50. kapitola

03.03.2015 19:49

 

Poslední kapitola, užijte si ji :D

 

Greg, Sherlock i Mycroft dorazili k Lestrade-Holmesovým domů, kde čekal John s Antheou a Sally. Když uviděli Grega, všichni tři si oddychli.

„Uf… ani nevíš, jak jsem ráda, že tě vidím.“ objala Grega Sally.

„Gregu, prohlédnu tě. Pojď semnou do ložnice. Mycrofte, tebe se to týká taky.“ rozhodl John. Greg šel bez protestů, zatímco Mycroftovy oči se zvedly ke stropu.

„Bratříčku, radím ti neodporovat Johnovi, když má tuto náladu.“

„Dobře, už jdu.“

Když se za Johnem a Lestrade-Holmesovými zavřely dveře od ložnice, obrátili se obě ženy na Sherlocka.

„Jak to šlo?“

„Bez potíží. Opravdu chtěl jenom urnu. Vůbec nechápu, proč mu nebyla vydaná.“

„Byl to příkaz shora. Pánové si zřejmě chtěli vylepšit skóre.“ vysvětlila Anthea a bylo vidět, že se jí tohle rozhodnutí nikdy nezamlouvalo.

„Co Hamish?“ zeptal se Sherlock.

„Neboj se, je v pořádku. Hraje si vedle s princeznou, i když nechápu, jak je to možné.“

„Zatím. Ale není mezi nimi téměř žádný věkový rozdíl, tak ten problém ani nenastane. Vím, o čem mluvím.“

Sally se chtěla Sherlocka na něco zeptat, ale v té chvíli se otevřely dveře od ložnice a vyšel z nich John následovaný Gregem. Tomu cukaly koutky.

„Co se děje?“

„Já jsem sice byl unesený, ale ten, kdo musí ležet v posteli je Mycroft.“

To už se začali poťouchle usmívat všichni.

„Ono to moc vtipné není.“ oznámil potichu John. „Uvědomte si laskavě, že není nejmladší, stále pracuje a taky teď zažil příšerný šok. Bude teď muset pár dní ležet.“

„Je to vážné?“

„Víc než si myslíš, Sherlocku. Což pro tebe znamená, že ho nebudeš žádným způsobem provokovat. Jasné?“

„Dobře, lásko. Nebudu.“ Sherlock se sice tvářil, jako kdyby zrušili Vánoce, ale raději se podvolil.

„Nebudu ho teď tedy s prací vůbec otravovat. Myslím, že je čas, aby si taky pan premiér nějaký čas musel poradit sám.“

„Díky Antheo. Sice to Mycroft neocení, ale my ostatní určitě ano.“

„To je v pořádku, Gregu.“ usmála se Anthea.

„Gregu poslyš, je důležité, aby byl v klidu a aby polehával.“

„Neboj, Johne. Už jsem zařídil pomocnici, takže v tom nebude problém.“

„Fajn. Myslím, že vezmeme Hamishe a půjdeme.“

„My asi taky.“

Všichni se s Gregem rozloučili a odešli.

...

Po příchodu domů se Sherlock s Johnem najedli. Sherlock se pak postaral o jejich syna, a když už Hamish v klidu spal, přešel za Johnem do obýváku. Sedl si k němu na pohovku a přitáhl si ho k sobě.

„Jsem tak rád, že se Gregovi nic nestalo. Neumím si představit, co by to udělalo s Mycroftem. A oba za to vděčí jen tobě.“

„Kdyby mu tu urnu vydali hned, nemuselo se to stát.“

„Asi to šlo mimo ně.“

Sherlock se k manželovi nahnul a políbil ho. Když už se jim nedostávalo vzduchu, oddělili se od sebe a dívali se vzájemně do očí.

„Miluju tě, Sherlocku.“

„A já tebe, Johne.“

Přitulili se k sobě ještě blíž a vychutnávali si blízkost toho druhého.

...

Mycroft ležel otráveně v posteli. Tohle mu ještě scházelo – muset ležet jako lazar. Byla to jedna z činností, kterou opravdu nesnášel.

„Nemrač se, nesluší ti to.“ ozval se Greg od dveří. Mycroft sebou trochu trhl, protože jeho příchod vůbec nezaregistroval. Když ale viděl svého manžela s dcerou v náručí, úsměv se mu ve tváři objevil sám.

„Jdete za mnou?“

„Jistě lásko.“ Greg přešel k posteli a podal Victorii Elisabeth do Mycroftovy náruče. Sám si lehl vedle nich.

„Ach drahý. Strašně jsem se bál, že už tě nikdy neuvidím, a když jsi tady, nemůžu tě ani ochránit.“

Mycroft si ho přitáhl blíž a políbil ho něžně na ústa. „Prostě se to stalo. Ale dopadlo to dobře, tak už na to přestaň myslet. Mysli na naši holčičku.“ Usmál se a pohladil Mycroftovo bříško.

„Jak jí budeme říkat? Co myslíš Lis, jak by se měla sestřička jmenovat?“ oslovil Greg svou dceru.

„Mary-Ann?“ navrhl Mycroft. Greg se usmál a kývl hlavou.

„Teď si odpočiň. Já se postarám o Vicky a pak za tebou přijdu.“ Mycroft kývl hlavou a políbil svou dceru na dobrou noc.

Greg po večeři, koupeli a pohádce uložil Victorii Elisabeth ke spánku a nachystal jídlo také pro sebe a pro Mycrofta. Donesl mu ho až do postele.

„Drahý, zase tak nemohoucí nejsem.“

„Přestaň protestovat nebo se neznám.“

„Už mlčím drahý.“

„No proto.“

V poklidu snědli večeři. Pak se Mycroft přitulil ke Gregovi, co nejvíc to šlo. Greg ho pevně objal, aby mu dal pocit jistoty. Usmál se nad tím, že Mycroft po chvíli téměř vrněl jako kočka. Greg měl podobné pocity. Život je prostě pohádka.