5. kapitola

03.04.2015 17:09

 

A/N: Aliya je tu s další kapitolou. Zajímá mě, jak se vám bude líbit. Byla bych také ráda, kdyby všichni, kdo si ji přečtou, ji také okomentovali. Díky.

 

Jako každé ráno i toto se Hannibal vzbudil brzy. Bylo pět hodin ráno, ale Hannibal se cítil vyspaný a odpočatý. Jediné, co mu scházelo k úplné spokojenosti, byl jistý agent, který spal ve vedlejším pokoji.

Hannibal ještě chvíli ležel v posteli a nečinně pozoroval strop. Nakonec však vstal, přehodil si přes sebe župan a vydal se do vedlejšího pokoje. Co nejopatrněji vstoupil dovnitř, přeci jen nechtěl Willa vzbudit.

Jakmile vešel do pokoje, zavřel za sebou dveře a přiblížil se k posteli, na které spal jeho malý anděl. Přikrývku měl spadenou u pasu, a kdyby na sobě neměl pyžamo, Hannibal by měl úžasný výhled na jeho nahou hruď.

Willova tvář byla pro jednou klidná a uvolněná. Jeho tělo odpočívalo a získávalo zpět ztracenou energii. Včera ho musel opravdu unavit, že nyní spal takovým klidným spánkem.

Tato myšlenka donutila Hannibala k úšklebku. Než si uvědomil, co dělá, sedl si k Willovi na postel a rukou ho pohladil po vlasech. Will lehce vydechl a ve spánku otočil hlavu k Hannibalově ruce.

,,Můj sladký chlapče,” pomyslel si, než se nahnul a spojil své rty s Willovými. Nedokázal si už déle pomoci, tak dlouho chtěl ochutnat jejich hebkost a chuť. Zavřel oči a vychutnával si to. Když se mu konečně splnilo jedno z jeho nejtajnějších přání, nedokázal se zastavit. Nakonec ho musel nakopnout zdravý rozum, aby se odtrhl od těch delikátních rtů.

Když ovšem konečně otevřel oči, čekal ho šok. Willovy oči byly do široka otevřené a nevěřícně ho pozorovaly. Jeho chlapec byl tak zmatený, to ho dělalo ještě sladším. Bez ohledu na následky se opět nahnul a spojil jejich rty ještě jednou.

K jeho neskutečné úlevě na svém krku ucítil dvě teplé dlaně, které ho přitáhly ještě blíž, a proti jeho rtům se začaly pohybovat jiné. Hannibal se nechal stáhnout na postel, klekl si nad Willa na všechny čtyři a hladově dobýval jeho ústa.

Jenže jako všechny krásné věci i jejich polibek musel jednou skončit. A ne způsobem, jakým by chtěli. Na nočním stolku se rozezvučel mobil, který si tam večer před tím Will položil. Willovy dlaně se přesunuly na jeho ramena a lehce ho od sebe odstrčily. Hannibal nespokojeně zavrčel, ale než mohl cokoli udělat, Will se natáhl po svém mobilu a přijal hovor. 

,,Ano?” zeptal se Will a odkašlal si.

Hannibal sám pro sebe zamrkal, když si všiml ruměnců, které zdobily Willovu tvář. Prstem se lehce dotknul jedné tváře. Will se na něj okamžitě podíval s výrazem, který Hannibala jasně upozorňoval, ať nedělá žádné blbosti.

,,Budu tam. Pošli mi adresu. Sbohem, Jacku.”

Will mobil položil zpět na stolek a Hannibalova tvář se na chvíli stáhla nechutí. Nejen že Crawforda nenáviděl, ten bastard navíc zničil jejich chvilku!

,,Budu muset jít,” řekl Will tiše.

,,J tě ale nechci pustit.”

,,Proč?” zeptal se Will a Hannibal věděl, že se ptá na jejich polibek.

,,Protože chci.”

,,Proč?”

,,Protože nezáleží na tom, co říká Jack, co říká Loundsová, ty nejsi psychopat, ani vrah. Jsi výjimečný. A já na rozdíl od nich to dokážu ocenit.”

