64. kapitola

04.08.2016 17:59

 

Ten den se milovali ještě třikrát. Mycroft Gregoryho pustil až po druhém kole. Hned se ocitl na zádech a došlo k třetímu kolu. Přeci jen nebylo nic lepšího, než když jeho boky drtily Gregoryho ruce, zatímco byl Greg nad ním a vypadal jako nenasytné zvíře.

Teprve kolem poledne se oba probrali k životu.

„Doufám, Mycrofte, že už máš milování povolené. Jinak bude zle.“

„Ovšem, Gregory. Mám tu i lékařskou zprávu.“

„Neboj, věřím ti,“ usmál se Greg a políbil manžela do vlasů. Cítil se skvěle, protože po dlouhé době ho mohl mít v náručí a hladit ho po zádech. Mycroft to cítil stejně. Začínalo ho bolet pozadí a cítil kolem sebe manželovy ruce. Tyhle chvíle miloval.

„Je fajn, že holky nejsou doma. Tohle představení by nemusely rozchodit,“ ozval se potichu.

„Já ti říkal, že jakmile to půjde, tak tě pomiluju, že tě uslyší sousedi. Tvůj problém, žes mi nevěřil.“

„Promiň, Gregory.“

Mycroft zabořil hlavu do manželova hrudníku a spokojeně odpočíval. Za chvíli ale bylo slyšet zřetelné kručení jeho žaludku.

„Co kdybychom se oblékli a skočili někam na oběd?“ navrhl a Greg nemohl jinak, než souhlasit. V jejich oblíbené restauraci se nacpali a vydali se znovu domů.

...

Mycroft si sedl na gauč a čekal na Grega, který měl přinést kávu. Natáhl se po poště, aby ji roztřídil. Nebylo tam nic zajímavého, jen výpisy z účtů, pozvánky na akce a jeden obyčejný dopis. Odesílatel mu nic neříkal, zato když uviděl adresáta, zbledl.

„Co se děje? Vypadáš, jako bys narazil na ducha,“ zeptal se Greg, který donesl kávu a sedal si vedle něj.

„Vicky píše nějaký muž,“ odpověděl Mycroft a podal mu obálku. „Je mu tak sedmnáct, vyšší třída a psal to s netrpělivostí.“

„Tys v sedmnácti nikomu nepsal?“

„Ale naší dceři je patnáct. To je nebezpečný věk. Tohle nemůžeme dovolit! Ten dopis musím zabavit.“

„A nechtěl by sis ho třeba přečíst?“

„To udělám,“ odpověděl Mycroft a začal se do něj dobývat. Vzápětí dostal přes ruce a Greg mu dopis sebral.

„Tohle fakt nemyslíš vážně! Je to pro Vicky, ne pro tebe!“

„Ale, Gregory, musíme vědět, proč nějaký chlap píše naší dceři!“

„Ale všechno má své hranice, Mycey. Nemůžeme otevírat poštu našich dcer. Víš, jak bude Victorie naštvaná, když jí otevřeš její poštu? Hodně.“

Mycroft, i když nerad, nakonec odhodil obálku na stůl a naštvaně si překřížil paže na hrudi.

„Hodný kluk,“ pochválil ho Greg a políbil ho na tvář.

„Tohle mi vynahradíš.“

„S radostí, Mycey.“

Greg svůj slib splnil ještě téhož dne. Třikrát.

…

Jejich dcery se spokojené vrátily domů. Greg s Mycroftem je všechny pomazlili, než je pustili. Posadili se do obýváku, kde na stolku stále ležela obálka.

„Jé, to je pro mě?“ zeptala se nadšeně Vicky.

Oba jen přikývli a pozorovali, jak jejich dcera vzala dopis a běžela s ním do svého pokoje. Mary a Caty na sebe mrkli, zatím co Nicole byla zmatená.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Uvidíš.“

„Co vy dvě víte?“ zeptal se okamžitě Mycroft.

„Nic, čím by ses měl trápit, tatínku,“ odpověděly mu dcery s úsměvem, než si plácly a pohodlně se usadily na pohovku.

„Řekne mi někdo, co se děje?“ zeptala se znovu a netrpělivě Nicole.

„To by mě taky zajímalo, holčičko.“

„Nemusíte se obávat, jen pozdrav z prázdnin,“ uculila se Mary a spokojeně se protáhla. Nicole kývla hlavou a napila se limonády. Mycroft se moc nadšeně a klidně netvářil, ale nemohl s tím nic moc dělat. Tak se jenom zavrtal do křesla a díval se na svoje dcery. Po chvíli ucítil kolem pasu Gregovu ruku a jeho tělo se podvědomě uklidnilo. Rozhodl se, že zajde za Fredy, aby mu trochu pomohla.

