55. kapitola

21.05.2016 16:23

 

A/N: Na povídkách na přání se pracuje! Budouv  průběhu dalšího týdne.

 

„Náš syn je po tobě, hned mu bylo jasné, co se děje,“ pošeptal John Sherlockovi do ucha, když se k němu sklonil. Sherlock se jen samolibě usmál a pokračoval v práci na počítači. John se k němu zezadu přitulil a políbil ho na krk. Rychle ale odskočil, když uslyšel kroky, které se přibližovaly. Za chvíli vešla do pokoje paní Holmesová.

„Za hodinu odjíždím, tak si s vámi jdu ještě popovídat,“ řekla. John se na ni usmál a posadil se na pohovku. Sherlock odeslal email a přisedl si také.

„Zítra se jedeme podívat za Mishou,“ oznámil paní Holmesové její mladší syn.

„Trvalo vám to. Pozdravujte ho ode mě.“

„Spolehněte se, vyřídíme,“ usmál se znovu John.

Konverzací strávili ještě dalších dvacet minut, než se se Megan rozloučili. Pak byli oba zralí na sprchu a postel.

...

Lestrade-Holmesovi se vraceli spokojeně domů. Každý si z knihkupectví odnášel nějakou knihu a s večeří, kterou si dali v jejich oblíbené restauraci, byli naprosto spokojení.

„Nicky, zajdi si koupelny a pak už běž spát. Je pozdě.,“ pobídl jemně Greg svoji holčičku a pohladil ji po vlasech. Normálně by se s ním zkoušela hádat, ale byla unavená, tak rovnou do koupelny zamířila. Greg se pak otočil na manžela.

„Nedáme si víno?“

„To vůbec není špatný nápad,“ odpověděl Mycroft.

Za chvíli už seděli v obýváku a popíjeli červené. Nicole jim dala dobrou noc a odešla spát.

„Potřebuji něco vysvětlit, drahý,“ ozval se najednou Mycroft. Greg jen pozvedl obočí a očekával, co z manžela vypadne.

„Na tomhle románu jsem uvedený jako překladatel. Jenomže si nepamatuji, že bych ho dodělal celý. Měl jsem to v plánu, ale pak mě unesli, takže jsem ten překlad nikdy nedokončil. Nevíš o tom něco?“

Greg trochu zčervenal. „Vím. Promiň, ale James už byl netrpělivý, tak jsem to dopřekládal. To je všechno.“

„Odpustím ti, ale necháš mě v jednom případu dělat konzultanta,“ uculil se Mycroft.

„Fajn, ale pozvu tam i Sherlocka, ať to máte oba zajímavější.“

Mycroftovi nezbylo nic jiného, než souhlasit.

…

Jak slíbili, tak učinili. John se Sherlockem se přesně podle svého slibu vydali navštívit Hamishe, a tak nyní stáli před jeho pokojem na internátě. Zaklepali, ale nikdo jim neotevřel dveře.

„Tak to asi budeme muset počkat tady,“ povzdychl si John.

„Neblázni, Johne. Buď spí, nebo má lekci. Rozhodně ale nebudu čekat tady, než nám otevře dveře.“

Sherlock z kapsy kabátu vytáhl pár nástrojů a za minutu a půl měl dveře otevřené.

„Brnkačka,“ odfrkl si a odklidil nástroje stranou.

Spolu s Johnem vstoupil do Hamishova pokoje a naskytl se jim pohled, který rozhodně vidět nechtěli. Nad jejich synem ležel malý Moriarty, který se s ním dost vášnivě ocucával. Aby toho nebylo málo, oba byli pouze ve spodním prádle.

Sherlock si odkašlal a oba chlapci od sebe zděšeně uskočili.

„Tati! To neumíte klepat?“ zeptal se Hamish naštvaně a dekou rychle zakryl sebe a Alexe.

„Klepali jsme, ale nikdo nám neotevíral. Mysleli jsme, že jsi pryč,“ vysvětlil John. „Mimochodem ahoj, Alexi.“

„Dobrý den, pane Watsone, pane Holmesi.“

„Nemohli byste na dvě minuty odejít, abychom se mohli obléct?“ zeptal se netrpělivě Hamish, jehož tváře prudce červenaly.

„Jasně, že ano, Sherlocku?“

Sherlock jen přikývl, než odešel s Johnem ven.

„Bože, proč?“ povzdychl si Hamish.

„Kvůli tvé babičce,“ ušklíbl se Alex. „Jaká to zvláštní náhoda, že se nám před týdnem stalo úplně to samé akorát s mými rodiči.“

„Někdo nás asi opravdu nenávidí.“

„Oblíkej se, než přijdou zpátky. A pro příště bychom asi měli lépe zabezpečit dveře. Nechceme přece, aby se to opakovalo.“

„To máš teda pravdu.“

...

„Co je ti, Sherly?“ zeptal se John, protože se mu manžel zdál bledší než obvykle.

