jsem ráda že je Greg v pořádku, ach Sherly je Sherly :D :D
65. kapitola
18.08.2016 20:01
Mycroft s Gregem ráno odvezli své dcery na určené místo, kde si je převzali instruktoři. Ještě jednou je objali a nechali je užívat si prázdnin. I oni toho času využijí.
Sotva se vrátili zpět do bytu, Mycroft Grega přirazil na dveře a lačně dobýval jeho sladká ústa. Greg jen spokojeně vzdychal a nechal, aby si od něj jeho manžel bral vše, co chtěl.
Ani se nedostali do ložnice.
Mycroft Grega povalil na zem. Roztrhnul své i jeho kalhoty a než mohl Greg jakkoli protestovat, napíchl se na něj a zběsile se na něm začal pohybovat.
Greg mohl jen zaklonit hlavu, položit své ruce na manželovy boky a stejně prudce do něj přirážet.
Mycroft nad ním hlasitě sténal a rychle je oba přiváděl k vrcholu. Greg nepochyboval o tom, že jestli jsou jejich sousedi stále doma, slyší jeho manžela a jeho nádherné steny.
Po chvíli oba vyvrcholili a Mycroft se unaveně svalil na Grega. Ten si ho přitáhl do náruče a políbil jeho zpocené vlasy.
„Miluju tě.“
„Já tebe taky.“
…
Po třech dnech trpělivost jejich sousedů vyprchala a zavolali na ně policii, kvůli rušení nočního klidu.
Mycroft stěží přemáhal smích. Jeho milovaný bývalý šéf Scotland Yardu totiž musel zaplatit pokutu a nic mu nepomohla jeho bývalá funkce. Oba policisté, kteří přijeli, z něj sice měli nahnáno, ale pokutu stejně zaplatit musel.
„On tě ten smích přejde, jestli se tohle donese Sherlockovi.“
„Nepřejde, Gregory. Na mého bratra přijela policie už několikrát, takže bude v tomto případě zticha.“
„Takže jsi pořád lepší než on,“ usmál se Greg a objal manžela kolem pasu.
„To jsem, i když nejsem.“
„Lásko, zítra tu budeš sám. Já jdu učit,“ oznámil Greg a líbnul Mycrofta na ucho.
„Ne tak docela drahý. Ráno jdu na kontrolu a pak za Jamesem.“
„A jak vás dva znám, může se stát, že budu doma dřív než ty. Nezajdeme zítra na večeři?“
„Výborný nápad,“ usmál se Mycroft a oplatil manželovi polibek.
Jejich odpoledne bylo klidné. Popíjeli drink a dívali se na televizi. Celou dobu se k sobě jen tulili, protože si užili v předešlých dnech.
...
Ráno Greg vstal brzo, naházel věci do tašky, oblékl se a šel připravit snídani. Kdyby to neudělal, jeho drahoušek by se na ni vykašlal. V některých věcech byl prostě nepoučitelný. Greg se vrátil do ložnice a oblékl se. Pak políbil Mycrofta na čelo a odešel. Chtěl se hned po ránu stavit u Fredy.
„Ahoj, můžu na chvíli?“ zeptal se, když strčil hlavu do dveří.
„Pachatelé se vracejí na místo činu?“ smála se soudní patoložka.
„Dneska vzdělávám.“
„Aha. Co pro tebe můžu udělat?“ ptala se.
„Potřebuju prohlédnout. Bolí mě nohy a jsem teď často unavený.“
„Svlékni se a lehni si na lehátko, podívám se na tebe.“
Greg poslušně poslechl a udělal, co mu bylo přikázáno.
Fredy ho podrobila různým vyšetřením, než si nakonec povzdychla.
„Můžeš svou dnešní lekci zrušit. Máš téměř ucpanou cévu v noze. Pravděpodobně za to může tvé milované kouření. Musíme ti ji co nejdříve protáhnout. Zavolej někomu, aby zrušil tu přednášku. Já zavolám svému známému, aby tě co nejdříve přijali do nemocnice.“
„Ale co Mycroft? Musím mu zavolat.“
„Nech to na později. Zbytečně by se bál. Zavoláme mu až po zákroku.“
„Bereš si to na svědomí.“
„Samozřejmě. Však mi ještě poděkuje za to, že jsem mu zachránila manžela. Teď se obleč a volej.“
„Rozkaz, kapitáne.“
„Nech si ty vtípky, nebo ti tu nohu nechám uřezat.“
„A pak kdo tady vtipkuje.“
Fredy mu vrazila pohlavek, než vzala do ruky telefon a zavolala svému dávnému kolegovi. Greg se s povzdychem začal oblékat. Mycroft ho zabije. A Fredy nejspíš taky.
