58. kapitola

14.06.2016 19:27

 

John dorazil odpoledne domů a našel tam Sherlocka s Gregem.

„Co vy dva tady?“

„Povídáme si o případu.“ odpověděl Sherlock a políbil Johna na přivítanou.

„Úspěch?“ zeptal se John.

„Kde není případ, není úspěch.“

„Co tím chceš říct, Sherlocku? Gregu, co to má znamenat?“

John byl naprosto zmatený.

„On ti to Sherlock vysvětlí. Já už musím jít. Mycroft má za týden narozeniny a musíme mu s Nicole koupit dárek,“ rozloučil se Greg a odešel.

„Johne, ten případ je složitější, než by se na první pohled zdálo. Jen jsme oddálili jeho vyřešení. Teda oznámení o vyřešení.“

„Nechápu.“

„Dozvíš se to, slibuju. Teď mám ale chuť na tebe a ty pořád nic.“ zamrkal Sherlock a John se nedal dvakrát pobízet. Olízl si rty a povalil Sherlocka na pohovku. Rychle z něj serval všechno jeho oblečení, než se postaral o to své.

„Johne! No tak, neprotahuj to!“ křičel Sherlock. Roztahoval nohy a Johnovy se doslova nabízel.

John ho vášnivě políbil, než do něj rychle vstoupil. Prudce do něj přirážel a dával Sherlockovi přesně to, po čem jeho manžel toužil.

„Johne! Johne!“

John je oba přivedl k vrcholu. Unavení a spokojení se svalili na pohovku.

„Jsi ten nejúžasnější manžel, jakého jsem si mohl přát,“ rozplýval se Sherlock.

„Ty taky, miláčku.“

„Skvěle, tak co budeme mít k večeři?“

„Ty jeden zmetku!“

„Mlč a začni vařit večeři.“

John jen protočil oči. Přiblížil se k Sherlockově ramenu a kousnul do něj. Sherlock vyjekl bolestí. John na něj zamrkal, než se zvednul a šel vařit večeři.

…

Greg s Nicole prozkoumávali obchody a usilovně přemýšleli nad tím, co Mycroftovi koupí k narozeninám. Po tolika letech už mu nemohli dávat deštníky či kapesní hodinky, chudák jich měl plnou skříň.

„Dobře, nějaké nápady, drahoušku?“

„Zatím ne, tati. Psala jsem holkám, ale ani ony pořádně nevědí, co mu koupit.“

„Fajn, tak se zatím porozhlédneme. Řekni, kdybys viděla něco zajímavého.“

Asi tři hodiny prohledávali obchody, až nakonec Nicole šťastně křikla.

„Tati! Něco jsem našla!“

Greg za ní přišel a potěšeně se usmál. Nicole stála vedle houpacího křesla.

„Zlatíčko, to je geniální nápad,“ pochválil ji.

„Však je taky můj,“ zasmála se a Greg v ní v tu chvíli viděl Mycrofta. On by reagoval přesně takto. Zdálo se, že je mu čím dál více podobná.

„Takže houpací křeslo. Vynikající.“

„No já nevím, ale nevezme mu k tomu ještě stolek a láhev koňaku, ať to má kompletní?“ navrhla Nicole. A její otec nemohl udělat nic jiného, než souhlasit.

„Jak to ale uděláme? Táta má narozeniny příští týden v sobotu,“ uvažoval ještě Greg.

„Seženeme velkou krabici a zabalíme to do ní. Ať má trochu šok.“

Greg se zasmál a opět musel se svou nejmladší dcerou souhlasit.

...

„Co je s tím případem?“ zeptal se John, když společně jedli večeři.

„Vyřešili jsme ho, ale prostě jeho oficiální vysvětlení bude až později.“

„Ty, zrovna ty tohle dovolíš?“

„Byl to můj nápad, Johne. Dozvíš se to, ale ne dnes,“ odpověděl Sherlock pevně a raději stiskl Johnovi ruku. Po večeři spolu umyli nádobí a pak se přesunuli k televizi. Oba se chtěli odreagovat a tak si pustili kriminálku, aby si Sherlock procvičil dedukce.

„Co máš k narozeninám pro svého bratra?“ zeptal se John při reklamě.

„Lubrikační gel s příchutí mandlí. Ať si užijí trochu cyankáli při sexu.“

„Sherlocku!“

„A vyrobil jsem mu nový kryt na mobil. Bude se mu hodit a nikdo se mu do něj nedostane,“ dopověděl Sherlock.

„No proto.“ ozval se John uvolněně. I když v koutku duše věděl, že lubrikační gel ocení nejen Mycroft, ale také Greg.

...

Nicole cestou domů zapípal mobil.

„Holky chválí dobrý nápad. Od nich táta bude mít obal k tabletu s klávesnicí. A babi peče Sachr. Letos si užijeme,“ oznámila Gregovi.

