5. kapitola

01.02.2016 18:12

 

Anderson se pro jednou ukázal být opravdu užitečným a Greg měl výsledky ještě před odchodem z práce. Jenže výsledky toho moc neobsahovaly.

Nic. Na kartičce nebylo absolutně nic. Žádné otisky, nic co by pomohlo identifikovat její přesný původ. To samé platilo u obálky, ve které kartička byla.

Greg byl frustrovaný. Nevěděl, co přesně měl ten vzkaz znamenat a to, že na něm nebyly žádné otisky, ho opravdu zneklidňovalo, zvláště kvůli výbuchu, který se odehrál na Baker Street a málem zranil Sherlocka.

Při cestě domů nebyl ve své kůži, ale nakonec všechny nepříjemné pocity potlačil. Nechtěl Mycrofta stresovat víc, než bylo nutné. Navíc kdo ví, třeba se jednalo jen o hloupý žert jeho kolegů, kteří na něco podobného byli hloupí dost.

Když konečně dorazil, Mycroft stejně nebyl doma. Greg se tedy rozhodl zklidnit své nervy v kuchyni a udělat dobrou večeři. Z nějakého pro něj neznámého důvodu, byl Mycroft vždycky po dobré večeři velmi vzrušený. Ne že by si Greg někdy stěžoval.  

Převlékl se proto do obyčejného oblečení a vydal se do kuchyně připravovat svoje dílo.

…

,,Nic?! Ani vlas?”

,,Ne, Sherlocku. Nic jsme nenašli. Kdokoli to poslal, rozhodně není amatér.”

,,Ksakru,” zanadával Sherlock a sklonil hlavu do dlaní.

,,Přitáhl sis na sebe pozornost.”

,,Mohl bys taky jednou říct něco užitečného?”

,,Mohl, ale ty mě stejně neposloucháš.”

,,Pro Johna bych to klidně udělal!” zařval Sherlock.

Díky bohu byl John ještě stále v práci a neslyšel nic z jejich debaty. Čím míň toho věděl, tím líp.

,,Řekl jsi Johnovi aspoň o té kartičce?”

,,Samozřejmě, že ne! Zbláznil ses?!”

,,Myslím, že bys mu měl něco říct. Jste oba v nebezpečí, nemyslím si, že je nejmoudřejší řešení před ním něco skrývat. Zapomněl jsi, že je bývalý voják? Dokáže tě ochránit.”

,,Já ale chci ochránit jeho.”

Mycroft se něžně podíval na svého bratra. Sherlock byl do Johna zamilovaný až po uši a chtěl ho bránit i svým tělem, to ale nebylo to nejlepší řešení.

,,Řekni mu aspoň, ať na sebe dává pozor.”

Sherlock přikývl, ale oběma bylo jasné, že mu to nejspíš neřekne.

,,Prosím, Sherlocku. Já vím, že pro sebe bys pomoc nechtěl, ale teď máš manžela. Jestli se ti něco stane, dokážeš si představit, jak ho to zničí?”

,,Já vím! Ale raději já než on.”

Mycroft si povzdechl.

,,Pošlu své muže hlídat Baker Street. Doufám, že mi dáš vědět, pokud něco zjistíš.”

Sherlock neodpověděl, ale Mycroft to bral jako ano. Bez dalšího slova odešel.

…

Doma na Mycrofta čekala teplá večeře a jeho drahý manžel. Mycroft doslova odhodil svou pracovní tašku a deštník na zem a vydal se po čichu za zdrojem. Jídlo bylo na sporáku a u sporáku zase stál jeho manžel.

Tiše se za něj přesunul a objal ho kolem pasu. K jeho překvapení ale Grega nevyděsil. Greg se k němu otočil s úsměvem na rtech.

,,Jak bylo v práci?” zeptal se a políbil ho.

,,Dobře, drahý. Jak ses měl ty?”

,,Velmi dobře, děkuji za květiny.”

,,Pro mého manžela jen to nejlepší.”

Greg mu vtiskl další jemný polibek, než se s úšklebkem odtáhl. ,,Jestli chceš být příště nenápadný, tak prosím neházej se svými věcmi.”

Mycroft protočil oči, ale stále se usmíval. Jak by také nemohl, když měl před sebou svého krásného manžela? Aspoň na chvíli mohl přestat myslet na svého bratra, který si věčně nedal říct a na celý podělaný svět, který mu nedopřál jediný den klidu.

Tady, v jejich domě, mohl myslet jen na sebe a na Gregoryho. A to byly ty nejlepší chvíle jeho života.

,,Běž se umýt a převléct, po dnešní večeři jdeme do ložnice a odtud se nedostaneme dřív než zítra ráno.”

,,Gregory,” zasténal Mycroft.

Greg ho znovu políbil a s malým plácnutím po zadku ho poslal do sprchy. Mycroft neměl jedinou námitku.

