50. kapitola

23.04.2016 19:41

 

Sherlock se po celém proleženém dni konečně odhodlal vstát. John mu s malým úsměvem na rtech připravil teplý čaj a něco malého k jídlu. Doufal, že teplé jídlo mu trochu zvedne náladu.

„Jak se cítíš, drahý?“ zeptal se.

„Je mi líp.“

„V to jsem doufal.“

John počkal, až Sherlock spořádal všechno jídlo před sebou a vypil čaj, než mu oznámil tu novinu.

„Volal ti Greg, potřebuje pomoc s případem.“

„Panebože, s čím si ten hloupý Scotland Yard zase neví rady.“

„Vědí, kdo to udělal.“

„Tak proč mě potřebují?“

„Musejí ho dostat za mříže. A já si myslím, že to bude i v tvém nejlepším zájmu.“

„Co?“ podíval se Sherlock zmateně.

John před něj položil složku s případem. Sherlock ji otevřel a okamžitě pochopil.

„Napiš Lestradeovi, že za dvacet minut jsem tam.“

Sherlock utekl do ložnice, kde ze sebe shodil pyžamo. John se za ním díval s pozdviženým obočím, ale nakonec to nechal být. Věděl, že Sherlocka tento případ nakopne a odsune stranou myšlenky na ten poslední, který zpackali. Sherlock se s ním rozloučil krátkým polibkem a odešel. John se rozhodl skočit do města. Když vycházel z trafiky, potkal Mycrofta s Nicole.

„Ahoj Mycrofte, ahoj princezno. Co tu děláte?“ pozdravil je.

„Ahoj strejdo. Byla jsem dneska u zápisu a teď jdeme s tátou domů.“

„Gregoryho odvolali k naléhavému případu, tak jsme to pro dnešek zabalili.“ doplnil dceru Mycroft.

„Zavolal k tomu i Sherlocka. Bude to asi něco vážného.“

„Velký případ,“ usmál se Mycroft. „Nezajdeš na čaj?“

„No proč ne.“

Všichni tři se vydali k Lestrade-Holmesovým.

...

„Jak to, že je na svobodě! Měl sedět ještě další tři roky!“ zařval Sherlock, když vpadl bez klepání do Gregovy kanceláře. Ten se ušklíbl.

„Před chvílí jsem domluvil s ředitelem věznice. Frenet byl a teď cituji – nejvzornější vězeň, kterého kdy měli a nebyl důvod ho tam držet déle. – A že zabil sedm lidí, to už ho idiota nezajímá.“

„Klasický postup?“ zeptal se Sherlock a sedl si naproti šéfovi Scotland Yardu.

„Jo, beze změny. Sice při odchodu zastřelil chlapa, který se tam vyskytl, ale nejspíš za těch dvanáct let trochu vyšel ze cviku.“

Sherlock se zabral do složky s případem, když se najednou rozvalily dveře a dovnitř vletěla Sally. Když Greg uviděl, jak se tváří, zamračil se.

„Nechci to slyšet, Sally.“

„Já to nechci říkat, šéfe. Našli jsme další mrtvou.“

„Jsou ti hlídači před naším domem?“

„Jo, neboj se. Už vyjeli k holkám.“

„Fajn, díky. Já teď zavolám Mycroftovi a pak pojedeme.“

Sally kývla a rychle odešla. Greg už vytáčel číslo.

„Gregory?“

„Ahoj Mycrofte. Kde teď jste?“

„Doma. Piju s Johnem čaj a Nicole se dívá na televizi. Proč?“

„Tak už dneska zůstaňte doma. I John ať u nás zůstane. Po Londýně se potuluje šílenec a je nebezpečný. Můžeš to pro mě udělat? A John pro Sherlocka?“

„Dobře, drahý. Hodně štěstí a dejte na sebe oba pozor!“

„Dáme, neboj se.“

Greg zavěsil a mohl si alespoň trochu vydechnout. Snad budou všichni v bezpečí. Teď nezbývalo nic jiného, než se vydat na místo činu.

