49. kapitola

20.04.2016 17:42

 

Greg rozmýšlel dlouho nad Mycroftovým návrhem, nakonec ale přikývl. Nechtěl, aby jeho manžel nesl břemeno okolností jeho únosu sám. Když bude vědět, co se Mycroftovi stalo, bude mu moci pomoct lépe.

„Řekni mi to, prosím.“

„Dobře, ale zůstaň v klidu. Pamatuj si, jsem tu s tebou, nic se mi nestalo.“

Gregory přikývl a hluboce se nadechl. Byl připravený.

„Snad si vzpomeneš na vraždu Charlese Augusta Magnussena.“

„Ano, byl zastřelen ve svém domě a pachatele jsme nikdy nenašli,“ kývl Greg.

„Co nevíš je, že Sherlock s Johnem byli přímo u té vraždy. Byl to totiž vyděrač velkého formátu a oni pomáhali své klientce se dostat z jeho spárů.“

„Oni ho…?“

„Ne, ne, drahý. Oni ho nezastřelili. To jedna dáma z vyšších kruhů. Ale kdo, to nevědí.“

Greg se tvářil pochybovačně, protože mu bylo jasné, že Sherlock totožnost té ženy zná, ale věděl, že to není podstatné. „Fajn. A jak to souvisí s tím únosem?“

„Měl mladšího bratra, který se rozhodl pomstít. Když tenkrát Sherlock s Johnem utíkali z toho domu, málem je chytil Magnussenův komorník, který pak zmizel. Mladší Magnussen ho našel a nabídl možnost se na pomstě podílet. Na oplátku zjistil, komu se má pomstít.“

„Jsou to už dva roky, proč čekal tak dlouho?“

„Plánoval. Měla to být kolosální pomsta a stačilo málo a skutečně by byla. Vděčím Sherlockovi za život.“

Greg se přisunul k manželovi, aby si byl jistý, že je zpátky. Ten kolem něj obtočil ruce a začal vyprávět.

„Svých vlastních vzpomínek na tu dobu nemám moc, protože jsem za celou dobu neměl jasnou hlavu. Pamatuju si jen na nějaké muže, kteří mi dávali něco pít a pak na injekce. Nic víc. Jak to bylo, vím od Sherlocka. Magnussenův bratr, jeho komorník a ještě jeden zločinec, co ho kdysi Sherlock poslal za mříže, byli porota. Soudili Sherlocka za vraždu Charlese Augusta Magnussena. Pokud nebyl s nimi v soudní síni, dostával Sherlock morfium. To byla asi jejich největší chyba. Já dostával něco na uklidnění celou dobu.“

„Ale pokud šlo o Sherlocka, proč do toho zatáhli i tebe?“

„To byla jejich druhá chyba. Doufali, že když tam budu a Sherlock uvidí, v jakém jsem stavu, zlomí se snadněji.“

„Přišli na to, na co přišel málokdo,“ poznamenal Greg. Mycroft jen tak trhnul rameny.

„Vynesli rozsudek vinen a odsoudili Sherlocka k trestu smrti provazem. Pak ho vyvedli ven, pokochat se pohledem na šibenici. Nějak se mu podařilo sebrat cestou kus drátu. To už si na morfin zvykl tak, že mu ani nevadilo další podávání. Odemkl s ním naše pouta a dostal nás ven. Tohle všechno vím od něj, když jsme byli v nemocnici, každou noc jsme o tom spolu mluvili. Já sám mám nějaké záblesky, ale jde spíš o výplody té látky, co mi dávali.“

„Mycey, svěřil ses Sherlockovi…“

„Gregory, lásko, prošel tím samým jako já. Pomáhalo nám to oběma.“

„Nerozumíš mi. Nevyčítám ti to, to ani náhodou. Jen je to nezvyklé, to je všechno.“

„Jak říkám, nebyl jsem za tu dobu při vědomí, takže ani nevím, jestli jsem na tebe myslel. Vadí mi to, ale nic s tím neudělám.“

Greg se usmál. „S tím si starosti nedělej. Nevím sice na, co nebo na koho jsi myslel tam, ale vím, na koho jsi myslel v nemocnici.“

„Fredy je udavačka, ale za tohle jsem jí vděčný.“ zašeptal Mycroft a pohladil manžela po hlavě.