,,Nechápu to.”

Will byl každou minutou zmatenější. Proč by se s ním někdo jako Hannibal vůbec zahazoval?

,,Pochopíš. Teď se běž převléct a já zatím udělám snídani. Nechci, abys odjel hladový.”

Will se zmohl na pouhé přikývnutí.

,,Skvěle.”

Hannibal mu vtiskl rychlý polibek na čelo, než z Willa slezl a odešel z pokoje do kuchyně. Zanechal tak Willa svým myšlenkám, které byly tak zmatené. Nakonec však Will sám vylezl z postele a začal se převlékat do náhradního oblečení, které si s sebou přinesl.

…

V kuchyni už to vonělo čerstvě udělanou kávou a míchanými vajíčky. Willovo břicho hladově zakručelo a jeho chuťové buňky se roztančily.

Hannibal už měl vše připravené a jediné, na co čekal, byl jeho výjimečný host, který právě dorazil. Will se posadil ke stolu vedle něj a s radostí se pustil do připravené snídaně. Díky tomu neviděl Hannibalův velmi potěšený úsměv. 

,,Děkuju,” poděkoval Wil, když dojedl svou porci snídaně a dopil svou kávu.

,,Nemáš vůbec za co.”

Will se nervózně usmál a stočil pohled ke stolu.

,,Teď nemáme čas, ale pokud budeš chtít, můžeš ke mně dnes večer přijít a o všem si promluvíme,” navrhl Hannibal, aby uvolnil atmosféru mezi nimi.

,,Rád,” přikývl Will a nechal se Hannibalem vyprovodit ke dveřím.

,,Díky, Wille. Můžu mít poslední přání?” zeptal se Hannibal a v jeho očích se objevily šibalské jiskřičky.

,,Ano?” odpověděl Will nejistě.

,,Můžu tě naposledy políbit, než odjedeš?”

Will zůstal zaraženě stát a nevěřícně se na Hannibala podíval. Když viděl, že to Hannibal myslí vážně, přikývl. Stejně už se ráno několikrát políbili. Jaký bude jeden polibek navíc dělat rozdíl?

Hannibal se sklonil a něžně políbil Willa na rty. Ještě chvíli nechal jejich rty spojené, užíval si Willův horký dech, jeho hebkou pokožku. Nakonec se však odtáhl a pohlédl na červenajícího se Willa.

,,Dávej na sebe pozor. Večeře bude v sedm hodin.”

,,Budu tady,” přikývl Will a odešel.

Hannibal za ním zavřel dveře, než se vydal do kuchyně, aby se mohl postarat o nádobí, které tu po nich zůstalo.

…

Will přijel co nejrychleji na místo činu. Jack už na něj netrpělivě čekal. Will opravdu nerad vystoupil z auta a šel k němu.

,,Pojď se na to podívat,” řekl mu Jack prostě a rozešel se k místu činu. Nacházeli se opět na louce daleko od města.

,,Je to opět on?” zeptal se Will.

,,To nevíme jistě, proto tu jsi ty.”

Will si jen povzdychl a dál následoval Jacka.

,,Obětí je Gary Davidson. Tentokrát nám tu vrah nechal jeho oblečení a doklady. No, nechal. Chtěl je spálit, ale oheň mu jaksi uhasl. Nezničil všechny doklady a bylo jednodušší jej identifikovat.”

Přišli k prostředku louky, kde ležel mrtvý muž. Byl zmasakrovaný, jinak se to nazvat nedalo. Jeho končetiny byly useknuté a mezi nimi a jeho tělem byla značná mezera, aby bylo vidět, že mu už nepatří. Také jeho genitálie byly useknuté. A aby toho nebylo málo, jeho oči byly poleptané nějakou látkou.

Will věděl, že zatím stojí stejný vrah, jako u Katy.

,,Je to on. Konečně našel svůj vlastní styl. Ale také je to jeho konec. Toto byla pomsta, kterou vykonal. Bude se teď skrývat.”