„Nezahrajeme si Srdce?“ ozvala se Caty. Mary a Nicole byly pro a Greg se k nim přidal. Mycroft se na ně chvíli díval, ale pak vstal a vydal se za Victorií.

„Můžu?“ zeptal se, když strčil hlavu do jejího pokoje. Dcera ležela na posteli s nohama opřenýma o stěnu a četla si knížku. Mycroft se usmál, protože všechny jeho dcery četly nejraději v této pozici. On sám v ní před lety četl také. Otevřený dopis ležel na stole.

„Jasně, tati,“ uculila se. Mycroft vešel a sedl si vedle ní na postel.

„Co to čteš?“ zeptal se, když už se ticho natahovalo. Vicky se jenom culila, bylo jí jasné, proč přišel a bavila se tím, že neví, jak se zeptat.

„Krále z Luxoru,“ odpověděla jednoduše. Pak už nevydržela a zasmála se. „Tati, jestli se jdeš zeptat na ten dopis, tak to udělej.“

Promnul si oči. Mělo mu být hned jasné, že ho prokoukne. Věděl, že se chová nemožně, ale nemohl si prostě pomoct. Chtěl na ni začít štěkat otázky, ale pak by na něj byla naštvaná a to by nebylo dobré. Vicky si povzdychla a přitulila se k němu. Pevně ji objal, ale stále z něj nic nevypadlo.

„Říká ti něco jméno Donald Ross?“ zeptal se Vicky. Mycroft pozvedl obočí.

„Myslíš generála Donalda Rosse, velitele letectva? Ten ale nemá sedmnáct.“

Vicky to nemohla vydržet a vyprskla smíchy. Otec vypadal tak nešťastně a zmateně, že ho takto viděla málokdy.

„Ale jeho syn Andrew ano. Chodí do třetího ročníku a před měsícem skutečně sedmnáctiny slavil.“

„Proč ti píše?“

„Spolupracovali jsme na jednom projektu do školy a tak se známe. Posílá mi pozdrav, protože teď bude měsíc na cestách,“ vysvětlila.

„Chodíš s ním?“ zeptal se Mycroft konečně na to, co ho zajímalo nejvíc. Dcera pokrčila rameny.

„O tom jsme nemluvili. Ale něco tomu podobného to asi je.“

...

„Gregory, zítra musím jít za Fredy.“ oznámil Mycroft večer, když už spolu leželi v posteli a tulili se k sobě.

„Tebe ten dopis ale dostal,“ usmál se Greg a objal ho pevněji.

„Právě proto za ní chci jít. Nechci, aby se to na mě zase všechno sesypalo, jako když holky odešly do školy.“

„To ti chválím,“ usmál se Greg a políbil Mycrofta na čelo. Také to pro něj nebylo jednoduché. Přece jen i on měl ke svým dcerám ochranitelský vztah, ale bylo mu jasné, že se pomalu musí nachystat na to, že si s klukama začnou.

...

„Misho, zvládneš tady zůstat o víkendu sám?“ zeptal se Sherlock jen tak mezi řečí syna u večeře.

„Jasně tati. Další případ?“

„Máme výročí svatby a tak jsem nám koupil romantický víkend,“ odpověděl Sherlock.

„Jenom to ne. To už jsem jednou zažil a stačilo,“ ozval se John ode dveří, ze kterých přinášel večeři. Když viděl Hamishův nechápavý pohled, zasmál se. „Tvůj otec má pokřivené představy o romantice.“

Protože Hamish stále nechápal, John začal vyprávět.

...

Bylo to krátce potom, co Sherlock požádal Johna, aby se vzali. Od té doby se choval vzorně a tak neměl John žádné podezření ohledně společně stráveného víkendu. Ovšem byl to víkend hrůzy. Sherlock se nenamáhal se zjišťováním polohy hotelu s tím, že má v telefonu navigaci. Ovšem telefon si jaksi pozapomněl dát před cestou do nabíječky, takže cestu hledali víc, než tři hodiny. Když konečně dorazili na recepci, zjistil Sherlock, že si nevložil objednávací kód rezervace do mobilu a papír ležel v Baker Street na stole. Naštěstí měla paní pochopení a dostali pokoj. Protože na večeři bylo ještě brzy, šli se projít. Chodili skoro hodinu a pak se posadili na zapadlou lavičku. Sherlock si přitáhl Johna blíž a začal ho líbat. Ten chtěl nejdřív protestovat, ale nedostal příležitost. Ve chvíli, kdy chtěl Sherlock do Johna vstoupit, podlomila se pod nimi prkna a oni skončili v kaluži a blátě. Nejdřív na sebe vyděšeně koukali a pak se začali smát.

...

„Fakt romantika,“ musel se smát Hamish.

