60. kapitola

28.06.2016 19:06

 

Nicole se spokojeně nacpávala pizzou a pozorovala svého tátu. Bylo jí jasné, že je myšlenkami trochu jinde a bojí se. Proto byla také velmi hodná a hodlala v tom pokračovat i dál. Snížek, jakoby vycítil, že je Greg nervózní a tak vyskočil na jeho klín a začal vrnět. Greg pohladil, ale bezmyšlenkovitě. S přibývajícím časem se jeho nervozita stále zvětšovala. Nikdo mu nedával vědět co se děje a on už začínal trochu šílet. Kdyby byl aspoň John v práci, tak by měl informace čerstvé, ale ne, on si musí jet pryč, zrovna když ho Greg nejvíc potřeboval. A Sherlock to samé. Greg tu pro Sherlocka byl vždycky, ale naopak to neplatilo. Přejel si rukou po obličeji. Byl nespravedlivý a moc dobře si to uvědomoval. Raději se přesunul k nádobí a umyl ho. Pak se s Nicole uvelebili u televize. Jeho holčička k němu byla stulená a on ji hladil po hlavě. Uklidňovalo je to oba. Teprve až v jedenáct hodin si všiml, že Nicole už spí a tak ji přenesl do její postýlky. Sám se pak chtěl ještě dívat na zprávy, ale usnul na gauči.

...

Každému bylo jedno, že se pozdě v noci vrátili z vyšetřování. John prostě musel do práce. Sice musel před nástupem vypít dva hrnky silné kávy, ale teď fungoval a to bylo to nejdůležitější. Po vizitě stáli všichni před lékařským pokojem a ještě si povídali.

„Jestli ho chcete jít zkontrolovat, tak běžte.“ řekl mu primář. John ho absolutně nechápal. Jeho vykulené oči primáře trochu zmátly. „No myslel jsem, že pana Mycrofta Holmese budete chtít zkontrolovat.“

„Co se mu stalo?“ stále nechápal John.

„Běžte na kardiochirurgii, tam vám řeknou víc,“ poslal ho primář. Pochopil, že John nic neví a on nechtěl být tím, kdo mu bude říkat zprávy.

...

„Co se děje, že jsem musel přijet? Mám rozdělaný pokus,“ vrčel trochu Sherlock na svého manžela. John ho zatáhl do své ordinace, aby byli sami.

„Proč jsi mi to neřekl?“

„Neřekl co?“

„Nedělej hloupého! Tys to o Mycroftovi musel vědět! Proč jste mi to neřekli?“

„No, zase bys nadával a co oči nevidí, srdce nebolí.“

„Nemluvím o tom vašem příšerném zlozvyku. Mycroft je po operaci srdeční chlopně a ty mi budeš tvrdit, žes to nevěděl?“ mračil se John. Když se ale na svého manžela podíval, pochopil, že tentokrát opravdu nic netuší.

„Co prosím?“

„Slyšíš dobře.“

Sherlock si musel sednout. „Jak je na tom?“ zeptal se.

„Operace se povedla, ale trochu mu vyskočila teplota. Musí se hlídat.“

„Můžu za ním?“

„Ne zlato, to nejde. Nemůžu tam ani já, protože je náchylný k infekci. A zatím by to nezvládl. Má tep padesáti za minutu. To je hodně málo.“

John svého manžela objal. Věděl, že bratři k sobě mají velmi silný vztah, i když by to nepřiznali.

„Slíbil jsem, že to zavolám Gregovi,“ oznámil John a vytáhl mobil.

...

Dohodli se, že Greg přijde druhý den po vizitě. Byla to neuvěřitelně dlouhá doba pro všechny. Greg by sice nejraději strávil v nemocnici celou dobu, než se Mycroft probudí, ale bylo mu jasné, že by se za chvíli sesypal a bylo také potřeba být s Nicole. Takže ji ráno odvedl do školky a vyrazil do nemocnice. Tam zrovna končila vizita a tak rovnou zastavil primáře.

