62. kapitola

14.07.2016 18:12

 

Když se probudil, svítilo venku sluníčko a pootevřeným oknem byly slyšet zvuky z ulice. Hodiny ukazovaly něco po desáté a tak se vyhrabal z peřiny a šel najít svého manžela.

„Dobré ráno, Gregory,“ pozdravil ho, když ho objevil v obýváku. Greg pracoval na svém počítači, ale hned ho zaklapl.

„Ahoj, lásko,“ odpověděl a přitáhl si Mycrofta k polibku.

„Proč jsi mě neprobral dřív?“

„Já jsem neměl odvahu. Spal jsi víc než dvanáct hodin tak tvrdě, že jsem se to bál přerušovat. Jak ti je?“

„Dobře, jen mě trochu bolí za krkem, ale to jsem špatně spal,“ odpověděl Mycroft po pravdě. „Co je na tom k smíchu?“

„Tohle už jsem s tebou zažil, to tvoje špatně jsem spal,“ pochichtával se Greg. Mycroft musel chvíli přemýšlet, než mu došlo, na co Greg myslí.

„Ta noc před naší svatbou?“

„No jasně. Po těch třech pivech s Johnem jsem chtěl jít spát a ty mi voláš z vedlejšího pokoje, že se ti bude špatně spát,“ usmíval se Greg.

„Spal jsem ob tři pokoje. To za prvé a za druhé to byla pravda, protože v tom pokoji byla příšerná postel a hlavně jsem strávil celé odpoledne se Sherlockem. A ještě jsem musel spát po dlouhé době bez tebe.“

„Ty můj chudáčku.“

Greg si Mycrofta přitáhl do náruče a políbil ho. I po těch letech ho moc miloval a málokdy mu dokázal odolat. Přejížděl mu rukama po zádech a najednou se prudce odtáhl.

„Co je tohle?“ zeptal se a přejel Mycroftovi těsně pod lopatkou. Ten mávl rukou.

„Moc měkká postel v nemocnici. To se spraví.“

„Půjdeme se najíst a pak ti ty záda namažu. Potřebuješ spát pořádně.“

„Ale Gregory, to nic není.“

„Nediskutuj se mnou, zlato.“

Mycroft jen pokrčil rameny a vydal se do kuchyně.

...

Když se naobědvali, sedl si Mycroft na židli a Greg začal masírovat jeho záda.

„Drahý, ty by ses tím mohl živit,“ zavzdychal.

„No to určitě. Zbavil jsem se jedné práce a budu se vrhat do druhé ne?“

Domasíroval a hned pomohl Mycroftovi do trička a stáhl si ho do náruče.

„Chci se o tebe starat a hlavně si taky už konečně odpočinout.“

„Miluju tě,“ zavrněl Mycroft a políbil ho. Probíhalo mezi nimi jiskření a raději se od sebe odtáhli. Milování měli na čtrnáct dní zakázané a nechtěli riskovat.

Večer se vrátila domů Nicole, která byla nadšená ze dne s Antheou a Sally. Rovnou padla do postele, aby byla vyspaná na návštěvu u Holmesových.

...

Cesta k Holmesovým trvala z Londýna dvě hodiny. Nicole vyskočila hned, jak auto zastavilo, a hnala se do domu. Greg vystoupil a šel pomoct Mycroftovi. Celou cestu ho pozoroval a měl teď trochu strach.   

„Jak je ti? Děje se něco?“

„To jen to teplo v autě. Asi mi vyskočil tlak. Půjdu si do kuchyně pro něco na zchlazení a nepolezu na slunce. Neboj se o mě.“

Greg ho vzal pro jistotu za ruku a společně došli až do předsíně, kde potkali sluhu.

„Dobrý den, kde jsou všichni.“

„Dobrý den. Vaše matka a otec jeli nakupovat, ale měli by se hned vrátit. John je s Hamishem a Sherlockem, Caty a Mary venku u bazénu. Victorie vaří.“

„Děkuji,“ odpověděl Mycroft a šel do kuchyně. Tam jeho nejstarší dcera připravovala salát.