,,Takže ho musíme rychle najít. Pojedeš s Beverly za rodinou naší předchozí oběti a zeptáte se, jestli ho neznají. Jimmy a Brian pojedou k jeho rodině. Musíme zjistit, co ti dva měli společného a koho tak naštvali, jasné?”

Všichni přikývli a rozešli se k autům, aby mohli vyrazit.

…

,,Tak jak ses včera měl?” zeptala se Beverly, jakmile se za nimi zavřely dveře od Willova auta.

,,Dobře,” odpověděl Will a soustředil se, aby jeho tváře nezčervenaly.

,,Jen dobře? No tak, Wille, chci víc detailů! Byl jsi na rande se sexy chlapem, který má hodně peněz a celkem slušnou postavu. Nemohlo to být jen dobré.”

,,Beverly! Nebylo to rande!”

,,Když myslíš,” pokrčila Beverly rameny. ,,No tak, jak to včera probíhalo?”

Will si povzdychl, než začal vyprávět.

,,Přijel jsem k němu domů. Uvařil nám večeři, tak jsme se najedli, než jsme odjeli do divadla. Tam mě představil několika svým přátelům.”

,,On tě představil svým přátelům. No tak, Wille, ten chlap po tobě jede.”

,,Po představení jsme se vrátili k němu a šli spát, každý do jiného pokoje,” zdůraznil Will.

,,A?”

,,A nic.”

,,Vážně? Wille, něco se přece muselo stát.”

Will dlouho zvažoval, jestli jí má říct o jejich ranním polibku. Přeci jen sám nevěděl, jaký má význam. Nakonec to ale ze sebe potřeboval dostat ven, a komu jinému by se měl svěřit? Jackovi? Alaně?  Nikdy.

,,Dneska ráno jsem se probudil a jeho rty byly na mých.”

,,CO?!” vykřikla překvapeně Beverly.

,,Vešel do pokoje, kde jsem spal, a políbil mě. Pak mě políbil znovu a já mu to opětoval.”

,,No kruci, Grahame, ty máš takový štěstí. Já říkala, že po tobě jede.”

,,Já nevím, Beverly. Co by se mnou asi tak mohl chtít? Žijeme v rozdílných světech. Co když mu nejde o nic jiného, než jen o můj ‚dar‘.”

,,Och, Wille,” vzdychla Beverly, než mu položila ruku na rameno. ,,Jak dlouho jste vy dva přátelé?”

,,Od doby, co mi ho Jack přiřadil jako neoficiálního psychiatra.”

,,Myslel sis někdy během té doby, že by tě využíval?”

,,Ne, bral mě jako přítele. Nebyly to ani sezení, jako spíš konverzace. Snažil se mi pomoc.”

,,Vidíš, tak proč by mělo být toto jiné? Já viděla, jak se po tobě dívá, Wille. Kdykoli mluvíš, hltá každé tvé slovo a dívá se na tebe, jako bys byl ta nejcennější věc na světě. Navíc si vždycky stoupá vedle tebe, aby ti mohl položit ruku na rameno, kdykoli se necítíš nejlíp. Na úžasného detektiva umíš být i pěkně slepý.”

,,Mám strach, nikdo mě nikdy nechtěl.”

,,A vidíš, teď tě chce náš drahý doktor. Dej mu šanci, nech ho, ať se ti dvoří, bere tě na rande. Jsem si jist, že udělá vše proto, aby ses s ním cítil, co nejlépe. A až se na to budeš cítit, můžete vy dva spolu hupsnout do postele a ty dostaneš příležitost seznámit se s malým Lecterem.”

,,Beverly, jsi tak perverzní!”

,,Proto mě máš tolik rád, nezapírej to.”

,,Nesmíš o tom nikomu říct.”

,,O čem, o tom polibku, nebo že tě Lecter chce dostat do postele.”

,,O tom polibku. Nechci, aby kvůli mně ztratil licenci.”

,,To by vás nejdřív někdo musel napráskat. Navíc oficiálně nejsi jeho pacient.”

,,I tak.”