„Dobrý den, můžu za manželem?“ šel rovnou k věci a snažil se nedat najevo strach a nervozitu.

„Dobrý den, neměl bych vás tam pouštět, ale jako manželovi udělám výjimku. Ale jen na pět minut.“

„Děkuju. Jak je na tom?“ zeptal se, když mířili k JIP ce.

„Noc byla klidná a horečka se snížila. Takže je všechno na dobré cestě. Jen vás chci upozornit na to, že nebude komunikovat. Hodně rychle se unaví a teď tam byla vizita. Ale to je normální, nemusíte se bát.“

Greg kývl a oblečený do pláště a roušky vešel k manželovi. Mycroft vypadal bledý, ale jinak celkem normálně. To ho potěšilo, takže ho pohladil po ruce.

„Jsem tady s tebou, neboj se, zvládneme to. Hlavně se rychle uzdrav, ať tě můžeme mít doma. Postarám se o tebe a holky taky.“

Najednou ucítil, jak Mycroftova ruka trochu zmáčkla tu jeho. Takže ho slyšel. Greg ho rychle políbil na čelo a odešel. Zatím mohl být v klidu.

...

„Johne, nudím se,“ zavrčel Sherlock večer u televize. John jen protočil oči.

„Teď ses vrátil z vyšetřování. Nemůžeš být aspoň chvíli v klidu?“

„V jednu chvíli ano.“

Odpověděl Sherlock a popadl Johna do náruče. Potřeboval uvolnit napětí a zbavit se nudy. Povést se mu to mohlo jen s Johnem v náručí. Za chvíli už zaháněli nudu na pohovce.

...

„Jak se má táta?“ zeptal se Nicky u večeře.

„Zatím pořád spí, ale má se dobře. Snad už bude brzo doma.“

Greg se rozhodl nelhat, protože by to bylo zbytečné. Nicole jen kývla a dál spokojeně večeřela.

...

I další den ráno se ze školky vydal Greg rovnou do nemocnice. Potřeboval Mycrofta znovu vidět. Na chodbě potkal primáře, který ho zastavil.

„Mám dobré zprávy. Před chvílí se probral a v noci ustoupila i ta zvýšená teplota. Vaše návštěva dělá zázraky.“

„Díky, pane primáři. Můžu za ním?“

Doktor kývl a tak se tam Greg urychleně vydal. Když vešel do dveří, mohl se šťastně usmát, protože ho vítal pohled těch nádherných modrých očí.

„Mycrofte?“ zašeptal a mohl si zhluboka oddychnout. Byla to taková úleva vidět ho při vědomí a živého.

„Gregory,“ usmál se Mycroft unaveně. Stále cítil kolem srdce slabost, ale bylo mu lépe, než když byl naposled vzhůru.

Greg popošel blíž a sedl si k němu na postel. Kvůli roušce ho nemohl políbit, tak ho alespoň pohladil po ruce.

„Jak je ti?“

„Jsem hodně unavený, ale cítím se stále lépe. Musím se snažit, abych odtud mohl co nejdřív odejít. Jak se má Nicole?“

Ty tři věty ho naprosto vyčerpaly. Musel začít hluboce dýchat, aby uklidnil svoje srdce, které se prudce rozbouchalo.

„Ptá se na tebe, ale tys jí to vysvětlil tak, že je klidná. Dokonce se mi zdá, že se shlédla v uklízení. Nevím, co jí to popadlo, ale neustále utírá prach a testuje ten dárek, cos dostal k narozeninám od své matky.“

„To musí být Snížek nadšený,“ usmál se jemně Mycroft.

Paní Holmesová dala totiž svému synovi robotický vysavač do pracovny a Snížek se na něm rád vozil.

„Doufám, že se budeš zotavovat tak rychle, abych tě mohl co nejdřív políbit.“

„Vynasnažím se, drahý,“ usmál se Mycroft a zavřel oči. Musel znovu dýchat pravidelně a zhluboka, aby se uklidnil.

