6. kapitola

A/N: Dneska mám velmi zvláštní den, to bude asi tím, že už jsem se týden pořádně nevyspala. S touto kapitolou nejsem 100% spokojená, ale snad se vám bude líbit.

Hannibal dokončoval poslední detaily na svém uměleckém jídle. Dnes si dal na jídle obzvláště záležet. Přeci jen dneska šlo o více, než jen dobrou večeři. Dnes šlo o to, aby si s Willem promluvili o jejich vztahu. Oba chtěli více, než přátelství, to bylo Hannibalovi jasné. Ovšem pro Willovo i jeho pohodlí si museli vše ujasnit a stanovit si hranice.

Hannibal věděl, že Will je v tomto oboru velmi nezkušený, ale byl připravený jít s ním na vše pomalu a jako správný gentleman se mu dvořit a prokázat mu, že to s ním myslí naprosto vážně. Byl připraven dát Willovi celý svět, všechno, co měl.

Will byl jediný člověk na světě, který mu mohl rozumět.

Will byl jediný člověk, se kterým mohl být sám sebou.

Will byl jediný člověk, se kterým mohl být opravdu šťastný.  

Will byl jediný člověk, na kterém mu opravdu záleželo.

Will byl jediný člověk, kterého mohl skutečně milovat.

Hannibal se hluboce nadechl a vydal se do jídelny prostřít stůl. Rozhodl se dodat jejich večeři i romantickou atmosféru. Na stůl postavil vázu s čerstvými červenými růžemi.  Vedle vázy postavil dva svícny s vonnými svíčkami.

Když byl se vším spokojený, vrátil se zpět do kuchyně, kde chtěl počkat, dokud se neozve zvonek.

Jenže ten se neozval, místo toho začal vibrovat jeho mobil. Otráveně ho zvedl. Dneska chtěl mít klid, ale to bylo zřejmě nemožné.

,,Prosím?”

,,Dobrý večer, promiňte, že ruším.”

,,V pořádku.”

,,Jsem agentka Beverly Katzová. Will dneska-” její hlas se zlomil a Hannibal věděl, že je něco hodně špatně. Celé jeho tělo zachvátila panika.

,,Co je s Willem?”

,,Při dopadení zločince byl poraněn. Měl byste sem přijet. Jsme v Baltimorské nemocnici.”

,,Budu tam. Děkuji za zprávu, agentko Katzová.”

Hannibal mobil pohodil na linku a rychle utíkal do chodby, kde popadl kabát a boty. Oblečený se vydal do garáže, kde rychle nastartoval auto, a odjel do nemocnice.

…

Hannibal ještě nikdy nejel tak rychle. Byl si jistý, že mu do týdne přijde několik pokut, ale to mu bylo jedno. Měl na mysli něco mnohem důležitějšího, než se starat o těch pár dolarů, o které právě přišel.

Rychle přijel do nemocnice. Naštěstí na něj u recepce čekala Beverly. Oči měla červené od pláče a vypadala naprosto zničeně. Hannibal k ní okamžitě zamířil.

,,Pojďte se mnou,” řekla mu, když si ho všimla.

Hannibal ji poslušně následoval.

,,Měli jsme případ. Vrah zabil dvě oběti. Nejprve ženu. Místo činu naaranžoval tak, že to vypadalo na Chesapeakského rozparovače. Věděli jsme ovšem, že je to pouhá kopie. Dnes ráno zabil muže. Odsekl mu končetiny a zničil jeho oči. Já s Willem jsme jeli k rodině první oběti. Doma byly jenom její děti. Vyslechli jsme je a zjistili, že oběť číslo dvě byl její milenec. Chtěla s ním žít a to se jejímu manželovi moc nelíbilo.”

,,Tak ji zabil,” doplnil Hannibal.