Nestihl o ničem přemýšlet, protože přijel známý Fredy a odvezl ho do nemocnice. Tam to šlo jako po másle. Doktor ho vzal na ultrazvuk a pak provedl kontrolní testy. Všechno bylo jasné a Greg jel rovnou na operační sál.
...
Mycroft právě spokojeně vycházel z nakladatelství a najednou uslyšel pozdrav.
„Ahoj Mycrofte,“
„Fredy? Co tu děláš?“ podivil se.
„Čekám na tebe. Pojď, půjdeme na kafe. Chci s tebou mluvit.“
Už se zkušenosti věděl, že z Fredy nic nevytáhne, tak ji poslušně následoval. Za chvíli už seděli naproti sobě v kavárně.
„Fredy, proč mě sem vlečeš?“ zeptal se Mycroft a napil se kávy.
„Musela jsem dneska Grega poslat do nemocnice. Přišel za mnou kvůli těm lýtkům, co ho bolely. Prohlédla jsem ho a hned poslala do nemocnice. Před chvíli mi volal jeden kamarád, co ho operoval. Jeho štěstím bylo, že přišel za mnou. Kdyby s tím fungoval o chvíli déle, mohl taky přijít o nohu.“ vysvětlila a jen sledovala, jak její neoficiální pacient bledne a začíná se klepat.
„Jak je na tom?“
„Už je mu fajn.“
„Díky, Fredy. Zachránilas mi manžela.“
„Rádo se stalo. Ale budeš ho muset pohlídat. Jednak ty jeho nohy a pak taky už nesmí kouřit. Málem ho ta ucpaná céva stála nohu.“
„O to se neboj. Pohlídám ho,“ mrkl na svou doktorku a také kamarádku Mycroft. „Můžu za ním?“
„Předpokládám, že to nebude problém,“ usmála se Fredy. Mycroft úsměv oplatil a rychle odešel.
…
Mycroft spěchal do nemocnice. Nechtěl nic jiného, než být vedle svého manžela. Jeho nitro bylo přeplněné strachem o něj. Kdyby věděl, že je to tak vážné, dokopal by jej k doktorovi mnohem dřív. Díky bohu že i tak nebylo pozdě a jeho manžel měl stále obě nohy a byl zdravý (relativně).
Doběhl do nemocnice a tam ho naštěstí ke Gregorymu pustili. Byl po operaci, ale už se probral, a dokonce už i jedl. Vrazil do jeho pokoje a oddychl si, když viděl svého manžela živého.
„Gregory,“ zašeptal a vrhnul se k posteli, na které jeho manžel ležel.
„Mycey,“ usmál se na něj Greg a poplácal na posteli místo vedle sebe.
Mycroft si poslušně sednul a okamžitě svého manžela objal.
„Vyděsils mě.“
„Promiň, věř mi, že jsem nechtěl. Sám jsem s tímhle nepočítal. Mluvila s tebou Fredy?“
„Ano, málem mi způsobila infarkt.“
„Jo, to je naše Fredy,“ zasmál se Greg a políbil svého manžela. „Měli jsme si užívat toho, že holky jsou pryč a místo toho jsem já v nemocnici.“
„Takových příležitostí ještě bude hodně.“
„Opravdu? Připadá mi, že naše zdraví jde kompletně do háje. Jak dlouho, než se někomu z nás stane něco závratného?“
„Nevím a raději o tom ani nepřemýšlej. Nechci si představovat svět bez tebe.“
„To ani já ne, Mycey, ale děsí mě, jak se nám všechno sype na hlavu.“
„Musíme doufat, že tady ještě nějaký čas pobudeme. Holky jsou tak mladé, nemůžeme je opustit.“
„Ne, to opravdu ne. Miluju tě, Mycey. Zůstaň tu ještě chvíli se mnou.“
„Navždy, Gregory, navždy,“ slíbil Mycroft a políbil manžela. Pak ho vzal za ruce a pohlédl mu do očí.
„Drahý, řekneš mi, kde máš schované cigarety, ať nemusím prohledávat celý byt?“
„V nočním stolku a pak nahoře na kuchyňské lince.“ odpověděl Greg po pravdě.
„Fajn, vyhodím je i se svými zásobami. Už bychom to varování měli začít brát vážně.“
„Jasně,“ kývl Greg.
„Mám tu s tebou zůstat?“ nabídl se Mycroft.