„Už půjdu. Musím do práce. Uvidím, jak to sem stihnu odpoledne.“

Mycroft kývl a trochu se usmál. Sice mu bylo líto, že Greg odchází, ale byl unavený, takže to nakonec i přivítal. Greg ho znovu jen pohladil po hřbetu ruky a odešel.

...

Když otevřel dveře kanceláře, čekal ho menší šok.

„Co tu všichni děláte?“ zeptal se překvapeně. Vevnitř seděli Sherlock, John, Anthea a Sally a všichni se tvářili ustaraně.

„Unesli mého šéfa,“ oznámila Anthea.

„Rozumím. Mám ti ho pomoct najít,“ kývl Greg.

„To taky. Ale problém je v tom, že vůbec nejde o něj. Nechtěli unést jeho, ale Mycrofta.“

„Nerozumím,“ svraštil obočí Greg. Na to Sherlock protočil oči.

„Spletli si jejího šéfa s mým bratrem, idiote.“

„Jak to víte?“

Anthea mu podala list papíru.

 

Šéf inspektore, pokud chcete svého manžela zpátky, přestaňte se věnovat těm padělkům obrazů. Vyměníme je za něj. Buďte u telefonu.

 

„Ale Mycroft je přece v nemocnici,“ zašeptal Greg, ale znělo to spíš jako smlouvání. Sedl si za stůl a přejel si rukama po obličeji. Najednou ucítil snubní prstýnek a jakoby mu to pomohlo se uklidnit.

„Dva muže před Mycroftův pokoj, dva před nemocnici. Další pár před školku a před náš dům. Do školy raději rovnou čtyři. Pro vás ostatní a pro Holmesovi po jednom. Já zůstanu tady a počkám, co chtějí.“

Sally kývla a odešla splnit pokyn.

„Díky,“ zašeptala Anthea a taky odešla.

„Nechceš něco na uklidnění?“ zeptal se John.

„Pohlídej mi Mycrofta. Já jsem v pohodě.“

„No jak chceš.“ John políbil Sherlocka a taky odešel.

„Sherlocku, pomůžeš mi?“

„Už jsem si myslel, že se nezeptáš.“

...

„Je to padělek nebo je originál?“ zeptal se Greg odborníka, kterého pozvali na posouzení obrazů.

„Pravý Rembrandt. Ověřil jsem ho já a dva další kolegové a to vždy se stejným výsledkem.“

„Jakou má cenu?“

„Deset tisíc liber,“ odpověděl znalec zcela klidně, zatímco Gregovo obočí vylétlo vzhůru.

„Proto už se vyplatí vydírat,“ ozval se Sherlock, který seděl v křesle.

„Uvidíme, s čím přijde Sally.“

Pak poděkoval znalci a rozloučil se s ním.

„Dneska už toho moc neuděláme. Pokud chcete, můžete zůstat, ale já jdu domů,“ oznámil potom suše a odešel. Sally, Anderson, Dimmock i John se Sherlockem se na sebe podívali. Tohle bylo neobvyklé, aby Greg uprostřed případu jen tak šel domů. Jistě, mohl si to jako šéf dovolit, ale nedělal to.

...

„Jak se měla moje princezna?“ zeptal se Greg Nicole, když spolu šli domů. Byl nejdříve nakoupit a teprve potom se pro dceru zastavil.

„Paní Flinová nás vzala ven, takže jsme si celou dobu hráli s panenkami,“ odpověděla Nicole nadšeně. „Jak se má táta?“

„Je mu líp. Už nemá teplotu a probudil se.“

„Jůůů. A budu moct za ním?“

„Až ho přeloží na normální pokoj, ale zatím to nejde. Mohl by chytit nějaký bacil. Proto k němu nesmí nikdo, kromě mě a já tam chodím jen na chvilku.“

„Dobře, tati,“kývla dcera a rozběhla se pohladit pejska, kolem kterého procházeli.