„Mycrofte?“

„Ano, drahý?“

„Co únosci?“

„Můj bratříček stihl vyzkratovat elektriku, takže všichni uhořeli.“

„Takže jste celou dobu byli v tom starém vězeňském komplexu.“

„Ano,“ potvrdil Mycroft.   

...

Když se John vrátil z práce, byl překvapený. Sherlock seděl u počítače a googlil. Byl do toho tak zabraný, že jeho příchod vůbec nezaznamenal. John k němu tedy přistoupil a políbil ho na krk.

„Ahoj lásko, co to provádíš?“

„Johne…“ zavzdychal Sherlock.  „Hledám jen obsah jedné majetkoprávní listiny.“

„Případ?“

„Měli bychom vyrazit co nejdřív… je to nutné.“

„Mám něco vzít?“ zeptal se John.

„Vezmi zbraň. Bude to výborný argument proti lidem, kteří dělají uzly na krbovém náčiní.“

John se na Sherlocka podíval, jestli si nedělá legraci, ale tvářil se zcela vážně.

„Dobře, jen se převléknu a vezmu zbraň. Ještě něco?“

Sherlock zavrtěl hlavou, a tak John odešel do ložnice, aby si na sebe mohl vzít čisté oblečení. Přitom celou cestu přemýšlel nad tím, co ho asi v příštích hodinách čeká.

…

Greg políbil Mycrofta na čelo a jemně sevřel jeho ruce ve svých.

„Díky, že jsi mi to řekl.“

„Zasloužíš si znát pravdu. Už jen za to, co jsi vytrpěl.“

„Pro tebe všechno, Mycey.“

„Nezasloužím si tě.“

„Ale zasloužíš. Miluju tě.“

„A já tebe.“

Greg s Mycroftem spolu ještě chvíli hovořili, než se oba uložili ke spánku. Byli psychicky vyčerpaní a krátký spánek jim přišel vhod. Na druhý den museli být fit, protože doprovázeli Nicole k zápisu.

...

V půl třetí ráno Grega probralo zapípání jeho telefonu. Hmátl po něm a přečetl si zprávu.

Problém u Tower Bridge. Přijeď prosím, potřebujeme tě tady. S

Jen si povzdychl a vstal. Sally by ho nežádala o pomoc, kdyby to nebylo nezbytně nutné. Potichu se oblékl a dal pusu na čelo manželovi, kterého kupodivu nevzbudil. Odešel potichu jako myška.

...

„Co se děje?“ zeptal se Sally, když dorazil.

„Jeden utopený a jeden zastřelený,“ odpověděla Sally. „Zatím to vypadá, že toho utopeného sem dovedl taxíkem ten druhý. Vytáhl ho ven z auta a hodil přes most. Neobešlo se to sice bez rvačky, ale nakonec ho přece jen přes to zábradlí dostal. Pak ale toho taxikáře trefila kulka. Podle stop tu byli ještě další dva, ale ti nestříleli.“

„Dost dobrý zmatek,“ zhodnotil to Greg a rozhlédl se. „Co tu dělají tihle dva?“ pozvedl obočí, když si všiml Sherlocka a Johna.

„Našli ho při návratu z kina.“

„Na čem byli?“ protočil oči Greg a vydal se k nim. „Měl jsem mít volno…“ zavrčel místo pozdravu.  

„Aspoň si odpočineš od mého otravného bratra.“

„Moc neprovokuj nebo tě hodím cely.“

„Vraceli jsme se z Metropolu a nechtělo se nám ještě domů, tak jsme se šli projít. Našli jsme ho tu asi před hodinou. To je celé.“

„Tak už padejte domů,“ mávl Greg rukou a John se Sherlockem ho velmi ochotně poslechli. Pak ještě dohlížel na vyšetřování a v půl sedmé jel domů. Měl totiž jasno.

...

Watson-Holmesovi se doma osprchovali a padli do postele. Měli za sebou náročnou noc a hodlali se trochu vyspat.