„Tati!“ vykřikla a běžela ho obejmout.

„Ahoj, Vicky. Rád tě vidím.“

„Já tebe taky. Chceš něco studeného?“

Otec kývl, a když mu skleničku podala, hltavě ji vypil.

„Pomalu tati. Ať z toho nedostaneš šok.“

Mycroft jen mávl rukou a prázdnou skleničku položil na linku.

„Jak se máš?“ zeptal se.

„Dobře. Co ty? Jak je ti po té operaci?“

„Jsem věčně unavený, ale tvůj otec se o mě úžasně stará, takže si nemůžu na nic stěžovat.“

„Táta je úžasný ošetřovatel, ale raději mu to neříkej.“

„Věř mi, zlato, nebudu.“

„Chceš jít na chvíli za nimi?“

„Ne, běž ty. Já dodělám ten salát a pak za vámi přijdu.“

„Dobře.“

Mycroft se postavil k salátu a Vicky odběhla ven.

...

„Ty nevaříš?“ zeptala se Mary udiveně svojí sestry, když ta přišla na zahradu k ostatním.

„Do salátu se pustil táta. Stejně dělá lepší.“

„Nevím, jestli lepší, ale rozhodně si musíme dávat bacha. Kdo ví, co do něj přihodí,“ ozval se Sherlock jedovatě.

„Nech toho, Sherlocku!“ okřikl ho okamžitě John. Hamish ze svých rodičů jen protáčel oči. Už zase chovali jako malí a jemu s Alexem budou něco vyčítat. Jenom Greg nic neříkal a vydal se do kuchyně.

„A je, táta je pod dozorem,“ povzdychla si Caty. „Ještě ho to baví?“ zeptala se Nicole, která pokrčila rameny.

„Asi ještě jo.“

„Hm, zajímalo by mě jak dlouho.“

„Ale Caty, už stárnou, tak tohle vydrží déle.“

„Hele sestřičko, přestaň, nebo se zase vsadíme?“ culila se Mary na Vicky. Ta se jen ušklíbla.

„Ani náhodou! Nechci už pak poslouchat tu přednášku.“

„O čem to mluvíte?“ zeptal se John nechápavě.

„No když jsme byly na základce, táta měl zápal plic, nebo co to bylo a táta se o něj staral tak pečlivě, až mu lezl na nervy. Tak jsme se vsadily a vyhrát měla ta, které nápad je udrží co nejdál od sebe,“ vysvětlila Victorie.

„Počkej, to bylo, jak spolu nebyli těch šest týdnů a oba byli protivní jako mor?“ bavil se Sherlock.

„Jo. Když jsme se pak přiznaly, táta měl dvouhodinové kázání a pak nás odvezli sem a odjeli si užívat.“

Všichni se jenom smáli.

...

„Jak jde salát?“ zeptal se Greg s úsměvem, když vešel do kuchyně.

„Fajn, drahý. Fajn,“ odpověděl Mycroft a zavrněl, když ho manžel objal kolem pasu a položil hlavu na jeho rameno.

„Gregory, jsem v pořádku. Nemusíš mě pořád tak hlídat.“

„Naopak, zlato, musím. Teď to bude jediná náplň mého času. Hlídat tebe, Nicole a holky. Popřípadě tebe trochu rozmazlovat,“ odporoval Greg a kousl Mycrofta do ucha. „Spíš mi poraď, jestli se mám dneska někomu svěřit nebo ne.“

„Já bych nic neříkal. Sherlock aspoň jednou zase nebude vědět všechno.“

„Myci, z tebe se zase stal sobecký parchant,“ culil se Greg.

„Oprava, já jím nikdy být nepřestal.“

„To je vlastně taky fakt.“

Jejich rozhovor přerušil příchod paní Holmesové, která se vrátila z města. Společný den mohl začít.

...

„Vicky, jak to dopadlo vůbec s tou tvojí kamarádkou?“ zeptal se Greg své dcery po obědě.