„Nemusíš. Je potřeba nakrmit naše zvíře a taky by sis zničil záda.“
„Tak si večer zavoláme, lásko,“ slíbil Mycroft a políbil Grega na rozloučenou.
...
Doma skutečně vyházel tajné zásoby cigaret. Pak si sedl do křesla a se Snížkem na kolenou chvíli odpočíval. Najednou ho něco napadlo a on se to rozhodl zrealizovat co nejrychleji.
...
Grega pustili domů po pěti dnech. Sice prskal, protože musel chodit se dvěma berlemi, ale bylo to menší zlo, než zůstávat v nemocnici. Vešel pomalu do jejich bytu a nemít ruce plné berlí, protřel by si oči. V první chvíli měl pocit, že si spletl dveře.
„Mycrofte?! Co to je?“ vykoktal ze sebe konečně a vešel.
„Náš byt,“ dostalo se mu odpovědi.
Novotou zářil také obyvák a o kuchyni ani nemluvě. Všude vymalováno, uklizeno, přebytečné věci vyházené.
„Jak se ti to podařilo? Doufám, že ses s tím netahal sám.“
„Mým jediným příspěvkem bylo zvednutí telefonu drahý. Nic víc.“
Greg se usmál a stáhl si manžela k sobě. Líbal ho a hladil po zádech.
„Co naše postel?“
„Ode dneška spíme na nafukovačkách. Je to nový módní trend,“ odpověděl Mycroft s vážným obličejem a jen sledoval, jak Gregovi tuhne obličej. Pak už to nevydržel a rozesmál se.
„Ty seš parchant. To se dělá lhát člověku s operovanou nohou a vlastnímu manželovi k tomu?“ začal Greg hrát komedii.
„Jo, to jsem celý já,“ usmíval se Mycroft a pomohl mu vstát a dojít do ložnice. Jako v ostatních místnostech bylo vymalováno a byl položený nový koberec. Jinak všechno při starém.
„Drahý, lehni si a odpočiň si. Oběd bude až za chvíli. Je teprve deset hodin.“
Greg ani neprotestoval, jen se natáhl a vzal do ruky manželův nový román.
Mycroft mezitím doslova tančil v kuchyni a připravoval jim lehký oběd. Nechtěl dělat nic zbytečně těžkého, protože se chtěl co nejdříve dostat ke Gregorymu a lehnout si na postel vedle něj. Stýskalo se mu po jeho manželovi, chtěl ho zlíbat a dotknout se všech částí jeho těla.
Do čtyřiceti minut měl uvařené těstoviny s omáčkou. Nalil do sklenic pomerančový džus a vše naskládal na tác. Rychle se vypravil do ložnice, kde byl jeho manžel začtený do knížky.
Jakmile si ho Greg všiml, odložil knížku na stolek a posadil se. Mycroft si k němu přisedl a položil tác na postel. Podal Gregovi talíř s příborem a sám si vzal svou porci.
„Díky, zlato. Je to vynikající,“ pochvaloval si Greg.
„Jsem rád, že ti chutná.“
Spokojeně si pochutnávali na Mycroftově výtvoru, dokud nebyly jejich talíře prázdné. Vše spláchli džusem.
„Bože, jsem plný,“ povzdychl si Greg a svalil se na postel, zatím co si hladil své plné bříško.
Mycroft se usmál, než se sklonil a hladově Grega políbil. Klekl si nad něj a dával pozor, aby na něm neležel. Bylo ale těžké se na něj nesvalit, když ho k sobě Greg tvrdě tiskl.
„Miluju tě, tak moc jsem se o tebe bál,“ zašeptal, když se mu podařilo odtáhnout.
„Já tebe taky, Mycey.“
Sotva to Greg dořekl, už si k sobě Mycrofta opět tisknul. Mycroft nedokázal protestovat.
„Gregory, jsi si jistý?“ zeptal se jenom potichu. Zavrčení bylo dostatečnou odpovědí. Přesto ho ale pomiloval jemně. Pak vedle sebe leželi a drželi se za ruce. Idylku přerušila zpráva, která přišla Gregovi na mobil. Když si přečetl obsah, zasmál se.
„Co se děje, drahý?“
„Victorie mi posílá fotku svých kolen. Hráli fotbal holky proti klukům a ona si rozbila obě najednou.“
„Šikovná,“ usmál se Mycroft. „Poslyš drahý, půjdu naházet nádobí do myčky a dát Snížkovi večeři. Pak bychom mohli zkusit trochu potrénovat bez berlí tu tvoji nohu.“
Greg kývl a znovu se natáhl po knížce. Mycroft za ním za chvilku přišel a celou dobu ho při chůzi podpíral. Šlo to lépe, než oba čekali.
