51. kapitola

27.04.2016 17:02

 

V půl třetí ráno našli ozbrojení policisté další mrtvé tělo. Oběť byla zabita ještě brutálněji, než všechny předešlé. Nedalo se dělat nic jiného, než hlídat a čekat, kdy udělá Frenet nějakou chybu. Greg seděl v kanceláři s hrnkem silné kávy a díval na společnou fotku s Mycroftem. Pomáhala mu soustředit se. Všichni ostatní, kupodivu včetně Sherlocka, pospávali, kde se jenom dalo, ale on nemohl. Bylo mu jasné, že pokud se jim nepodaří toho cvoka do rána chytit, bude muset dál platit zákaz vycházení. Raději si to nechtěl ani představovat.

...

Za další půl hodinu přišla zpráva, která všechny ve Scotland Yardu postavila na nohy. Frenet narazil na policejní jednotku a zastřelil čtyři její členy, pátého postřelil a se šestým se zabarikádoval v jednom obchodě. Chtěl mluvit a vyjednávat pouze s Gregem a se Sherlockem. Všem bylo jasné proč – chtěl jen pomstu. Nejdřív byl zrušený zákaz vycházení, pak uzavřeli policejní vozy ulice přiléhající k obchodu, kde Frenet byl. Akce začínala.

...

„Dobré ráno, už jsi vzhůru?“ pozdravil John ráno Mycrofta, když ho našel v kuchyni vařit kávu.

„Dobré, Johne. Byla to mizerná noc, vůbec jsem nemohl spát.“

„Já taky ne. Není to bez nich ono, co?“

Mycroft se jen smutně pousmál a přikývl. John se posadil ke stolu a projížděl zprávy na mobilu.

„Zákaz vycházení byl zrušený. Že by ho už dostali?“

„Buď ho dostali, nebo se jim někde zašil a nemůžou ho dostat ven,“ odpověděl Mycroft a podal Johnovi kávu a snídani.

„Díky. Za chvíli půjdu do práce. Pokud by se ti ozvali, dej vědět. Doufám, že se jim nic nestane."

Mycroft souhlasně kývl a v klidu se s Johnem nasnídali. Pak se s Johnem rozloučil. Rozhodl se, že toho dne raději zůstane s Nicole doma a dá na ni pozor. Všiml si sice, že před domem hlídají ozbrojení policisté, ale chtěl mít jistotu.

Nechtěl svou dceru vystavovat zbytečnému nebezpečí, navíc věděl, že to jeho manžel ocení.

Když John odešel, Mycroft připravil speciální snídani pro svou malou princeznu – její oblíbené palačinky se šlehačkou a čerstvým ovocem.

Pár palačinek ji nazdobil na talířek, do sklenice nalil pomerančový džus a vše položil na tácek. Poté se vydal do jejího pokoje.

Nicole spokojeně spala ve své postýlce spolu se Snížkem, který jí dělal společnost. Snížek už byl vzhůru, ale stále zůstával v její posteli, aby na ni dával pozor.

Mycroft položil tácek na noční stolek, něžně pohladil Snížka po hlavičce, než se sklonil ke své dceři a políbil ji na čelo.

„Vstávej, princezno.“

Nicole se nespokojeně zavrtěla, než pomalu pootevřela oči.

„Dobré ráno, princezno. Máš hlad?“

„Dobré, je doma táta?“

Mycroft se smutně usmál a zavrtěl hlavou.

„Budeš muset ještě chvíli počkat. Dnes ale zůstaneme doma spolu a budeme ho vyčkávat, ano?“

Nicole přikývla a starostlivě si k hrudi tiskla Snížka.

„Podívej, co jsem ti připravil k snídani.“

Její oči se okamžitě rozzářily, když jí Mycroft položil do klína tácek s jídlem.

„Děkuji,“ poděkovala a hladově se pustila do jídla před sebou.

Mycroft ji pozoroval s úsměvem a snažil se potlačit strach o Gregoryho, který pohlcoval celé jeho tělo.

...

