6. kapitola

18.02.2016 20:04

 

O dva měsíce později:

 

Pro Mycrofta to byl obyčejný pracovní den. Celý den přeplněný schůzkami s různými politiky a vyplňováním nudných úředních dokumentů. Byla to občas nuda, ale měl svou práci rád. Ochraňoval svou zemi, zatím co zpoza stínů řídil celou britskou vládu. Stačilo zatahat několika nitkami a dokázal dosáhnout čehokoli, co chtěl.

Vše se ovšem zvrtlo v okamžiku, kdy do kanceláře přiběhla Anthea, na její tváři neuvěřitelný strach.

Mycroft mlčel, čekal, až Anthea sama promluví.

,,Jde o Gregoryho,” vypravila těžce ze sebe. ,,Unesli ho.”

,,Cože?!”

Mycroft vstal ze židle a nevěřícně Antheu pozoroval.

,,Někdo se zřejmě zmocnil vašeho auta. Greg nasedl dovnitř a od té doby ho nikdo neviděl. Nasadila jsem na to všechny naše muže.”

,,Zavolej i do Scotland Yardu, ať ho také hledají, jakmile budeš cokoli mít, dáš mi vědět, jasné?”

Anthea přikývla a vrátila se zpět, aby mohla vykonat Mycroftovy rozkazy. Celou dobu jí divoce bušilo srdce. Nechtěla ani pomyslet na to, co se stane, jestli Grega nenajdou živého.

...

Stál na okraji střechy nemocnice, jedna ruka přidržovala mobil u ucha druhá mířila k místu, kde stál John, téměř jako by toužila se ho dotknout.

,,Sherlocku, co to proboha děláš?” uslyšel Johnův hlas.

,,Je mi to líto, Johne. Jsem lhář, podvodník. Všechno to byl jen magický trik.”

,,Nejsi, proč něco takového vůbec říkáš?”

,,Jsme zločinec, zločinci si zaslouží trest.”

,,O čem to sakra mluvíš?!”

Lži padaly z Sherlockových úst velmi lehce. Byly jako dobře mířené šípy, každá se zabodávala hluboko do Johna. Sherlock to moc dobře věděl, ale nepřestával. Vrtal ještě hlouběji.

Odměnou mu bylo Johnovo trhané dýchání a zmatek v očích. Obě jejich srdce krvácela, ale Sherlock nemohl nyní přestat. Musel to dokončit.

,,Pravda nakonec vždycky vyjde najevo, Johne. I když to bolí, i když to není příjemné.”

,,Nemluv hovadiny, Sherlocku! Jsi ten nejčestnější muž, jakého znám! Jsi můj manžel!”

,,Je mi líto, že jsem tě do toho zatáhl.”

Sherlock udělal malý krůček k okraji a slyšel, jak se John překvapeně nadechl.

,,Co to sakra děláš? Běž od toho okraje pryč!”

,,Mrzí mě to, miluju tě.”

Sherlock odhodil mobil na zem. Neslyšel, co to John ječel do svého telefonu, ale dokázal si zhruba představit obsah jeho slov.

Zhluboka se nadechl a ještě jednou pohlédl na svého manžela, který na něj vyděšeně hleděl. Byl nevinný, nic z tohoto neměl zažít.

,,Sbohem, Johne.”

Ještě jeden malý krůček a pak skok.

Pád, ten ale nikdy nezabíjí.

Vždycky zabíjí přistání a to bylo v Sherlockově případě velmi tvrdé.

Důsledky přistání byly to, co zabilo Sherlocka. Důsledky přistání byly to, co zničilo Johnovo srdce.

…

Anthea vletěla do Mycroftovy kanceláře už podruhé, tentokrát její obličej však zdobily slzy.

Mycroft se okamžitě obával toho nejhoršího, co jiného by to taky mohlo znamenat.

,,Prosím, neberte mi ho. Neberte mi manžela.”

Jeho obavy se ovšem nenaplnily, bylo to horší.

,,Sherlock je mrtvý,” prohlásila tiše.

,,J-jak?”

,,Spáchal sebevraždu, skočil ze střechy Nemocnice svatého Bartoloměje.”

To nemohla být pravda. Sherlock neměl důvod se zabít. Měl manžela, práci, oboje velmi miloval. Jaký by měl důvod?

,,Kde je John?”

,,Zhroutil se, je v nemocnici. Byl tam, když Sherlock skočil. Celé to viděl.”

,,Proboha,” zamumlal Mycroft a složil hlavu do dlaní. ,,Přivolej mi auto, pojedu za Johnem. Našli jste nějaké nové informace?”

,,Je mi to líto, nemůžeme Grega najít.”

Mycroft přikývl a beze slova si oblékl kabát a vyšel z kanceláře. Anthea ho smutně pozorovala, dokud ho neztratila z dohledu.

…

Mycroft odmítal uvěřit, že je jeho bratr mrtvý. Odmítal uvěřit, že jeho manžela unesli.

Uvěřil, až uviděl Johnovu tvář. Uvěřil, až večer ulehl do prázdné a studené postele.