53. kapitola

12.05.2016 17:56

 

Sherlocka s Johnem ráno probudila zpráva. Oba je velmi rychle postavila na nohy. Jen se oblékli a bez snídaně se vydali na cestu a první polibek si stihli dát až v taxíku. Dojeli do Buckinghamského paláce, a když vešli dovnitř, John se rozhlédl.

„Sherlocku, co tu děláme?“

„Psal mi bratříček, ať jedeme sem. Ale proč, to nemám nejmenší tušení.“

Najednou se otevřely dveře a z nich vyšel Mycroft. Sherlock a John při pohledu na něj pozvedli obočí, protože vypadal přesně tak, jako před pěti lety. Doprovázel ho nějaký muž.

„No konečně. Potřebujeme vás dva tady. Tohle je královský sekretář.“

„Tohle je váš bratr s manželem, pane Holmesi?“ zeptal se muž a Mycroft protočil oči. „Ne, toho pána v kabátu si doktor Watson pořídil, aby mu sundával věci z horních polic. A oba přes veškeré zabezpečení prošli zcela náhodou.“

Muž po starším Holmesovi sekl pohledem a odešel. Sherlock se za ním díval a pak zaměřil pozornost na svého bratra. Bylo evidentní, že je ve svém živlu a zatraceně si to užívá. Sherlock kupodivu necítil potřebu ho nějakou poznámkou urazit.

„Dej si pozor, ten chlap tě velmi nenávidí. A ta nenávist je vzájemná. Tak co od nás chceš?“

„Od tebe potřebuju pomoct s kódováním jedné zprávy. Udělal bych si to sám, ale musím řešit nové zabezpečení paláce. A od Johna potřebuji, aby prohlédl královnu. Nechceme do toho zatahovat moc lidí.“

„To ti teda pěkně děkuju,“ ozval se John. Jeho hudrání Mycrofta jen pobavilo. „Vejdi tady do dveří a Anthea tě doprovodí ke královně. A my taky půjdeme, bratříčku.“

...

Díky bratrům Holmesovým se problém podařilo vyřešit ještě ten den večer. Sherlock a John odjeli domů a Mycroft si také balil věci do aktovky.

„Budete dneska ještě potřebovat, pane?“ zeptala se Anthea vážným hlasem, ale když se jí podíval do očí, zářily v nich šibalské ohníčky. Usmál se na ni.

„Jednu věc bys pro mě udělat mohla.“

„A to?“

„Zjistit mi, kde se nachází můj manžel.“

„Ve své kanceláři. No nedívej se na mě tak, napadlo mě hned, že se vydáš rovnou za ním.“

„Dík. Jsi zlatá.“

Už na sobě měl kabát, ale přitáhl si Antheu blíž a objal ji.

„Nechceš se zase vrátit? Myslím, že by nikdo nic nenamítal,“ zašeptala.

„To se mýlíš, pět lidí by zuřivě protestovalo. A jeden obzvlášť.“

„Myslíš, že by to Gregovi tolik vadilo?“

„Předpokládám to. Ale je to stejně jedno. Pokud bych se chtěl, vrátit, tak by mi v tom nezabránil, ale já se už natrvalo vracet nechci. Stárnu a nevydržel bych ten nápor. Už teď jsem hodně unavený a to to byly jen tři dny.“

„Dobře, tak se měj fajn.“

Rozloučili se a Mycroft odjel za svým manželem.

...

Konečně Greg shromáždil na svém stole všechny relevantní informace k případu. Jenže si nebyl jistý výsledkem. Buď to byl případ vraždy prvního stupně jasný jako den nebo obrovský komplot vůči obviněnému. V sedm večer si musel jít pro další kávu, jinak by asi nebyl schopný fungovat. Vrátil se s hrnkem do kanceláře, zavřel dveře a hrnek postavil na stůl. V tom okamžiku si ho někdo stáhl do náruče a políbil ho.

„Mycey,“ vzdychl Greg, když poznal manželovy polibky a jeho vůni.

