54. kapitola

18.05.2016 17:07

 

Megan už na ně netrpělivě čekala. Zatím co byli pryč, plánovala si svůj den v Londýně. Chtěla ještě chvíli potrápit svého staršího syna, než stráví odpoledne tím, že potrápí svého mladšího syna, který se jí už měsíc neozval.

„Co budeš dneska dělat, mami?“

„Dopoledne se zdržím u vás a pak půjde k Sherlockovi. Je doma?“

„Ano. Mám mu dát vědět, že ho navštívíš?“

„Jestli chceš. Co budete dělat na oběd?“

„Nevím, Gregory mi řekl, že se mám nechat překvapit.“

„Aspoň víš, že tě čeká něco dobrého. Gregory je skvělý kuchař. Vybral sis dobře.“

„Já vím, mami. Já vím. Pokud mě teď omluvíš, zajdu si na záchod.“

„Jistě, drahý.“

Mycroft odešel do koupelny, kde rychle vytáhl mobil a napsal svému bratrovi.

Přijde k vám odpoledne. Pohni s tím uklízením. MH

K čertu. SH

Přesně, bratříčku. Doufám, že jsi psychicky připravený. Odjíždí až v osm večer. MH

Sakra! SH

...

„Co to tu provádíš?“ zděsil se John, když viděl svého manžela cpát všechny chemikálie do velkého kufru.

„Má matka přijde po obědě. Nesmí to tady najít.“

John jen znovu protočil oči a sedl si do křesla.

„Měl bys být Mycroftovi vděčný, že tě varoval.“

„Až si na to najdu čas, budu mu vděčný.“

...

Mycroft vyšel z koupelny, když narazil na Victorii, která projížděla po svém kufru detektorem na kovy.

„Můžu vědět, co to děláš?“

„Kontroluju, jestli tam nejsou štěnice. Mám s nimi už zkušenost a stačilo mi to jednou.“

„Už tam nejsou. Dal jsem je pryč. Promiň, už se to nestane.“

„Doufám, že ne. Víš, co je to za ostudu všude pípat?“

Přitáhl ji k sobě a pevně ji objal. Pak se z kuchyně ozvalo volání k obědu.

...

„Za hodinu nám jede autobus do školy. Přijedeme až za šest týdnů, teda na začátku prázdnin,“ oznámila Caty u oběda. Otcové jen pokývali hlavami. Bylo to dlouho, ale trojčata už byla velká.

„Stavíme se pro Nicole a pak se přijdeme rozloučit.“

„Budete ji vyzvedávat tak brzo?“

„Ano, mami. Půjdeme se pak projít a někam zajdeme.“

„Což v praxi znamená, že nás Nicole zase zatáhne na výstavu obrazů.“

Oba otcové protočili oči, protože národní galerie byla oblíbeným místem jejich nejmladší dcery. Už tam s ní byli nejméně desetkrát.

„Tak si to užijte.“

„Užijeme, s naší malou sestřičkou vždycky.“

…

John pozoroval svého manžela, který už téměř schoval všechny své experimenty, chemikálie i výbušniny. Pro jednou to v jejich bytě vypadalo opravdu obyvatelně.

S malým úšklebkem na rtech se napil svého čaje. Sherlock dneska pracoval opravdu tvrdě. Sice ve vlastním zájmu, ale pracoval. Možná by si za to zasloužil nějakou odměnu. Klidně i lehce tvrdou.

Sotva odbyla jedna hodina odpolední, k jejich bytu přišla maminka Holmesová. Naštěstí bylo vše na její příchod nachystané. Sherlock ji šel přivítat a dovedl ji do jejich obýváku.

„Johne, jsem tak ráda, že tě opět vidím. Doufám, že ti můj syn nedělá velké starosti.“

Megan ho pevně objala a na chvíli zamezila Johnovi přístup vzduchu.

„Dobrý den, Megan. Ne, nedělá. V poslední době je úžasný,“ řekl John a zamrkal na Sherlocka, který se lehce začervenal.

„Oh, ty jsi takové zlatíčko. Jsem ráda, že moji synové narazili na tak skvělé chlapy. Ty a Greg jste pro ně byli stvořeni.“

„Děkuji, Megan. Dáte si čaj, nebo kávu?“

„Kávu prosím. Moc jsem se nevyspala. Včera jsem čekala, než se vrátí Mycroft a Gregory domů. Měla jsem s nimi malý problém.“

„Doufám, že nic závažného.“

„Ale ne, jen jsem jim dala malou radu do života.“

„Chudáci,“ pomyslel si. Na Megan se ovšem pouze usmál a přikývl.