„Táta bude koukat, že budeme letos všichni originální,“ usmál se.

...

„Kde jste tak dlouho?“ vrčel trochu Mycroft, když přišli domů. Nicole si zula boty, svlékla bundu a skočila mu do náruče. Přitáhl si jí k sobě.

„Promiň, je hezky a já jsem se chtěla projít a trochu se pohoupat.“

„Fajn, tak si běž umýt ruce a můžeme rovnou jít večeřet.“

Postavil ji na zem a Nicole odběhla.

„Promiň, lásko, naše dcera umí být přesvědčivá,“ omluvil se Greg a políbil manžela na přivítanou. Ten polibek ještě prohloubil.

„Nezlobím se tak moc, ale bylo mi tu smutno.“

„Ale lásko, to snad ne.“

Tulili se k sobě a líbali se. Nicole je tentokrát nevyrušila, ale potichu zmizela v kuchyni. Bylo potřeba dát Snížkovi granule a vodu a tátové potřebovali chvíli klidu a soukromí. Tak ji tedy budou mít.

…

Mycroft vstal dalšího dne velmi brzo ráno a začal s něčím, co by pravý anglický gentleman jako on rozhodně dělat neměl. Co nejtišeji se začal přehrabovat ve věcech svého manžela a své dcery.

Prý byli na dětském hřišti…

Ts, za koho jej mají? Na oblbnutí Holmese potřebují více, než tyto chabé výmluvy. Mycroft věděl, že mu byli kupovat dárek k narozeninám. Příšerně ho štvalo, že nemůže vydedukovat, co to je a tak aby si neudělal před bratrem ostudu, musel vytáhnout špinavé karty.

Přehraboval se ve všem, prošel každý kout jejich obydlí, ale dárek najít nemohl. Hodinu před tím, než se měl Gregory probudit, se opět vrátil do postele a do náručí svého manžela, aby to nevypadalo podezřele.

Jakmile ovšem zavřel oči, ty Gregoryho se otevřely a na jeho rtech se usadil obrovský úšklebek.

„Mám tě, holoubku,“ pomyslel si spokojeně Greg, než opět usnul.

…

Po celý zbytek týdne Mycroft tajně pátral po celém bytě, ale nic nenašel. A to dokonce ani v pátek, který strávil uklízením. Byl z toho frustrovaný, ale nedalo se nic dělat. Bylo dohodnuto, že trojčata dorazí společně s Holmesovými v sobotu ráno.

...

„Dobré ráno, zlato,“ pozdravil manžela v sobotu ráno Greg. Ten mu odpověděl polibkem. Chvíli se líbali, pak ale museli vstávat, protože brzy měla dorazit návštěva. Oba se oblékli a vydali se do kuchyně. Tam našli snídat Snížka. Jejich dcera byla již po snídani a četla si knížku. Za půl hodiny zazvonil zvonek. Nicole vyskočila a šla otevřít.

„Ahoj Nicky,“ pozdravil ji John s úsměvem.

„Ahojky,“ uculila se na oba své strýčky.

V obývacím pokoji se pozdravili s Gregem a Mycroftem.

„Ty sis na moji počest vzal novou košili? Jaká čest,“ nemohl si nerýpnout Mycroft.

„Chci se líbit Johnovi, to je všechno.“

Sherlockova odpověď Mycrofta překvapila. Docela rád by se teď s někým trochu pohádal, protože byl frustrovaný. Nepřišel na to, co dostane a to ho štvalo. Všichni si posedali na gauč a do křesel a začali se bavit. Za chvíli se ozval zvonek znovu. Tentokrát se zvedl Greg a šel otevřít. Přijeli Holmesovi, trojčata a Hamish. Byla z toho tak trochu valná hromada, ale nakonec si všichni posedali v obýváku. Před obědem nastal čas předávání dárků. První se ozval Sherlock.

„Bratříčku, tohle ti posílá Anthea,“ řekl a předal mu balíček. Obsahoval antistresový míček, který Mycroft přijal s úsměvem. Byly chvíle, kdy ho potřeboval. Nad dárkem od Sherlocka s Johnem jen protočil oči. Věděl ale, že obal na mobil i lubrikační gel využije beze zbytku. Od paní Holmesové dostal svůj milovaný Sachr a šel si ho na matčin pokyn uložit do ledničky. Když se vrátil, stály v obýváku dvě velké krabice.

„Všechno nejlepší, lásko,“ usmál se na něj Gregory a vtiskl mu malý polibek na tvář.

„Gregory, co to je?“

„Otevři je a uvidíš.“

Mycroft zdráhavě krabice otevřel a byl opravdu překvapený, když uvnitř našel houpací křeslo a stolek, na které navíc stál koňak.