...

Doma Greg našel manžela připravovat snídani. Čekal, že na něj bude naštvaný, ale Mycroft zářil jako sluníčko.

„Ahoj, Mycey. Chceš pomoct?“

„Dobré ráno, drahý. Už to mám hotové. Kam ses nám ztratil? Vůbec nevím, že jsi odcházel.“

Greg si sedl za stůl a nalil si kávu.

„Tvůj švagr nemá evidentně v oblibě taxikáře.“

„John zase nějakého zastřelil?“ pozvedl Mycroft obočí a sedl si k manželovi.

„Vypadá to zatím tak, že měli klienta a toho se ten taxikář potřeboval zbavit. Zřejmě ho sledovali a John musel střílet. Tentokrát ale pozdě. Jejich klient je mrtvý.“

„Jak víš, že střílel John?“

„Snažil se mě opít rohlíkem. Tvrdil, že byli Metropolu. Jaksi jim ušlo, že už je čtrnáct dní v rekonstrukci. A navíc měl za páskem tu svoji zbraň a myslel, že si toho nevšimnu.“

„Bravo, drahý,“ usmál se Mycroft a jemně Grega políbil. Ten si první ranní polibek vychutnával a těšil se z manželovy pochvaly.  

...

Když se oba dva vyspali, bylo nutné zařadit na program dne post případový sex, na který si oba zvykli a milovali ho. John nemusel do práce, tak nemuseli nikam spěchat. V půl jedenácté ležel Sherlock stulený na hrudi svého manžela a hladil ho po ní.

„Sherly… to není tvoje chyba, že je klient mrtvý.“

„Je. Měl jsem s ním jít rovnou a ne až tak pozdě.“

Lidi si mohli myslet, že je Sherlock bezcitný parchant, což mimochodem čas od času opravdu byl, ale když vzal případ, bylo to něco jiného. Zrovna teď si vyčítal, že nechal klienta odejít jen tak, bez jakékoliv ochrany. Když byl v tomto stavu, jen se tulil k Johnovi a nechával se od něj hladit. Ten mu vždycky rád vyhověl.

...

„Máme všechno?“ zeptal se Greg ještě pro jistotu, než vyšli z bytu.

„Jasně tati. Nádobí je v myčce, prádlo na sušáku, Snížek dostal snídani…“

„… a Batmanův signál je zapojen.“

Greg manžela upřel káravý pohled. „Ty abys svoji dceru nepodporoval, co? Vymýšlet blbosti, na to vás dva užije. Ale já abych myslel na to důležité.“ Pokáral je a vložil do kapsy u bundy rodný list své dcery. Mycroft s Nicole na sebe mrkli a vyšli z bytu. Greg je následoval.

...

Už za hodinu a půl je bylo vidět v kavárně. Tedy Grega s Mycroftem, protože Nicole potkala spolužačku ze školky a tak spolu zamířily do dětského koutku.

„Překvapuješ mě, lásko.“

„Ale drahý, už jsem se poučil. Tak si nepředstavuj, že bych dneska Nicole přivázal za nohu ke stolu, aby nemohla k zápisu. Ovšem skutečnost, že jí první školní den dám do batohu štěnici, nevylučuju. Nebo že bych jí dal do mobilu sledovací GPS? To si musím ještě promyslet, ale něco z toho to bude.“

„Ať tě to ani nenapadne!“ zavrčel Greg výhružně. „Kdybys raději přemýšlel, kam pojedeme na dovolenou.“

„Necháme rozhodnout naše dcery. Už jsou na to dost velké,“ odpověděl Mycroft a spokojeně se napil kávy. Greg se jen ušklíbl.

„To nemyslíš vážně. Čtyři Holmesovic dívky se mají na něčem dohodnout? Notabene, když jim do toho budeš ještě mluvit ty!“

„Co tím chceš říct?“

„Že je nemožné, abyste se dohodli na čemkoliv,“ prohlásil Greg a myslel to zcela vážně. Jejich dcery byly po svém otci a hádky byly jako přes kopírák.