„Trojčátka se dneska vrací zpět do školy. Jak se má Hamish?“

„Skvěle. Ve škole i v osobním životě se mu daří. Je teď spokojený.“

„Kdy se konečně vrátí domů?“

„Asi za měsíc, přijede s trojčaty i svým přítelem.“

„Tak to je skvělé. Sherlocku, drahoušku, jak se daří tobě?“

„Dobře, mami.“

„Za dva měsíce má tvůj otec narozeniny. Doufám, že přijedeš.“

„Ovšem že ano.“

„Skvěle. Nechceš mi povyprávět o svých případech?“

„Jistě, mami,“ povzdychl si Sherlock, než se pustil do vyprávění o jednom ze starších případů.

…   

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se Greg manžela. Šli spolu, ruku v ruce, parkem a pomalu mířili ke školce, aby vyzvedli svoji holčičku a zamířili na nádraží, vyprovodit trojčata. Mycroft byl už od té doby, co se rozešli s Johnem a Sherlockem zamyšlený.

„Že bych dal všechno na světě, abychom mohli mít další dítě. Nicole půjde o září do školy a začne se nám vzdalovat. Stejně jako holky. Budu si na to muset zvyknout.“

„Hm… a kdybychom měli další dítě, tak s tím by se to celé znovu opakovalo. Nebudeme mít dítě jen proto, aby ti nebylo smutno. Tak s tím už konečně přestaň!“

Mycroft se udiveně zastavil a podíval se na manžela. „Neštvi mě, lásko, ano? Raději se soustřeďme na Nicky.“

„Promiň drahý, jsem sobec.“

„Odpouštím ti,“ usmál se Greg a políbil ho. Stáli na cestě uprostřed parku a líbali se, dokud jim nedošel vzduch. Odpojili se od sebe a s úsměvem pokračovali za svojí holčičkou.

...

Ve školce pozdravili vychovatelku a nechali zavolat Nicole. Museli na ni ale chvíli čekat.

„Ahoj zlatíčko, dnes ti to trvalo neobvykle dlouho,“ pozdravil Mycroft.

„Omlouvám se, ale rozhovor s blbcem zabere spoustu času a stejně je zbytečný.“

„Můžeš mi vysvětlit, kdes to slyšela?“

„No od tebe.“

Mycroft jen zavrtěl hlavou, protože tuhle odpověď měl čekat. Greg se jen pobaveně usmíval, ale pak je pobídl.

„Teď si hlavně pohněte, musíme se ještě rozloučit s holkama.“

...

Nicole byla cestou zamyšlená a otcům to samozřejmě neuniklo. Chtěli se jí na to zeptat, ale ona prolomila ticho sama.

„Potřebuju něco vysvětlit.“

Greg jí pohladil po hlavě. „Tak ven s tím. S tátou se o to pokusíme.“

„No… proč si lidi berou zvíře domů a pak ho vyhodí na ulici? Není lepší o tom přemýšlet, než si ho vezmou? A když už ho chtějí dát pryč, proč ho nedají rovnou do útulku?“

Greg s Mycroftem na sebe pohlédli a nevěděli, jak reagovat.

„No, musíš chápat, Nicky, že někteří lidé prostě takoví jsou. Neváží si nic jiného, než sami sebe,“ odpověděl nakonec Greg.

„Ale proč?“

„Na to nelze odpovědět, prostě to tak je. Někteří lidé jsou odporní tvorové. Sebestřední, krutí sadisti, kteří rádi ubližují ostatním.“

Nicole se zamračila a bylo vidět, že je krůček od toho, aby se nerozplakala.

„Jednoho dne budu veterinářkou a všem zvířátkům pomůžu. A pak lidi, který jim, ubližovali, pošlu za mříže,“ prohlásila nakonec rozhodně.

„Jde vidět, že jsi naše dcera,“ usmál se Mycroft.

„To si pište, že jsem!“

…

Vrátili se domů a Nicole se okamžitě přitulila ke svému Snížkovi. Trojčata už byla sbalená a čekala na ně.

„Konečně,“ protočila Vicky oči, než oba rodiče objala.

Mary a Caty následovaly jejího příkladu. Všechny pak objaly ještě Nicole.

„Dávej na ně pozor,“ zašeptala jí do ucha Vicky.

„Nezapomeň jim čas od času pořádně vynadat, jen jim to prospěje,“ řekla jí Caty.

„Pamatuj na všechen vyděračský materiál, o kterém jsme ti řekly,“ dodala Mary.

Nicole je všechny pevně objala.

„Díky, holky.“

„Brzy zase přijedeme.“

S kufry odešly ze dveří a nechaly tak za sebou své rodiče a svou sestru.