„Vypadá to dobře. Snad se to ujalo, ale léčit se bude ještě nejmíň půl roku,“ odpověděla dcera od svého kousku dortu.

„Mimochodem, až se na mě bude vehementně doptávat blondýna po čtyřicítce s námořním kapitánem, tak mě neznáš.“ poprosila ještě.

„Proč prosím tě?“

„Rodiče té slečny hledají tvou dceru, aby jí poděkovali,“ řekl Sherlock s protočenýma očima a ještě dodal. „Nejsi ve formě, inspektore, že ti to nedošlo.“

„Od toho mám tebe,“ odpověděl Greg klidně. Dal by tisíc liber za to, kdyby mohl vidět Sherlockův výraz, až uvidí v kanceláři Dimmocka.

„Tak vám tedy pěkně děkuju, za ty dárky pro vašeho otce. Devadesát hodin tanga. Má na čtyři dny vystaráno,“ prskala paní Holmesová, která za nimi zrovna přišla. Všichni se culili, ale nikdo si nedovolil říct nic nahlas.

Všichni vyjížděli do Londýna až po deváté večer, kdy nebylo takové teplo.

„Tati, máme ti ještě s něčím pomoct dneska?“

„Ani ne, Mary. Běžte spát,“ odpověděl Greg. Dostal čtyři pusy na tvář a holky zmizely v pokoji.

„Takhle noc bude výjimečná, zase máme holky doma,“ usmál se drobně a otočil se na manžela.

„Škoda, že to nemůžeme oslavit pořádně.“

„Mycrofte dost! O tom jsme už mluvili. Rozhodně si tě nemíním vzít na svědomí, tak toho laskavě nech. Slibuju ti, že až budou holky na táboře, tak čtyři dny nevylezeme z postele a budeme se milovat. Dřív ale ne.“

„Jsi na mě krutý a zlý,“ naoko se nafoukl Mycroft. Pak ale mocně zazíval a hned ucítil manželovu ruku kolem pasu.

„Pomůžu ti do sprchy a pak do postele. Musíš si odpočinout.“

„Děkuju.“

Mycroft už neměl sílu se dohadovat a taky si péči manželovu péči začal užívat.

...

Druhý den dopoledne seděl Mycroft s Nicole a Victorií u piana a učil je hrát. Caty a Mary pomáhaly Gregovi s úklidem a vařením. Prostě taková pohoda. Tu narušilo prudké zvonění zvonku. Za dveřmi stál velmi naštvaný Sherlock.  

„Tohle mi nemůžeš udělat!“ vyjel hned na Grega.

„Nemůžu ti udělat co?“

„Místo tebe nemůže být ten mladý inspektor! To je nepřijatelné!“

„Nepřijatelné je to pro tebe. Všichni ostatní souhlasili. Je mladý, nadějný a dobrý. Ideální kombinace na místo šéf inspektora.“

Greg pozoroval Sherlocka s úsměvem, protože se choval přesně tak, jak předpokládal. Rozhodl se ho proto pozlobit.

„Co ti na něm přesně vadí? Pochybuju, že to, že tam nebudu já. To mi neříkej, nevěřil bych ti.“

„Nezná mě a nebude mi dávat případy. Tos to místo nemohl, nechat Donovanové?“

„Nemohl, protože nechtěla,“ zamračil se Greg. „Takže jestli ti správně rozumím, tobě vadí nový šéf inspektor proto, že ti nebude dávat případy. Jenže on tě zná a ví, co dovedeš, však tě párkrát v akci viděl. Nestresuješ náhodou proto, že je dobrý a nebude tě už tolik potřebovat?“

Sherlock vyskočil jako píchnutý vosou a s hlasitým odfrknutím odešel. Od dveří v obýváku sledoval výstup Mycroft a všechny čtyři dcery.

„Tati, o čem to mluvil?“ zeptala se do ticha Caty.

„To je snad evidentní ne? Táta skončil v práci,“ odpověděla jí Vicky.

