61. kapitola

06.07.2016 18:55

 

Doma uklidil nákup a uvařil večeři. Nicole mu pak pomohla s nádobím a on jí dovolil se dívat na pohádku. Vyhovovalo mu to, protože potřeboval chvíli přemýšlet. Zcela instinktivně si sedl do Mycroftova houpacího křesla a jeho oči se zaměřily na Nicole se Snížkem. Ponořil se do myšlenek tak hluboko, že ani nevnímal pusu své dcery na dobrou noc. Nakonec v křesle usnul.

...

„Co je s Lestradem?“ zeptal se Sherlock Johna, když dorazili domů a seděli u večeře.

„Netuším. Proč se ptáš zrovna mě? Nejsem jeho chůva.“

„Ale kamarád ano. Tobě řekne víc, než mě.“

„Oprava lásko – tobě neříká nic, protože bys to okamžitě vykecal.“

„Co tím chceš říct?“

„Vůbec nic, Sherly“ uculil se John andělsky. Sherlock naoko uraženě našpulil pusu a pokračoval ve večeři. Pak se Sherlock zabral do skládání origami a John začal pracovat na výkazech práce.

...

Druhý den ráno dostal Greg smsku, aby došel do práce co nejdřív. S povzdechem to tedy udělal. Překvapilo ho, že v kanceláři na něj čekal nejmladší inspektor Dimmock.

„Dobré ráno, promiň, že tě sem tahám tak brzo, ale včera mi doma nešlo spát, tak jsem procházel případ a myslím, že něco mám.“

„Poslouchám,“ kývl hlavou Greg a sedl si do křesla.

„Gerhard Vance. Šedá eminence s velvyslanectvími jižní Ameriky. Sběratel obrazů a je velmi naštvaný na tvého manžela, protože mu ještě když pracoval na svém místě, překazil dost obchodů a nechal ho vyhostit. Právě před týdnem vyhoštění skončilo. Měl ve sbírce Rembrandta a zbavil se ho jen proto, aby mohl unést tvého manžela. Chtěl, abys ten případ uzavřel s tím, že se jedná o falzifikáty pravého obrazu. Až by se k němu dostaly, náhodou by se mezi nimi našel ten pravý obraz. A manžela by ti zabil před očima.“

„Velmi chytré,“ pochválil Greg svého podřízeného za bystrý úsudek. Bylo mu jasné, že kdyby prošel případ pořádně, muselo by ho to jméno trknout hned na začátku.

„Jenže nemám důkazy,“ zachmuřil se inspektor.

„Jsi si jistý, že to tak bylo?“

„Ano.“

„Tak jdi za intuicí a dokaž to. Nikdo se ti v tom nebude plést. Ten případ je tvůj.“

Dimmock vyskočil na nohy a rychle běžel vyšetřovat. Greg se jen usmíval, protože před lety na tom byl stejně. Pak zvedl telefon a poprosil o schůzku s premiérem.

...

„Dobrý den, šéf inspektore. Prý jste se mnou chtěl mluvit.“

„Ano, pane. O něčem důležitém,“ kývl Greg hlavou a na vyzvání se posadil.

„Poslouchám.“

„Pane, rád bych koncem měsíce skončil v práci a šel do penze. Už vlastně přesluhuju na místě inspektora, i když do opravdového důchodu ještě něco chybí,“ oznámil Greg věcně.

V první chvíli premiér oněměl. Čekal leccos, ale tohle rozhodně ne. Ovšem uměl poznat rozhodnutého člověka.

„Proč teď?“

„Musím se postarat o manžela, až ho přivezou z nemocnice a taky o naši nejmladší dceru. Péči budou potřebovat oba a já bych to už s prací nedokázal skloubit. Ani jedno bych nedělal pořádně.“

„Tomu rozumím,“ kývl premiér, ač nerad. Nechtěl o něj přijít, ale šéf inspektor nevypadal, že by se dal přemluvit. Najednou ale dostal nápad.

„Mám pro vás návrh. Pustím vás, ale ne úplně. Sám dobře víte, jak složité je najít někoho, kdo by dál vzdělával inspektory. Nemají čas a náladu sledovat změny v předpisech, paragrafech a ani nedodržují zásady psychohygieny. Pokud jim jednou za měsíc budete dělat školení, která budou potřebná, pak se dohodneme. Samozřejmě budu také rád, když pomůžete jako konzultant dobrou radou.“

Greg se usmál. Nebylo pro něj jednoduché se rozhodnout, že skončí. Tohle řešení bylo ideální a on se na něj i celkem těšil.