„A zase jsme to jen my tři,“ povzdychl si Mycroft.

„Dá si někdo zmrzlinu?“ zeptal se Greg.

Jako odpověď se mu dostalo dvojího přikývnutí.  

...

„Skočím si pro něco do pokojíčku,“ oznámila Nicole najednou a spolu se zmrzlinou zmizela.

„Co tě to popadlo, dávat nám zmrzlinu? Víš, jak budu zase vypadat?“

„Sexy a sladce, jako obvykle,“ odpověděl Greg a usmál se. Mycroft jen protočil oči. Už léta se snažil uchovat si štíhlou postavu a jeho manžel mu to neustále kazil.

„Kde je ta Nicole tak dlouho?“

Greg pokrčil rameny a tak vstali a šli se podívat. Seděla na posteli a spravedlivě se dělila se Snížkem o zmrzlinu.

„Nicole Holmesová! Co jsem ti říkal o krmení Snížka?“ zamračil se Mycroft. Jeho dcera k němu jen zvedla oči.

„No zakázals mi to, ale když on chtěl jenom ochutnat.“

„Nicky, je to pro něj nezdravé,“ snažil se jí vysvětlit Greg.

„Jako kouření na balkóně?“ zeptala se nevinně. Oba otcové na chvíli oněměli. V tomto ohledu nebylo čisté svědomí ani jednoho z nich. Greg si občas tajně zapálil, aby odboural stres. Ale Mycroftovi to neřekl, protože mu už před lety slíbil, že kouřit nebude. Mycroft si zase zahřešil, když nikdo nebyl doma a nikdo ho nekontroloval. Nicole to věděla od svých sester a rozhodla se tuhle informaci využít pro sebe.

„Tak už ho zmrzlinou nekrm,“ doporučil jí Mycroft a raději odešel pryč, následovaný Gregem. Nicole se za nimi jen dívala a pak se s úsměvem otočila na Snížka.

„Vidíš, holky měly nakonec pravdu. To vydírání je sranda.“

...

„Chci se tě na něco zeptat,“ ozval se Greg, když znovu seděli v obýváku na gauči. Mycroft se na něj podíval a kývl hlavou.

„Víš, přemýšlel jsem. Za dva měsíce budu mít odsloužené povinné roky pro odchod do důchodu, i když věkem budu mít nárok až za čtyři roky. Co kdybych skončil předčasně?“

Mycroft prudce polkl a pak se posadil pohodlněji.

„Gregory, tohle si musíš rozhodnout ty sám.“

„Já se tě neptám, co mám udělat. Já se ptám, co si o tom myslíš.“

„Myslím, že to není nezbytně nutné. Budu s naší dcerou a bude pod mým dozorem.“

„Fajn. Ještě uvidím, co na to šéf. Stejně s ním musím mluvit, tak s ním proberu i tohle…. Dáš si kávu?“

„Rád, drahý.“

Usmáli se na sebe a odešli do kuchyně.

…

Sherlock s Johnem si užívali výjimečného volna, které měli. Leželi spolu na gauči, končetiny měly propletené a vyměňovali si krátké sladké polibky.

John nemohl být spokojenější. Už to bylo dlouho, co si naposledy se Sherlockem takto lehli a jen relaxovali. Bylo pěkné si opět takto odpočinout a jen si užívat přítomnosti jeho naprosto sexy šíleného manžela, nechat se jím objímat a líbat.

Bohužel zapnul jejich televizi a pustil si svou oblíbenou kriminálku. A Sherlock nebyl nadšený výkonem vyšetřovatelům.

„Proboha, vždyť to byla jeho žena! Jak to ti idioti můžou nevidět?“

„Ne každý je tak inteligentní jako ty, lásko. Navíc kdyby bylo víc takových, jako jsi ty, brzy bys byl bez případů a nudil se.“

Sherlock pouze zamručel, což Johnovi řeklo, že s ním Sherlock souhlasí.

„Stejně jsou to idioti,“ neodpustil si Sherlock.

„Ty vždycky musíš mít poslední slovo,“ zasmál se John a znovu ho políbil.

Zhlédli ještě další dva díly, než se jim oběma začaly klížit víčka a oni spokojeně usnuli.

…

Nicole konečně odešla ze svého pokoje i se Snížkem v jejím náručí. Mycroft s Gregem dopíjeli poslední kapky své kávy.

„Máš hlad?“ zeptal se jí Greg.

„Ne, ale Snížek zřejmě ano.“

„Pojď, půjdeme mu něco dát.“

Nicole s Gregem odešli do kuchyně, kde z poličky vytáhli granule pro kočky a nasypali Snížkovi skoro plnou misku. Snížek se do ní s radostí pustil, a tak ho nechali najíst a vrátili se zpět do obýváku.