„Drahý, jestli takhle budeš pokračovat, nebudeš mít za těch deset dní, až přijedou holky už berle.“
„Kéž by.“
Pak se umyli a celý večer strávili u detektivky v televizi. Oběma taková slabomyslnost vyhovovala.
...
Ráno se Greg vzbudil v posteli sám. Na manželově polštáři našel vzkaz.
Dobré ráno drahý, bylo potřeba jít nakoupit a nechtělo se mi čekat, až nastane vedro. Vrátím se, co nejdříve to půjde. M
Nejdřív chtěl pomalu vstát a došourat se opatrně do kuchyně pro snídani. Pak ale zůstal ležet. Nehodlal pokoušet osud. V půl deváté se potichu otevřely dveře.
„Dobré ráno, drahý,“ pozdravil ho Mycroft, když si všiml, že už je vzhůru. Byl očividně v dobré náladě.
„I tobě.“
„Půjdeš se mnou do kuchyně? Nachystám snídani.“
Greg kývl a natáhl se pro berle. Noha byla trochu unavená a tak nácvik chůze bez berlí odložil na odpoledne.
...
„Dneska v jednu hodinu nás navštíví Sherlock s Johnem,“ oznámil mu Mycroft u snídaně.
„Jo, tak fajn. Třeba se dozvím nějaké drby z práce,“ konstatoval Greg spokojeně.
„Předtím bych měl vyžehlit a ještě něco přeložit.“ plánoval Mycroft.
„Neber si toho tolik.“ odporoval Greg. „Já sice žehlit nemůžu, ale co kdybych zapisoval a překládali bychom spolu?“
„Dobře, Gregory. Pokud k tomu máš chuť.“
Model se osvědčil přímo dokonale. V jedenáct bylo prádlo vyžehlené a knížka z půlky přeložená.
„Uklidíš to? Já bych objednal kuře s bramborami a salátem.“
Mycroft se rovnou vydal uklízet, zatímco Greg telefonoval. Než jídlo přivezli, měl Mycroft uklizeno, a tak se mohli rovnou najíst. Po obědě si lehli na pohovku a čekali na příchod pana Sarkastického Detektiva a jeho manžela.
…
Přesně v jednu se otevřely vstupní dveře a oni slyšeli malou roztržku mezi manžely.
„Mohli jsme jako civilizovaní lidé zaklepat a počkat, až nám otevřou.“
„A čekat půl hodiny, než Mycroft zvedne svůj tlustý zadek, nebo až sem dokulhá Lestrade? Prosím tě, Johne.“
„Mycroftův zadek není tlustý, Sherlocku,“ vložil se do debaty Greg. „Je ideální do ruky.“
„To jsem nechtěl slyšet!“ zakřičel Sherlock. Prudce zavrtěl hlavou a snažil se tu informaci vyhnat z mysli.
John vedle něj se jen ušklíbal.
„Kdybych věděl, že přijdeš bez zaklepání, bratře, věnoval bych se se svým manželem důvěrnějším aktivitám.“
„Jdi do prdele, Mycrofte!“
„Stačí říct, Sherlocku, Gregory mi ji rád poskytne.“
„Přísahám, že jestli okamžitě nepřestaneš mluvit o tvých nechutnostech, tak tě zastřelím.“
„To by maminka nebyla šťastná.“
„Ta není šťastná nikdy.“
„Radši se vy dva posaďte a povězte nám, co se teď děje. Jaksi nestíháme sledovat zprávy.“
Sherlock s Johnem se posadili na pohovku naproti nim a pustili se do vyprávění, co všechno se událo a ještě se bude dít.
„Dimmock a Donovanová se ptali po Lestradeovi. Chtějí tě v blízké budoucnosti navštívit.“
„To je od nich hezké.“
„A Dimmock mi na týden zakázal případy,“ postěžoval si okamžitě Sherlock.
„Chytrý to chlapec,“ ušklíbl se Greg a vysloužil si vražedný pohled od Sherlocka. „Doufám, že jsi moc nezlobil?“
„Jak bych mohl?“ odpověděl sarkasticky. John mu okamžitě položil ruku na stehno, aby ho uklidnil.
„Co ta noha, Gregu?“ zeptal se John.