„Gregory, moc se mi stýskalo. A tobě?“

„Hm… ani trochu. Měl jsem společnost.“

„Jo tak ty jsi měl společnost! Tak to se nedivím.“

„To byl vtip. Jistě, že se mi stýskalo.“

„A jak?“

„No přece strašně.“

Přitulili se k sobě co nejblíž a znovu se vášnivě políbili. Už to byly tři dny od jejich posledního polibku a oba byli vyprahlí.

„Drahý?“

„Ano, lásko?“

„Napadá mě, že jsme se milovali už na spoustě míst, ale přímo ve Scotland Yardu ještě ne.“

„Ty ses musel zbláznit! To přece ne…“

Gregoryho protesty byly ukončeny dřív, než je vůbec vyslovil. Za chvíli ho Mycroft nahého shodil na pohovku a tvrdě do něj pronikal. Greg se snažil tlumit, ale stejně měl pocit, že je museli všichni slyšet. Pak na sobě leželi a navzájem se hladili a darovali si drobné polibky. Idyla byla přerušena Mycroftovým žaludkem, který se hlasitě dožadoval naplnění.

„Tys celé tři dni nic nejedl, že je to tak?“ zamračil se Greg. Mycroft zčervenal a sklopil oči.

„Ne, drahý.“

„Tak ze mě slez a běž do kuchyňky nachystat kávu a zmrzlinu.“

Mycroft se usmál, oblékl se a vydal se splnit příkaz. Greg se za ním zálibně díval a pak raději vstal. Přece jen nebylo zamčeno a kdykoliv mohl někdo přijít. Pak se vydal za manželem do kuchyňky.

...

Mycroft nachystal dva šálky kávy s mlékem a na tácek přidat cukřenku. Pak začal do dvou misek nabírat zmrzlinu.

„Tohle už jsem neviděl ani nepamatuju. Britská vláda chystá občerstvení a je částečně zbavená svojí formálnosti.“

„Ale Gregory,“ Mycroftovy tváře se zabarvily do červena. Pravda byla, že v obleku už se v kuchyni nepohyboval dlouho. Aby se mu lépe pracovalo, nebral si sako a rukávy od košile měl vysoko vyhrnuté. Vzal tác s miskami a kávou a přenesl ho do pracovny. Sedli si na gauč a pustili se do zmrzliny. Po prvním soustu Mycroft málem vykašlal duši.

„Opatrně lásko. Je s vodkou.“

„To už jsem zjistil. Taky jsi mě mohl upozornit dřív.“

„Nemohl. Já chtěl vidět tvůj protažený obličej.“

„To je ti podobné.“

Oba se zasmáli a mezi jednotlivými lžičkami zmrzliny si vyměňovali polibky. Pak se vydali domů.

...

Potichu vešli do bytu. Bylo už po jedenácté a oni nechtěli rušit svoji holčičku.

„V kuchyni se svítí. Půjdeme tam a poděkujeme, Jane?“

„Rozhodně ano, drahý.“

Nejdřív ale Mycroft přitiskl Gregoryho ke stěně a políbil ho. Najednou se rozsvítilo světlo v chodbě a oni od sebe odskočili.

„Takhle si vy dva představujete výchovu dcery?“ zeptala se ledovým hlasem Megan Holmesová a propalovala je naštvaným pohledem.

„Mami? Co tady děláš?“ zeptal se překvapeně Mycroft.

„Dostala jsem zajímavý telefonát.“

„Uhm, od koho?!

Sotva to Mycroft dořekl, objevili se za Megan trojčata. Všechny měly překřížené ruce, a pokud by mohly pohledy zabíjet, byli by teď s Gregorym mrtvý.

„Holky? Co děláte doma?“ zeptal se Greg.

„Co by? Řekly jsme si, že zajedeme na návštěvu. A co najdeme? Nicole samotnou doma!“ odpověděla Caty.

„Ale byla tu přece, Jane,“ namítl Mycroft a okamžitě si vysloužil pohlavek od své matky.

„Ano, jako kdyby chůva dokázala vynahradit otcovskou lásku, idioti!“ kárala je Megan.

