jako jeho bratříček? Chvíli o tom přemýšlel, ale pak tuto alternativu zavrhl. Každé zvíře by skončilo jako pokusné. Pak našel jednu stránku věnující se skládání origami, sice o nich nikdy neslyšel, ale rozhodl se to otestovat. Za půl hodiny už byly veškeré noviny z jejich bytu shromážděné v obýváku a Sherlock skládal, vystřihoval a zkoušel. Pohltilo ho to natolik, že ani nezaznamenal Johnův příchod.

„Co to provádíš?“ zděsil se hned na prahu. Jejich obyvák byl plný novinových odstřižků, zbytků novin a poskládaných origami.

„Rekord na YouTube je dvanáct vteřin a já jsem na patnácti,“ vysvětlil Sherlock, aniž by se na manžela podíval. Byl zabraný do skládání labutě a nehodlal se od práce hnout. John si jen povzdychl. Evidentně bude mít večer jiný průběh, než očekával. Šel se tedy osprchovat a navečeřet. Sherlock se za celý večer od skládání nevzdálil.

...

„Gregory, lásko, musíš vstávat,“ zašeptal Mycroft manželovi do ucha.

„Hm… musím jenom umřít,“ zabručel Greg. Zdálo se mu o Mycroftovi a musel se ze snu probrat. Pak ho ale něco napadlo a hned se mu zlepšila nálada.

„Dobré ráno, drahý. Je ti lépe?“

„Dobré, Mycey. Je mi fajn,“ usmál se Greg a políbil manžela lehoučce na rty. Pak se rychle oblékl a odešel do kuchyně. Mycroft seděl na posteli. Byl trochu zklamaný a naštvaný, protože doufal, že by se po dlouhé době mohli s manželem milovat a on mu uteče z ložnice. Povzdychl si a šel se také obléknout. Bylo potřeba dovést jejich holčičku do školky.

...

Domů se vracel docela rychlou chůzí. Už mu nic nebylo a tak se těšil na překlad nové knihy. Odemkl dveře a vstoupil dovnitř. Najednou ho někdo přitiskl obličejem na dveře a políbil ho na krk. Mycroft se nejdříve vyděsil, ale pak ucítil vůni svého manžela.

„To je dost, že už jsi doma! Čekám tu na tebe už skoro hodinu,“ zašeptal mu do ucha a obrátil ho obličejem k sobě.

„Promiň.“

Greg objal manžela a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. Líbali se nenasytně a rukama přejížděli po těle toho druhého.

„Gregory…“ zavzdychal Mycroft, když už to nemohl vydržet. Greg se jen usmál a povolil objetí. Rychle zamkl venkovní dveře a klíče nechal v zámku. Pak vytáhl z kapsy svůj mobil a vypnul zvonění.

„Až do oběda chci jen tebe.“

Mycroft se zasmál a ztišil i svůj mobil. Následně už oba rychle zamířili do ložnice. Tam oba znovu po dlouhé době zažili vzájemné milování.

...

„Miluju tě, Gregory. Moc. Neumím si vůbec představit, co bych dělal v tvojí kůži. Nevydržel bych bez tebe žít těch dlouhých deset týdnů.“

Mycroft ležel na břiše uprostřed jejich postele a objímal polštář. Cítil ruce kolem svého pasu a to, jak na něm manžel leží.

„To si umí představit jen John, jak příšerné bylo být bez tebe. Bylo mi hrozně, nechtělo se mi skoro ani žít. Dokonce jsem proto poslal Nicole k tvé matce. Ptala se po tobě a nevěděl jsem už, co jí pořád říkat. Když tě pak našli, sice Nicole přivezli zpátky, ale stejně jsem byl pořád u tebe. Nebýt, Jane, byla by tu Nicole sama. Byl jsem u tebe tři dny v kuse. Teprve pak mi Fredy vynadala a poslala mě domů. Až pak jsem se trochu srovnal.“

Mycroft ucítil, jak na jeho záda dopadly dvě manželovy slzy. Otočil se a objal manžela, aby ho utišil. Přitáhl si ho blíž a hladil ho po vlasech. Moc dobře mu rozuměl a musel přiznat, že by to dopadlo stejně i obráceně. Také se rozhodl, že mu už konečně řekne pravdu o tom, co ví o svém únosu.

Ale ne dnes. Dnes jim nechá chvíli klidu. Gregory potřeboval jeho oporu, jelikož se jeho staré rány opět otevřely. Mycroft byl více než šťastný mu poskytnout veškerou péči a lásku, kterou mohl nabídnout.

„Miluju tě, Gregory, jsi ten nejúžasnější muž, kterého jsem kdy potkal,“ zašeptal svému manželovi do ucha.

Gregory se lehce třásl a z jeho očí vyteklo pár dalších slz. Tulil se k Mycroftovi a snažil svou mysl utišit tím, že má manžela hned vedle sebe. Živého a zdravého.

„Nechci už tě nikdy ztratit. Nepřežil bych to, Mycey, nepřežil. Už jsem na tohle příliš starý a mé srdce je čím dál křehčí.“

„Slibuji, že se vyhnu jakémukoli dalšímu nebezpečí, pokud tomu budu moci zabránit,“ slíbil a na důkaz svých slov Grega políbil. Greg se v jeho náručí kompletně roztekl.

„Miluju tě, Mycey,“ zašeptal, než jeho víčka unaveně klesla.

„Já tebe taky, Gregory.“

Mycroft zavřel oči a sám usnul.