,,Ano. Bohužel v tu chvíli přišel domů. Rozběhli jsme se za ním. Will byl rychlejší než já a následoval ho až do jejich stodoly. Přišla jsem v okamžiku, kdy ten chlap nastříkal něco Willovi do očí. Okamžitě jsem ho zastřelila, ale Will. Bože, tak strašně křičel a pak najednou omdlel. Ta látka je nyní na toxikologii, ale zřejmě to byl jeho domácí produkt. Byl to chemik a v práci ho nazývali „Šíleným vědcem“.”

Beverly se zastavila u nějakých dveří a Hannibal okamžitě věděl, že je za nimi Will.

,,Co je s jeho očima?” zeptal se Hannibal a měl co dělat, aby udržel své emoce pod pokličkou.

,,Látka naprosto zničila jeho sítnici. Will už nikdy neuvidí.”

Ta slova se prudce zabodla do Hannibala. Čekal, že se Willovi stalo cokoli, jen ne toto.

,,Will teď spí. Díky bohu je Jack pryč, takže jsem vám mohla zavolat. Můžu vás k němu na chvíli pustit, než ho přijdou zkontrolovat doktoři.”

,,Děkuji, slečno Katzová. Moc si toho cením,” přikývl Hannibal a stiskl kliku.

,,Will se mi svěřil. Vím, co se stalo. Doufám proto, že se zachováte jako správný muž, i když je teď Will slepý,” pronesla Beverly.

,,Věřte mi, slečno Katzová. Na Willovi mi záleží víc, než si myslíte. Neopustím ho, ne kvůli něčemu takovému.”

Beverly přikývla a Hannibal vešel do pokoje. Okamžitě svůj pohled zabořil na tělo na posteli. Will měl na sobě nemocniční oblečení, které odhalovalo jeho bledou pokožku. Jeho oči byly několikrát převázané obvazem. Will nehybně ležel a jeho hruď se rytmicky nadzvedávala a klesala.

Will vypadal jako padlý anděl a Hannibal nechtěl nic jiného, než vzít ho do náručí a držet ho tam navždy. Pomalu se k němu přiblížil, a když byl dostatečně blízko, sklonil se, aby ho mohl políbit na čelo.

,,Moje malá promyko,” zašeptal a pohladil Willa po hnědých vlasech.

Vedle Willovy postele byla židle. Hannibal se do ní posadil a něžně chytil Willa za ruku.

Will právě přišel o svůj dar. Dar, který ho dělal tak jedinečným a který Hannibala tak zaujal. Will mu díky tomu rozuměl, dokázal vidět v jeho dílech vidět krásu. Bez očí už ho jeho díla nikdy neosloví.

Na druhou stranu byl však Will velmi inteligentní, rozhovory s ním byly jedny z nejzábavnějších, které kdy Hannibal vedl. Říkal Beverly pravdu, nedokázal by Willa opustit jen kvůli takové maličkosti. To by bylo barbarské a neetické. Hannibal byl lepší muž. A i když teď měl Will malý handicap, pořád to byl ten stejný Will, který s Hannibalem sedával u večeře a kterému Hannibal vlezl do postele. Dvakrát.

Hannibal by ho nedokázal opustit. Na to si ho až příliš vážil.

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešla Beverly.

,,Promiňte, doktore, ale je čas jít.”

Hannibal nespokojeně přikývl, ještě jednou pohladil Willovy kudrlinky, než odešel z pokoje.

,,Zítra ho přijdu navštívit,” oznámil jen tak mimochodem, než se rozešel pryč. ,,Mějte se, slečno Katzová.”

Beverly se za ním ještě chvíli dívala, než ji zastavila jedna sestřička.

,,Měla byste jít domů. Dneska už se nevzbudí.”

Beverly si povzdychla, než přikývla. Byla z dneška vyčerpaná a nechtěla nic jiného, než teplou vanu a postel.

,,Půjdu, dávejte mi na něho pozor.”

,,Nebojte, budeme.”