„Dohodneme se, pane. Děkuji. Jen vás chci poprosit, abyste se o tom nikomu nezmiňoval. Ani mému nástupci ne.“

„Máte tip?“ zeptal se premiér.

„Ano, dva,“ kývl Greg hlavou. „Návrh bych dal Sally Donovanové, ale ona pravděpodobně odmítne. Ovšem pokud přehlédnete věk, tak je ideálním kandidátem mladý Dimmock.“

Premiér poděkoval a rozloučili se. Greg jel do práce a už se těšil, až se bude moct plně věnovat manželovi.

...

Po krátkém pobytu v kanceláři se vydal do nemocnice. Na chodbě potkal primáře a ten se na něj přátelsky usmál.

„Mám pro vás dobrou zprávu. Vašeho manžela jsem ráno přeložil na pokoj s intermediální péčí. Nebyl důvod ho na JIPce držet déle. Výsledky jsou výborné, spolupracuje a dokonce vydržel i zátěžový test. Jen zůstává v platnosti, že je potřeba ho nechat odpočívat.“

Greg se rozzářil a jako poděkování stiskl doktorovi ruku.

„Nebojte se, jakmile budu vidět, že je unavený, půjdu. Jen bych se rád zeptal, jestli za ním už může i někdo jiný.“

„Podle toho, jak mu bude. Dospělý člověk na chvíli určitě. Dítě zatím bohužel ne. Vím, že by rád viděl svoji dceru. Pořád o ní mluví, ale sem ještě ne. Ale pokud to půjde takhle dál, za dva tři dny ho přeložím na normální pokoj a tam už může.“

„Děkuji. Už vás nebudu zdržovat.“

...

„Co to provádíš?“ zeptal se Mycrofta udiveně, když ho našel sedět na posteli s polštářem přitisknutým k hrudníku.

„Jen provádím rehabilitaci. Neboj se, mám to povolené od primáře.“

Greg se usmál a sedl si vedle něj. Po dlouhé době se mohli alespoň obejmout. I po těch letech manželství se jim to stále líbilo. Tulili se k sobě a vůbec se nechtěli odtrhnout.

„Miluju tě.“

„Já tebe taky, Gregory.“

„Polibek si ale necháme až na normální pokoj, ano?“

Oběma z toho bylo smutno, ale bylo to lepší. Chvíli si ještě povídali, pak ale Greg Mycrofta uložil. Jednak mu začal usínat v náručí a pak bylo potřeba vyzvednout Nicole ze školky.

...

Po dvou dnech přeložil primář Mycrofta na normální pokoj. Samozřejmě se nastěhoval na nadstandard a začal si rovnou užívat pohodlí a klidu, který skýtal.

„Ahoj, můžu?“ strčil hlavu do dveří John.

„Ty vždycky,“ usmál se Mycroft a odložil noviny.

„Jen ti jdu změřit krevní tlak a zkontrolovat tě.“

„Je něco nového?“ zeptal se Mycroft, když John odložil tlakoměr a kontroloval jeho operační ránu.

„Greg naštval Sherlocka dvakrát v jednom dni,“ oznámil s šibalským úsměvem John. „Bolí?“

„Jen hrudní kost, ale ta se prý srovná až za dva měsíce. Jinak je mi fajn,“ odpověděl Mycroft. „Co provedl?“

„Ale nejdřív svěřil případ nejmladšímu detektiv inspektorovi a ten si poradil i bez Sherlocka.“

Oba se rozesmáli. Mycroft ale musel rychle přestat, protože ho začala bolet rána.

„U toho bych chtěl být.“

„Zase skončí u origami a já se budu doma brodit hromadami papíru. Ale když nebude střílet do zdi, zvládnu to.“

Mycroft se znovu usmál. John to s jeho bratrem neměl jednoduché, ale přesto ho moc miloval. Rozloučili se a on se znovu začetl.

...

Zrovna dopíjel odpoledne kávu, když se ozvalo zaklepání. Než ovšem stačil cokoliv říct, dveře se rozvalily a do pokoje vběhlo tornádo. Nicole doběhla k posteli, ale neskočila na otce, jak měla ve zvyku, ale stulila se k jeho boku.

„Ahoj, tati.“

„Ahoj, princezno,“ pozdravil ji a přitáhl si ji opatrně do náruče. V jeho očích se zablýskaly slzy dojetí. Těšil se na svoji holčičku a konečně ji měl u sebe.