„Když jsme doma zůstávaly samy, tak nám to bylo jedno. Byly jsme tři a dokázaly se zabavit. Bohužel naše nejmladší sestra nikoho jiného nemá, když my jsme teď pryč. Dokážete si představit, jaké to pro ni musí být, když vy jste pryč na případu a ona je tady jen s Jane? Jane je pomalu její rodič víc než vy dva,“ vyčetla jim Vicky a její sestry souhlasně přikyvovaly.

„Chudák Nicky, mohla by z toho mít trauma a pak se změnit v nějakého psychopata,“ dodala Mary.

Greg s Mycroftem svěsili hlavy. Jejich dcery měly zatracenou pravdu. Když byl Mycroft deset týdnů pryč, pak když se uzdravoval a teď, když řešili obtížné případy, ani jeden se nevěnovali své malé dceři. Nicole byla celou dobu sama, i když tu měla, Jane.

Nemohla dělat nic jiného, než se nějak zabavit a doufat, že se její rodiče co nejdříve vrátí.

„Varuju vás, vy dva, jestli ještě jednou najdu vaši dceru samotnou, nakopu vám zadky a odstěhuji si ji k sobě. Já a Siger ji budeme mít rádi u nás.“

„To přece-“

„Co, Mycrofte Edwine Holmesi? To nemůžu? Naštvi mě a sleduj!“

Mycroft jen přikývl. Nevěděl, co má na to říct. Popravdě, ono ani nebylo co říct.

„Doufám, že se vzpamatujete. Pokud ne, ponesete následky. Začněte se chovat jako rodiče! Zlatíčka, odveďte mě do pokoje hostů. Vy dva běžte do ložnice a dobře přemýšlejte o tom, co jste udělali,“ rozkázala Megan, než se nechala svými vnučkami odvést do svého pokoje.

Mycroft a Greg zůstali šokovaně stát v chodbě ještě dalších deset minut.

...

„Babi, nebylo to až moc kruté?“ zeptala se Mary, když vstoupily do pokoje pro hosty. Megan se posadila na postel a usmála se.

„Kruté to bylo. Ale muži spoustu věcí nechápou a je potřeba jim to sdělovat jednoduše a po lopatě. Někdy i trochu tvrdě. A pokud se ten muž jmenuje Holmes, platí to nejmíň trojnásobně. Poučí se jen, když dostane tvrdou lekci. Jasné?“

„Jasné, babi,“ ozvalo se trojhlasně.

„Teď uvidíme, co bude.“

„Teď je to na sestřičce.“

Trojčata se rozloučila s babičkou, popřála dobrou noc a šla spát.

...

Greg s Mycroftem se šli osprchovat a lehnout si do postele. Nepromluvili spolu ani slovo. Teprve když si lehli ve tmě vedle sebe a přitulili se, Greg ticho prolomil.

„Tentokrát ti nedovolím, aby ses užíral o samotě. Je to náš společný problém.“

„Nikdy bych si nepomyslel, že nás budou vychovávat naše dcery. A nejhorší na tom je, že mají pravdu. Byla tady dlouho sama, a Jane, nemůžeme počítat.“

Greg si povzdychl, přesně toho se bál. Mycroft byl na svoje dcery stále velmi citlivý a teď si začal vyčítat všechno a házet vinu na sebe.

„Ty máš pořád svoji práci, ale já bych s ní měl být doma.“

„Stačí! Už přestaň! Práce mě neomlouvá, ty taky pracuješ z domova a hlavně Nicole je dcera nás obou. Výčitky nám nepomůžou, raději přemýšlej, co budeme dělat zítra.“

„Miluju tě, Gregory.“

„Já tebe taky, Mycrofte. Už od první přednášky na škole.“

Políbili se a usnuli.

...

Nicole vstávala o půl osmé. Pohladila Snížka a pustila ho ven z pokoje. Už hodně dlouho spával u ní, protože s jejím otcem by toho v poslední době moc nenaspal. Vydala se do kuchyně a zírala málem s otevřenou pusou. Opravdu si už nepamatovala, kdy našla hned ráno v kuchyni oba své rodiče, kteří evidentně nikam nespěchali.

