Chudák Nicky... nemrznoucí směs místo kaped do nosu. :D
52. kapitola
06.05.2016 20:03
„Už jsem ti říkal, že tvoje jídlo by mělo být protizákonné?“
Greg seděl u stolu se skleničkou s bílým vínem a jako obvykle po Mycroftově večeři, nebyl schopen pohybu.
„Mám tedy nachystat na večer pouta, drahý?“
„Neblázni, museli bychom dát Nicole prášky na spaní.“
Usmáli se na sebe a napili se vína.
„Tati, už jsem hotová. Půjdeme?“ zeptala se Nicole, která vešla do kuchyně.
„Slib je slib,“ usmál se Greg a zvedl se. Mycroft se za nimi s úsměvem díval. Pouklízel kuchyň a vzal si do obýváku knížku, protože věděl, že má nejméně hodinu čas, než se Gregory vrátí.
...
„Slíbil jsem ti dvě kapitoly a teď jsem dočetl třetí. Myslím, že by to pro dnešek stačilo.“
„Dík, tati. Je fajn, že už jsi doma. Táta se o tebe bál.“
Greg se pousmál a pohladil svoji holčičku po vlasech.
„Dobrou noc, zlatíčko.“
„Dobrou, tati.“
Greg zhasl lampu a tiše odešel.
...
Když vešel do obýváku, našel Mycrofta sedět na gauči s mobilem v ruce. Jen letmý pohled na něj Gregovi napověděl, že se stalo něco vážného.
„Co se děje, Mycrofte?“
„Psala mi Anthea, že potřebuje pomoct. Kolem šesté zastřelili jejího šéfa přímo před kanceláří a před chvílí se zjistilo, že královna není k nalezení.“
„Hm… za jak dlouho sem dorazí?“
„Zhruba za patnáct minut, proč?“
Greg ho místo odpovědi stáhl do svojí náruče a začal manželův krk značkovat. Mycroft se ze začátku bránil, ale pak si Greg zcela podmanil.
...
„Ahoj Antheo, pojď dál. Už na tebe čeká,“ uvítal ji Greg ve dveřích. Poděkovala a hned se tam vydala. Pozdravila se s Mycroftem a posadila se naproti němu do křesla.
„Potřebuju pomoct. Někdo odstranil mého šéfa a té samé době i šéfy ostatních důležitých oddělení. Pak se nějak dostal ke královně. Bylo to velmi dobře připravené…“ vysypala ze sebe rychle.
„Když se odstraní šéfové, mělo by to fungovat lépe,“ poznamenal Mycroft.
„Nedělej si z toho legraci. To je vážná věc.“
„A chceš poradit nebo pomoct?“ usmál se. Anthea mu úsměv oplatila a trochu zčervenala. Prokoukl ji.
„Gregu pustíš ho?“ otočila se Anthea na šéfa Scotland Yardu, který je sledoval z druhého křesla. Kysele se zašklebil.
„Máš pocit, že kdybych mu to zakázal, že by ten zákaz respektoval? Ty sama nejlíp víš, že si dělá, co chce!“
„Co tím chceš říct, drahý?“
„Že když si něco vezmeš do hlavy, tak si to uděláš po svém. Nevím, proč se kvůli tomu tak ježíš, je to pravda.“
„Není! Je spousta příkladů, kdy tomu tak nebylo!“
„Vždycky lásko, vždycky.“
„Nechcete toho nechat?!“ zasáhla Anthea do jejich „rozhovoru“. „Jste jako manželé po třiceti letech!“
„Po šestnácti,“ ozvalo se dvojhlasně od obou manželů. Pak se Mycroft na Antheu usmál. „Počkej na mě v autě. Přijdu za chvíli.“
„Díky,“ oplatila úsměv a odešla. Mycroft vstal z gauče, přešel ke Gregovi a přitáhl si ho do náruče.
„Gregory, pokud ti to vadí, tak nikam nepůjdu,“ zašeptal mu do ucha a přitáhl si ho blíž.
„Ale Mycey… klidně běž. V téhle situaci asi není lepší řešení. Tak běž. Ale dej na sebe pozor a ohlas se mi.“
„Rozkaz, šéf inspektore,“ odpověděl Mycroft a políbil manžela.
...
Sherlock byl rozvalený na pohovce ve své oblíbené poloze. Brouzdal ve svém myšlenkovém paláci, protože jinak by se nudil. Johna zavolali do nemocnice, a protože neměli žádný případ, Sherlock se tradičně nudil. Najednou mu zapípal mobil.