„Kdes nechala tátu?“

„U strýčka Johna v ordinaci. Za chvíli tady bude.“

Když Greg přišel, byla Nicky stále stulená u Mycrofta. Sledoval ten obrázek s dojetím, protože si moc dobře uvědomoval, že ho už nikdy vidět nemusel.

„Ahoj, Myci,“ pozdravil manžela a políbil ho na tvář. Sice by nejraději přitiskl své rty na jeho pořádně, ale před dcerou se to jaksi nehodilo. Mycroft jen mrkl a pozvedl koutky. Bylo mu to jasné.

„Tak co, zlatíčko, pomáháš tátovi?“ zeptal se.

„S menšími i většími úspěchy,“ ozval se Greg pobaveně. Mycroft se zatvářil nechápavě.

„Snídani už zvládám i s kávou a čajem. Akorát experiment při praní se nevyplácí. Omylem jsem dala s ručníky do pračky svoje zelené tričko…“

„… budeme se utírat jenom zelenou,“ dopověděl Greg.

„No když to není nic horšího,“ pokrčil Mycroft rameny.

Strávili spolu příjemné odpoledne a teprve těsně před večeří se Greg s Nicole rozloučili.

...

„Vaše výsledky jsou výborné. Pustím vás domů,“ oznámil primář Mycroftovi po deseti dnech. Ten se jen šťastně usmál. Sice u něj trávil často odpoledne jeho manžel i dcera, ale nebylo to ono. Už chtěl domů.

„Zítra uděláme kontrolní ultrazvuk a v pátek ráno můžete odejít.“

„Dobře. Děkuji mockrát.“

„Rozhodně nemáte za co. Zásluhy jsou vaše.“

...

Skutečně v pátek ráno zavezl Greg Nicole naposled do školky a pak jel pro Mycrofta. Oba se šťastně usmívali a bylo jim spolu dobře. Doma pomohl Greg Mycroftovi na pohovku a udělal jim kávu. Potom se k sobě stulili a užívali si jeden druhého.

„Vítej zpátky doma, lásko.“

„Děkuji, drahý. Mám radost, že tady jsem.“

Usmáli se na sebe a pak vzal Greg Mycrofta za ruce.

„Chci ti něco říct, Mycrofte.“

„Podle tvého výrazu soudím, že je to něco důležitého. Poslouchám tě.“

„Dneska jsem v práci skončil. Už se budu věnovat jen tobě. Nikdo jiný o tom zatím neví. Chtěl jsem, abys to věděl první. Všichni ostatní se to dozví až v pondělí.“

„Co ti na to mám říct, drahý? Nemusels to dělat.“

„Právě naopak, lásko. Teď byl ten nejvhodnější čas to udělat. Měl jsem příležitost a také nástupce. Takže jsem to rozřízl hned. Sice budu jednou měsíčně školit a budou otravovat, když budou potřebovat pomoct, ale už to bude jen nárazové.“

Greg si Mycrofta opatrně přitáhl do náruče a políbil ho. V nemocnici to nechtěl riskovat, ale teď už měli klid.

„Dáš si něco?“

„Půjdu se osprchovat a pak si trochu odpočinu. Nicole přivedeš kolem druhé hodiny, tak ať s ní něco vydržím.“

„Chceš pomoct?“

„Ne, díky. Zvládnu to sám.“

Greg šel tedy do kuchyně a začal pracovat na přípravě oběda. Nebylo to nic složitého, protože Nicole chtěla špagety. Za půl hodiny začal být nervózní, jestli se Mycroftovi ve sprše něco nestalo. Uplynulo dalších deset minut a Greg slil špagety a rozhodl se jít do koupelny podívat. Ale zrovna v tu chvíli vešel Mycroft do kuchyně.

„Promiň, drahý. Neodolal jsem vaně,“ omluvil se a stulil se na manželovu hruď. Mačkal si ale ránu, takže toho musel za chvíli nechat. Greg z něj jen protáčel oči. Z klidu je vyrušil Mycroftův mobil.

Ještě prudíš v nemocnici, nebo už tě má Lestrade doma? SWH

Jsem po 14 dnech doma. Máš s tím nějaký problém nebo chceš jenom otravovat? MLH

Za mě bych tě nemusel vidět vůbec. :P Nicméně náš otec má v neděli narozeniny a maminka nás zve na oběd. SWH

Jsi moje záchrana. Díky. Uvidíme se v neděli. MLH

„Sherlock mi právě zachránil život,“ vydechl si Mycroft.

