5. kapitola

15.07.2015 10:21

 

A/N: Dokončila jsem i poslední přání, takže si pište o povídky, ať mám co dělat :D

 

Vicky okamžitě sklopila pohled a Greg se jen tázavě podíval na svého manžela.

„Mohl bych s tebou mluvit, Lis?“

Vicky přikývla, ale stále se nedívala na svého otce. Greg na něj hodil pohled typu: Ubliž jí ještě jednou a spíš celý měsíc na pohovce!

Mycroft šel do obýváku a Vicky ho poslušně následovala. Když se tam dostali, Mycroft se otočil ke své dceři a objal ji.

„Odpusť mi to, nic takového jsem nikdy nechtěl udělat. Omlouvám se také za své chování, nebylo ode mě rozumné soudit někoho, aniž bych ho nejprve potkal. Rád bych se setkal s tvou přítelkyní. Mrzí mě, že jsem takto zklamal tvou důvěru a slibuji ti, že nic takového už neudělám.“

Vicky stála jako zmrazená. Opravdu se jí právě omluvil Mycroft Holmes?

„Tati,“ zašeptala dojatě.

„Odpusť mi, holčičko, přehnal jsem to.“

Vicky ho objala a štěstím začala plakat.

„Lis, promiň.“

„Ne, tati, to už je dobrý.“

„Je mi to líto.“

Ještě chvíli tam tak stáli, než se Mycroft odtáhnul a setřel jí slzy.

„Běž jí napsat a pozvi ji v nejbližším termínu na večeři,“ nakázal jí.

„Děkuju, tati!“ zapištěla Vicky radostí a odběhla do svého pokoje. 

Gregory to všechno sledoval, a když se Vicky vypařila, vstoupil do obýváku. Mycroft na něj zvědavě pohlédl.

„Je mi odpuštěno?“ zeptal se.

„Nech mě přemýšlet…ne.“

„Proč ne, Gregory?“

„Protože ses choval jako idiot a udělal jsi chybu. Abych zabránil dalšímu opakování, dostaneš trest, aby ses poučil.“

„Někdy tě opravdu nenávidím, Gregory Jonathane Lestrade-Holmesi.”

„Och, vážně? Teď jsme u celých jmen? Jak chceš, Mycrofte Edwine Lestrade-Holmesi. Užij si dnešní večer na pohovce, protože já se zamykám v naší ložnici.“

Greg se otočil a odkráčel pryč. Nicméně se musel ušklíbnout, když slyšel Mycroftovo protestné zasténání.

To ho naučí.

...

„Omlouvám se, trochu se mi ten zvací telefonát protáhl,“ omlouvala se Vicky, když o půl hodiny později přišla do kuchyně. „A nemusíš se tvářit takhle, tati, mám na Marge volné minuty,“ dodala ještě, když si všimla výrazu v Mycroftově tváři.

„Máš mě nějak prokouknutého, nezdá se ti?“

Dcera se jen usmála a začala jíst. „Mimochodem, dorazí za půl hodiny.“

„COŽE??“ ozvalo se dvojhlasné vyjeknutí.

„No ano, dojela zrovna náhodou do Londýna, tak se staví.“

Oba otcové na ni šokovaně hleděli. To už ale jejich dceři začali cukat koutky a rozesmála se.

„Jen klid to byl vtip. Přijede v sobotu.“

„Zajímalo by mě, po kom máš tenhle smysl pro humor.“

„Po otci přece.“

„No moment. To musíš říct konkrétně, po kterém,“ ozval se trochu dotčeně Greg z druhé strany stolu.

„Po obou,“ zazněla pohotová odpověď. Dojedla a pak se zvedla. „Musím ještě jít k počítači. Misha chce pomoct s jedním překladem.“ Zvedla se a odešla.