„Gregory, děkuji.“

„To děkuj své dceři, naše Nicky má úžasné nápady.“

Nicole Mycroftovi skočila do náruče a on ji láskyplně objal.

„Děkuji ti, Nicky.“

„Nemáš zač, tatínku.“

„Ale ano mám.“

„Z někoho se tu stává sentimentální stařík,“ poznamenal Sherlock tiše a zasloužil si od Johna kopanec do nohy,

„Mlč!“

Hamish nad chováním svých otců jen protočil oči. Byli ztracený případ.

Trojčata dala Mycroftovi své dárky a po dlouhých objetí přišel na řadu konečně dort. Mycroftův oblíbený. Toto byly jedny z jeho nejkrásnějších narozenin. Lepší si přát nemohl.

…

Poté co všichni odešli, sbalily se i jejich dcery a odešly do hotelu, který si na dnešek objednaly. Chtěly svým rodičům vyklidit byt, aby si mohli trochu zařádit.

Greg s Mycroftem tedy osaměli. Nejprve pouklízeli nádobí a dopřáli si horkou sprchu. Jakmile udělali tyto dvě věci, Greg se na Mycrofta vrhnul. Vzal si ho do náručí a odnesl si ho do ložnice, kde ho hodil na postel.

„Krásné narozeniny, Mycey,“ popřál mu Greg ještě jednou, než se doplazil do postele za ním a vyšukal mu mozek z hlavy. Několikrát. Mycroft rozhodně nic nenamítal.

…

Mycroft se probral až v deset hodin. Trochu ho bolelo celé tělo. Přece jen takovou noc už dlouho nezažil. Zavrtěl se a uslyšel manželovo zasmání.

„Dobré ráno,“ pozdravil ho.

„I tobě, drahý. Jak dlouho už jsi vzhůru?“

„Docela dlouho, ale rád se na tebe dívám,“ usmál se Greg. Mycroft mu úsměv oplatil a políbil ho.

„Půjdu udělat snídani,“ oznámil Greg a šel do kuchyně. Mycroftovi v tu chvíli zazvonil telefon.

„Ahoj tati. Nebudím?“

„Ne, zlato. Už jsme vzhůru.“

„Jenom volám, že jsme v pořádku. Půjdeme se sestřičkami do ZOO a přidají se i Misha a Lex. Nicky přivedeme až večer.“

„Dobře, Vicky. Užijte si to. A Vicky…“

„Tati?“

„Jak je ti? Myslím po tom odběru.“

„Fajn. Neboj se.“

„Dobře. Tak ahoj.“

...

Mycroft si oblékl župan a vydal se do kuchyně. Tam už byla nachystaná snídaně.

„Vypadá to nádherně,“ pochválil manžela.

„Zlato, musím teď se Sherlockem někam jít, ale za hodinku budeme zpátky.“

„Dobře,“

Greg odešel. Mycroft se v klidu nasnídal a osprchoval. Pak se rozhodl vyzkoušet svoje nové křeslo. Přesně, jak očekával, bylo pohodlné a on v něm usnul.

...

„Takže je to jisté?“ zeptal se Greg Molly, aby měl jistotu.

„Zcela,“ kývla.

Greg kývl a odešel ven. Se Sherlockem na sebe mrkli a vydali se domů.

...

John surfoval po internetu a čekal, až se vrátí domů Sherlock. Za chvíli se otevřely dveře a jeho detektiv vešel.

„Ahoj,“ pozdravil a políbil Johna na ucho.

„Ahoj zlato. Vyřešeno?“

„Vyřešeno a ukončeno. Žena, která zabila toho cirkusáka, je mrtvá,“ oznámil Sherlock.

„Nechali jste ji spáchat sebevraždu?“

„Ne, Johne,“ zavrtěl hlavou Sherlock. „Ona byla jeho manželkou a on ji týral. Fyzicky, psychicky i sexuálně. Před lety si našla milence a rozhodli se pro vraždu. Chtěli použít tygra. Jenomže se jim to vymklo z rukou. Tygr napadl ji a poranil ji. Byla prakticky bez obličeje. Její milenec ji opustil.“

John ho poslouchal se zatajeným dechem.

„No a dál?“

„Její manžel ji nechal a odjel s cirkusem pryč. Očekával asi, že spáchá sebevraždu. No a teď přijel s cirkusem zpátky do Londýna. Dozvěděla se to a pomstila se.“

„A proč jste ji pustili?“

„Terminální stádium rakoviny plic. Zbýval jí maximálně měsíc.“

„Sherly, z tebe se stává lidumil,“ uculil se John. Sherlock ho stihl trochu naštvaným pohledem a vytáhl si ho do náruče. Jako obvykle, po vyřešeném případu, byl nadržený a potřeboval se s Johnem pomilovat. A pořádně tvrdě.