„Jen tak přemýšlím, co by se stalo, kdybychom přišli o chvíli později.“

„No asi bychom přistihli Mishu při sexu.“

„Jak to, že jsi tak klidný, Johne?“ pozvedl oči Sherlock.

„Sám nevím, lásko.“

Chtěli se políbit, ale najednou se otevřely dveře pokoje a malý Moriarty se rozloučil s Mishou polibkem a odešel. Hamish je pak oba pozval dál.

„Koukám, že jste vzali pokyn babičky vážně.“

„Co jiného nám zbývalo. Jinak by nám nedala pokoj,“ protočil oči Sherlock.

„A my zase doufáme, že si dáváte pozor. Na dědečky jsme mladí.“

„Jenom klid tati, až po škole.“

Nedalo se říct, že by tahle odpověď Johna uklidnila. Ale věděl, že s tím nic nemůže udělat, tak si jen povzdychl.

Na návštěvě zůstali celé odpoledne a teprve v pět hodin se rozjeli zpátky domů. Hamish z nich vymámil slib, že se příště ohlásí, až budou chtít přijet.

...

Gregory byl v práci, Nicole ve školce a Mycroft zase po dlouhé době překládal. Cítil se už dobře a měl chuť do práce. A ta mu šla skoro sama. Na stole měl postavenou voňavou kávu a na klíně mu vrněl Snížek. Ideální podmínky pro práci. Pohodu ale přerušil jeho mobil.

„Ahoj Vicky, děje se něco?“ pozdravil svou dceru.

„Ahoj tati, no chci ti jenom pozvednout náladu.“

„Počkej, tomu nerozumím,“ usmál se Mycroft a opřel se v židli pohodlněji.

„No evidentně jste od babičky nedostali kartáč jenom vy, ale strýček Sherlock s Johnem taky.“

„Jak se to projevilo?“

„Dneska dojeli navštívit Mishu a přistihli ho při sexu s Lexem. Teda skoro,“ hlásila Vicky pobaveně. Mycroft vyprskl smíchy. Na tenhle zážitek se musí bratříčka zeptat.

„Jak o tom víš?“ podivil se nakonec.

„Použila jsem některé kamery z našich kufrů a dala je k Mishovi do pokoje.“

Mycroft protočil oči. Proč si jenom jejich dcery musely brát ze svých otců příklad zrovna v tomhle.

„Vicky… jen ho s tím často neprovokuj.“ řekl nakonec.

„Copak tati, osobní zkušenost?“ zeptala se pobaveně dcera.

„Victorie!“

„Promiň, už mlčím. Stejně musím končit. Pozdravuj tátu a Nicky.“

„Dobře. Pozdrav holky.“

Rozloučili se a zavěsili. Mycroft se rozhodl, že pozve bratříčka s Johnem na večeři, aby si z nich mohl utahovat.

…

Nechceš přijít s Johnem na večeři? MH

Je snad nějaký důvod, proč bych měl? Něco slavíme? SH

Ano, odjezd naší matky. MH

Určitě je v tom ještě jiný důvod. SH

Ne, není. Věř mi. Tentokrát jsem opravdu rád, že její návštěva trvala tak krátce. MH

Oh, tak v tom případě ano. SH

Skvěle. MH

Vaříš ty, nebo Lestrade? SH

Já. MH

Hm, tak fajn. V kolik. SH

V sedm večer. MH

Budeme tam. SH

Mycroft do čtyř pracoval. Zvládl přeložit téměř tři čtvrtiny knihy, než práci ukončil a vydal se vařit. Gregory měl přijet z práce za hodinu a půl. Kromě večeře mu tedy připravil i malý sendvič, aby neměl hlad.

…

Sherlock s Johnem se váleli na gauči. John se díval na televizi a Sherlock si zatím s někým psal. Nakonec vzdychl a položil mobil na stůl.

„Co se děje, lásko?“

„Mycroft. Zve nás na večeři. Dneska nemusíš vařit.“

„Proč nás zve na večeři? To není obvyklé.“

„Kvůli odjezdu naší matky.“

„Kdy tam jdeme?“

„V sedm.“

„Fajn, takže času dost. Pojď se mazlit,“ zamumlal John a přitáhl si k sobě Sherlocka blíž.

...

Greg přišel domů a překvapilo ho, že ho Mycroft nevítá. Nicole byla na noc ve školce, kterou uspořádali učitelky v rámci loučení, ale jeho manžel by měl být doma. Najednou Greg ucítil vůni pečeného masa a pozvedl obočí. Zul se, sundal bundu a zamířil do kuchyně.

„Co se stalo, že vaříš?“ zeptal se Mycrofta. Ten polekaně nadskočil, protože vůbec nepostřehl, že Greg přišel.

„Ahoj drahý, promiň, neslyšel jsem tě přijít. Pozval jsem na večeři svého bratra a Johna.“

„Slavíme něco, o čem nevím?“ pozdvihl Greg obočí.