„Dobré ráno,“ pozdravila.

„Ahoj, zlatíčko.“

„Dobré ráno, Nicky. Dáš si snídani?“

„Jasně, tati,“ uculila se a šla si sednout. Její židle byla prázdná, ale Nicky si to namířila k Mycroftovi a vylezla mu na klín. Nebyla si vůbec jistá, jestli ji neposadí na židli, protože už spolu takhle nesnídali opravdu dlouho. Mycroft ale odložil noviny, které četl a objal svoji holčičku.  

„Máme s tátou dneska volno, nechceš tu s námi zůstat, když je tady i babička?“

„Dneska jdeme s paní vychovatelkou do útulku za pejskama. Ale když dojdeš po obědě, bude to fajn.“

„Dohodnuto,“ usmál se Mycroft a pohladil ji po vláskách. Greg před ně s úsměvem položil snídani a oběma dal pusu na čelo.

Když se najedli a oblékli, vydali se do školky. Tentokrát všichni tři.

...

V šatně školky potkali vychovatelku.

„Ahoj Nicky. Dneska jdeš skoro pozdě.“

„Dobrý den, omlouvám se, ale tátům to trvalo dlouho, než se nachystali.“

Oba otcové se jen pousmáli a pozdravili se s vychovatelkou. Když Nicole odběhla do třídy, chtěli odejít.

„Pánové, jen bych vám ráda něco řekla.“

„Posloucháme, co se děje?“ zeptal se Greg.

„Víte, já vám jen chci říct, že Nicole se v poslední době chová jinak, než se chovala dřív. Nevím, jak to vysvětlit nejlépe. Dřív jí bylo všude plno, ale teď se zdá rozumnější, klidnější, možná trochu smutná. Možná dospěla, ale také je možné, že je za tím něco jiného.“

„Děkujeme za informaci. Dnes bychom si Nicole odvedli po obědě.“

„Samozřejmě.“

Rozloučili se a odešli.

...

„Drahý, neskočíme si na kávu?“

„To není vůbec špatný nápad.“

Posadili se ve své oblíbené kavárně, ale než si mohli promluvit, ozval se za nimi známý hlas.

„Případ vyřešen a vy se můžete flákat?“

„Ahoj Johne. Posadíš se?“

„Rád, Gregu, díky.“

„Kdes nechal mého bratříčka?“

„Hned tu bude, kupuje laboratorní myši.“

Za chvíli už si k nim sedl i Sherlock, který nebyl moc nadšený, když se od Mycrofta dozvěděl, že jejich matka je v Londýně. Hrozilo tedy akutní nebezpečí, že k Sherlockovi přijde na návštěvu.

A nejen to, zrovna byl uprostřed experimentu, takže pokud by k nim přišla a uviděla to, vyhodila by mu jeho cenná data a on by musel začít od začátku.

„Johne, musíme jít okamžitě domů a pouklízet.“

„Tím myslíš schovat všechny tvé experimenty?“

„Závisí na tom můj život.“

„Jistě, ty herečko,“ protočil John oči, než se obrátil k Mycroftovi a Gregovi. „Jak vidíte, musíme jít. Radši napište, kdybyste věděli o neočekávané návštěvě.“

„Nevím, jestli bych to měl udělat. Já už svou lekci dostal. Třeba by to prospělo i Sherlockovi,“ řekl Mycroft a vysloužil si tím od Sherlocka zabijácký pohled.

„Opovaž se! Jestli to uděláš, řeknu tatínkovi, co přesně se stalo s jeho autem, když jsme byli malí.“

„To uděláš a já řeknu mamince, kam zmizely její boty na podpatku.“

Oběma bratrům sršely blesky z očí. John s Gregem jen protočili oči a přitáhli si k sobě svého Holmese.

„Tak my půjdeme, měj se, Gregu.“

„Ty taky, Johne.“

Greg Mycrofta něžně políbil.

„Pojď, půjdeme domů uvařit oběd a zabavit tvou matku. Pak zajdeme pro Nicole.“

Mycroft souhlasně přikývl a následoval Gregoryho.