Poslal jsem ti mail. Otevři ho a začni pracovat. MLH
Co za to? SWH
Nenakopu ti zadek! A pohni, je to důležité! MLH
Sherlock se neochotně zvedl z pohovky a pustil počítač. Jestli si bratříček myslí, že se přetrhne, tak to ani náhodou. Sotva si ale přečetl prvních pár vět, bylo jasné, že tentokrát bratrovi pomůže. A rád.
...
„Tati? Táta není doma?“ zeptala se ráno Nicole udiveně Grega, když ho našla sedět v kuchyni.
„Anthea ho poprosila, aby jí s něčím pomohl. Ale slíbil, že se nám ozve,“ odpověděl Greg.
Obličejem jeho holčičky proběhl smutek. „Začne zase pracovat a já ho celý týden neuvidím?“
„Jak jsi na tohle prosím tě přišla?“ zeptal se Greg udiveně.
„No holky vzpomínaly na některé týdny, kdy táta nebyl doma.“
„Pojď sem ke mně.“
Nicole si poslušně vylezla na tátův klín a on si ji přitáhl co nejblíž a pohladil ji po vláskách.
„Poslouchej, zlatíčko, táta pomáhá Anthee, protože v jeho bývalé práci nastaly problémy a je potřeba je rychle vyřešit. Anthea je kamarádka a kamarádům se pomáhá, takže jí pomoct jel. A je docela možné, že to bude trvat i týden, ale nemusíš se bát, pořád pro něj budeme nejdůležitější. Jasné?“
„Jo, tati,“ kývla Nicole a objala ho. Bylo vidět, že se mu podařilo jí uklidnit. Přesto ale, když odešla do koupelny, Greg se zamračil. Možnost, že by se Mycroft chtěl vrátit do práce, ho vůbec nenapadla. Sice by mu nebránil se vrátit, ale nadšený by tedy rozhodně nebyl. Z přemýšlení ho vyrušil mobil.
Dobré ráno drahý, tobě i naší holčičce. Stýská se mi po vás, ale vrátím se nejdříve zítra večer. I když byl můj nástupce ve vedení skvělý, teď je tu práce hodně. To hlavní jsme už ale zvládli. Miluju tě. MLH
Dobře lásko. Pozdravuj Antheu a všechno okolo a nezlob je. Také tě miluju a chybíš mi. Pozdravuje tě Nicole. GLH
S úsměvem dal mobil do kapsy a začal se chystat, aby mohli s Nicole vyrazit.
...
„Sherly… už jsem doma,“ zahalekal John po vstupu do obýváku. Hned se ale zarazil. „Nový případ?“ zeptal se při pohledu na manžela, který byl naprosto zabraný do svého počítače.
„Tak nějak. Bratříček si neporadí a potřebuje pomoct,“ odpověděl Sherlock a vůbec se nenamáhal zvednout oči od obrazovky.
„Tys vzal případ od svého bratra? To jsi buď málem umřel nudou, nebo někdo unesl královnu.“
„Rád bych ti řekl, že to první.“
John vytřeštil oči a pak tiše hvízdl. Viděl, že si z něj nedělá legraci a že je situace vážná. „Chceš pomoct?“
„Ani ne, díky.“
John kývl a pustil se do vaření oběda. Když si k němu se Sherlockem přisedli, tvářil se jeho manžel spokojeně.
„Nějaký pokrok, že se tváříš spokojeně?“
„Naštěstí už bylo hledání úspěšné. Teď jenom hledáme viníka,“ odpověděl Sherlock a začal se cpát obědem.
„Šikulky,“ pochválil John a začal se věnovat svojí porci.
...
Greg otráveně podepisoval složky s vyřešenými případy. Tuto součást jeho práce opravdu nenáviděl. Připadal si vždycky jako stroj na podpisy. Najednou skrz zavřené dveře uslyšel prudkou hádku.