...

Při pohledu na tělo zavražděné ženy se Gregovi chtělo zvracet. Dokonce i Sherlock byl v obličeji trochu pobledlý. Vrah nejdříve své oběti nařízl krční tepnu a mezitím, co umírala, jí odřezal ruce a zohavil její pohlavní orgány. Horší bylo to, že se jednalo o jednu policistku ze Scotland Yardu.

„Sherlocku, myslíš, že chce dokázat, že se dokáže dostat blíž k nám a je schopen zabít i policistu?“ zeptal se Greg potichu.

„Pravděpodobně. Ale je taky možné, že mu šla jen přes cestu. Není konec konců v uniformě.“

„Doplnil bys něco k tomu popisu pachatele, cos dělal před dvanácti lety?“

„Ten chlap je pro mě záhada. Zatím.“

„Je záhada pro všechny,“ odpověděl Greg. V tom k nim přistoupila Sally. „Našla se další dvě těla. Naprosto stejný způsob provedení.“

„Tak fajn. Chce si hrát, tak si teda budeme hrát. Pojedete na místo činu a já za premiérem. Musí vyhlásit zákaz vycházení a dát do ulic hlídky. Nejlíp ty armádní.“

Sally se Sherlockem jen kývli hlavou. Z Grega šel v tu chvíli docela strach.

…

Mycroft s Johnem a Nicole seděli v obývacím pokoji a dopíjeli svou třetí dávku čaje. Oba muži byli nervózní z toho, co se dělo. V televizních novinách právě informovali o dalších vraždách a zakázali vycházení ven.

Nicole se tulila se Snížkem a díky bohu neměla nejmenší tušení, co se venku děje.

Mycroft i John jen neradi zůstávali doma, když viděli, v jakém nebezpečí se jejich manželé nachází. Na druhou stranu nemohli odejít, kdo by se postaral o Nicole?

„Tati, kdy se vrátí táta domů?“ zeptala se Nicole a zívla.

„Teď má důležitou práci, ale jakmile ji dokončí, vrátí se. Běž spát, zlatíčko, až se vrátí, vzbudím tě.“

„Tak fajn.“

Sotva to dořekla, usnula. I Snížek ji brzy následoval do říše snů. Stále byl však přitisknutý blízko ní.

„Nenávidím, když je Gregory v nebezpečí,“ povzdychl si Mycroft a pohlédl na svou nejmladší dceru.

„Já mám úplně to samé se Sherlockem. Jenže my aspoň máme staršího syna, o kterého se nemusíme už tolik starat.“

„Ty a Sherlock jste nikdy nechtěli víc dětí?“

„Chtěli, ale znáš Sherlocka. Plně se soustředil na výchovu jediného dítěte a taky na svou práci. Když byl těhotný, jen těžko jsem ho mohl přesvědčovat, aby zůstal doma. Nám stačí Hamish a naše čtyři neteřinky. Navíc jsem si jistý, že jakmile se Hamish stane plnoletým, on a Alex se vezmou a brzy založí vlastní rodinu. Sherlock aspoň bude mít vnoučata, když se bude nudit.“

„Kdybych mohl, chtěl bych aspoň další dvě děti.“

„Jsem si jistý, že i Greg by byl rád.“

„Teď budu rád, když se mi Gregory vrátí domů.“

„Greg už byl v horších situacích a Sherlock bohužel taky. Nemůžeš ale popřít, že když ti dva spolupracují, dokážou toho hodně.“

„To ano, jen doufám, že to bude stačit k tomu, aby toho bastarda dostali.“

„Nepochybuj, věř jim.“

„Věřím jim. I když svému bratříčkovi jen občas. Poslyš, Johne, když už je zákaz vycházení přespíš?“

„Nerad bych, aby mě Greg zatknul.“

Mycroft se pousmál a zvedl se, aby přenesl dceru do postele.