„Do soboty máš času dost dát se dohromady a chovat se slušně.“

„To ti slíbit můžu. No nic… půjdu se umýt a pracovat.“

„Ani tímhle výrazem si to dneska nevyžehlíš. Ten gauč trvá. Ale jdu až na poradu v deset, takže se budu dlouho sprchovat.“

Mycroftovi jen zasvítily oči a odešel.

...

Noc nebyla moc povedená. Vicky ji sice strávila psaním zpráv s Marge, ale Mycroft se na gauči kroutil jako žížala a ne a ne usnout. Jedna jeho část to přijímala jako zasloužený trest, ale ta druhá prskala nad krutostí jeho manžela. Nakonec přeci jen v půl čtvrté zabral a usnul. Probudily ho tiché kroky, které mířily přes obývák. Pootevřel oči a zahlédl svého manžela, jak míří do koupelny. Podle hodin na stěně bylo sedm. Mycroft se s tichým nadáváním zvedl a vyrazil za Gregem. Když došel ke koupelně, vysunula se z ní ruka a zatáhla ho dovnitř. V šeru koupelny ho Gregory přitlačil ke stěně a začal ho vášnivě líbat. Až když se jim nedostávalo vzduchu, Greg Mycrofta pustil.

„Už bez tebe nechci být ani minutu!“

„Drahý, to byl tvůj…!“

„Mycey neprovokuj mě! Jdeme do sprchy.“

Oba ze sebe shodili pyžamo a vlezli do sprchového koutu. Tam pod proudem teplé vody Greg Mycrofta jemně a něžně pomiloval. Když vycházeli ven, Mycroftovi se chvěla kolena a tak ho Gregory podepřel a odvedl ho do ložnice. Tam ho chtěl jen položit do peřin, jenže Mycroft ho stáhl na sebe a líbal ho. 

„Miluju tě, drahý.“

„A já tebe, Mycey.“

„Odpustíš mi? Choval jsem se jako idiot.“

„Dobře, odpouštím ti,“ odpověděl Gregory a přetočil se tak, že měl manžela pod sebou. Rozhodl se totiž, že mu trochu ozvláštní den. Nejdříve mu po celém krku udělal značky, které se nedaly ničím zakrýt a pak strčil prsty do Mycroftových úst. Ten je okamžitě začal olizovat. Po chvíli je Greg vytáhl a zamířil s nimi k Mycroftovu otvoru. Jakmile do něj pronikl prsty, začal se proti němu Mycroft pohybovat. Když měl Greg pocit, že už je jeho manžel dost připravený, vytáhl prsty a vstoupil do něj. Tentokrát ale nebyl jemný, ale začal se pohybovat hned od začátku prudce a rychle. Při vyvrcholení oba téměř přišli o vědomí.

„Doufám, že naše dcera ještě spí. Tohle bychom měli na talíři týden.“

„Neboj se. Bude mít jiné starosti. Ale teď už musím jít. Za dvacet minut mám vést poradu. Doufám, že Sally připraví podklady.“

„Ty si tak stěžuj. Mám být za hodinu u premiéra a musím se mu ukázat takhle. Nemůžu sedět a asi si budu muset vzít rolák.“

„Mycey, přiznání je polehčující okolnost. Řekni pravdu o tom, cos dělal,“ doporučil mu Greg poněkud poťouchle.

„Vtipné drahý Gregory, vážně. Poslyš, až skončím s premiérem, přijedu za tebou a půjdeme na oběd. Co ty na to?“

„Jsem pro, ale teď už musím.“

Greg Mycrofta políbil na spánek, vstal, oblékl se a odešel. Mycroft se podle možností upravil a odešel také. Teprve potom vylezla Victorie Elisabeth ze svého pokoje. Nespala celou noc, protože si psala se svou přítelkyní a tak všechno slyšela. Na její tváři se ale přesto rozléval úsměv. Byla ráda, že otcové se přestali dohadovat a mají se rádi. Zase si vzpomněla na Margaret a velmi se začala těšit na sobotu.