6. kapitola

13.04.2019 10:04

 

Spát se Sherlockem Holmesem bylo jako mazlit se s chobotnicí. Byl všude přisátý a nechtěl se ani o centimetr pohnout. John už si naštěstí na toto aranžmá zvykl, a proto nepanikařil, když se vzbudil a kolem pasu ho pevně objímaly dvě bledé paže. Sherlock opravdu potřeboval více chodit na světlo, pomyslel si John a pohladil paže, které si jej tak majetnicky přivlastňovaly.

Sherlock stále spal a John si mohl užívat pro jednou klidného rána, kdy nebylo kam spěchat, a on si mohl vychutnávat příjemnou blízkost nahého těla svého milence na tom svém.

Bylo to velmi příjemné a John si toho užíval, jelikož věděl, že v momentě, kdy se Sherlock probudí, veškerý klid pomine. Zvláště když jsou kolem něj všichni jeho bratři.

Nemohl si pomoci, ale myslí zabrousil ke včerejšímu rozhovoru ohledně svatby. Jednoho dne si chtěl Sherlocka vzít. Chtěl toho arogantního bastarda, který ho postavil na nohy, když procházel nejhorším obdobím svého života, nazývat svým.

Ta myšlenka jej lákala čím dál víc a víc, ale chtěl ještě počkat, aspoň do svatby Mycrofta a Grega. Nebylo vůbec kam spěchat.

,,Mlč, přemýšlíš moc hlasitě,” zaskuhral Sherlock a zavrtal hlavu hlouběji do polštáře. Zároveň si k sobě přitáhl Johna ještě blíž.

Chobotnice...jak trefně to slovo vystihovalo Sherlocka.

,,Měli bychom pomalu vstávat. Chceme tvé mámě pomoc se snídaní.”

Spolu s Gregem, Jamesem a Hannibalem se dohodli, že by měli každý den pomáhat Meghan s vařením. Přeci jen vařit pro takovou velkou skupinu nebylo nic jednoduchého. A i když Meghan vypadala na svůj věk velmi dobře, přeci jen už měla svoje roky.

Sherlock však nevypadal, že by se mu chtělo vstávat.

,,Prosím pusť mě, lásko. Klidně se ještě můžeš prospat, přijdu tě vzbudit,” snažil se vyjednávat John.

Sherlock nespokojeně zamručel, ale nakonec své objetí povolil a nechal z něj Johna vyklouznout.

John zaplul do koupelny, kde ze sebe smyl stopy včerejší (velmi vášnivé) noci. Poté se převlékl do pohodlného oblečení a vydal se do kuchyně, kde už Hannibal s Gregem diskutovali o pivu, zatím co připravovali snídani.

,,Vypadáš, jak kdyby tě včera pokousal upír. Nebo to byl jen Sherlock?” zamrkal Greg a poukázal na kousance na Johnově krku.

,,Já věděl, že si s sebou mám zabalit i roláky,” povzdechl si John.

Hannibal se jen pobaveně usmál a vysloužil si pohled obou velmi-pravděpodobně-svých-budoucích-švagrů a shrnul trochu svůj rolák, který dokonale zakrýval jeho krk, a ukázal svou krásnou sbírku cucfleků.

,,V posteli jsou to zvířata, říkám to pořád,” zasmál se Greg.

,,Slyším samé hezké věci po ránu,” přidal se do diskuze James, který právě vkročil do kuchyně.

,,Také se chceš pochlubit svými cucfleky?” zeptal se Greg.

,,No,” James, který měl na sobě také rolák, odhalil svůj krk, který vypadal mnohem mnohem hůř než ten Hannibalův.

,,Ježiši, to měl Quillan včera hlad?” zeptal se John.

,,Kvůli práci si nemůžu cucfleky dovolit, užívá si chvílí, kdy je může udělat.”

Nikdo na to raději nic neřekl. Místo toho se začali plně věnovat snídani, dokud do kuchyně nevešla Meghan.

Byla příjemně překvapená, že se jí její budoucí zeťové snaží usnadnit práci. Toho by se od svých synů nedočkala.

,,Všichni máte nějak podezřele dobrou náladu,” poznamenala okamžitě.

Ani jeden z nich neměl odvahu na to, aby jí řekl: ,,Jasně že mám dobrou náladu. Včera jsem ošukal vašeho syna.”, místo toho se raději usmáli a zeptali se, jestli mohou pomoci ještě s něčím.

Vše bylo lepší, než se bavit o sexu s někým, kdo porodil muže, se kterým jste zmíněný sex měli.

…

S připravenou snídaní nezbývalo nic jiného, než vzbudit zbytek rodiny. A i když to byl v mnoha případech tvrdý boj (Sherlock a Quillan), nakonec se všichni sešli u jídelního stolu.

Jenže ani příjemně unavení si nedokázali odpustit narážky.

,,Pozor na tu slaninu, Mycrofte. Víš, že by sis neměl tolik dopřávat,” poznamenal Sherlock.