,,Neboj se, ni neřeknu. I když ti navrhuju, aby ses začal dívat po někom novém. Přeci nechceme, aby strýček Jack přicházel o svůj krásný spánek kvůli psychiatrovi, který by rád souložil se svým neoficiálním pacientem.”

,,Beverly, už mlč!”

,,Jak chceš.”

Beverly zmlkla a Will byl vděčný za klid, který v autě nastal. Zvlášť kvůli tomu nepořádku, co teď v hlavě mě.

,,Hele, ale až to spolu budete dělat, řekneš mi o tom, že? Chci vědět, co se pod těmi obleky skrývá za sexy bestii.”

,,Beverly!”

,,Fajn, už mlčím.”

…

Zbytek cesty uběhl celkem v pořádku. Beverly ovšem s provokací neskončila. Začala mu říkat pane Lectere. Will její nemístné poznámky ignoroval, tedy spíš se o to snažil.

Když konečně dojeli k domu Jacksonových, vystoupili z auta a zamířili k vstupním dveřím. Beverly zazvonila na zvonek.

Brzy se dveře otevřely. Za nimi stála mladá dívka asi ve věku čtrnácti let a malý asi sedmiletý chlapeček.

,,Ahoj,” pozdravila Beverly a sklonila se, aby se jim mohla dívat do očí. ,,Je tatínek doma?”

,,Ne,” odpověděla dívka a zavrtěla hlavou.

,,A mohli bychom si promluvit s tebou?”

,,Kdo jste?” zeptala se dívka rázně.

,,Jsme od policie. Já jsem agentka Beverly Katzová a toto je speciální agent Will Graham,” představila je Beverly a na důkaz pravosti svých slov vytáhla svůj odznak.

Dívka si ho se zájmem prohlédla, než otevřela dveře a pustila je dál.

,,Jak se jmenuješ, zlatíčko?”

,,Nina.”

,,Nino, je mi líto toho, co se stalo tvé mamince. Měla někoho, kdo by ji neměl rád?”

,,Ne, se všemi dobře vycházela. Měla hodně kamarádek.”

,,A co s tvým tatínkem? Neměli spolu nějaké problémy.”

,,Hodně se hádali. Maminka chtěla odejít. Říkala, že už nám našla nového tatínka. Dokonce nám ho i představila. Tatínek nebyl šťastný.”

,,Vypadal takto?”

Beverly vytáhla fotku Garyho Davidsona v době, kdy byl ještě živý a jeho končetiny byly tam, kde měly být.

Nina přikývla a v tu chvíli se otevřeli dveře a do domu vstoupil Robert Jackson, manžel první oběti. Beverly i Will věděli, že je vrah, a nyní měli i motiv.

Robert se usmál na svoje děti, ale jakmile si všiml jich, z jeho tváří se ztratila veškerá barva. Okamžitě se otočil a utíkal pryč. Beverly se za ním rychle rozběhla následovaná Willem.

,,Policie, stůjte!”

Robert stále zrychloval, Will předběhl Beverly a vydal se za ním. Robert zamířil do stodoly, která byla blízko jejich domu. Will bezhlavě běžel za ním. Uprostřed stodoly se Robert zastavil a dal tak Willovi příležitost ho doběhnout.

,,Policie, ruce vzhůru!”

Robertovy ruce pomalu mířily vzhůru a Will se zbraní v ruce se k němu začal pomalu přibližovat. Když však byl dostatečně blízko, Robert se rychle otočil, v ruce držel nějaký sprej a jeho obsah mu vstříkl do očí.

Will bolestí vykřikl a zhroutil se na zem. Jeho oči sužovala neskutečná bolest. Pevně k sobě stiskl víčka a snažil se bolest utišit, to ale bylo nemožné.

Jen vzdáleně uslyšel další kroky a následný výstřel. Následně ucítil, jak se nad ním někdo sklání a volá jeho jméno.

,,Wille! Wille!”

Beverly. Will ji nebyl schopen odpovědět. Křičel a křičel, dokud ho bolest neuvedla do sladkého bezvědomí.