„Jo to skutečně byla,“ culil se John a zlehka políbil manžela na tvář. Sherlock se usmál a vzal ho za ruku.

...

Ráno vstal Mycroft brzo, protože nechtěl, aby ho u Fredy někdo viděl. Vždycky u sebe bývala už od sedmi hodin. Dorazil k ní a zaklepal.

Fredy mu okamžitě otevřela. Usmála se, když ho viděla, a poodstoupila, aby mohl vejít dovnitř.

„Dlouho jsem tě neviděla, jak se ti daří, Mycrofte?“ zeptala se a posadila se na židli.

„Dobře, tedy aspoň do včerejška dobře,“ odpověděl a posadil se naproti ní.

„Co se stalo?“

„Zjistil jsem, že Vicky má ctitele. Mám o ni strach.“

„Nejsi jediný rodič, který má strach z toho, že jeho dítě začalo randit.“

„Ale co když jí nějaký bastard zlomí srdce? Co když ji jen využije? Co když spolu budou něco mít a ona otěhotní?“

„Mycrofte, uklidni se. Vicky je zodpovědná a řekla bych, že ona i její sestry už ví, co je to sex a jak se chránit.“

„To možná ano, ale nijak ji to neochrání vůči bodu 1 a 2.“

„Víš, že se stává, že se zamiluješ do špatné osoby. Před tímto ji prostě neuchráníš. Máš štěstí, že tvé dcery jsou chytré, takže si myslím, že poznají, když je někdo vodí za nos.“

„Ale i tak-“

„Jednou nakonec přijde čas, kdy se všechny tvé dcery vdají a budou mít děti. Než se naděješ, bude z tebe dědeček.“

„A to mě děsí.“

„Tvé dcery to vědí. Ví, že o ně máš strach. Proto budou opatrné. Navíc, dokud ti formálně nepředstaví svého přítele, nemusíš se svatby bát.“

„Asi máš pravdu.“

„Samozřejmě, že ano. Proto tu taky jsi. Teď běž domů a starej se o své dcerky, dokud jsou ještě mladé. Za týden se zase stav.“

„Díky, Fredy.“

„Nemáš, zač.“

...

„Dobré ráno, drahý. Nesu snídani., pozdravil Mycroft, když dorazil domů. „Holky ještě spí?“

„Jo, však je teprve půl osmé,“ odpověděl Greg a vzal Mycroftovi z ruky pytlík s pečivem. Pak se na něj podíval pořádně.

„Jak se to tváříš? Vypadáš jako bys narazil na ducha.“

„Byl jsem u Fredy.“

„To tě nutila jíst citron?“

„Vtipné, drahý,“ odsekl Mycroft a sedl si ke stolu. Vzal do ruky noviny a otevřel je. Greg k němu došel a sebral mu je. Posadil se Mycroftovi na klín a políbil ho.

„Uprav si ten svůj úsměv. Pozítří odjíždíme k moři a holky tě nebudou brát na pláž.“

„Dobře,“ usmál se Mycroft a políbil Grega.

...

Desetidenní dovolenou trávili v malém a zapadlém městečku na jihu Itálie. Dohodli se, že se vyhnou velkému návalu turistů. Holky buď blbnuly ve vodě, nebo hrály volejbal. Nevadilo jim ani polední přímé slunce. Mycroft raději chodil z pláže už v deset. Přece jen pak už na něj bylo vedro velké.

„Co čteš?“ zeptal se ho Greg, který se vrátil z plavání.

„Stále Krále z Luxoru.“

„Moc se s tím couráš,“ smál se Greg manželovi a padl vedle něj na postel. „Uděláš mi večer masáž? Bolí mě lýtka z toho plavání.“

Mycroft zavřel knížku a přitáhl si ho do náruče.

„Mimo masáže s tebou udělám i jiné věci.“

...

Deset dní u moře se nakonec velmi vydařilo. Jen holky musely vypínat poslech, protože Mycroft měl neustále poznámky o tom, že by měly nosit jiné plavky, protože ty co mají, je příliš odhalují, ale jinak se to dalo vydržet. Hned druhý den po návratu, šel Mycroft znovu za Fredy, aby si jí postěžoval.

„Holky z tebe musely mít radost.“

„Ale no jo no,“ vrčel Mycroft. „Prostě si nemůžu pomoct.“

„Měl bys, protože jinak z tebe budou otrávené. Tráví samy celý rok ve škole a taky to zvládly.“

Mycroft se netvářil přesvědčeně, ale mlčel.

„A jak se má Greg?“

„Trochu ho bolely lýtka. Namohl si je.“

„Tak rozmazluj svého manžela a dej holkám trochu volnosti.“

,,Svého manžela rozmazluju pořád.”

,,Vážně? Tak to se ho musím zeptat, až se s ním příště uvidím.”