„Čím?“

„Otec má v neděli narozeniny a já jsem na to zapomněl.“

„Ale já ne,“ řekl Greg klidně. „Vlastně abych byl přesný Nicole ne. Připomněla mi to ve středu a dárek už je tím pádem koupený.“

„Děkuji.“

„Nicole, ne mě. Teď si ale jdi odpočinout a nabrat síly. Budeš je potřebovat.“

Mycroft poslušně kývl a odešel do ložnice. Chtěl si sice číst, ale jeho oči se samy zavřely hned, jak si lehl. Greg ho ani nebudil, když odcházel. Nemělo to cenu. Vyzvedl Nicole, prošli se venku, koupili pár maličkostí a pak se vrátili domů. Nicole tiše jako myška nakoukla do ložnice.

„Táta pořád spí,“ oznámila pak Gregovi, který seděl v obýváku s novinami v ruce.

„Necháme ho spát. Je to pro něj důležité. Večeře bude ale až za hodinu. Pustíme si zatím Tajuplný ostrov?“

Holčička nadšeně přikývla a natáhla se pro ovladač.

...

Mycroft se probudil a v ložnici bylo už šero. Digitální budík na nočním stolku ukazoval 18:15. Čili nejvyšší čas jít něco povečeřet. Nejdřív ale vešel do koupelny, aby se trochu zkulturnil. Teprve potom se vydal do kuchyně, ale zarazil se u dveří a poslouchal rozhovor svého manžela a dcery.

„Budou sestřičky v neděli u babi a dědy?“

„Určitě. Pak přijedou na chvíli domů, ale říkaly něco o táboře.“

„Jo, ale to až na konci července.“

Mycroft slyšel Gregovo uchechtnutí.

„Teď mi připomínáš svého otce. Ten taky ví vždycky všechno.“

„Všechno ne, jen podstatné informace. Něco vždycky smazat musí,“ odpověděla Nicole Gregovi a oba se rozesmáli. Tuhle větu Mycroft používal vždycky, když ho někdo obviňoval z toho, že ví všechno.

„Hlavně, aby ten tátův počítač neskončil s virem v pevném disku. Kdo se semnou bude učit jazyky?“

„No já rozhodně ne.“

„Jo, za tebou budu chodit pro omluvenky.“

„Než se naučím tvůj podpis,“ uculila se Nicole.

„Na tohle pozor zlatíčko, to praktikovaly tvé sestry také. Ale jenom jednou. Díky všímavé učitelce se na to přišlo a dostaly ředitelskou důtku. Všechny tři,“ pronesl Mycroft hlasitě a vešel do kuchyně. Posadil se na své místo u stolu. Nicole chvíli na otce zírala a pak vylezla na jeho klín.

„A co vy na to?“

„Co šlo udělat? Já nemohl dělat nic, zkoušel jsem to taky, ale přišlo se na to. Máma mi jen řekla, ať to nedělám, ale nedělala z toho problém. Tak jsem ho nedělal ani holkám,“ odpověděl Greg.

„Ani já ne. Nám na to nepřišli ve škole, ale doma. Maminka nám taky jen vynadala, ale nedělala z toho vědu.“

„Tak to si raději pro podpis dojdu,“ usoudila Nicole.

„No to doufám,“ zasmál se Mycroft a pohladil ji po hlavě.

„Mimochodem, Nicky, zítra tě v devět hodin vyzvednou tety a vrátí tě v sedm. Mají v plánu dámskou jízdu,“ oznámil Greg.

„To bude fajn.“

V klidu se navečeřeli a pak Nicole pomohla Gregovi s nádobím. Mycrofta raději nechali sedět. Přece jen vypadal unaveně.

„Je půl osmé Nicky. Co budeš dělat?“ zeptal se.

„Chtěla jsem hrát, ale už je pozdě. Asi si dám nějaký kvíz na internetu a pak si budu číst.“

„Dobře.“

Nicole se vytratila do pokojíčku a otcové se přesunuli do obýváku.

„Víno?“

„Ne, děkuji. Myslím, že si půjdu lehnout. Jsem unavený,“ odpověděl Mycroft a zazíval. Greg se k němu sklonil a políbil ho na čelo.

„Tak běž.“

„Promiň, drahý, že tu s tebou nebudu déle, ale usnul bych ti tady.“

„Neomlouvej se, není proč,“ usmál se Greg a pohladil ho po tváři. Mycroft se zvedl a odešel do ložnice. Do sprchy ani nedošel a dokonce se ani nepřevlékl. Jen padl na svoji polovinu a usnul jako špalek.