,,Vážně, bratře? A ty víš, že by sis měl přestat dopřávat cigarety. A přesto jsme tam, kde jsme,” ušklíbl se Mycroft, zatím co Sherlock si vysloužil plesknutí po stehně a naštvaný výraz od Johna.

,,Možná byste mohli konečně oba sklapnout.”

,,To sedí od někoho, kdo nedávno zkolaboval kvůli tomu, že nejedl,” konstatoval Sherlock.

,,Quilly?” Meghan se šokovaně otočila na svého nejmladšího syna.

,,Zabiju tě, Sherlocku!” vykřikl Quillan.

Sherlock se chystal k další poznámce, ale jeden jediný varovný výraz od Johna ho okamžitě umlčel.

Zbytek snídaně musel Quillan uklidňovat svou hysterickou matku, která byla kousíček od pláče.

Mycroft i Sherlock museli mlčet, protože se na ně jejich partneři nedívali moc hezky.

Hannibal už po několikáté tento měsíc přemýšlel o tom, jestli je prostě nemůže všechny zabít a utéct s Willem do Florencie.

Will na něm tyto myšlenky musel poznat a okamžitě se na něj podíval s pozdviženým obočím. Hannibal, připadající si jako jeden z Willových psů, jen sklopil oči a pokračoval v pojídání snídaně.   

Některé bitvy nebylo možno vyhrát.

Siger o tom věděl své.

...

Pokud oběd probíhal o dost klidněji, pak to bylo kvůli výhrůžkám, které dostal Sherlock od svého partnera a taky kvůli naštvanému pohledu od Jamese, který společně s Quillanem musel téměř dvě hodiny uklidňovat Meghan.

Druhým faktem bylo, že oběd připravovali Will s Hannibalem, takže většina přítomných byla omámená z chutí, které se jim rozplývaly na jazyku.

Po obědě se všichni rozutekli do svých pokojů na krátký oddech (tedy spíš na delší, protože Hannibal jim do jídla přidal rozdrcené prášky na spaní, to ale samozřejmě nikdo vědět nemusel).

Hannibal s Willem měli tak celé odpoledne pouze pro sebe. Hannibal otevřel jedno ze svých speciálních vín, které si s sebou přivezl. Opření o sebe ve Willově pokoji popíjeli ze svých skleniček.

,,Začínám si myslet, že tenhle dům má negativní vliv na tvé bratrance. Po příjezdu sem se z nich stávají pětileté děti,” poznamenal Hannibal.

,,Oh, nemáš jediné tušení,” usmál se Will. ,,Jsou to sice pitomci, ale za nic bych je nevyměnil. Když na to přijde, není nic, s čím by ti nepomohli. Všichni by pro svou rodinu udělali cokoliv. Stejně bych ale preferoval strávit Vánoce u nás doma.”

,,Já vím, lásko,” políbil ho Hannibal na čelo. ,,Ale musíme to vydržet, už jen kvůli Meghan.”

,,Já vím,” povzdechl si Will a promnul si oči.

,,Vždycky je ale můžeme sníst.”

Will ho šťouchl do ramene.

,,Zapomeň. Jsou to sice idioti k zabití, ale zabít je nechci.”

,,Zkazíš každou zábavu.”

,,U tebe člověk nikdy neví,” protočil Will oči a pořádně se protáhl. ,,Možná bychom po příjezdu domů mohli zajít na malý..lov. Jako za starých časů. Ty, já a naboušený skalpel.”

Will se téměř zasmál nad tím, jak se Hannibalovi rozsvítily oči.

,,Ale daleko od Londýna. Nechceme, aby to vyšetřoval Greg nebo Sherlock.”

,,Souhlasím, můj nejdražší,” přikývl Hannibal a začal líbat jeho krk.

Will opět protočil oči. Protože to bylo, co Hannibala dostalo kdykoli do nálady. Ne Will a jeho šarm, ale povídání o vraždách.

Mohlo to být horší, řekl si nakonec, když ho Hannibal převalil pod sebe a začal z něj strhávat oblečení.

…

Vypadalo to, že tento den skončí lépe, než začal. Při večeři panovala ještě lepší atmosféra než při obědě a bratři Holmesovi pro jednou opravdu mlčeli.

,,Zítra bychom měli jít na hřbitov,” poznamenala Meghan. ,,Myslím si, že to bude krásná rodinná procházka.”

Hannibal cítil, jak Will vedle něj ztuhl. Lehce ho proto pohladil po stehně a snažil se mu ukázat, že je vedle něj a že ho ochrání před tím, co ho děsí.

,,A taky musíme zítra vyvěsit na krb punčochy. Nechala jsem udělat tento rok nové pro všechny. Už se těším, až je uvidíte. Budou se Vám líbit.”

Všichni se pousmáli a přikývli. Nechtěli Meghan kazit její radost.

,,Zítra odejdeme hned po snídani, takže vstaňte brzy,” poručila ještě Meghan.

I když se Siger snažil být pozitivní, z tohoto výletu měl strach. Znal své syny a nechtěl vědět, co se stane, jestli se začnou hádat na hřbitově.