„Nejraději bych jel někam na samotu a do klidu, užívat si vás. Svojí rodiny.“

„A víš, že já taky. Že bychom si vyrazili jen tak spolu na pár dní?“

Greg si bez ohledu na to, že jsou v kavárně plné lidí, přitáhl Mycrofta k sobě a vášnivě ho políbil. Představa společného víkendu, kdy nebude muset dělat nic jiného, než se věnovat manželovi, ho vzrušovala. Idyla trvala ještě hodinu, pak Gregovi zazvonil telefon. Už když slyšel, co se stalo, se jeho obočí začalo stahovat do rovné linky. Něco nebylo v pořádku.

„Promiň, lásko, ale musím jít. Tenhle případ musím dělat já. Až se vrátím domů, tak ti to vysvětlím,“ oznámil manželovi, když zavěsil. Mycroft pokýval hlavou a rychle ho políbil. Greg pak rychle odešel chytit taxíka. Mycroft pohledem zjistil, že má ještě čas na jednu kávu a noviny. Nicole si totiž stále ještě povídala s kamarádkou.

...

„To si děláte srandu…“ vydechl Greg při pohledu na místo činu. Sally se na něj jen podívala a zavrtěla hlavou.

„Neděláme, protože by to byla blbá sranda.“

Greg si jen přejel rukama po obličeji. Doufal, že tohle už nikdy neuvidí.

„Je to on?“ zeptala se Sally jen pro jistotu. Už pouhý pohled na jejího šéfa a kamaráda jí napovídal, že se bohužel trefila přesně.

„Mladá žena, blondýna, nápadně hezká. Proříznuté hrdlo obyčejným kuchyňským nožem. Pak uřezané ruce?“

„Přesně a ještě jedna věc, to mě na tom trochu mate…“

„Jo já vím, pořezaná na pohlavních orgánech. To je další důkaz, že je to on.“

„James Frenet. Divím se, že nedostal doživotí za těch sedm vražd před dvanácti lety.“

Greg se ušklíbl a mávl rukou.

„Dostal patnáct let. Právníkům se tenkrát podařilo velké zmírnění trestu na základě polehčujících okolností. Je sice pravda, že ho matka odmala zneužívala, ale to, co dělá je jen pomsta. Mimochodem, vyšel ven před týdnem.“

„Už jsem poslala dva policisty do vězení, aby se poptali a případně zjistili, kam chtěl jít. Jedna věc je zajímavá.“

„Jaká?“ pozvedl Greg obočí.

„Při útěku zastřelil muže, který šel okolo.“

„Zřejmě vyšel ze cviku. Ale není se co divit, po těch patnácti letech. Hlavně zarazte všechny informace novinářům. Nepotřebujeme ve městě paniku.“

„To už jsem zařídila, ale myslím, že to stejně dlouho neutajíme. Ale vynasnažíme se.“

„Jsi dobrá, myslím, že nastoupíš za čas na moje místo,“ usmál se šéf na Sally. Ta mu úsměv oplatila.

„Nemám ti někoho přidělit jako ochranku? Před lety ti přece vyhrožoval, že se pomstí.“

„Ať tě to ani nenapadne! Nejsem dítě a umím se o sebe postarat! Tak nebudeš přece blokovat zbytečně jednoho muže.“

Sally jen kývla hlavou. Mělo jí být jasné, že odmítne. Jen doufala, že se mu nic nestane.

„Dobře, ty ji nechceš, ale co tvůj manžel a tvé dcery?“

Greg se zarazil a v jeho mysli okamžitě vyvstal usměvavý obrázek jeho nejdražších dcer.

„Potřebuju někoho, kdo pohlídá Nicole. A aspoň tři lidi, aby odjeli za trojčaty. Pravděpodobně i někoho, kdo bude hlídat před naším domem. Nechci, aby se Mycroftovi něco stalo, zvláště tak brzo po jeho únosu.“

„Rozkaz, šéfe.“

„Já si pojedu promluvit se šéfem věznice. Pak se vrátím zpět do kanceláře. Musíme začít pracovat na důkazech, abychom ho co nejdříve dostali za mříže. Tentokrát na doživotí.“

„Fajn, uvidíme se. Dávej na sebe pozor.“

„Budu.“