„A bude už jenom strašit doma,“ ozvala se potichu Nicole, čímž vyloudila zacukání koutků svých sester. Holky se pak rychle vytratily.

„Co myslela tím strašit?“

„Ale nic drahý. Toho si nevšímej,“ culil se Mycroft.

„Jak toho si nevšímej? To přece…“

Dál už se nedostal, protože ho Mycroft políbil. Toho jiskření bylo prostě moc a Gregova obrana pomalu polevovala. Chtěl Mycrofta v podstatě neustále a věděl, že on je na tom podobně. Naštěstí na sporáku začala nadskakovat poklička a oni se museli odtrhnout.

...

„Jak mi to mohl udělat?“ zavřískal Sherlock, když rozrazil dveře Johnovi ordinace. Ten tam byl naštěstí sám a jenom zvedl obočí.

„Co tím myslíš?“

„Greg skončil. Už nepracuje,“ oznámil Sherlock a sledoval, jak čelist jeho manžela postupně klesá.

„Děláš si srandu?“

„Byla by to blbá sranda. On skončí, nic mi neřekne a ještě tam posadí někoho tak…“

Jen mávl teatrálně rukou a padl do křesla. John se mu posadil na klín a objal ho. Tohle byl prostě jeho Sherlock, který některé věci jednoduše nechápal.

„Chce se asi starat o Mycrofta a Nicole. Navíc už má odsloužené roky.“

„To není argument! Kdo mi bude dávat případy?“

„Tohle není argument, zlato,“ usmál se John a políbil Sherlocka na ucho. „Neboj, on ti je bude dávat taky.“

Sherlock se sice netvářil moc přesvědčeně, ale už mlčel a nechával se od manžela hladit na zádech.

„Mimochodem, náš syn odjel na deset dní na vodu s malým Moriartym. Máme byt jen pro sebe a tak doufám, že dorazíš co nejdřív.“

„Fajn, Sherly. Když nakoupíš, můžu být doma hned v půl páté,“ usmál se John. Sherlock kývl a zvedl se k odchodu. Předtím Johna políbil.

...

„Tati, tys fakt skončil v práci?“ zeptala se Mary u oběda. Greg jenom kývl.

„Nicole bude mít doma luxus.“

„Co tím chceš říct?“ ozvala se nejmladší Holmesová do svých špaget a pohlédla na sestru.

„Že budeš mít oba táty doma. Nic víc,“ usmála se Mary.

„Snad Nicole nebudeš závidět,“ usmál se Mycroft. Trojčata jen pokrčila rameny. Do určité míry jim vadilo, že jejich nejmladší sestra bude mít něco, co ony ne. Ale už byly velké a pryč z domova, takže to bylo jedno. Najednou Caty zapípal mobil. Když otevřela zprávu, uculila se.

„Misha jel s Lexem na vodu, tak zdraví.“

„Tak jim to nakonec vyšlo?“ zeptala se Vicky.

„Vypadá to tak. Hele,“ podala jí Caty mobil a ten nakonec koloval kolem stolu.

„Hezký kluk. Hamish je na blonďáky?“ zeptal se Greg.

„Jenom na Alexe,“ usmála se dcera pubertálně a sestry se postupně přidaly.

„Ach ne. Od vás očekávat dospělé chování je zbytečné, že? Co jsem to jenom vychoval,“ povzdychl si Mycroft teatrálně, ale koutky úst mu cukaly. Odpověděl mu jednoznačný trojhlas.

„Jasně, tati.“

A pak se na něj dcery sesypaly. Tulily se k němu a dostal čtyři velké pusy.

„Tati… zahrajeme si Cluedo. Sám jsi říkal, že je to zajímavější, když jsou tady ségry,“ poprosila Nicole. Když na něj takhle visely všechny čtyři, nedokázal odolat.

„Fajn, tak to nachystej. Vezmu si léky a přijdu.“

„Pomůžu tátovi s nádobím, ať je to rychleji a pak dojdeme taky,“ ozvala se Mary.