…

Když se John vrátil z práce domů, jeho manžel byl velmi tichý. Vypadalo to, jako by byl ztracený ve svých myšlenkách. John ze zkušeností věděl, že bylo nejlepší ho nechat přemýšlet. Uvařil proto lehkou večeři. Najedl se a přesunul do obýváku, kde zapnul svůj notebook a brouzdal po internetu.

Uběhly dvě hodiny a Sherlock byl stále uzavřený do sebe. Jelikož mu bylo jasné že jeho manžel celý den nic nejedl, rozhodl se konat. Odložil notebook stranou a klekl si před křeslo, na kterém Sherlock seděl.

Velmi lehce ho začal hladit po rukách, následně po celých pažích a nohách. Snažil se ho lehkými doteky přenést zpět do reality.

,,Sherly...lásko…” šeptal tiše a pohladil ho po tváři.

Sherlock ztuhl a několikrát překvapeně zamrkal. Zpočátku byl zmatený, ale jakmile uviděl svého manžela, byl opět v pořádku.

,,Johne,” zašeptal.

,,Nad čím jsi tak usilovně uvažoval? Máme nový případ?”

,,Ne,” zavrtěl Sherlock hlavou. ,,Jak bylo v práci?”

,,Katastrofa, je chřipkové období a půlka lékařů je nemocná. Musel jsem pracovat přes čas.”

,,Vážně? Kolik je?”

,,Osm hodin večer, lásko. Jak dlouho jsi byl mimo?”

,,Asi čtyři hodiny,” odpověděl Sherlock a protáhl se. ,,Máme něco k večeři?”

,,Jasně že ano, ohřeju ti to.”

John vstal a odešel do kuchyně. Kdyby se otočil, výraz na Sherlockově tváři by ho určitě vyděsil.

Sherlock se po pár minutách konečně zvedl a došoural se do kuchyně, kde už mu John nabíral jídlo na talíř.

,,Děkuju,” řekl a lehce Johna políbil.

John jen mrkl a podal mu talíř.

Všechno bylo tak normální, ale Sherlock se stejně necítil ve své kůži. Věděl, že je něco špatně a jen se bál, až to propukne naplno.

…

Druhého dne dostali Sherlock a Greg druhou kartičku.

Vypálím ti srdce z těla. - I O U

Nebylo to dobré, ale ani jeden z nich nevěděl jak až moc špatné to ve skutečnosti je.

…

,,Stejný papír jako u předešlé karty. Písmo je také stejné. Řekneš mi už konečně, kde jsi to vzal?” ptal se Anderson.

,,Uhm, je to od známého.”

,,Pak má ten tvůj známý celkem velký problém. Ty vzkazy nejsou zrovna pěkné.”

Greg měl co dělat, aby neprotočil oči. Nakonec si ale jen povzdechl.

,,Díky, můžeš jít.”

Anderson odešel a Greg zvažoval, co má dělat. Říct to Mycroftovi? Ten měl svých starostí dost, ještě stále hledal psychopata, co se snažil zabít jeho bratra. Navíc pokud by se o těch vzkazech dozvěděl, zamkl by ho do nějakého bezpečného domu a Greg by dlouhou dobu nevyšel ven.

Nakonec se rozhodl pro jiné řešení. Vydal se na Baker Street.

…

Sherlock se opět povaloval na pohovce v županu.

,,Co tady chceš?” vyjel na něj, když ho uviděl. Bylo jasné, že Sherlock nemá nejlepší náladu.

,,Jen si potřebuju o něčem prolmuvit,” řekl Greg klidně.

,,Doufám, že je to něco zajímavého.”

,,To posuď sám,” pokrčil Greg rameny a hodil před něj obě karty.

Výraz na Sherlockově tváři byl opravdu nečekaný.

,,Neříkej mi, že ty taky,” začal Sherlock.

,,Co?”

Sherlock se natáhl pod pohovku a vytáhl odtamtud dvě naprosto stejné karty.

,,Řekl jsi o tom Mycroftovi?” ptal se okamžitě.

,,Ne. Ty ano?”

,,Bohužel.”

,,Nějaké nápady, kdo to poslal a proč?”

,,Nevím, nicméně to není dobré ani pro jednoho z nás.”

,,Neříkej, co budeme dělat?”

,,Nemám nejmenší tušení, ale čím míň toho Mycroft i John vědí, tím líp.”

,,Ty jsi to neřekl Johnovi?” zeptal se Greg překvapeně.

,,Mlč! Ty jsi to taky neřekl Mycroftovi. Teď zkus pro jednou použít svojí hlavu a něco vymyslet.”

,,Kdybys nebyl můj švagr, udeřil bych tě do tváře.”

,,Pokud jsou tyhle výhružky pravdivé, pak k tomu nejspíš ani nedostaneš příležitost.”