„Má matka odjela.“

„To od tebe vůbec není hezké!“ zamračil se trochu Greg. „Mám ti pomoct?“

„Ne díky, drahý. Už to mám hotové. Jen stačí prostřít.“

...

V sedm hodin přišli John se Sherlockem a ve čtvrt na osm už všichni čtyři seděli u stolu a jedli.

„Doufám, bratříčku, že jste mámu moc nenaštvali,“ ozval se Mycroft.

„Byla už dost naštvaná od vás. Tak jsme to raději nepřiživovali,“ odpověděl Sherlock.

„A splnili její velké přání,“ dodal ještě John s kyselým výrazem ve tváři. Stále se ještě úplně nevzpamatoval z návštěvy u jejich syna.

„Jaké?“ zeptal se Greg nechápavě.

„Usoudila, že hrozí nebezpečí, že budeme zanedbávat své dítě jako vy. Tak nám rozkázala, abychom jeli za Mishou,“ trochu si rýpl Sherlock.

„Řekni mi, bratříčku, jaké to je, najít svého syna v posteli skoro v nejlepším?“ zeptal se Mycroft jakoby jen tak, mezi řečí. John se Sherlockem se zakuckali a Greg se na manžela nechápavě podíval. „Hamish musel být vaší návštěvou přímo nadšený.“

„Jak ses o tom dozvěděl?“ zasípal Sherlock. Ne jen, že i on se z nálezu svého syna v posteli s malým Moriartym nevzpamatoval, ale jeho bratr o tom věděl a utahoval si z něj kvůli tomu.

„Doufám, že už se těšíte na vnoučata,“ zaprovokoval znovu Mycroft, aniž by nějak reagoval na bratrovu otázku. Sherlock nebyl schopný nějak reagovat. Po dlouhé době mu Mycroft vzal řeč.

Večeře dál proběhla v tichu a konverzaci o fotbale, kterou obstarávali Greg s Johnem.

...

„To není možné!“ vybouchl Sherlock hned, jak dorazili domů. Nechápal, jak mohl jeho bratr získat tak přesné informace.

„Sherly, napadlo tě někdy, že tě tvůj bratr bude schopen vytočit do míry, do jaké mu to dovolíš?“ zavrčel trochu John. Celou cestu v taxíku poslouchal Sherlockovo stěžování a už mu to lezlo na nervy.

Sherlock se zarazil a naprosto šokovaně na Johna zíral.  Jak bylo možné, že ho takové řešení nikdy nenapadlo. Přitáhl si Johna do náruče a políbil ho.

...

Mycroft s Gregem vedle sebe leželi na posteli. Byli stulení jeden u druhého a vychutnávali si klid, který jim nabízel prázdný byt.

„Mycrofte, jak jsi věděl, že Sherlock s Johnem byli za Hamishem?“

„Volala mi naše drahá dcera,“ odpověděl Mycroft s úšklebkem.

„Která?“

„Vicky. Nainstalovala Mishovi do pokoje kamery. Viděla tak, co se stalo.“

„Jsou stejně zákeřné jako ty a Sherlock.“

„Jsou pravé Holmesové. Obávám se, že více než mě a mému bratrovi se podobají naší matce.“

„To je pravda. Někdy mě až děsí, jak jsou si podobné. Mám pocit, že jsme na svět přivedli ďáblice.“

„Radši jim to neříkej. Zabily by nás.“

„Ne jen zabily, zavolaly by k nám tvou matku a nechaly ji tady aspoň měsíc. Někdy jsou opravdu zlé.“

„Ale jsou naše. Proto je tak milujeme.“

„Pravda.“

Mycroft a Greg se políbili, než se zachumlali pod přikrývky a po chvilce usnuli.

…

Vicky, Caty a, Mary byly slezlé v jednom pokoji a spokojeně se usmívaly.

„Tak nám všechno opět vyšlo podle plánu,“ usmívala se Vicky spokojeně.

„Hlavně ta část, kdy jsi zavolala otcovi a řekla mu o Mishovi,“ přikývla Caty.

„Vsadím se, že otec pozval jeho rodiče na večeři a dráždil je kvůli tomu,“ řekla Mary.

„Je to náš otec. Samozřejmě, že to udělal.“

„Napadlo vás někdy, že jsme dost šílená a ne zcela normální rodina?“

„Napadlo, ale upřímně, měnila bys?“

„Ne, nikdy. Je to ta nejlepší rodina na světě.“

„Tak vidíš.“

„Mimochodem, jen jsem se zapomněla zeptat táty, jestli nám to podepíšou,“ ozvala se Vicky.

„No co, ve středu máme volno, tak pojedeš domů a ten dopis přivezeš. My ti s Mary zařídíme odvoz. Joshua to pro nás udělá,“ rozhodla Caty.

„Proč já?“ zamračila se Vicky.

„Protože jsi nejstarší a zapomnělas na to nebo proto, že seš tátův miláček. Vyber si, co víc vyhovuje tvému narcisismu,“ usmála se jedovatě Mary. Vicky zavrčela a začala po sestře házet polštáře.