„Šéfe, můžeš mi vysvětlit, proč jsi toho chlapa před lety nechal svléct skoro do naha, když jsi ho zatýkal?“ zeptala se Sally, když mířili na místo činu.

„Měl všude zbraně. Snad i v těch trenýrkách.“

„A byl zrovna v krizi, protože se pohádal s mým bratříčkem,“ dodal jedovatě Sherlock.

Dorazili na místo a bylo jasné, že mají problém. Frenet byl se svým rukojmí ve třetím patře obchodního domu. Všichni tři vystoupili z auta a to už k nim docházel detektiv Dimmock.

„Dovnitř se nedá dostat jinak, než po schodech. Výtah opravují, takže nefunguje a nejde ani pustit. Je ve výhodě…“

Dál se nedostal, protože kolem nich shora začaly létat kulky. Za chvíli už vyjednavač mluvil s Frenetem. Pak přišel za nimi.

„Má jednu jedinou podmínku. Chce, abyste tam šel sám beze zbraně.“

„Fajn,“ řekl Greg a vytáhl pistol z opasku. Vyjednavač, Dimmock, Sally i Sherlock na něj vyvalili oči.

„Nezbláznil ses náhodou?“

„Sally… je to magor.  Pokud mu rupne v bedně, bude tady plno krve. Znám ho. Musím tam jít.“

„Jestli tam půjdeš a něco se ti stane, můj bratr nejdřív zabije mě a pak tebe. To chceš riskovat?“ ozval se Sherlock.

„Je to moje práce a Mycroft to ví. Sally, udělej pro mě něco – nech sundat ten poutač a pověs pistoli na to pravé lano. Pravé! Já jdu.“

Greg vydal pokyny a odešel.

„On se fakt zbláznil! Nemůže přece sám, bez zbraně jít za šílencem, co ho chce zabít. Co budeme dělat?“ zeptala se Sally.

„Uděláme nejdřív, co řekl a pak tam potichu vnikneme.“

Kývli na sebe a šli splnit úkol.

...

Johnovi už skoro končila služba, když mu volali, aby přišel na ošetřovnu. Velmi se podivil, když tam vstoupil.

„Co tu všichni děláte?“

„Setkání se šílencem,“ odpověděl Greg.

„Se dvěma, šéfe, se dvěma,“ odporovala Sally a všichni ostatní přikývli.

„Nechcete mi říct, co se stalo?“

„Raději vezmi Sherlocka domů. Trochu si natloukl nos při pádu ze schodů, ale je v pořádku.“

...

Mycroft strávil celý den s Nicole. Už dávno přišel na to, že pokud se necítí dobře, hodně mu pomáhá trávit čas s jeho dcerami. Naučil Nicole něco málo umění dedukovat a měl radost, že dělala značné pokroky. Najednou jeho holčička ztuhla a pak se rozběhla do předsíně.

„Tati,“ uslyšel Mycroft její nadšený výkřik a musel se usmát. Měla perfektní sluch, když slyšela odemykání dveří. Vtom už vstoupil jeho manžel do obýváku a Nicole mu visela kolem krku.

„Zlatíčko, potřeboval bych s tátou mluvit o samotě, můžeš nás prosím tě půl hodiny nechat?“ poprosil ji.

„Hm… ale přečteš mi večer dvě kapitoly.“

„Dohodnuto,“ usmál se a pustil ji na zem. Nicole odešla do svého pokoje a zavřela dveře.

Greg si přisednul na gauč k Mycroftovi a políbil ho.

„Co se děje, Gregory?“ zeptal se Mycroft, když se od sebe jejich rty oddělily.