„Už je lepší, díky.“
„Měl jsi štěstí.“
„To teda jo.“
„Mimochodem, na oslavu jsme přinesli čokoládový dort.“
„Ne, abys ho snědl sám, Mycrofte.“
„O to se neboj, bratře. Mám spíš strach, abys ho nesnědl ty.“
„Zmlkni, idiote!“
„Až po tobě, Sherly.“
„To už stačilo!“ vyjel na hádající se bratry Greg. „Zvedněte zadky a běžte něco udělat s tím dortem. Buď ho nakrájet, nebo schovat do lednice.“
„A nevracejte se, pokud se budete hádat. Ani jeden z nás na to není zvědavý,“ podpořil ho John.
Bratři se zvedli a odešli do kuchyně.
„Ukaž mi tu nohu.“
„Johne…“
„Profesionální zájem. Tak se necukej.“
Greg si teatrálně povzdychl a natáhl nohu ke svému kamarádovi. Ten ji prohlédl a pak spokojeně kývl hlavou.
„Fakt dobré. Hojíš se rychle, a pokud ti to půjde stejným tempem, tak za chvíli nebudeš potřebovat berle.“
„Mycroft mi to taky říká,“ usmál se Greg.
...
V kuchyni krájel Sherlock dort a Mycroft chystal nádobí.
„Cos provedl, že nemáš případ?“
„Našli dost ošklivě zřízenou mrtvolu ženy. Když jsme to šli oznámit rodině, zeptal jsem se jejího snoubence, jestli už spolu spali a pokud ano, jaké polohy konkrétně. Ta mrtvá měla na zadku stopy po bičíku.“
„Divím se, žes nedostal přes ústa,“ smál se Mycroft.
„Právě, že dostal a nejenom to. Dimmock mě pak dvě hodiny poučoval o slušném chování a pak mi zakázal případy,“ prskal Sherlock.
„Chudáčku,“ politoval ho bratr jedovatě. „Třeba se díky tomu konečně naučíš chovat slušně.“
Sherlock jen protočil oči, ale kupodivu mlčel. Zbytek dortu dal do lednice a nakrájené kousky odnesli s Mycroftem do obýváku.
...
„Vidíte, že se nemusíte pořád dohadovat,“ pochválil oba bratry Greg, protože už půl hodiny seděli vedle sebe a byli zticha. Odpovědí mu bylo dvojí zavrčení.
„Na víkend jedeme k Megan. Nechcete se přidat?“ zeptal se John.
„Raději zatím ne. Nechci tu Gregoryho nohu zatěžovat víc, než je nezbytně nutné. Pozdravujte a řekněte, že dorazíme až s našimi dcerami.“ odpověděl pohotově Mycroft. V šest hodin se Sherlock a John rozloučili.
...
„John mi pochválil nohu,“ oznámil Greg po večeři manželovi. Ten se na něj usmál a políbil ho na čelo.
„Drahý, pomůžeš mi se zbytkem toho překladu, ať Jamese ohromíme?“
„Jasně.“
V devět večer provedl Mycroft poslední kontrolu a soubor odeslal.
„Až přijdou peníze, půjdeme do Grendy na oběd,“ oznámil spokojeně. Věděl, že James pošle i odměnu za rychlost.
„To si nechám líbit,“ usmíval se ještě spokojeněji Greg a protáhl se.
„Pojďme spát, drahý. Rozhovor s mým bratrem mě dost vyčerpal.“
„Přestaň s tím, dramatická královno,“ protočil Greg oči a pomalu vstal z pohovky, aby mohl dokulhat do ložnice. Mycroft byl okamžitě na nohou a podepřel ho. Společně cestu zvládli a spolu padli do pohodlné postele, která na ně už čekala.
Pevně se objali, než upadli do Morfeovy náruče.
…
„Můj bratr je idiot,“ povzdychl si Sherlock, když se s Johnem vrátili domů.
„Jste oba stejní,“ protočil John oči.
Cestou domů se stavili na večeři a on byl nyní příjemně plný a nepřál si nic jiného, než se okoupat a s teplým hrnkem čaje ulehnout na pohovku v obýváku a podívat se na své oblíbené seriály.
„Já jsem lepší,“ protestoval Sherlock.
„Jak myslíš, lásko. Já se jdu okoupat. Až se konečně vypovídáš o tom, jak jsi dokonalý, můžeš se ke mně připojit.“
John zmizel v koupelně a Sherlock se za ním ještě pět minut díval. Chtěl si stěžovat na svého bratra, ale jeho manžel byl v koupelně. Sám. Nahý.
Okamžitě ze sebe začal stahovat oblečení a rychle utíkal do koupelny, kde se John právě naložil do teplé vany. Zavřel za sebou dveře a následoval Johna do vany. John se celou dobu jen potěšeně usmíval.