…

Když Will nabyl vědomí, uvědomil si jednu důležitou věc. Nic neviděl. Nemusel být génius, aby si uvědomil souvislost, mezi příšernou bolestí, kterou cítil před tím, než omdlel, a jeho nynějším stavem.

Všechny jeho myšlenky ovšem vyprchali v momentě, kdy ucítil vůni čerstvě pečeného masa. Ta vůně byla tak známá a mohla znamenat jen jedno.

,,Hannibale?” zeptal se nejistě.

,,Wille, jsem rád, že jsi vzhůru.”

,,Uhm, já jsem…já jsem slepý?”

,,Ano, Wille.”

Will zkousnul své rty a zabořil se hlouběji do postele, jeho tělo se lehce roztřáslo.

,,Co se děje, Wille?” zeptal se ustaraně Hannibal a položil mu ruku na rameno.

,,Takže to teď znamená, že už se mnou nebudeš chtít mít nic společného.”

,,Opravdu mě bereš za takového muže, Wille? I když by to spousta lidí na mé pozici udělalo, já nejsem oni. Navíc kdybych tě nechal jít, s kým jiným bych si povídal o psychoanalýze?”

Will se hořce zasmál a natočil hlavu směrem, ze kterého se ozýval Hannibalův hlas.

,,Co teď budu dělat? Jako Jackova hračka jsem skončil, už pro něj dál nemůžu řešit případy.”

,,Nerad ti kazím radost, můj nejdražší, ale Jack je příliš tvrdohlavý na to, aby tě nechal na pokoji.”

,,Co mu dál můžu nabídnout? Nevidím, nepoznám, kdo byl vrahem. Nepoznám, co je originál a co jen hloupá kopie.”

,,Tvůj život se nemotá jenom kolem života v FBI. Nezapomínej na svou práci učitele, ještě stále můžeš učit mladé studenty, jak dostat vrahy za mříže. Když si najmeš asistenta, který ti bude pomáhat, jsem si jistý, že tuto práci budeš moci dále vykonávat. Navíc máš mě a své psy, my ti pomůžeme.”

,,Děkuji, ale proč?”

,,Pamatuješ si důvod, proč jsme se měli včera sejít?”

,,Ano.”

,,Mohli bychom to probrat rovnou. Přitahuješ mě, Wille, a rád bych měl s tebou vztah.”

,,Vážně?”

,,Udivuje mě, že se ptáš, zvláště když jsem ti včera ráno vlezl do postele a ne zcela nevinně tě políbil. Teď mi odpověz, Wille, staneš se mým partnerem?”

,,Pokud jsi opravdu ochoten chodit se slepcem, který má sedm psů a jehož oblečení se ti tak příšerně nelíbí-”

,,Nikdy jsem neřekl, že se mi nelíbí.”

,,Tvé výrazy mluví za tebe, Hannibale. Nicméně zpět k tématu, pokud jsi opravdu ochotný to vše přetrpět, pak ano.”

Hannibal se pousmál, než se klonil a políbil Willa lehce na rty.

,,Přinesl jsem ti jídlo, budeš potřebovat energii, aby ses co nejdříve uzdravil. Jsem si jistý, že toto bude pro tebe mnohem lepší než nemocniční strava.”

Will sice neviděl Hannibalovu tvář, ale tušil, jak se Hannibal tvářil, když řekl nemocniční strava.

,,Nemocnice je nemocnice, jen těžko se může kvalitou rovnat tvé domácí kuchyni.”

,,Děkuji, Wille.”

Hannibal otevřel jednu dózu s jídlem a pomalu začal Willa krmit. Will jídlo s radostí přijímal.

,,Hannibale?”

,,Ano, Wille?”

,,Co se stalo s tím chlapem?”

,,Nemusíš se bát, Wille. Beverly ho zastřelila.”

,,To je dobře.”

,,Ano, to je,” přikývl Hannibal, i když by ho raději sám ulovil a pak jej dlouhou dobu mučil.

Nakonec se však uklidnil a krmil Willa dál.