„Tohle tě bude stát odznak! Nechalas utéct zločince!“
„Oškrábej rez ze své představivosti! Je nevinný. Ty se ho snažíš dostat do cely, protože tě podplatili.“
„Nebudu poslouchat tvoje nesmyslná a nepodložená obvinění.“
Greg vyletěl od stolu a rozvalil dveře. „Tady můžu řvát akorát já, takže ticho!“ Za dveřmi uviděl dva detektivy, jak se spolu hádají. Nebyli sice z Londýna, ale už to po letech dokázal poznat. „Co se tu děje?“
„Dobrý den, pane. Detektiv Bruck. Dostal jsem před týdnem na starost hledání vraha, který uniká spravedlnosti a tady kolegyně Cutnerová ho nechala utéct. Sebrali jí ten případ, protože s ním za rok nedokázala hnout. Svoje chování vysvětluje tím, že je nevinný.“
„To taky je!“
„Soud jeho vinu jednoznačně prokázal!“
„Soudce byl podplacený!“
„Tak nejdřív já, a teď i soudce? Jsi paranoidní!“
„DOST!“
V tu chvíli zmlkli a dívali se na svého šéfa. „Oba dva mi tu nechte odznaky. Až do vyřešení případu vás stavím mimo službu. A teď ven!“
...
Jak se ukázalo, případ byl o dost složitější, než se zdálo na první pohled. Byl to takový zmatek, že Greg musel zůstat i přes noc. Nedalo se dělat nic jiného, než požádat Jane o pomoc.
...
Když Jane s Nicole dorazily domů, čekalo je překvapení. Našly doma trojčata a to v pilné práci. Mary vařila, Caty uklízela a Vicky se starala o prádlo. Po přivítání se rovnou mohly přesunout k večeři.
„Jane, kde jsou tátové, že tu není ani jeden?“
„Mycroft pomáhá Anthee. Něco vážného se stalo a Greg dává dohromady nějaký případ, co kvůli němu musel postavit dva policisty mimo službu.“
Caty a Mary jen vrtěly hlavou a Vicky se zamračila. „Nezdá se vám, že tohle už vážně přehánějí? My jsme byly tři, tak to šlo, ale Nicky je sama.“
„Přehánějí, Mary. Tohle se jim musí pořádně vytmavit. To si za rámeček nedají, co jim řeknu.“
„Klid, Caty. To chce klid. Mám daleko lepší nápad. Tady Jane, nám napíše, až budou oba doma. My zavoláme babičce a ta sem zajisté přijede. Alespoň na pár dní. Co vy na to?“
Sestry byly nadšené a ani Jane, neprotestovala. Na realizaci plánu musely ale počkat až do pondělí.
Detaily jejich plánu ještě jednou překontrolovaly během večeře. Poté sestry umyly nádobí a poslaly, Jane domů. O svou nejmladší sestru se zvládly postarat i samy.
Jakmile byly všechny vykoupané, oblékly se do pyžama a sešly se v Nicolině pokoji, kde se všechny posadily na její postel. Nicole si lehla a přikryla se peřinou, čekala, co jí její sestry přečtou za pohádku.
„Tak, prcku, co chceš slyšet za pohádku?“ zeptala se Vicky.
Nicole jen ukázala na svůj noční stolek, kde ležela knížka.
„Nebylo by lepší jí povědět nějaké historky z dětství?“ navrhla Caty.
„Třeba tu, jak tě strýček Sherlock přiotrávil,“ zasmála se Mary a zasloužila si pohlavek od svých sester.
„Mary!“
„C-Cože?“ koktala Nicole, která nevěřila svým uším.
„On tě nepřiotrávil, jen ti dal něco, co neměl,“ snažila se ji uklidnit Vicky.
„Co kdybychom jí to řekly? Stejně to Mary nakousla.“
Vicky jen přikývla a tak se Caty pustila do vyprávění.
…
Byl to jeden z těch dnů, kdy Mycroft i Gregory byli plně zaměstnáni svou prací a museli dát své dcery k Sherlockovi. Bohužel si vybrali špatný den na hlídání. Sherlock zrovna testoval nemrznoucí směsi. Měl je nalité v lahvičkách od nosních sprejů.
Bohužel zrovna ten týden měla Nicole rýmu. Sherlock vytáhl její sprej a omylem ho zakomponoval do svých vzorků.
…
„Když se ti pak spustily nudle z nosu, stříkl ti tam nemrznoucí směs. To ovšem zjistil až ke konci svého experimentu, když zjistil, že jeden z jeho vzorků se naprosto liší od těch ostatních. Zakázal nám o tom mluvit před rodiči, ale tobě to říct můžeme.“
Nicole vypadala, jako by se jí chtělo brečet. Proto si jí sestry přitáhly do náruče a Vicky vzala knížku ze stolku.
„Raději ti přečteme něco méně děsivého, i když pochybuji, že se dneska klidně vyspíš,“ usmála se na ni, než začala číst.