6. kapitola

17.07.2015 17:44

 

A/N: Znovu opakuju možnost objednat si povídku na přání. Dokonce i když jste si jednu už objednali.

 

V sobotu ráno musel Greg do práce, protože se konečně pohnul kupředu případ brutální vraždy. Vzal sebou Vicky, protože potřebovala odvést do knihovny. Mycroft zůstal doma sám, po přečtení mailů se mu, pro ten den, zcela znechutila práce, takže se vydal projít. Šel zrovna kolem náměstí, když si všiml, že jsou otevřené stánky s různými časopisy. Začal se probírat hromadou historického deníku, který u nich doma všichni četli. Najednou narazil na jedno číslo a nebyl si jistý, jestli ho už četl. Zalistoval v něm tedy.

„Pardon, můžu se taky prodívat?“ ozval se vedle něj hlas. Mycroft jen kývl a uhnul kousek stranou. Zjistil, že tohle číslo už doma mají, tak ho vrátil zpátky na hromádku. Teprve pak se zaměřil na dívku, která stála vedle něj. Byla asi ve věku jeho dcer, dlouhé černé havraní vlasy, modré oči, nepracující manuálně, studentka historie. Evidentně ne moc bohatá, protože její oblečení nebylo značkové.

„Hledáte něco?“

„Chtěla jsem vybrat svojí kamarádce časopis, protože vím, že ho čte. Ale nevím, které už doma má, takže mám asi smůlu a ona taky,“ usmála se na něj a odešla k jinému stánku. Mycroft nic neobjevil, takže se vydal domů.

Tam už byli Greg s Vicky. Oba stihli svoji práci, takže byli moc spokojení. Victoriina přítelkyně měla přijít až na čtyři hodiny, takže strávili odpoledne příjemným rozhovorem.

...

Ve čtyři se ozval zvonek. Vicky se vydala otevřít, zatímco její otcové v poklidu seděli v křesle. Protože věděli, že je jejich dcera po nich, tak bylo jasné, že se vítání trochu protáhne. Teprve za chvíli se otevřely dveře a vstoupila jejich dcera se svou přítelkyní. Mycroft jen zamrkal. Stála před ním dívka od stánku s časopisy. Obdařil dívku před sebou svým proslulým pohledem a pozdravil ji. Nehnula však ani brvou a pozdrav opětovala.

„Vybrala jste si časopis, slečno?“

„Nikoliv, všechny už mám doma. Odebírám tenhle titul už od malička. Vybrala jsem si něco jiného.“

„Mohu se zeptat co?“

„Můžete.“

Mycroft se bavil. Dívka byla inteligentní a nebála se. Jistě to bylo do jisté míry i tím, že už procházela školou jeho dcery a tedy i jeho vlastní. Ale nedala se jí upřít inteligence a smysl pro humor.

„Takže?“

„Telefonní seznam z roku 1957. Tyto svazky jsou nabité užitečnými informacemi.“

„Tohle bych měl naučit své lidi.“ ozval se Gregory, který právě vešel z kuchyně. „Posaďte se, slečno.“

„Říkejte mi Margaret prosím. Slečno, mi říká matka, když je na mě naštvaná.“

„Tohle znám. Mám to doma taky,“ ozvala se Vicky a přisedla si vedle své přítelkyně.

...

Nakonec s Margaret strávili příjemné dvě hodiny. Projevovaly se také její další rysy, jako například sečtělost nebo velký kulturní rozhled. Když Vicky odešla svou přítelkyni vyprovodit na vlak, Mycroft s Gregorym osaměli.

„Co se na mě tak díváš, drahý?“

„Čekám na tvou reakci.“

„Krásná, inteligentní a trpělivá. Líbí se mi.“

„Takže doufám, že ses poučil a necháš ty dvě už v klidu.“

„Že mi to říkáš zrovna ty. A co ta štěnice, kterou jsi dal naší dceři právě před chvílí. To má znamenat co?“

Greg trochu zčervenal a přisedl si k manželovi blíž.

„To jen pro jistotu, ale už bych o tom nemluvil.“ Mycroft se nadechoval k odpovědi, ale byl umlčen polibkem.