„Uzavřeli jsme případ a chci ti o tom říct, než to udělá někdo jiný. Pamatuješ si na případ Jamese Freneta?“ Mycroft kývl hlavou. „Fajn, tak toho nedávno pustili a on pokračoval ve své práci. Dneska ráno se zabarikádoval v obchodě a vzal jednoho kolegu jako rukojmí. Měl jedinou podmínku – abych za ním šel bez zbraně. Kdybych to neudělal, ten magor by zastřelil rukojmí a pár dalších. Šel za mnou celý oddíl a tak jsme ho dostali. Sally mi zachránila kůži, když do mě strčila a já spadnul z pár schodů dolů. Vzal jsem s sebou i Sherlocka. On je trochu potlučený a říznutý od skla, ale je v pořádku. Já mám naštípnuté zápěstí. Myslím, že je to dobrý výsledek.“

„Ty idiote,“ protočil Mycroft oči, než Grega prudce objal. „Ty můj neuvěřitelně šílený idiote.“

„Budu to brát jako poklonu.“

„Jednou mě přivedeš do hrobu!“

„To bych nerad, mám mnohem radši tvé tělo ve stavu, v jakém je teď. I když, kdyby na něm bylo méně oblečení, taky by to nebylo na škodu.“

„Gregory, jak můžeš takhle žertovat?! Mohl jsi mi umřít! Co bych si bez tebe počal?“

„Máš naše holčičky, ty by se o tebe jistě postaraly. Přeci jen jsou po tvé matce. A jak to, že žertuju? Jsem nabitý adrenalinem a taky celkem nadržený.“

„Počítalo by se to jako domácí násilí, kdybych tě praštil?“

„Nevím, ale Nicky by nebyla ráda.“

„Máš jediné štěstí, že tě tak miluju.“

„Je půl hodina dostatečně dlouhá doba na to, abys mě rychle pomiloval? Nebo já tebe?“

„Jak můžeš po tom všem myslet na sex?“

„Se šílenci se setkávám pořád, v téhle situaci už jsem se ocitl několikrát. Sám dobře víš, jak jsem po dobře skončeném případu plný energie.“

„Fajn, ale půjdeme do sprchy. Nechci naší dceři způsobit trauma.“

„Miluju tě, Mycey.“

Gregory se rychle vydal do jejich soukromé koupelny a Mycroft ho s povzdechem následoval.

…

O půl hodiny později seděl Greg s Nicole v obýváku, zatímco Mycroft připravoval večeři.

„Tak jak se měla moje malá princezna?“ zeptal se Greg a políbil svou dceru na hnědé vlásky.

„Skvěle, tatínek mi přinesl snídani do postele.“

„To je ale hodný tatínek. Dávala jsi na něj pozor, když jsem tu nebyl?“

Nicole nadšeně přikývla.

„Hodná holka.“

„Víš, co jsi mi slíbil?“

„Ano, dneska dvě kapitoly pohádky a zítra návštěva cukrárny, kde ti objednám ten největší pohár.“

„Hodný tatínek.“

„Jen ten nejlepší, zlatíčko.“

„Nebuď si tak jistý, Gregory,“ ozval se Mycroft z kuchyňských dveří. Měl v ruce Snížka a přisedl si na pohovku.

...

„Sherlocku…tos nemohl Grega zastavit?“ prskal John celou cestu domů.

„Zkoušel jsem to, ale marně. Je paličatý jako beran. Ostatně mimo jiné i proto si ho můj bratr vzal.“

Doma našli v bytě zapálený oheň v krbu a večeři čekající na ohřátí.

„Běž si dát sprchu, ale opatrně na tu ruku, ať to nemusím převazovat. Já zatím ohřeju večeři.“

„Díky, lásko,“ usmál se Sherlock a přitáhl si Johna blíž.

„Měl jsem o tebe strach.“

„Já vím, Johne. Ale mě se nezbavíš tak snadno.“

Políbili se a tulili se k sobě, jako by se neviděli celý rok. Sherlock se ale po chvíli odtáhl.

„Jak sis vlastně užil večer s mým bratříčkem?“

„Bylo to příjemné popovídání. Nic zvláštního se nedělo.“

„Divím se, že ses s ním neunudil.“

„Přestaň! A běž radši do té sprchy nebo se naštvu.“

Sherlock se uculil a raději šel. Byl by přece jenom nerad, kdyby byl John naštvaný.