Mycroft si uraženě odfrkla.

,,Fajn, věřím ti. Sejdeme se příští týden. Zkus si zatím užívat svého manžela.”

Mycroft protočil oči, ale nakonec s poděkováním odešel.

…

Doma na něj čekal Greg. Ležel na pohovce a odpočíval. Jeho nohy už ho přestávaly bolet, ale stále je radši nepřetěžoval – Mycroft by ho zabil. Mycroft se potichu docoural k pohovce a sklonil se, aby mohl svého manžela přivítat sladkým polibkem.

Greg otevřel oči a spokojeně se usmál na svého manžela.

„Hej.“

„Ahoj.“

„Jak bylo u Fredy?“

„Tak jak vždycky. Mimochodem, pověřila mě, abych si tě rozmazloval.“

„Tak to by ses měl činit. Víš, že jsem náročný člověk.“

Mycroft protočil oči, ale vzápětí ho popadly Gregovy ruce a stáhly ho na pohovku.

„Holky šly do knihovny. Rozmazluj mě,“ zašeptal Greg svůdně. Mycroft neměl jedinou námitku.

...

Mycroft připravoval večeři, když za ním do kuchyně vešla Victorie. Postavila se ke stolu a začala dochucovat nachystaný salát.

„Tati,“

„Copak zlatíčko?“

„Já jenom, že si s Andym nemusíš dělat těžkou hlavu. Soutěž jsme sice vyhráli, ale příští rok se chystá k závěrkám a taky na přijímačky na Cambridge. Nebude mít moc času, takže ho nebudu vídat tak často. A za rok stejně jde pryč.“

„Vicky…“

„A nemusíš se o mě bát. Nespala jsem s ním a ani to nemám v plánu. Zas tak blízcí si nejsme a hlavně, já chci jít dál na školu, takže si to nebudu komplikovat.“

Vicky ochutnala salát a vložila ho do lednice. Mycroft se na ni usmíval a pak ji pohladil po hlavě.

„Párky v listovém těstě? Tys něco provedl?“ zeptala se udiveně.

„Ne, proč?“

„Tohle vaříš vždycky, když chceš u táty něco vyžehlit.“

„Hele nech si to, mladá dámo!“ zamračil se naoko Mycroft. „Já jen plním příkaz doktorky a vašeho otce budu rozmazlovat.“

„Tak to potom jo,“ usmála se dcera. „Jdu za holkama. Dávají tajuplný ostrov. Táta tam určitě bude sedět taky.“

„Dám to do trouby a přijdu.“

Vicky se usmála a odběhla.

...

Večer ještě celá rodina vytáhla Activity a hrálo se až do půlnoci. Pak se dcery vytratily spát a otcové šli po úklidu také. Mycroft se už rozvaloval v posteli, když Greg přišel ze sprchy.

„Dneska ti to nějak trvalo, drahý.“

„Promiň, sprchoval jsem si ty lýtka nejdřív studenou a pak teplou. Většinou mi to na to pomáhá.“

Greg se natáhl vedle manžela a ten ho jemně políbil.

„Teď bys ocenil masáž?“

„Jasně,“ zavrněl Greg.

„Fajn, ale když se ti to nezlepší, skočíš s tím za Johnem.“

„Dobře,“ kývl Greg raději hned, aby manžela nenaštval.

...

Další den ráno začaly dcery balit na tábor. Jezdily na něj každý rok a letos byl jejich poslední ročník, protože se mohli účastnit mladí starší patnácti let. Naopak Nicole měla jet poprvé. Tátové se kupodivu kvůli odjezdu ani moc nenervovali, protože věděli, že holky tam budou pod dozorem a také spolu. Jen si dělali ze svých dcer legraci, že jim v kufrech chybí jen piano a plesové šaty. Dívky to přešly taktním mlčením, protože na takové provokace neměly náladu.

„Chovejte se tam těch čtrnáct dní slušně a ozvěte se občas,“ poučil je Mycroft u večeře.

„Jasně, tati,“ ozvala se odpověď a Nicole pak jen dodala: „Hlavně krmte Snížka.“

„Bez obav, zlatíčko,“ ujistil je Greg.

Dcery šly spát večer brzo a tak si tátové mohli dát v klidu víno a tulit se k sobě v obýváku.

„Nezapomeň, cos mi slíbil, až budou holky na táboře, Gregory.“

„Co máš na mysli?“

Mycroft Grega vášnivě políbil a přejel rukou po jeho klínu.

„No vyhrožoval jsi mi, že až budou holky na táboře, donutíš mě v posteli křičet tak, že nás uslyší sousedé. Tak doufám, že to dodržíš.“

„To také s radostí dodržím, zlato,“ odpověděl Greg a stisknul Mycroftův pevný zadek. „Zítra.“

„Zítra.“