Mycroft si Nicole okamžitě přitáhl do náručí.

„Co kdybychom zítra zašli do muzea?“

„Mycroft Holmes chce jít dobrovolně do muzea? Zítra bude konec světa,“ povzdychl si Greg teatrálně. Nicole se vesele rozesmála. Milovala, když do sebe tátové rýpali.

„Měli bychom si tedy ten poslední den užít a jít všichni,“ uculil se Mycroft.

...

V muzeu se zdrželi víc než dvě hodiny. Nicole byla totiž dítě Mycrofta Holmese a tak, když se na něco zaměřila, trvalo opravdu dlouho, než se přesunula k něčemu jinému. Tátům to ale nevadilo, drželi se za ruce a užívali si chvíle klidu. Když vyšli ven, podíval se Greg na hodinky.

„Je pět hodin. Buď můžeme jít domů a začít vařit nebo zajít ke spisovateli a pak skočit do restaurace.“

Spisovatel bylo jejich oblíbené knihkupectví, kam chodili pro nové přírůstky a taky tady vydávali knížky, které Mycroft překládal. Volba byla jasná a vydali se tedy do obchodu.

...

Sherlocka s Johnem probral zvonek a jejich idyla se proměnila ve společenskou konverzaci s paní Holmesovou. Ta se vrátila z nákupu dost brzy na to, aby stihla ještě pokonverzovat s mladším synem. Sherlock se k matce snažil být pozorný a moc jí nezlobit. Věděl, že by za ním jezdila častěji a to nechtěl riskovat.

„A co můj vnuk? Je u něj něco nového?“

„Nepsal, že by se něco dělo,“ odpověděl Sherlock.

„Jestli je po tobě, tak ani nenapíše. Měli byste ho čas od času ve škole zkontrolovat, ať máte klid.“

Sherlock a John po sobě hodili pohledem. Už viděli nadšení jejich syna, kdyby ho jezdili kontrolovat.

„Aspoň vy byste měli mít rozum.“

„Co naznačujete, Megan?“ podivil se John. Všiml si, že je paní Holmesová dnes nějak rozčílená, ale nedokázal definovat proč. Vyčetl z ní jen to, že není naštvaná na ně. Musí napsat Gregovi a zeptat se, jestli o tom něco neví.

A učinil tak hned poté, co Megan odešla do pokoje hostů.

Co se děje se Megan? Je nějaká naštvaná. JWH

Ohledně čeho? GLH

Že prý bychom měli Hamishe čas od času zkontrolovat. A taky, že bychom měli mít aspoň my rozum. JWH

V poslední době jsme nechtěně Nicole zanedbávali. Trojčata jí napsala a pozvala ji na návštěvu, aby nás potrestala. Brala si to hodně osobně. GLH

To vysvětluje, proč je naštvaná na nás. JWH

No nic, kámo. Teď ji máte na krku vy dva. Užijte si to. A nesnažte se ji naštvat ještě víc. GLH

Máš držet se mnou! JWH

Toto pravidlo se vztahuje na všechno, až na Megan Holmesovou. Promiň. GLH

Neprominu! JWH

Hodně štěstí a pozdravuj Sherlocka! :D GLH

John naštvaně položil mobil a pohlédl na Sherlocka vedle sebe.

„Tak co jsi zjistil od Lestradea?“

„Je naštvaná kvůli tomu, jak se chovali k Nicky. A naše ne příliš velká starost ohledně Hamishe jí taky nezlepšila náladu. Jsme v tom sami.“

„Pěkný, takže bychom se zítra měli vypravit k Hamishovi a ukázat ji svou starost?“

„Pravděpodobně ano. Jdu mu zavolat.“

...

Hamish padl na postel. Právě se vrátil ze školy, kde strávil osm hodin v kuse a měl všeho po krk. Chtěl relaxovat u poslouchání písniček, ale rozezněl se jeho mobil.

„Tati?“

„Ahoj Misho, poslyš, co kdybychom zítra s tátou přijeli?“

„Jak to? Vy dojedete?“

„Byli jsme upozorněni, že se ti málo věnujeme a málo tě kontrolujeme.“

„Babička, že jo?“ protočil oči Hamish. „A dokud nedojedete, nedá vám pokoj.“

„Chytrý kluk.“

„Fajn, tak dojeďte, budu vás čekat.“

„Díky Misho, tak zítra.“

Rozloučili se a John zavěsil. Hamish se natáhl na postel a zavřel oči. Nebyl sice nadšený, že zítra mu budou rodiče stát za zadkem, ale pokud za tím vším byla babička, nemělo smysl odporovat.