…

„Sherlocku, vážně?!“ zakřičel velmi brzo ráno na Baker Street John. Celý jejich byt byl zamořen papírovými origami. Byly všude, kam se John podíval.

John nedokázal přijít na to, kde Sherlock vzal tolik papíru. A nedokázal uvěřit, že ho to až tak moc chytlo a strávil tím pravděpodobně většinu noci.

Pod hromadou origami se něco pohnulo a brzy se zpod nich vyhrabal Sherlock.

„Johne, co se děje?“ zeptal se zmateně.

John si jen unaveně povzdychl.

„Doufám, že až se vrátím z práce, bude to uklizené.“

„A když ne?“

„Tak vytáhnu jezdecký bičík.“

„Oh, ano!“

„A zavolám tvé matce.“

„Ne!“

...

Gregovi trvalo celý týden, než se dal jakž takž dohromady. Mycroft se snažil být mu co nejvíc nablízku a podporovat ho. Ve čtvrtek večer si oba sedli v obýváku. Nicole už spala, protože druhý den dopoledne šla k zápisu a tak nechtěla zaspat. Otcové se nad tím jen usmívali. Jejich dcera byla kouzelná.

Chvíli v obýváku jen seděli a drželi se za ruce.  Mycroft si zvedl k ústům Gregovu pravou ruku a zlehka jí políbil.

„Drahý, chci se tě na něco zeptat.“

„Prosím, ptej se,“ usmál se Greg.

„Slíbil jsem ti, že ti řeknu pravdu o tom, co vím o tom mém a Sherlockově únosu. Nechci ale jitřit tvé rány a ohrožovat tvé srdce. Takže ti to řeknu, jen pokud chceš. Jinak si to nechám pro sebe.“

Greg nevěděl co říct a nebyl si jistý, jestli to zvládne poslouchat.

...

John byl ze svého manžela na mrtvici. Nikdy by si nepomyslel, že se mu bude stýskat po Sherlockových obdobích nudy, kdy střílel do zdi. Teď už víc než týden neměl případ a bavil se skládáním origami z novin. John doufal, že to Sherlocka přestane bavit, až jim doma dojdou noviny. Nepočítal s tím, že si jeho, jindy líný, manžel dojde na konec Baker Street do kontejneru s novinami a donese se, si je domů. Teď to u nich vypadalo naprosto nepředstavitelně. Všude papír.

„Pokud ti vadí nepořádek, ignoruj ho, Johne.“

„To není nepořádek, Sherlocku, to je bordel!“

„Nejsi rád, že se bavím?“

„Strašně!“ zavrčel John a sedl si do křesla, ze kterého nejdřív smetl papírky. Pak ho ale něco napadlo. Bylo něco, co Sherlock stavěl nad všechno ostatní. Proč ho to jenom nenapadlo dřív? Vstal a přešel ke stolu, kde se Sherlock věnoval skládání labutě, sklonil se a políbil ho na krk. Zabralo to přímo zázračně. Detektiv vyskočil od stolu a přitáhl si manžela do náruče. Celý večer a celou noc strávili spolu.

„Sherlocku…“

„Johne?“

„Zítra ukliď prosím ty papíry.“

„Dobře,“ kývl Sherlock. Byl příjemně unavený a jeho víčka se zavírala. Dal Johnovi pusu a usnul. John se uculil. Plán mu vyšel dokonale.

…

Další den ráno Sherlock jako pod nějakým kouzlem všechny papíry vyhodil a celý obývák vrátil do původního stavu. John jen potěšeně sledoval, jak jeho manžel uklízí, zatím co jim vařil snídani.

Když Sherlock vše douklízel, šel za Johnem do kuchyně, kde už na něj čekala teplá snídaně.

„Za odměnu,“ zašeptal mu John do ucha a vtiskl mu do ruky hrnek s kávou.

„Díky.“

„Mám ještě dost času. Až se najíš, mohli bychom si udělat ještě chvíli času pro sebe,“ zamrkal John svými řasami, což na Sherlocka účinkovalo stejně jako omamný prášek.

„Johne,“ vzdychl Sherlock a rty se přisál k Johnovu krku.

„Ne, ne, prvně se běž najíst.“

Sherlock jen nesouhlasně usedl ke stolu a snažil se sníst, co nejvíce věcí. Už dávno přišel na to, že na množství jídla, které za celý den spotřebuje, záleží Johnova spokojenost. Čím pravidelněji jí, tím víc je John šťastnější a tím častěji spolu mají veselé nahé chvilky.

Když jídlo konečně zmizelo z talířů, John ho šťastně políbil na tvář a vydal se nádobí umýt. Sherlock nespokojeně zamručel. Počítal s tím, že se okamžitě přesunou do ložnice. John měl ale jiné plány.

Pomalu umýval nádobí, dokud se vedle něj neobjevil Sherlock s utěrkou a nezačal mu pomáhat. Spolu kuchyni poklidili. Sherlock čekal, co si John vymyslí teď. Ten se k němu ale jen zezadu přitiskl a objal ho kolem pasu.

„Vezmi mě do ložnice, Sherly.“

„Jak si přeješ.“

Sherlock Johna vyzdvihl do náručí a odnesl ho rychle do ložnice, dokud jeho manžel byl svolný k dalšímu kolu divokého milování.

…

O pět hodin později, kdy John odešel do práce, ležel Sherlock ještě stále v posteli a díval se na strop. Najednou mu došlo, jak lehce ho manžel zmanipuloval a donutil ho vzdát se své krátkodobé vášně pro skládání origami.

„Kruci, stal se ze mě takový podpantoflák."